Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Frankenweenie: Domácí mazlíček / Elektrizující pes bez náboje

Frankenweenie: Domácí mazlíček / Elektrizující pes bez náboje

kritika / Daniel Řehák / 15. 2. 2013

Remake, adaptace, přepracování, pokračování, prequel – to jsou ideové zdroje, na nichž stojí značná část současné americké filmové produkce, která je více či méně založená na recyklaci již předem použitých, „ověřených“ a nějak inscenovaných nápadů. Ve filmografii Tima Burtona tvoří náměty vycházející z jiné předlohy většinu, ať už je to zatím jeho poslední hraný snímek Temné stíny na motivy starého televizního seriálu, předchozí Alenka v říši divů, jejíž předlohu netřeba připomínat, nebo ještě před ní muzikálová adaptace Sweeney Todd: Ďábělský holič z Fleet Street. Tak bychom mohli dojít až k Batmanovi z roku 1989.

V případě celovečerního loutkového rodinného snímku Frankenweenie: Domácí mazlíček Burton „přetáčí“ a předělává sám sebe. Vrací se přitom do výchozího místa své kariéry, ovšem s větší ambicí. Stejnojmenný krátký hraný film mu totiž v polovině osmdesátých let otevřel dveře do studia Disney, neboť v něm prokázal, že umí režírovat i jiné než jen animované herce a nabízí osobitou, výtvarně odlišnou tvůrčí vizi. Hříčka parafrázující frankensteinovský příběh, který se objevuje u Burtona v odlišné podobě např. u Střihorukého Edwarda, odstartovala plodnou kariéru komerčně úspěšného režiséra, jehož rukopis dokážou rozlišit i masy. Právě na své obrazotvornosti – dětských snech a romantických gotických obrazech na hranici kýče – ve svém posledním filmu opět staví svůj návrat k hororové klasice. Tentokrát v podobě nezávazné komedie.

Originalita Burtonových děl tedy málokdy tkví v námětu, ale díky zpracování se jeho jméno stalo značkou nápaditosti a autorské individuality v mainstreamu. Málokdo si může dovolit natočit nákladný stereoskopický film formou ruční stop-motion loutkové animace, navíc černobíle. Burtonovu citu pro atmosféru však lze důvěřovat. Burton, který tentokrát režíruje celý film sám a nenachází se pouze v roli producenta, garanta výtvarného směru a hlavního konzultanta jako v případě animovaných snímků Noční můra před Vánocemi nebo Mrtvá nevěsta, používá děj pro vršení odkazů na své oblíbené historické horory. Před starším divákem, který se v americké kinematografii minulosti trochu orientuje, se otevírá pokladnice obrazových inspirací, výtvarných hříček (např. co má společného pudlice ze Sparkyho sousedství a Frankensteinova nevěsta) a parafrází. Ty jsou zakomponovány do nezaměnitelného Burtonova režijního stylu, který je nejen patrný na podobě všech rekvizit, ospalého městečka Nové Holandsko nebo ikonického hřbitova na kopečku, ale zejména v práci se střihem, nevšedními úhly kamery, důsledným hororovým svícením, a všech těch méně nápadných prvcích, které udělaly z Burtona hvězdu, jejíž jméno se píše na plakáty velkým písmem společně s obsazením.

Třebaže se malému Viktorovi podaří jiskrou oživit psa, v jehož jméně na jiskření nalezneme odkaz, to zásadní, co celému snímku chybí, je právě ona jiskra. Ačkoli nelze říct, že by se jednalo o špatný, odfláknutý nebo úplně plytký film, přeci jen jde o opětovný návrat do světa, jehož kouzlo neustálým opakováním vyprchává. Oživování dávno mrtvého nápadu, který dříve nesl poselství svěžesti, nyní působí s trochou nadsázky úmorně.

I scénář nese svůj díl na diváckém neúspěchu filmu, což nemusíme samozřejmě brát jako měřítko kvality. Velmi sympatické figury s bravurním designem postrádají jakékoli hlubší prokreslení a jejich appeal, pro animovaný film tak důležitý, funguje pouze ve výtvarné, ale už ne v psychologické rovině. Oproti původnímu krátkému filmu přidaná část, kdy příšery Viktorových spolužáků demolují město a dav chce vynálezce lynčovat, pak působí vyloženě násilně a mimo klidný a intimní rámec snímku. Jako záchrana před nudou, kterou v tu chvíli prožívá hlavní cílová skupina, ale bohužel také nefunguje.

Frankenweenie je obdivuhodným dílem pro diváka obdivujícího, pro diváka, jenž miluje a přijímá Burtonův styl a poetiku a nemá dost. Zde může konečně najít její vkusnou, citlivou a řemeslně dokonalou verzi, jakou v případě hraných snímků Burton už dlouho postrádá. Tím však bohužel chybí funkční přesah, pro rodinný film nezbytný. Absence skutečně originálního přístupu, širšího záběru a hodnotného obsahu snoubícího se s přístupností a zábavou je patrná ve srovnání s nedávno uváděným snímkem Norman a duchové. Ten vznikl stejnou technikou animace a jeho námět vychází také z retro hororů. Vypráví taktéž o chlapci lišícím se od zbytku společnosti. Norman však přinesl vynikající hlavní charaktery a jednu z nejlepších záporných figur v loutkovém filmu vůbec. Čarodějka terorizující obyvatele městečka, pokud není uspána v hrobě říkankou, se vymaňuje ze šablonovitosti pohádkové formy a nabízí také nové morální rozuzlení, tázání se a ponaučení.

Burton začínal jako osamělý chlapec hrající si v koutě a jeho srdci bude tento námět vždy velmi blízký. Jeho opakování stejnou, byť vybroušenou formou, však postrádá původní náboj. Nedostatek pozornosti při dramaturgii scénáře, který jen rozpitvává a prodlužuje, co fungovalo na malé ploše, jeho záměru moc neprospívá, stejně jako banální poselství, že láska i hory přenáší. Frankenweenie: Domácí mazlíček je krásný film, plný hravosti, řemeslného umění a obdivu k žánru. Odráží dokonale výjimečnou filmařskou osobnost, která jej stvořila, ale vnitřní život jako by z něj vyprchal.

Frankenweenie: Domácí mazlíček (Frankenweenie, USA, 2012, IMDb)
Režie: Tim Burton, scénář: John August podle stejnojmenného snímku (1984), kamera: Peter Sorg, střih: Chris Lebenzon, Mark Solomon, hudba: Danny Elfman, 87 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 3. 1. 2013).

Frankenweenie: Domácí mazlíček (Frankenweenie, USA, 2012, IMDb)
Režie: Tim Burton, scénář: John August podle stejnojmenného snímku (1984), kamera: Peter Sorg, střih: Chris Lebenzon, Mark Solomon, hudba: Danny Elfman, 87 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 3. 1. 2013).

Přečteno 2640x

Článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Frankenweenie: Domácí mazlíček

****  ČTENÁŘI (2.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #118

#118

srpen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Hledá se Dory / Splněné zadání a ani o šupinu navíc

Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií

Muž z oceli / Nejhlasitější pohádka ve vesmíru


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (92) / fenomén (69) / festival (73) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (112) / komiks (10) / kritika (750) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (685) / objev (3) / pojem (36) / portrét (7) / profil (100) / reflexe (24) / report (101) / rozhovor (156) / scénář (4) / soundtrack (39) / téma (860) / televize (93) / tisková zpráva (1) / událost týdne (215) / video (2) / videoart (16) / videohra (56) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #85 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Vychádzať producentom v ústrety / Rozhovor so Zuzanou Mistríkovou (Michal Klembara, téma)

Filmy Jørgena Letha na DAFilms.com (Matěj Nytra, web)

Walter Lassally / Free Cinema je dílem náhody (Jakub Felcman, rozhovor)

Přehlídka animovaného filmu Olomouc / Baf! Animace je všude! (Eliška Děcká, report)

Atlas mraků / Mezi Simpsonovými a Biblí (Táňa Zabloudilová, kritika)

Vzestupy, pády a čas dluhů / Posledních dvacet let maďarské kinematografie (Balázs Varga, téma)

+ více...