Špatná paměť a bohaté vzpomínky / Ostalgie v českých barvách
Domácí polistopadová filmová produkce je ve vztahu ke komunistické minulosti značně nestálá. Reflexe minulosti má sice i svou kritickou polohu, především ale směřuje k alibistické smířlivosti. Tím se podobá situaci ve (východo)německém kontextu. Tam má sama ostalgie své kořeny – vznikla jako přirozený důsledek kulturního šoku, který východní Němci zažívali během integrace do kapitalistické západní společnosti. Ostalgický šoubyznys tam dlouho ovládal chronický (n)ostalgik Thomas Brussig, autor tří románů a dvou filmových scénářů – Hrdinové jako my (Helden wie wir, r. Sebastian Peterson, 1999) a Sluneční ulice (Sonnenallee, r. Leander Haussmann, 1999) – zpracovávajících motiv návratu do života za Berlínskou zdí. Hlavní znaky jeho tvorby jsou českému prostředí blízké: idylická přebarvenost, u nás nejvíce patrná v Renčových Rebelech (2001), a smířlivost, která prostupuje celým porevolučním obdobím. Jak říká sám Brussig: „Šťastní lidé mají špatnou paměť a bohaté vzpomínky.“