Cesta tam a zase zpátky / Vidding mezi internetem a (kino)sálem

Nástup a rozšíření internetu přinesl nejen rozvoj řady specifických uměleckých kategorií, ale podnítil i mnohem aktivnější přístup v recepci uměleckých děl. Tento text si klade za cíl představit subkulturu aktivních filmových fanoušků, kteří jsou autonomními tvůrci a nyní pracují s filmem v rozhraní internetu za pomoci dostupných moderních technologií. Své činnosti pak dle kořene slova „video“ říkají vid. Základem vidu je originální materiál, kterým je nejčastěji kinematografické dílo či televizní pořad (hlavně seriál). Jedním ze synonym pro termín vid je také anglické slovo songvid, které pro osvětlení povahy vidu možná poslouží lépe. Vidder pracuje s jedním či několika mediálními zdroji, vybrané scény z vybraného díla řadí podle vlastní ideje a tento „sestřih“ doplňuje pečlivě vybranou písní, jejíž text většinou ještě doplňuje a rozšiřuje významový záměr a vyznění nového díla. Dílčích druhů vidů je mnoho stejně jako kritérií, podle nichž si je sami autoři roztřiďují. Nejsložitější druhy vidů užívají transformativního vyprávění, a nejsou tedy jen subjektivní obrazovou sumarizací a adorací tématu, ale existujícím elementům původního díla přisuzují nové kontexty, staví je do jiných situací, čímž objevují nové významy, či upozorňují na nedostatky originálu.