Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Underground Film Journal (dřívější verze webu nesla název Bad Lit: The Journal of Underground Cinema) je klíčovou platformou pro oblast filmu, na niž se snadno zapomíná. Není divu – proniknout k ní může být složité, protože její skrýš nenajdeme v oficiálních sférách, nýbrž v zákrytu, v podzemních patrech filmové tvorby. Co je undergroundový film a kde končí? Čím tento status určitý film získává? Vůči čemu se komunita undergroundu vymezuje a jak je silná? Na tyto otázky web neodpovídá přímo, jeho průzkum ale pomůže mnohé vyjasnit – a především také záludným způsobem zpochybní budované jistoty. Máme-li na paměti existenci podzemních, nezávislých filmů, formálně nebo i žánrově velmi nekompromisních děl, omezení na tradiční dichotomii komerce – art pomalu přestává platit. Oba protipóly jako by shodně patřily do „snobské“, veřejné sféry, již underground odmítá a proti níž si vytváří vlastní alternativní síť festivalových akcí, distribučních společností, projekcí ve specializovaných klubech.

Za webem Underground Film Journal stojí publicista Mike Everleth, člen Online Film Critics Society, jenž má za sebou – kromě zkušeností také s mainstreamovějšími filmovými weby – dlouholetou spolupráci s Melbourne Underground Film Festival. Stránku pravidelně zásobuje tematickými články a zprávami z akcí, recenzemi a analýzami vybraných filmů, DVD či knih a spravuje též kalendář projekcí nebo katalog sledovaných tvůrců. K samotným filmům nabízí Underground Film Journal cestu skrze různé odkazy, vybrané krátké snímky však lze sledovat online na webu. Možnost konfrontovat ideje či vkus undergroundových filmů s vlastními zvyklostmi je tedy zajištěna.

Pro Everletha je kupříkladu film The Magus, za nímž stojí winnipegský autor Jaimz Asmundson, jedním z nejinovativnějších počinů posledních let. Portrét režisérova otce-výtvarníka je skoro až satanistickou, psychedelickou jízdou, využívající různé stupně rychlosti a kvality obrazu, se stupňovaným tempem střihu a zvukových ploch, vedoucím až k úplnému zničení, zmizení filmu. Dle webu jde o druhý nejlepší film roku 2011. Six Hundred and Forty-One Slates Dona Swaynose je naopak vypíchnut jakožto „jeden z těch geniálních kraťasů, u kterých člověka napadá, proč je někdo neudělal už dřív“; jde o výtečně zkomponovanou skladbu nadbytečných záběrů filmové klapky, sebraných z natáčení nezávislé komedie. „Klasické“ polohy experimentu pak reprezentuje třeba snímek George Kuszulinského America in Pictures, založený na technice ruční deformace archivních záznamů. Je otázkou, zda někdo ze sledovaných tvůrců skutečně v budoucnu doplní v učebnicích legendy undergroundové a experimentální sféry Brakhage, Angera či Mekase: výprava za touto ponornou (utajenou) řekou kinematografie však nabízí osvěžující i patřičně neklidný druh zážitku.

Underground Film Journal - články, zpravodajství, katalogy a online video v angličtině.