Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Oblíbenost a návštěvnost českých filmů, případně českých seriálů, bývá obvykle nepřímo úměrná jejich kvalitě. Jednou z mála výjimek poslední doby je Okresní přebor Jana Prušinovského. Zdánlivě jednoduchý a obyčejný film o partě vesnických fotbalových nadšenců se při bližším pohledu ukáže jako inteligentně natočená groteska z vesnického prostředí, která má potenciál konečně nastavit zrcadlo i tam, kde jsme spíše zvyklí na apatické přihlížení a zamlčování. Ať už to je, či není jejím záměrem.

První epizoda série Okresní přebor odvysílaná a produkovaná TV Nova vzbudila obecné nadšení především u samotných diváků, jinak byla kvůli faktické neexistenci české televizní kritiky opomíjena a přehlížena. Přebor dovedl načrtnout divákům věrně známé situace skrze výkony předních českých herců a hereček i bezejmenného komparzu. Vtipný a nenáročný obsah se snoubil s brilantní drobnokresbou českého venkova i povahy českého národa obecně. Prostřednictvím žánru grotesky Prušinovského série ukázala světlé i stinné stránky češství, na které si ve své podstatě žádný český seriál do této doby netroufl. Postavy konečně vypadaly a mluvily jako skuteční lidé, které denně potkáváme, situace, do kterých se dostávaly, byly uvěřitelné nejen v rámci daného fikčního světa a unylá politická korektnost české fikční televize byla konečně nabourána autentickými ukázkami rasismu, xenofobie, homofobie a dalších různorodých předsudků. Jednou z nejvíce sympatických a uznání hodných věcí na Okresním přeboru tak paradoxně byla nesympatičnost a omezenost některých jeho postav a barvitost světa, ve kterém se pohybují.

Když se objevila zpráva o záměru převést formát svižných dvacetiminutových epizod seriálu do celovečerního filmu, nejedno divácké srdce zaplesalo a nejedno také pokleslo. Přenos díla z jednoho média do jiného je obecně problematickým procesem, tím více, pokud se jedná o tak rozdílná média, jako jsou televize a film. Jan Prušinovský to ovšem, zdá se, zvládl na výbornou. Byť místy s drobnými obtížemi, povětšinou zapříčiněnými nesouladem v diváckých očekáváních. Plesejme tedy.

Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka se odehrává několik měsíců před první epizodou novácké série. Už od prvních minut zřetelně navazuje na seriál, přičemž epizodický sled komických situací prokládají vážnější a pomalejší sekvence. Sjednocujícím prvkem je dramatická linie, která doplňuje historii seriálových postav a představuje legendárního trenéra Slavoje v trochu jiném světle, než v jakém na něj postavy vzpomínají v seriálu. Hlavním tahákem mají být jak staré známé tváře, tak Miroslav Krobot v roli Pepika Hnátka, trenéra Slavoje Houslice. Zatímco u Krobota Prušinovský spoléhá na typové obsazení postavy nerudného, avšak ve své podstatě dobráckého a chladně upřímného postaršího muže, u dalších postav pokračuje v obsazování proti typu, přičemž především Ondřej Vetchý a Luděk Sobota hrají jak ve filmu, tak v sérii svoje životní role.

Kladem filmu je zejména nenápadná sofistikovanost a nulová ambice hrát si na něco, co není. Obecným nešvarem české kinematografie (potažmo TV tvorby) je totiž snaha udělat film jako v zahraničí. Kopírujeme styly, kopírujeme žánry, natáčíme české akční filmy i česká psychologická dramata. Nic českého na nich ale obvykle není. Jsou to jen chabé kopie kopie kopie originálu. Jako příklad může směle posloužit Jáklův Kajínek, „nejlepší český akčnák všech dob“. A pak přijde Jan Prušinovský a natočí něco zdánlivě obyčejného, avšak typicky českého svým zachycením atmosféry venkova i závanu zdánlivě spásného měšťáctví. Síla je přitom ve schopnosti zprostředkovat divákovi dobře odpozorované detaily každodennosti. Znalost seriálu ani fotbalových pravidel není nutná ani k pochopení filmu, ani ke kvalitnímu diváckému zážitku. Zato se ovšem požitek z něj stokrát násobí, pokud víte, koho brousí předseda Orel, proč Jindra a Tonda trénují spolu nebo jakou vášní trpí Pokladník. Propojení seriálového světa s tím filmovým je cennou přidanou hodnotou, která pomáhá tlumit zklamání z několika méně povedených momentů filmového Okresního přeboru.

Jak je totiž naznačeno už v upoutávkách na celovečerní snímek, základní zápletka se soustředí na chatrné zdraví Pepika Hnátka, který by raději obětoval vlastní srdce, než vzdal boj o postup Slavoje Houslice do kraje. Téma touhy po splnění snu, který pomáhá člověku přežívat, je místy až moc vážné pro lokální grotesku a vtip, který by v seriálové verzi vyústil do nezadržitelného smíchu, se ve filmu utápí v minutách tragického ticha. Těžko ale Prušinovskému vyčítat lehké obměny ve vyznění filmu. Problémem je spíše divácké očekávání, které je naladěno na rychlé tempo střídání jedné komické scénky s druhou a na seriálový narativ.

I přes všechny své nedostatky, a že jich věru mnoho není, je ale Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka jednou z nejlepších filmových komedií, které se v poslední době objevily v českých kinech.