Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Abraham Lincoln: Lovec upírů / Smítko prachu jako spektakulární podívaná

Abraham Lincoln: Lovec upírů / Smítko prachu jako spektakulární podívaná

kritika / Petr Hamšík / 31. 8. 2012 / komentáře (1)

Zdá se, že letní velkorozpočtové trháky jdou buď cestou recyklace v dlouhých sériích pokračování, nebo vytváření podivných žánrových „mash-upů“, v nichž se střetává na první pohled nemísitelné. Hollywoodská filmová továrna na sny při své bitvě o diváka, který stále raději utíká do fikčních světů dokonale propracovaných počítačových her či televizních seriálů, musí inovovat základní příběhy a styly, tu se obohatit o poetiku nezávislého filmu, tam zas vstřebat geekovský pohled na svět či se inspirovat populárním brakem.

Název nového snímku rusko-kazašského režiséra Timura Bekmambetova Abraham Lincoln: Lovec upírů je natolik stupidní, že od něj nelze očekávat nic jiného než nápor patosu a béčkovosti. Stejnojmenná kniha Setha Grahame-Smithe, který k filmové adaptaci napsal i scénář, se řadí do proudu literárních „reimaginací“ klasických děl či životů historických postav, v nichž se například z Anny Kareniny stává android (krásný název knihy Bena A. Winterse Android Karenina) a do Pýchy a předsudku vstupují zombies (Smithova Pýcha a předsudek a zombies). Minulý rok se ve filmové oblasti na podobném principu zakládali fatálně neúspěšní Kovbojové a vetřelci, kteří nedokázali využít na první pohled lákavě úchylný žánrový crossover, a letos se stejnou cestou vydal finský Iron Sky, kde se geekovsky atraktivní premisa „nacisté utekli na Měsíc, odkud chystají steampunkovou invazi“ také rozpadla v navzájem nesoudržné scény.

Abraham Lincoln: Lovec upírů je především až zábavně nesoudným filmem, ať už ve svém patosu, který (zdánlivě?) předpokládá vlastenecké zaujetí, ve vršení klišé (např. motivace hlavní postavy je určena pomstou za vysátí její matky), či v přesyceném vizuálním stylu.

Kombinace životopisného dramatu a upírské vyvražďovačky pracuje s jednoduchou premisou – pan prezident se od útlé dospělosti oháněl stříbrnou sekyrkou a díky svému učiteli Henrymu se naučil, jak zabíjet svoloč tehdejší Ameriky, krvelačné upíry. Vysávání krve je snadné pochopit jako metaforu otrokářství, tím spíš, že snímek také posouvá střet Severu proti Jihu do roviny boje s temným upírským zlem, které usiluje o ovládnutí celých Spojených států. Metafory však mají podobu klasických klišé brakových snímků. Nechybí montáž zasvěcení do „oboru“ či nepřekvapivé zvraty týkající se Henryho a jeho minulosti. Příběh sleduje Abrahama Lincolna od útlého dětství, přes nástup dospělosti, až po zralý věk v oválné pracovně Bílého domu, přičemž životopisnou linku proplétá s divácky atraktivním lovením upírů. Bekmambetov tuto rovinu objímá dryáčnicky přepáleným vizuálem, jenž jako by byl koncentrátem nadužívání počítačových efektů, evokujícím bombastická intra videoher.

Dlouhé jízdy a průlety celou scénou v kombinaci s její naprostou nereálností odhalují touhu zcela diváka pohltit filmovou atrakcí. Podobně jako v počátcích kinematografie měl sledující žasnout nad kombinací nové technologie a dech beroucích záběrů kupříkladu z čela jedoucí lokomotivy, tentokrát jsme též spoutáváni technologií, nikoli záměrně retardovaným příběhem. Dynamická honička mezi Abem a upírem Bartsem, kdy se dvojice pohybuje po zádech koní zběsile prchajícího stáda, budí úžas především díky užití (staro)nové technologické vějičky – zobrazení ve třech rozměrech. Bekmambetov se sice snaží vytvářet spektakulární scény, jež by nás vtáhly přímo do středu děje, přesto se ve filmu nebezpečně dere do popředí „životopisná rovina“, která zejména v dialozích působí zcela lobotomicky. Možná proto v záběrech neustále poletuje digitální prach, a když nás rozhovor nudí, můžeme sledovat, kam si prachové zrnko sedne.

Přesto se Bekmambetovi daří udržet snímek v mezích alespoň občasné zábavnosti – díky troufalé snaze o patos a absurdním výjevům můžeme snímek číst jako podivnou komedii, ale rozhodně ne jako životopisné hororové drama. Zdůrazněná vizualita snímku tak najednou působí jako „ozvláštnění“ původního příběhu, stejně absurdní jako obohacení státníkova životopisu o bitky s lačnými krvesaji. Bekmambetovův film-atrakce však nemůže fungovat mimo velké plátno kinosálu a výhody 3D projekce, na televizní obrazovce by implodoval v idiociích jednotlivých scén.

Abraham Lincoln: Lovec upírů je sice v úhrnu nepovedený brak, ale v určitých chvílích má rozhodně potenciál „guilty pleasure“, které v ohromujících kamerových jízdách ohledává slepou uličku pro Hollywood i pro Timura Bekmambetova.

Abraham Lincoln: Lovec upírů (Abraham Lincoln: Vampire Hunter, USA, 2012, IMDb)
Režie: Timur Bekmambetov, scénář: Seth Grahame-Smith, kamera: Caleb Deschanel, hudba: Henry Jackman, střih: William Hoy, hrají: Benjamin Walker, Dominic Cooper, Anthony Mackie, Mary Elisabeth Winstead, ad. 105 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 19. 7. 2012).

Abraham Lincoln: Lovec upírů (Abraham Lincoln: Vampire Hunter, USA, 2012, IMDb)
Režie: Timur Bekmambetov, scénář: Seth Grahame-Smith, kamera: Caleb Deschanel, hudba: Henry Jackman, střih: William Hoy, hrají: Benjamin Walker, Dominic Cooper, Anthony Mackie, Mary Elisabeth Winstead, ad. 105 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 19. 7. 2012).

Přečteno 3213x

Článek vyšel v časopise Cinepur #83, září 2012.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

dez./  (27.9.2012 12:38)

´Zdá se, že letní velkorozpočtové trháky´ Abraham Lincoln VH nie je letnym velkofilmom. je to stredne rozpoctovy film (70M).a aj keby jeho rozpocet bol 2x tak velky (kedze skutocny rozpocet nik nevie, 70M bola ciastka, za ktoru FOX film kupil a financoval, ale ci to nebolo nakoniec viac?), jeho Rkovy rating ho spolahlivo odstrani z kolonky letny velkofilm.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Z(a)tracená sláva / Glory

Prohrát s hrdostí / Masaryk

Zabijácké zvíře na lovu / Safari

Moratorium na neotřelé postupy / Mžitky

Film o životě / Jako z filmu

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Muži v černém 3 / Příjemně gumový blockbuster

Piráti / Korzáři z plastelíny na vlnách digitálna

Lovci hlav / Žánrový šejk z chladného severu

Obchodník se smrtí

Domino


RUBRIKY

anketa (22) / český film (67) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (10) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (589) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (33) / téma (825) / televize (81) / tisková zpráva (1) / událost týdne (186) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #83 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #83, září 2012

Z obsahu tištěného čísla:

Temný rytíř povstal / Nolanův labyrint (Antonín Tesař, kritika)

Slovník novější literární teorie / V labyrintech (post)teorie nejen literární (Miloš Zapletal, kniha)

Steven Soderbergh / Experimentující samouk v Hollywoodu (Helena Bendová, profil)

Editorial č. 83 / Vzpomínky, výzvy a přenosy (Jan Kolář, editorial)

Rebelka / Vzpoura odsamsaď pocamsaď (Eliška Děcká, kritika)

Je to jen vítr / Je to jen film – a přece něco víc… (Vít Schmarc, kritika)

+ více...