Budeme příště chytřejší, drahoušku? / Transformace české společnosti pohledem filmařů

Vítr se obrací. Už dávno není v pražských kavárnách módní mluvit o automobilu jako synonymu nezávislosti, o zodpovědnosti jednotlivce za svůj osud, o potřebě vymanit se ze svazující náruče státu. Dnes bychom zaslechli spíše hesla o smrti kapitalismu a zodpovědnosti státu za své občany. Proměna společenské atmosféry je zřejmá. Ale je to vlastně proměna? Není to jen jakýsi spodní proud pohledu na „reálný kapitalismus“, který je v české společnosti latentně přítomen už od devadesátých let? Nakolik se liší obraz raného kapitalismu v Dědictví Věry Chytilové od pohledu dnešních levicových sociologů na současný stav společnosti? Jaká byla vlastně reflexe nástupu „nového režimu“ v devadesátých letech? Ve svém textu se pokusím ukázat určité souvislosti, které filmový pohled na raná devadesátá léta spojují jednak s předchozím dějinným obdobím, jednak se současnou rétorikou „pražské kavárny“.