Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ministr / Neidentifikovatelný politický objekt

Ministr / Neidentifikovatelný politický objekt

kritika / Vít Schmarc / 21. 1. 2013 / komentáře (1)

Jedné noci se francouzskému ministru dopravy Bertrandu Saint-Jeanovi zdál podivný sen: jeho klasicistní pracovnou obcházely postavy ve starobylých splývavých maskách. Za tenkou tkaninou se rýsovaly neurčité zneklidňující oči. Rituální defilé anonymních figur narušil až příchod nahé ženy. Z podlahy ji lačně vyprovázely oči starého krokodýla. Žena usedla a nabídla gigantickému plazu rozevřený klín. Pak oblé tělo obscénně nasoukala do jeho rozevřené tlamy. Když se Saint-Jean probudil, pod peřinou se hlásila o slovo noční erekce.

Snové expozé francouzského filmu Ministr je symbolické – odhaluje jádro politiky jako tajemný kultistický karneval „neprůhledných masek“ s nejasným smyslem a zároveň jako cosi výsostně pudového, hazardní hru na pomezí sexuálního a predátorského uspokojení. Režisér Pierre Schöller se pokouší o nesmírně riskantní věc: proniknout za enigmatickou fasádu vysoké politiky, aniž by výsledkem byla komedie/fraška nebo dokudramatická rekonstrukce. Fiktivní příběh ambiciózního, ale nevýrazného politika rámuje dvojice smrtelných nehod, které do „vladařské“ rutiny vnášejí nepříjemný závan reálna a nutí nudného technokrata na čas odložit na míru šitou masku výkonného služebníka státu.

Schöllerův Ministr reflektuje dominující pocit zcizení a impotence, který ve vztahu k politické moci dnes převládá. Zcizení smyslu i hodnot ve světě, v němž už úředník není vykonavatelem moci, ale tím, kdo skrytým zákulisním hrám musí dodávat v očích veřejnosti legitimitu a přitom neztratit integritu. Film to zpřítomňuje nejen motivem sporu o privatizaci železnic, který Bertranda nutí zásadně měnit postoje a oscilovat mezi naprosto protichůdnými ideologickými principy, ale i tím, že nám nedává jasné stranické „koordináty“, které by nám umožnily jednotlivé aktéry přesněji situovat na politické mapě. Není prostě důležité vědět, která z postav náleží k levici a která k pravici, film zobrazuje politické spektrum jako tříšť neprůhledně motivovaných zájmů a sobeckých ambicí.

Ministr tak zároveň dokumentuje odcizení, které ve vztahu k politice zakouší běžný pozorovatel. Snímek je to amorfní, nepřehledný, velká část informací postrádá jasný kontext, neboť je odposlechnuta z telefonátů, jimž chybí „druhá strana“. Divák se ztrácí v chladné pavučině politických manipulací a je nucen přihlížet tomu, jak politik události nevytváří, ale je tím, kdo se jim mechanicky přizpůsobuje. Kdysi suverénní státní moc, spojená s historickou kontinuitou a jistou politickou noblesou (kterou ve filmu ztělesňuje klíčová postava Saint-Jeanova hlavního poradce a mentora Gillese), se mění v loutkové divadlo, které tlak soukromého sektoru a ekonomické lobby jen křečovitě inscenuje jako rozhodnutí ve veřejném zájmu. Ministr se v takovém světě mění v „neidentifikovatelný politický objekt“, který bojuje o identitu a zdání integrity uprostřed procesů, které nemá pevně pod kontrolou.

Napětí mezi soukromým a veřejným vyznačuje jak mocenský kontext filmu, v němž ekonomický tlak trhá otěže kontroly z rukou státu, ale i postavu samotnou. Kým je hrdina? Co ho žene kupředu? I když snímek obsahuje několik „zlidšťujících“ situací a sleduje hlavního aktéra v posteli i na toaletě, odpověď uniká divákům i postavě samotné. Skřípavý a disharmonický zvukový doprovod i zdánlivě beztvará forma naznačují, že jasné kontury dobra a zla, pravdy a lži jsou dávno vyvlastněné a nahrazené neprůhledným karnevalem frází a pragmatických změn postoje. Volba „dardennovského“ herce Oliviera Gourmeta je nesmírně účelná, neboť jeho tuctová tvář i odstíněné herectví představují dokonalou typizaci nenápadného, avšak záludného státního úředníka, který svou nevýraznost sublimuje do vzestupu pofiderní mocenskou pyramidou.

Vedle úmyslně chladné politické mašinérie, která je podána s úmyslnou (až zlomyslnou) odtažitostí, jsou filmařsky nejživější a nejpřístupnější složkou Schöllerova díla právě jeho intimní eskapády, v nichž vystupuje z kolotoče politických intrik a snaží se „být obyčejným člověkem a dobrým manželem“. Jednou ze stěžejních figur filmu je Martin Kuypers, nezaměstnaný a málomluvný loser, který se v rámci „vládního PR boje s nezaměstnaností“ ocitne dočasně v roli Saint-Jeanova osobního řidiče. Absurdně poddajný a pasivní „přikyvovač“ probudí v ministrovi jeho přičinlivé občanské já a demaskuje ho jako tragikomickou figuru člověka, který chce být užitečný, jen už jaksi zapomněl, jak na to. Scéna, v níž namol opilý ministr umanutě přihazuje do míchačky u Martinova nedostavěného domu, patří k ironickým vrcholům jinak zdrženlivého a záměrně suchopárného filmu.

Ministr jinak postrádá jakékoli laciné háčky, které by diváka ukájely bulvární nenávistí k „prachatým mocenským aparátčíkům“ či prvoplánovým zesměšňováním „blbců se špínou za nehty“. Nejvýstižnější je scéna, v níž Saint-Jean stojí tváří v tvář „anonymním“ dělníkům. Zvuková stopa je zbavená slov, vše, co vidíme, je řečnický pult a směs odtažitých výrazů ve tvářích posluchačů. Přesně takový je dojem z celého snímku – film, ze kterého nelze vyválčit moudrost, pointu nebo závratnou cinefilní rozkoš, neboť s výjimkou dvou symbolických snových scén je přesně tak šedý, neproniknutelný a neatraktivní jako jeho hrdina.

Venkoncem jde o snímek nepříjemný, rozháraný, chladný, bezvýchodný, vyznívající hořce do ztracena, pro našince ještě zamotanější matoucími implicitními odkazy ke specifikům francouzského politického systému. Můžeme ho tak buď odsoudit jako neatraktivní patvar, nebo akceptovat jako dotažený obraz soumraku moci státu, pojídané krokodýlem soukromého sektoru. Buď jak buď, duchovní ani tělesná rozkoš se po něm (naprosto cíleně) nedostaví.

Ministr (L’exercice de l’État, Francie, 2011, IMDb)
Režie a scénář: Pierre Schöller, kamera: Julien Hirsch, střih: Laurence Briaud, hudba: Philippe Schoeller, hrají: Olivier Gourmet, Michel Blanc, Sylvain Deblé, Zabou Breitman ad., 112 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 29. 11. 2012).

Ministr (L’exercice de l’État, Francie, 2011, IMDb)
Režie a scénář: Pierre Schöller, kamera: Julien Hirsch, střih: Laurence Briaud, hudba: Philippe Schoeller, hrají: Olivier Gourmet, Michel Blanc, Sylvain Deblé, Zabou Breitman ad., 112 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 29. 11. 2012).

Přečteno 3249x

Článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Ministr

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

Oto Horák  (22.1.2013 11:00)

Jen malou poznámku k nepochybně podnětnému článku: Ano, z hlediska toho, co je tématem filmu, není politické určení (socialisté či pravice) protagonistů filmu Ministr opravdu podstatné. Nejenže by mohlo být bráno jako zúžení „záběru“, ale i jako překážka k identifikaci pro příznivce toho či onoho politického proudu (nastartovalo by jakýsi jejich obranný reflex). Proto ona pravolevá neurčitost politiků ve filmu není alibismem, ale je vysoce účelným – a účinným – prostředkem. Strany jsou v tomto smyslu v díle nikoli neidentifikovatelným, nýbrž neidentifikovaným objektem. Ministr je pak nikoli politikem s konkrétními názory a cílem, ale především Tváří, jež něco prodává… Přesto – a je to dáno úhlem pohledu i zkušeností – bych neviděl obraz politiky ve filmu Ministr jako zcela pesimistický a bezvýchodný. Hlavní hrdina trpí častými „záchvaty“ slušnosti, kterým dá průchod, když je to jen trochu politicky možné (ve vztahu k Gillesovi, své poradkyni a řidiči). Navíc je u ministra patrná jistá vazba k „normálním“ lidem. Nemyslím si proto, že je šedivý a neatraktivní: jeho skrupule jsou cennou – byť často nikoli dostatečnou – zábranou. Obávám se, že u mnoha reálných politiků (nevím jak ve Francii, ale u nás) bychom tyto „záchvaty“ slušnosti, „obcování“ s obyčejnými lidmi a skrupule hledali marně… Co se týká „krokodýla soukromého sektoru“ pojídajícího stát, těším se na (hraný) film, v němž bude hlavním tématem.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Vyšší moc / V lavině

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra

Cesta ven / Cesta ven i dovnitř

Noe / Organizace spojených náboženství


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (57) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (624) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (196) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #85 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Atlas mraků / Mezi Simpsonovými a Biblí (Táňa Zabloudilová, kritika)

The Master / Johnny Greenwood jako Pán (Aleš Stuchlý, soundtrack)

Ministr / Neidentifikovatelný politický objekt (Vít Schmarc, kritika)

Kinematografie nad propastí / Filmová reforma v Maďarsku (Réka Sárközy, téma)

Filmy Jørgena Letha na DAFilms.com (Matěj Nytra, web)

Aldo Tambellini / Protoplasma pod mikroskopem (filmu) (Martin Blažíček, profil)

+ více...