Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

The Walking Dead / Zombie apokalypsa v intimním podání

The Walking Dead / Zombie apokalypsa v intimním podání

videohra / Jaroslav Švelch / 30. 3. 2018

Letošní Spike TV Video Game Awards, jedna z nejostřeji sledovaných událostí v herním průmyslu, měla překvapivého vítěze – epizodickou adventure hru Walking Dead od studia Telltale Games. Do té doby přitom média produkci Telltale okázale ignorovala. Jejich hry zpravidla stavěly na obstarožních licencích (Zpátky do budoucnosti, Jurský park, Monkey Island) a byly moc levné na to, aby mohly zápolit s velkými komerčními dobrodružstvími jako Uncharted, a moc tradiční na to, aby si je oblíbilo alternativní publikum. Jenže Telltale Games si v osamělém rohu herního průmyslu dál kutili to svoje, a to s různými výsledky.

The Walking Dead tedy začala jako nenápadná pětidílná adaptace nikterak výjimečného komiksu o zombie apokalypse na americkém Jihu, a to nedlouho po nikterak výjimečném televizním seriálu, jejž recenzent Ken Tucker z Entertainment Weekly označil za „noční soap operu, která je napěchovaná dějem stejně jako Čekání na Godota“. Obě předchozí zpracování kladou důraz na mezilidské vztahy v čase zombie apokalypsy. I proto by se mohlo zdát, že herní médium, proslulé svou neochotou vyprávět obyčejné lidské příběhy, není pro tuhle látku zrovna ideální.

Telltale Games ovšem intimnímu charakteru předlohy zůstali překvapivě věrní. Většina hry se odehrává v oněch chvílích klidu před bouří, během nichž nám zombie filmy umožňují nahlédnout do skupinové dynamiky party přeživších. Ve Walking Dead se film „zastaví“ a sami se můžete postav zeptat, jak to zvládají. Naprostá většina vaší aktivity pak spočívá nikoli v řešení arbitrárních hádanek (jak tomu v adventurách bývá), ale v možnostech volby. Komu z party přidělit jídlo, když už na všechny nezbude? Sebrat zásoby z opuštěného auta, i když se jejich majitelé můžou vrátit? Koho ze dvou parťáků, které se zrovna chystá kousnout umrlec, zachránit?

Kult volby v poslední době uchvátil designéry ve všech patrech herního průmyslu a mnohdy vede k samoúčelným dilematům, která nemají se zbytkem hry nic společného. Jenže zombie apokalypsa člověka skutečně staví před sérii obdobně složitých situací, a Telltale Games navíc tato rozhodnutí elegantně a plynule zabudovali do modulárního příběhu složeného ze série krátkých incidentů a událostí. Pokaždé se sice dostanete na tatáž místa a budete se potýkat s podobnými problémy, ale složení party a vztahy v ní se budou podstatně lišit. Sám jsem byl překvapený, že jsem se do poslední epizody dopracoval se stejným výsledkem, tedy ve stejném složení, jako pouze 16 % dalších hráčů. Považoval jsem totiž svou cestu za samozřejmou a „jedinou možnou“.

Příběh působí tak přirozeně jen díky výjimečným postavám a scénáři. Hlavní hrdina, bývalý univerzitní profesor a nyní odsouzený vězeň Lee Everett, je dost prokreslený na to, abyste o něj projevili zájem, a zároveň dost tvárný na to, abyste si ho mohli přizpůsobit k obrazu svému. Na cestě ho provází osmiletá holčička Clementine, kterou najde v opuštěném domě na začátku první epizody. Clementine se postupně stane středobodem jeho snažení o přežití a jejich vzájemné dialogy patří k těm nejlepším a nejdojemnějším v dějinách narativních počítačových her, a to bez slziček a citového vydírání. Z vedlejších postav vyčnívá hlavně paličatý bílý venkovan Kenny, výborný kontrapunkt k černému intelektuálovi v hlavní roli. Autoři se nebáli drastických dějových zvratů, a přestože jde o seriál (který bude pokračovat druhou sérií), je završený hrozivou a překvapivou pointou.

Herní mechaniky jsou příběhu jasně podřízené. Hra je v podstatě banálně jednoduchá a na rozdíl od klasických adventur tu předměty zpravidla používáte k tomu, k čemu jsou určeny (až na propichování mozků šroubovákem). Vyprávění proto nikdy neztrácí tempo. Párkrát budete muset absolvovat akční scény, při kterých je třeba v pravou chvíli stisknout to správné tlačítko (tzv. quick time events). Přestože je herní kritici často po právu kritizují, tady plní svou funkci a nijak neodvádějí pozornost od jádra hry, jímž jsou konverzace a rozhodování.

Walking Dead se otevřeně inspirovala hrou (nebo, chcete-li, „interaktivním dramatem“) Heavy Rain. Jenže Heavy Rain působil jako potmě sestavená skládačka – izolované scény byly leckdy působivé, ale přechody mezi nimi náhlé a matoucí. Telltale Games mají skromnější ambice, ale o to líp se jim daří je naplnit. Jednoduchou 3D grafiku přikryli komiksovým filtrem a soustředili se víc na prokreslení postav a kontinuitu příběhu než na opulentní prezentaci. Ještě radikálněji se přitom odklonili od svých herních kořenů. Walking Dead je spíš interaktivní televizní seriál než adventure hra. Dokáže vás ovšem přesvědčit o tom, že vaše jednání má zřejmý a hluboký účinek na herní svět – že na něm závisí další osudy vaší party, a hlavně Clementine. Dobrá zpráva je, že všech pět dílů už vyšlo jak na počítače, tak na konzole a iPady. Můžete si tedy odpustit několikatýdenní čekání na další díly a prokousat se sérií v jednom kuse.

The Walking Dead (Season 1), Telltale Games, 2012. PC, Mac, Xbox 360, PS3, iPad, iPhone. Dostupné v online obchodech pro jednotlivé platformy.

Přečteno 3155x

Článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY videohra

The Walking Dead / Zombie apokalypsa v intimním podání

Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie

Talos Principle / Strašně nesmyslná náplň existence

Oxenfree / O vztazích a rádiových frekvencích

South Park: The Stick of Truth / Společenstvo klacku

Portal a Portal 2 / Chytrá myš v chytrém bludišti

Alien: Isolation / Paradoxy hráčova srdce

This War of Mine / Hrát, nebo přežít


DALŠÍ Z RUBRIKY

Zápas s řečí dějin / Jan Palach

David Lynch překlopil Twin Peaks do virtuální reality

Úvod k tématu 119: FAMU

Editorial 119: FAMU

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace

(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU

Když realismus vítězí / Současné tendence filmů z FAMU


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Kentucky Route Zero / Ta nejlepší cesta nikam nevede

Spec Ops: The Line / Můžeš střílet a zůstat člověkem?

Cart Life / Náš zákazník, náš pán, náš život


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (687) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (217) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #85 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Nejlepší filmy roku 2012 (Redakce, anketa)

Walter Lassally / Free Cinema je dílem náhody (Jakub Felcman, rozhovor)

Boj o přežití / Polský animovaný film po roce 1989 (Mariusz Frukacz, téma)

Rodinné striebro - ale do ktorej rodiny? / Ako zprivatizovať 1 297 254 000 Sk (Václav Macek, téma)

Vzestupy, pády a čas dluhů / Posledních dvacet let maďarské kinematografie (Balázs Varga, téma)

Ministr / Neidentifikovatelný politický objekt (Vít Schmarc, kritika)

+ více...