Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Láska / Byt pocitů

Láska / Byt pocitů

kritika / Lucie Česálková / 4. 4. 2013

Uvedením na valentýnský čtvrtek distribuční společnost Artcam trefně zdvihla rukavici, kterou označením svého posledního, na loňském festivalu v Cannes Zlatou palmou oceněného filmu Láska divákům hodil renomovaný tvůrce evropského artového filmu Michael Haneke. Zkomercionalizovaným nadužíváním postupně vyprazdňovanému slovu se v subtilním dramatu vztahu dvou stárnoucích lidí pokouší vrátit hlubší význam, a je přitom oproti svým dřívějším zvyklostem o poznání méně ironický a krutý, ale stejně rafinovaný. Jeho Láska není láskou z valentýnského plakátu, je v první řadě láskou přetrvávající umírání, a to navíc, v plánu druhém, láskou v podání dvou ikon francouzské nové vlny v bytě pukajícím kulturními artefakty.

Příběh Georgese a Anne, ztvárněných Jeanem-Louisem Trintignantem a Emmanuelle Rivou, herci, jejichž přítomnost ve filmu o lásce a vzpomínání evokuje přinejmenším snímky Hirošima, má láska (Riva) a Moje noc s Maud (Trintignant), Haneke sleduje v poslední fázi jejich vztahu, ve stáří, v době Anniny stupňující se nemoci, a to de facto s jedinou výjimkou výlučně v jejich společném bytě. Inscenuje jej přitom jako přísně sevřené mikrodrama, v němž jsou charaktery postav, jejich výroky a jednání, stejně jako prostředí i dílčí scény vědomě podřízeny ústřední myšlence. Toto pojetí ostatně dobře odpovídá i obecně poklidnému soužití obou hrdinů a pokojně noblesní důstojnosti, s jakou Georges řeší jakékoli konflikty, jež do bytu přicházejí z vnějšího světa. Pokorně umírněný tón v uzavřeném bytě rezonuje s kulisou uměleckého světa v podobě nadité knihovny, klavírního křídla i obrazů na stěnách, které bývalé hudebníky, klavíristy, lidi noblesních způsobů a ušlechtilých gest celý život obklopovaly. Annino onemocnění se pak zejména pro Georgese stává zkouškou dlouho tříbené důstojnosti a citlivosti v konfrontaci s neočekávanou krutostí osudu a ústí ve specifický akt lásky – vraždu z milosti, jež spolu s rozčilenými výstupy dcery Eve dodává psychologicky laděné sondě významný morální rozměr.

Pokud však Haneke ve své komorní Lásce něčím provokuje, není to ani tak samo téma či morálka vykoupení vraždou, jako ryze artistní kousky vyplývající z práce s prostorem a způsobů jeho snímání: obrací například kameru do publika klavírního koncertu (jediná scéna odehrávající se mimo pokoje bytu) a pianistu vůbec neukáže, sám prostor bytu činí třetím hlavním hrdinou svého snímku, když Georgese a Anne a jejich pohyb po bytě pozoruje z dálky, v průhledu chodeb a rámovány zárubněmi dveří. Za nemotorným pohybem starců tak do značné míry ožívá imaginární tanec nezobrazeného, odehrávajícího se mimo záběr kamery. S napětím neznámé hrozby tušené za dveřmi si Haneke pohrává už během prvního dialogu manželů o vloupáních a také když nechá Georgese roztržitě zapomenout na puštěný kohoutek u dřezu a z dálky podle zvuku zaregistrovat, že vodu někdo zastavil. Otazníkem-hádankou film začíná i končí, na skrytém, nevyřčeném, neukázaném je založen i vztah hlavních hrdinů. Minimalistický, tak trochu tajemný, ale vystačující si s bazálním naladěním – podobně jako film sám a jako řada jeho nejen novovlnných předchůdců.

Byty starých lidí jsou vždy plnější minulosti než přítomnosti, na jejich zdech a v policích se skrývají vzpomínky, v koutech přízraky. Tajemnou galerii bytu Georgese a Anne v tomto ohledu doplňují i oživlé, zhmotnělé obrazy Georgesovy mysli – jeho fantomy – tekoucí voda, u které to všechno začalo, sama Anne i zatoulaní holubi, magické prvky v jinak strohé každodennosti umírání. Paměť a vzpomínání je pak v Lásce obecně spjato s postupně utichajícím hlasem světa umění s vytrácejícím se vztahem ke kultuře, když diskuse o hudbě a knihách postupně střídají ryze tělesné úkony spjaté s ošetřováním nemocné Anne. Příběhem o stárnutí stejně jako tematizací interiérového prostoru Láska připomene Ozuův Příběh z Tokia. Také obsazením Isabelle Huppert do role dcery stárnoucích hudebníků snímek rozehrává zcela konkrétní tóny kulturní paměti v souvislosti s Hanekeho komerčně nejúspěšnějším počinem – Pianistkou z roku 2001.

Celkem dvakrát pak Georges ve snímku Anne vypráví historku z mládí. Poprvé vzpomíná na film, který kdysi viděl a jehož příběh si přesně nepamatuje, ví však, že byl o lásce dvou lidí z různých společenských vrstev. Říká přitom, že jím byl ochromen takřka k pláči a že jakákoli připomínka tohoto filmu přivolávala ony silné pocity zpět, a to možná ještě intenzivněji než při samotném sledování. Michael Haneke není režisérem, který by takovouto scénu do svého snímku zařadil jen tak, a jeho Láska je především film o přetrvávání pocitů, o snaze nenechat je odeznít, ale uchovat takové, jaké byly.

Láska (Amour, Francie, Německo, Rakousko, 2012, IMDb)
Režie a scénář: Michael Haneke, kamera: Darius Khondji, střih: Nadine Muse, Monika Willi, hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert ad., 125 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 14. 2. 2013).

Láska (Amour, Francie, Německo, Rakousko, 2012, IMDb)
Režie a scénář: Michael Haneke, kamera: Darius Khondji, střih: Nadine Muse, Monika Willi, hrají: Jean-Louis Trintignant, Emmanuelle Riva, Isabelle Huppert ad., 125 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 14. 2. 2013).

Přečteno 2535x

Článek vyšel v časopise Cinepur #86, březen 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /10

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Láska

****  CINEPUR (3.7)

****  ČTENÁŘI (3.2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Tak trochu roadmovie / Skokan

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Paterson / Paterson z Patersonu

Lily Lane / Matní běsi


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (615) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (194) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #86 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #86, březen 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Quentin Tarantino, Nespoutaný Django a italský western (Jan Švábenický, profil)

Maniak / Vraždy v první osobě (Antonín Tesař, kritika)

Jonas Mekas v DOXu / Záblesky ztraceného času (Matěj Nytra, horizont)

Michel Gondry / Zkoušet všechny možnosti (Pavel Klusák, téma)

Trable s Rumcajsem aneb co počít s českým videoartem 90. let (Martin Blažíček, kauza)

Láska / Byt pocitů (Lucie Česálková, kritika)

+ více...