Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rozchod Nadera a Simin / Snoubení smutku a krásy

Rozchod Nadera a Simin / Snoubení smutku a krásy

kritika / Jan Kolář / 22. 3. 2012 / komentáře (1)

Téměř přesně rok poté, co film Asghara Farhádího Rozchod Nadera a Simin vstoupil na svou veleúspěšnou mezinárodní dráhu, během níž mimo jiné získal hlavní cenu na festivalu v Berlíně, Zlatý Glóbus a byl nominován na Oscara, vstupuje i do českých kin. Vzhledem k bídě domácí distribuce to lze považovat za malý zázrak. Jako zázrak však působí i film samotný – jen málokdy lze narazit na intimní rodinné drama, které ve svých důsledně civilních obrazech nese tíhu shakespearovské tragédie a přitom je napínavější než drtivá většina kriminálních thrillerů. 





Farhádí ve své tvorbě nezapře vliv svého učitele Abbáse Kiarostamího, jednoho ze strůjců íránského „filmového zázraku“ osmdesátých a devadesátých let. I pro něho bylo typické, že detailní scénáře svých filmů konstruoval kolem všedních a zdánlivě banálních historek. Tak běžné věci jako ztracený klíč od domu rodičů, zlý pes blokující cestu do školy nebo nenapsaný domácí úkol v nich ovšem přerůstaly v konflikty přesahující síly Kiarostamího dětských hrdinů, a měnily se tak v dramata o překážkách, jimž jsme nuceni dennodenně čelit a před nimiž ustavičně selháváme. I ony proto měly podobu thrilleru – na ničem jiném než na rozhodnutích, jež mění naše životy a nevyhnutelně ústí do bolesti, tento žánr nestojí. 





Rozchod Nadera a Simin vypráví příběh dvou manželů, jejichž spor o tom, zda má jejich jedenáctiletá dcera Termeh vyrůstat v konflikty zmítaném Teheránu, nebo ve společensky přívětivější Evropě, vyústí v žádost o rozvod. Vzájemné odcizování manželské dvojice se však prolne s dramatem chudé pečovatelky, kterou je Nader po odchodu Simin nucen najmout ke svému nemohoucímu otci, a která – po jedné z hádek, jež mezi ní a Naderem propuknou – potratí. Podle íránského práva následuje žaloba za zabití a rodinné drama se tak náhle zvrátí v detektivní příběh, na jehož postupném rozplétání závisí budoucnost tří lidí: matky, otce a jejich dcery. 





Jako detektivku Farhádí svůj příběh o konci lásky dvou lidí nejen vypráví, ale i snímá. Ruční kamera Mahmouda Kalarího zabírá hrdiny Rozchodu v dlouhých jízdách odhalujících záplavu na první pohled bezvýznamných detailů. Každý z nich – dětská kresba, dvě tři věty pronesené během telefonického rozhovoru, velikost zavazadla v kufru auta či prasklina v pytli na odpadky – nicméně může fatálně ovlivnit budoucí životy Nadera, Simin i Termeh a vztah, který se tak zoufale a se stále větší únavou snaží zachránit. Letmé informace, jimiž záběry Rozchodu překypují, však neslouží jen k tomu, aby udržovaly v permanenci pozornost diváků, kteří jsou tak neustále nuceni rozlišovat „stopy“ od banalit (v tom je ostatně Farhádího snímek podobný jinému znamenitému filmu loňského roku, existenciální detektivce Tenkrát v Anatolii novodobého tureckého klasika Nuriho Bilge Ceylana). Desítky postav zhrouceně posedávajících v čekárnách soudů, tváře zpola ukryté za skly aut na přeplněných teheránských ulicích i tlumené výkřiky konfliktů jakoby mimoděk zachycených na pozadí jednotlivých záběrů zároveň příběh Nadera a Simin rozšiřují a zrcadlí – tragédií tak všedních a tak osudových, jakou představuje historie Farhádího postav, se v každém okamžiku odehrávají desetitisíce. 

I to rozptyluje spekulace nad tím, že porota berlínského festivalu loni udělila Farhádímu Zlatého medvěda hlavně jako gesto solidarity s jeho uvězněnými kolegy Jafarem Panahím a Mohammadem Rassoulem. Jakkoli Rozchod nenásilně odhaluje i dusivou atmosféru íránské teokracie, vypráví v první řadě příběh, který by se mohl odehrát kdekoli a stát komukoli. Každý z nás je stavěn před dilemata, jež nemají řešení. Vždy, když jsme nuceni volit mezi vlastními rodiči a vlastními dětmi, mezi penězi, jež nám pomohou z nouze, a sebeúctou, mezi lží a upřímností, jež ubližuje, skončí naše rozhodnutí nevyhnutelnou ztrátou. Stejně univerzální je i situace dvou lidí, kteří se v průběhu filmu odcizují, protože jsou uraženi tím, že je ten druhý nemiluje tak, jak by sami očekávali (a úzkostí z toho, že ani jejich vlastní touha není tak silná, jak doufali). Za každým rozchodem je strach, zajizvená bolest a ješitnost. A pak už jen smutek. 





Asghar Farhádí natočil film, který je nesmírně napínavý a nesmírně smutný. Ale paradoxně – platí-li to, že z falše často vyrůstá přitažlivost, ale jen z pravdy krása – ve vší své trýznivosti i nesmírně krásný. 

Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, Írán, 2011, IMDb)
Režie a scénář: Asghar Farhádí, kamera: Mahmoud Kalarí, střih: Hayedeh Safiyari, hudba: Sattar Oraki, hrají: Peyman Moaadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini ad. 120 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 9. 2. 2012).

Rozchod Nadera a Simin (Jodaeiye Nader az Simin, Írán, 2011, IMDb)
Režie a scénář: Asghar Farhádí, kamera: Mahmoud Kalarí, střih: Hayedeh Safiyari, hudba: Sattar Oraki, hrají: Peyman Moaadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini ad. 120 minut, distribuce: Artcam (premiéra v ČR 9. 2. 2012).

Přečteno 4625x

Článek vyšel v časopise Cinepur #80, březen 2012.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.1 /8

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Rozchod Nadera a Simin

****  CINEPUR (3.9)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

Ivan Trebichavský  (5.4.2012 17:53)

Rozchod Nadera a Simin je jeden z nejlepších filmů co jsem viděl za poslední roky. Četl jsem různé kritiky, a tato od pana Koláře, nejpřesněji vystihuje mé pocity z tohoto výborného filmu. Poprvé jsem jí četl v časopisu Nový prostor a moc za ní děkuji.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #127

#127

únor 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Profakovat se ke svobodě / Pražské orgie

Ztracené město a hvězdy / Ad Astra

Hledání otce, hledání syna / Dálava

Kudy přišel Karel Vachek / Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

Miniatury pro tělo a klavír / Sólo

Vymítač předsudků / Antologie města duchů

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Saulův syn / Holocaust na výbornou

Steve Jobs / (Sebe)prezentace ve třech jednáních

Dheepan / Obrazy k neuvěření


RUBRIKY

anketa (25) / český film (92) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / distribuce (1) / dvd (121) / editorial (101) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (1) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (120) / komiks (10) / kritika (832) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (758) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (113) / rozhovor (165) / scénář (4) / soundtrack (48) / téma (919) / televize (107) / tisková zpráva (1) / událost týdne (251) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (65) / web (42) / zoom (160)

Cinepur #80 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #80, březen 2012

Z obsahu tištěného čísla:

Dávej - ber? / Pět snů o budoucnosti podpory české kinematografie (Michal Procházka, téma)

Judy Garland / Cena za hvězdnost (Šárka Gmiterková, profil)

Stud / Variace pro devět těl a několik klišé (Jan Kolář, kritika)

Jak platit film / Úvod k tématu (Jan Kolář, téma)

Editorial č. 80 (Lucie Česálková, editorial)

Portal a Portal 2 / Chytrá myš v chytrém bludišti (Antonín Tesař, videohra)

+ více...