Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté
český talent / český film / Kamila Boháčková / 29. 6. 2017
„Dokumentární film je pro mě určitá forma nebo metoda, kterou volím, protože je v danou chvíli nejvhodnější k artikulaci tématu, které chci ve filmu rozvíjet. Tak, aby si divák prostě musel všimnout, že v základu každého, tedy i dokumentárního záběru, stojí autorská manipulace. Ve věku YouTube už bychom měli být dávno zvyklí na to, že s pravdivostí, skutečností či realitou jakéhokoliv audiovizuálního obrazu je to celé velmi nejisté,“ shrnuje svůj přístup tvůrce.
Opraváře televizí Josefa Lávičku potkal Kokeš v hospodě ve vesnici, odkud pochází. „Jednou na místní oslavě se smíchem a ironií vyprávěl, jak si musí přelévat pivo do PET lahví, aby na stavbě nepoznali, že pije. Vzpomněl jsem si na tuto scénu v době, kdy jsem na FAMU hledal film, který jsem si pro sebe trochu ironicky definoval jako film o marnosti a naději zároveň. Tehdy jsem se vrátil k panu Lávičkovi.“ Vznikl z toho krátký portrét Pokus o duchovní nápravu opraváře televizí Josefa Lávičky v devíti obrazech, za který získal Kokeš Zvláštní uznání poroty MFDF Jihlava 2008. Ukazuje vesnického alkoholika v jeho bezprizorní radosti z pití a doslova ho svléká donaha, když se Lávička koupe v rybníku. Kokeš prý tuto scénu zvolil, aby byl proces obnažování před kamerou úplný. Pana Lávičku do scény vmanipuloval, respektive navrhl mu, aby zopakoval před kamerou, co se mu už jednou v rybníku stalo. „Kdybych v panu Lávičkovi necítil určitý exhibiční potenciál, asi by mne ani nenapadlo vytvářet pro něj podobné scény. Takže to jde ruku v ruce s tím, jaké charaktery do svých filmů hledám a vybírám. Nenazval bych to ochotou nechat sebou manipulovat, ale spíš jejich ochotou předvést i to, co si jiní chrání jako bytostně intimní prostor,“ objasňuje Kokeš a nemá přitom na mysli jen místního alkoholika, ale i další ze svých „postav“, Jiřího Neumanna, protagonistu filmu 59/184/84.
Neumann si přál, aby o něm vznikl film. Představuje v něm sám sebe a svůj příběh o marném životě, v němž se mu nepodařilo najít ženu ani zplodit děti, a tak dál zoufale hledá na seznamce. Stylizuje se do role sebeironického baviče nad vlastním zpackaným životem. „Všechny natočené scény vychází ze života mých aktérů, ale zároveň by se před čistě dokumentární kamerou ty situace odehrály pravděpodobně dost jinak. Proto jsem se svými protagonisty předem domluvený na určité míře interpretace jejich role. Vždy je to ale skutečně jejich vlastní, dá se říct životní role.“
Zcela jinak tomu bylo u dokumentární eseje Pevnost, kterou natočil Kokeš spolu s dokumentaristkou Klárou Tasovskou a za níž dostali loni na jihlavském festivalu hlavní cenu pro nejlepší český dokument. Pevnost přibližuje nevšední atmosféru Podněstří, země, která oficiálně neexistuje a mluví se o ní jako o „pevnosti Ruska“ a bezcelní zóně pro černý obchod, pravděpodobně se zbraněmi. Cesta obou filmařů do této země-nezemě působí, jako by se vrátili v čase zpět do 80. let v bývalém Československu. V zemi už dvacet let vládne jeden prezident a mezi lidmi panuje strach. Natáčet se v Podněstří smí jen s povolením ministerstva informací, které však autoři nezískali. Výsledkem byly fragmenty, jejichž ideální propojení hledali až ve střižně. Během svých třech návštěv země se jim přesto podařilo vizuálně působivě zachytit podivnou atmosféru místa.
V současné době Lukáš Kokeš připravuje absolventský film, který by si ideálně představoval jako celovečerní hraný, v němž však nechce rezignovat na práci s reálnými, autentickými postavami. Ukotvenost v realitě prostředí i postav je pro něj stále rozhodující, nehledě na možnou autorskou stylizaci. „Ti lidé musí být s místem a dějem spojeni víc než pouhou hereckou exhibicí v reálných kulisách,“ upřesňuje autor, který pečlivě sleduje, kudy se ubírá současná kinematografie, a mezi jeho oblíbené filmaře patří například Andrea Arnold, Gaspar Noé, Bence Fliegauf či Gus Van Sant.
Přečteno 6144x
Článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
5 /2
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY český talent
Michal Blaško: Síla fiktivních obrazů
Únik do pohádkové krajiny folkloru / Anna Podskalská
Nepohodlná hra mezi filmem a divákem / Lun Sevnik
Karolína Davidová / Zájem nebude jen tak
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý
Michaela Pavlátová: K čemu to všechno?
Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová
Kylo Ren filmové kritiky? / Síla
Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová
Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Animovaný dokument po česku / Diana Cam Van Nguyen
Prolomit vlny v loutce / Daria Kashcheeva
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (109) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013
Z obsahu tištěného čísla:
Rodinné striebro - ale do ktorej rodiny? / Ako zprivatizovať 1 297 254 000 Sk (Václav Macek, téma)
Přehlídka animovaného filmu Olomouc / Baf! Animace je všude! (Eliška Děcká, report)
Frankenweenie: Domácí mazlíček / Elektrizující pes bez náboje (Daniel Řehák, kritika)
Filmy Jørgena Letha na DAFilms.com (Matěj Nytra, web)
Hoří, má panenko (Jana Bébarová, mimo kino)
Od "hrůzné buzny" k módnímu gayi / Polské homosexuální postavy po roce 1989 (Sebastian Jagielski, téma)