Objevy v krajině dětství / Rotterdam 2012

Po pravdě řečeno, důvodů, proč mít v nějaké speciální oblibě Rotterdam, není mnoho. Poté, co jej Luftwaffe před sedmdesáti lety srovnala se zemí, dnes jeho centrum vypadá jako luxusnější varianta sídliště Chodov, industriálně romantický přístav se rozkládá až na pobřeží vzdáleném třicet kilometrů za městem a tamní fotbalový klub hraje vždycky až čtvrté housle za Ajaxem, Eidhovenem a Alkmaarem – fandit Feyenoordu vyžaduje skoro stejně velkou míru masochismu, jako fandit Slavii. Pro moderní cinefily je ovšem situace jiná: Rotterdam každoročně hostí jeden z nejzajímavějších filmových festivalů na světě. Na první pohled by měl přitom hrát roli stejného outsidera jako město, v němž se koná. Festivalu termínově konkurují dvě významné přehlídky – bezprostředně mu předchází americký Sundance a týden po jeho ukončení startuje mamutí Berlinale, které spotřebuje většinu mezinárodních premiér z počátku roku. Skutečnost, že se mezi tyto dvě globální monstrakce dokáže vměstnat festival, který během týdne navštíví téměř 400 000 diváků (návštěvnost Karlových Varů se pro srovnání pohybuje kolem 130 tisíc), je tak trochu záhada.