Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rozchod Nadera a Simin / Snoubení smutku a krásy
kritika / Jan Kolář / 22. 3. 2012 / komentáře (1)
Téměř přesně rok poté, co film Asghara Farhádího Rozchod Nadera a Simin vstoupil na svou veleúspěšnou mezinárodní dráhu, během níž mimo jiné získal hlavní cenu na festivalu v Berlíně, Zlatý Glóbus a byl nominován na Oscara, vstupuje i do českých kin. Vzhledem k bídě domácí distribuce to lze považovat za malý zázrak. Jako zázrak však působí i film samotný – jen málokdy lze narazit na intimní rodinné drama, které ve svých důsledně civilních obrazech nese tíhu shakespearovské tragédie a přitom je napínavější než drtivá většina kriminálních thrillerů.
Farhádí ve své tvorbě nezapře vliv svého učitele Abbáse Kiarostamího, jednoho ze strůjců íránského „filmového zázraku“ osmdesátých a devadesátých let. I pro něho bylo typické, že detailní scénáře svých filmů konstruoval kolem všedních a zdánlivě banálních historek. Tak běžné věci jako ztracený klíč od domu rodičů, zlý pes blokující cestu do školy nebo nenapsaný domácí úkol v nich ovšem přerůstaly v konflikty přesahující síly Kiarostamího dětských hrdinů, a měnily se tak v dramata o překážkách, jimž jsme nuceni dennodenně čelit a před nimiž ustavičně selháváme. I ony proto měly podobu thrilleru – na ničem jiném než na rozhodnutích, jež mění naše životy a nevyhnutelně ústí do bolesti, tento žánr nestojí.
Rozchod Nadera a Simin vypráví příběh dvou manželů, jejichž spor o tom, zda má jejich jedenáctiletá dcera Termeh vyrůstat v konflikty zmítaném Teheránu, nebo ve společensky přívětivější Evropě, vyústí v žádost o rozvod. Vzájemné odcizování manželské dvojice se však prolne s dramatem chudé pečovatelky, kterou je Nader po odchodu Simin nucen najmout ke svému nemohoucímu otci, a která – po jedné z hádek, jež mezi ní a Naderem propuknou – potratí. Podle íránského práva následuje žaloba za zabití a rodinné drama se tak náhle zvrátí v detektivní příběh, na jehož postupném rozplétání závisí budoucnost tří lidí: matky, otce a jejich dcery.
Jako detektivku Farhádí svůj příběh o konci lásky dvou lidí nejen vypráví, ale i snímá. Ruční kamera Mahmouda Kalarího zabírá hrdiny Rozchodu v dlouhých jízdách odhalujících záplavu na první pohled bezvýznamných detailů. Každý z nich – dětská kresba, dvě tři věty pronesené během telefonického rozhovoru, velikost zavazadla v kufru auta či prasklina v pytli na odpadky – nicméně může fatálně ovlivnit budoucí životy Nadera, Simin i Termeh a vztah, který se tak zoufale a se stále větší únavou snaží zachránit. Letmé informace, jimiž záběry Rozchodu překypují, však neslouží jen k tomu, aby udržovaly v permanenci pozornost diváků, kteří jsou tak neustále nuceni rozlišovat „stopy“ od banalit (v tom je ostatně Farhádího snímek podobný jinému znamenitému filmu loňského roku, existenciální detektivce Tenkrát v Anatolii novodobého tureckého klasika Nuriho Bilge Ceylana). Desítky postav zhrouceně posedávajících v čekárnách soudů, tváře zpola ukryté za skly aut na přeplněných teheránských ulicích i tlumené výkřiky konfliktů jakoby mimoděk zachycených na pozadí jednotlivých záběrů zároveň příběh Nadera a Simin rozšiřují a zrcadlí – tragédií tak všedních a tak osudových, jakou představuje historie Farhádího postav, se v každém okamžiku odehrávají desetitisíce.
I to rozptyluje spekulace nad tím, že porota berlínského festivalu loni udělila Farhádímu Zlatého medvěda hlavně jako gesto solidarity s jeho uvězněnými kolegy Jafarem Panahím a Mohammadem Rassoulem. Jakkoli Rozchod nenásilně odhaluje i dusivou atmosféru íránské teokracie, vypráví v první řadě příběh, který by se mohl odehrát kdekoli a stát komukoli. Každý z nás je stavěn před dilemata, jež nemají řešení. Vždy, když jsme nuceni volit mezi vlastními rodiči a vlastními dětmi, mezi penězi, jež nám pomohou z nouze, a sebeúctou, mezi lží a upřímností, jež ubližuje, skončí naše rozhodnutí nevyhnutelnou ztrátou. Stejně univerzální je i situace dvou lidí, kteří se v průběhu filmu odcizují, protože jsou uraženi tím, že je ten druhý nemiluje tak, jak by sami očekávali (a úzkostí z toho, že ani jejich vlastní touha není tak silná, jak doufali). Za každým rozchodem je strach, zajizvená bolest a ješitnost. A pak už jen smutek.
Asghar Farhádí natočil film, který je nesmírně napínavý a nesmírně smutný. Ale paradoxně – platí-li to, že z falše často vyrůstá přitažlivost, ale jen z pravdy krása – ve vší své trýznivosti i nesmírně krásný.
Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, Írán, 2011, IMDb)
Režie a scénář: Asghar Farhádí, kamera: Mahmoud Kalarí, střih: Hayedeh Safiyari, hudba: Sattar Oraki, hrají: Peyman Moaadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini ad. 120 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 9. 2. 2012).
Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, Írán, 2011, IMDb)
Režie a scénář: Asghar Farhádí, kamera: Mahmoud Kalarí, střih: Hayedeh Safiyari, hudba: Sattar Oraki, hrají: Peyman Moaadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini ad. 120 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 9. 2. 2012).
Přečteno 4953x
Článek vyšel v časopise Cinepur #80, březen 2012.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.1 /8
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Rozchod Nadera a Simin
**** CINEPUR (3.9)
**** ČTENÁŘI (3.5)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Smysl života a to, co chceme / Smysl života
Všechny vidlákovy světa i ten můj / Americká elegie
Nebe, které není bez mráčku / Půlnoční nebe
Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec
Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit
Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Od eschatologie k entropii / Last and First Men
Černá klišé, bílé zkazky / Bratrstvo pěti
RUBRIKY
anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (108) / fenomén (79) / festival (97) / flashback (8) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (5) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (1005) / mimo kino (183) / novinka (794) / pojem (36) / portrét (43) / profil (91) / reflexe (25) / report (121) / rozhovor (171) / scénář (4) / soundtrack (78) / téma (967) / televize (118) / událost týdne (270) / videohra (74) / web (43) / zoom (167)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #80, březen 2012
Z obsahu tištěného čísla:
Co k sobě patří, nechť v jedno sroste! / Velká maďarská filmová reforma (Géza Csákvári, téma)
Editorial č. 80 (Lucie Česálková, editorial)
Stud / Variace pro devět těl a několik klišé (Jan Kolář, kritika)
Zázrak z rumunské ulice / Případ kinematografie bez podpory (Michal Procházka, téma)
Judy Garland / Cena za hvězdnost (Šárka Gmiterková, portrét)
Restless / Mezi líbivostí a hloubkou (Aleš Stuchlý, soundtrack)