Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

„No víte, pro děti“ / Zlín Film Festival 2011

„No víte, pro děti“ / Zlín Film Festival 2011

kauza / Tomáš Stejskal / 6. 8. 2011 / komentáře (9)

Krátkou reportáž z letošního zlínského festivalu filmů pro děti a mládež se bohužel opravdu zdá příhodné uvést replikou ze snímku bratří Coenů Záskok. Nechápavé pohledy na protagonistu v podání Tima Robbinse, kterak představuje s triumfálním pohledem a citovaným výrokem kolo nakreslené na papíře jako dlouholetý marketingový projekt, vystihují zmatený pocit návštěvníka, který přijel na akci prezentovanou jako jeden z nejvýznamnějších festivalů v ČR a jeden „z nejvýznamnějších svého druhu na světě“. Jenže přirovnání přeci jen kulhá, protože z kola na papíře se nakonec stala obruč Hoola-hop, budoucí hit dětských hřišť.

Nechci zde hodnotit jednotlivé filmy, spíše mi jde o rozpor toho, jakou tvář festival laické i odborné veřejnosti nabízí a jaký je navzdory tomu výsledný dojem. A druhá obtížně rozšifrovatelná otázka – též spojená s titulkem – zní, pro koho má být festival určen?

Zlínský svátek snímků pro děti skutečně působí jako velká a prestižní akce. Počtem filmů, vlastním pravidelným okénkem ve veřejnoprávní televizi i faktem, že je jedním ze dvou našich festivalů schopných platit celoročně svůj štáb, vyvolává oprávněný pocit, že jde o jednu z největších (a zároveň nejvýznamnějších?) filmových akcí u nás. Rozpaky však započnou hned po příjezdu.

Když se snažím vypátrat zázemí pro novináře v novém Kongresovém centru, dle uměleckého ředitele Petra Kolihy „jednom z nejnádhernějších festivalových center, co znám!“, dočkám se dvou nejistých a protichůdných odpovědí. Na druhý pokus už to vyjde a na ochozu v patře nacházím koutek se šesti počítači, bez jakéhokoli označení, natož dozoru či servisu pro novináře. A taky bez jediného místa. Nejprve mě ta nedostatečnost rozlítila, v následujících dnech jsem pochopil, že organizátoři dobře vědí, co dělají. Vždy bylo poloprázdno, mediální aktivity zjevně nejsou tak intenzivní, aby je případně nepokryly wi-fi sítě na hotelových pokojích.

Bez dalších jízlivostí mohu říci, že už první pohled do katalogu s programem mě zaskočil. U festivalu, jehož finanční zázemí dovoluje celoročně zaměstnávat nemalé množství lidí či platit bydlení hostům a novinářům, zarazí amatérskost vyvedení brožury, v níž většinu místa zabere barevná fotka a kratičké anotace jsou pouhými převyprávěními děje, zhusta přímo opsanými z databáze imdb.com.

Vzhledem k množstvím superlativ v tiskových zprávách i na tiskových konferencích se nabízí oprávněný dotaz, v čem vlastně spočívá výjimečnost akce? Jakým způsobem by měly být pojaty soutěže dětských filmů a jakým kritériím tato díla podléhají, je otázka na složitější debatu. Přesto je s podivem, že festival, který se pyšní tím, že je „nejvýznamnějším svého druhu na světě“, se nikterak nepokouší načrtnout trendy a explicitněji se zamýšlet nad rysy současného dětského filmu. Jak se kupříkladu liší soutěž filmů pro děti od té pro mládež? A má soutěž Evropských debutů nějakou spojitost s dětskými filmy? Nebo jde o prvotiny určené spíše dospělým, v nichž se pokud možno vyskytnou mladiství protagonisté? A proč je u této sekce jako u jediné podán v katalogu nástin toho, co snímky spojuje?

Festival se v poslední době snaží orientovat více na dospělé publikum, nesoutěžní sekce Noční horizonty se podle dramaturgů snaží přivést do kin „dospělejší část publika, především univerzitní studenty“. Pokud jde však o jedinou sekci snažící se konkurovat „dospělým“ festivalům a cílit na cinefilní publikum, pak by asi bylo lepší vybírat filmy spíš podle kvality, a ne podle „závažných a provokativních témat“. Pistole v dětských rukou, drogová závislost, islámský punk či prostituující se dívky jsou sice hezkým pojítkem, ale podobná témata sama kvalitu nedělají. Ba naopak, některý z těchto a podobných motivů je též středobodem většiny exploatačních filmů. Závažná témata spojená s dospíváním přitom patří k těžišti většiny sekcí, v této jen nabývají bulvárnějších poloh.

Je opravdu zarážející, že jediným pojítkem většiny děl v rámci jednotlivých sekcí i napříč celou akcí je náctiletost hrdinů, přičemž absentuje jakákoli tendence rozlišovat díla podle věku a založení diváků. V nabídce je minimum pohádek – pomineme-li sekci Království Walta Disneyho – a také žánrových děl. To jen podporuje dojem, že o dětského diváka tu zase tolik nejde. Snímky s náctiletými v zajetí těch problémů, které trápí též spousty protagonistů běžného „dospělého“ festivalového provozu, totiž zapůsobí hlavně na nenáročnější dospělé publikum, které ocení, že podobná témata se řeší v art filmech a že je fajn, když se o nich výchovnější a přístupnější (nicméně v ledasčem podobnou) formou dozví i dětské publikum. O tomto kopání na dvě branky ostatně vypovídá i letošní sjednocení českého a mezinárodního názvu na Zlín Film Festival. A co děti?

Cílem této glosy samozřejmě není naznačovat, že ve Zlíně nezavadíte o dobrý film. Ale v porovnání s hodnocením kvalit, úspěchů a ambicí prezentovaných uměleckým ředitelem Petrem Kolihou v závěrečné tiskové zprávě vypadá samotná akce o dost méně velkolepě. Zlín ani trochu nedýchá atmosférou festivalového města, v sálech jsou především děti místo školy či po škole a místní dospělí po práci. Je hezké se dočíst, že šlo letos o významný festival pro českou kinematografii, neboť v „soutěži hraného filmu pro děti soutěžily hned dva české snímky“. Jak se tam asi dostaly? A co o soutěži, která letos „byla natolik kvalitní, že již jen účast v ní mohou tvůrci soutěžních filmů považovat za úspěch“, vypovídá přítomnost těch dvou českých klenotů, tedy snímků V peřině a Čertova nevěsta?

No víte, doufám, že příště už to bude opravdu pro děti. A mládež.

51. mezinárodní festival filmů pro děti a mládež Zlín Film Festival
29. května až 5. června 2011, www.zlinfest.cz


Reakce Petra Kolihy, uměleckého ředitele festivalu

Dosud jsem považoval časopis Cinepur za seriózní, obsahově hodnotný a objektivní časopis pro moderní cinefily. Zmíněný článek je však neobjektivní, záměrně poškozující a ve své podstatě vlastně bulvární. Jediné, co přináší, je informace o autorově intelektuální a odborné nedostatečnosti a jeho snaze zlínský festival záměrně poškozovat. O jeho motivech se můžu jen dohadovat a asi je i tuším...

Tomáš Stejskal navršil ve svém článku jakýsi seznam kritických stížností a lamentací, avšak bez jediného konkrétního argumentu. Také je zde řada výroků, které by se mohly časem stát novinářskými hláškami, ale to by asi musel pan Tomáš Stejskal být nejprve novinářem, či filmovým odborníkem v oblasti filmů pro děti a mládež. Hned úvodem stojí za úsměvné povšimnutí jeho rozpaky po příjezdu na festival, kdy jako “akreditovaný novinář” neuměl nalézt tiskové centrum a skončil u počítačů pro veřejnost v prvním patře festivalového centra. Kdyby měl trpělivost, tak by ve vedlejší budově festivalového centra našel dalších dvacet počítačů s připojením na internet a pokud by se např. ozval vedoucímu tiskového oddělení, tak ten by ho jistě rád osobně doprovodil to press centra s veškerými službami pro novináře. Pak se ani nedivím, že měl pocit určité prázdnoty a možná i frustrace v samotném festivalovém centru. Ano, všichni totiž většinou byli rozprchlí v kinosálech na různých místech Zlína, či na nějakých doprovodných akcích – koncertech, výstavách, seminářích, workshopech atd.

Autor zjevně brožurou míní katalog festivalu s více než 300 stranami. Jeho stížnost, že katalog akcentuje obrazové informace před psanými, je u festivalu s převážně dětským publikem opravdu zarážející. Ano, publikace je určená především našim divákům a velká část z nich je třeba i předškolního věku, či s čtením teprve začínají a my je chceme přitáhnout k filmům právě atraktivní obrazovou částí katalogu.

Pokud se autor ptá na kritéria a rozlišení filmů do jednotlivých kategorií, pak bych mu především doporučil navštívit jednotlivé filmy, které jsou důsledně označeny nejen doporučenou přístupností, ale i rozčleněny do jednotlivých sekcí. Kritéria výběru filmů dlouhodobě kultivujeme a vedle snahy o zasažení cílových skupin od předškolních dětí, přes první stupeň, druhý stupeň, středoškoláky, vysokoškoláky až po mladé rodiny s dětmi se vždy snažíme přivážet do Zlína nejen již oceněné filmy z jiných světových festivalů, ale získávat i nové filmy, které tak zlínský festival objeví nejen našim divákům, ale i řadě zahraničních festivalů, jejichž zástupci do Zlína každoročně přijíždějí okouknout, s čím novým přicházíme. Jelikož jsme skutečně nejstarší a jeden z největších filmových festivalů na celém světě pro děti a mládež, tak jsme zároveň i určitým filtrem, či centrem toho nejlepšího, co se ve světě za poslední rok pro děti a mládež natočilo. To, že autorovi scházejí na festivalu především pohádky a žánrové filmy, svědčí o tom, že nezná a nesleduje poslední trendy v této oblasti. Pohádky se již takřka netočí, vyjma nás, Německa a příležitostně Skandinávie. Naopak žánrové filmy byly letos ve Zlíně silně zastoupeny. Autor zjevně málo chodil do kina. Autor se též ptá, v čem spočívá výjimečnost akce? Odpověď je jednoduchá, v její kvalitě, šíři a také tím, že Zlín je svým rozsahem normotvorným festivalem pro řadu zahraničních festivalů. Letos jsme uvedli 244 filmů z 44 zemí celého světa, navštívilo nás 2 400 akreditovaných hostů a uvedli jsme 9 světových, 13 mezinárodních a 105 českých premiér. Možná i proto je zlínský festival členem řady mezinárodních organizací (ECFA, CIFEJ), oficiálně se účastní klíčových mezinárodních přehlídek (Berlinale, Cannes, Karlovy Vary a další) a také určitě stojí za povšimnutí, že zlínský dramaturgický tým pomohl na svět některým novým dětským festivalům v zemích, kde s dětskými festivaly teprve začínají, např. v Jižní Koreji, nebo v Rumunsku. 

Autor se ptá po smyslu a cílech soutěže evropských debutů. Jen připomenu, že zlínská debutantská soutěž je řadu let prestižní mezinárodní soutěží, která je starší než obdobné další české soutěže (Fresh Film Fest, Febio). Samozřejmě orientace této soutěže je především na témata a otázky mladých lidí a určitě nás zajímají filmy třeba i formálně, či řemeslně občas ještě nezralé, ale jsou to filmy se silnými tématy, se snahou něco sdělit k dnešnímu tak složitému světu kolem nás. Rozhodně nás nezajímají abstraktní, či od reality odtržená formální cvičení, i kdyby byla “sebeumělečtější”. Ano, děláme dramaturgii témat a nechci se zde pouštět do estetické debaty o vztahu obsahu a formy....

Je k pousmání, když po právě proběhlém 51. ročníku, který navštívilo přes 108 000 návštěvníků, a to nejen ve Zlíně, ale i v dalších městech republiky autor napíše, že festival nedýchal atmosférou a že v kinech viděl děti místo školy a dospělé po práci... Jistě dopolední projekce pro děti organizujeme ve spolupráci se školami a jde o mnohaletý projekt školního vzdělávání filmem. To, že odpoledne chodí do kin s dětmi jejich rodiče nekomentuji. Autor zjevně nemá děti a možná ani neví v kolika letech dětem začínají růst druhé zuby...

Nehodlám hodnotit festival jako celek, to nechť zhodnotí opravdoví profesionální novináři a odborná veřejnost. Nicméně se domnívám, že zlínský festival v posledních deseti letech úspěšně nabral kurz, který směřuje k celé řadě cílů – od čisté zábavy, přes vzdělávání, odborné akce, mezinárodní prezentaci včetně české kinematografie, ale i udržení povědomí o trendech světové filmové tvorby pro domácí tvůrce a dramaturgy v době, kdy dětský a mládežnický film nemá u nás na růžích ustláno.

“No víte, doufám že příště už se s takovýmto neférovým článkem v Cinepuru nesetkám... navíc v čísle k 20. výročí časopisu”. Tady mi úsměv trochu ztuhnul.

Petr Koliha, umělecký ředitel Zlín film festival

Přečteno 5239x

Článek vyšel v časopise Cinepur #76, červenec 2011.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /10

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

jožo maloráž  (31.8.2011 19:07)

Těžká konkurence pro Fresh. Tomáš Stejskal je nepochybně jejich agentem nasazeným do Cinepuru s cílem Zlín poškodit.

Mbuna  (28.8.2011 08:56)

http://www.zlinfest.cz/cs/2011/filmy/filmy-dle-sekci?section=Sout%C4%9B%C5%BE+celove%C4%8Dern%C3%ADch+hran%C3%BDch+debut%C5%AF+-+evropsk%C3%A9+prvn%C3%AD+filmy

jožo maloráž  (28.8.2011 08:38)

Zlínský festival se věnuje debutům?

Zdeněk H.  (22.8.2011 15:56)

to: Hana Samozřejmě, úplně v pořádku to není. Na druhou stranu, kdyby se mělo v Čechách v takto malých oblastech zájmu, jako jsou filmové festivaly, přihlížet k tomu, kdo s kým je propojen, nemohl by nikdo trochu kompetentní psát o ničem (nicméně, pokud je to info aktuální, mělo se objevit u jména autora). Žijeme v příliš malém rybníčku, každé hodnocení, ať kladné či záporné, zavání střetem zájmů. Ale furt lepší snažit se o objektivní kritiku, než jí z principiálních důvodů nepsat vůbec (důsledkem toho podle mě jsou typicky české poplácávání se po ramenou a ztráta měřítek).

Hana Sluková  (22.8.2011 14:25)

Shodou okolností tiskový mluvčí Fresh Film Festu Jiří Sedlák uvádí pana Tomáše Stejskala jako spolupracovníka FFF, který se stejně jako zlínský festival věnuje debutům. Je to náhoda? Je správné, aby pan Stejskal psal hodnotící články o jiných festivalech? Není to náhodou střet zájmů?

Jindrich Stejskal  (17.8.2011 19:31)

Vazeny pane Koliho, z Vasi ponekud hystericke reakce na clanek Tomase Stejskala mi usmev netuhne. On totiz vubec neni na miste. Ackoli v nekterych bodech s autorem clanku ne zcela souhlasim, dovoluji si tvrdit, ze se jedna o naprosto standardni a korektni recenzi kulturniho podniku. To same se bohuzel neda rici o Vasi reakci. Ta svym stylem a retorikou spada spise do obdobi tvrde normalizace v Ceskoslovensku. Je s podivem, ze se umelecky reditel tak vyznamneho festivalu snizi k reakcim typu "…ale to by asi musel pan Tomáš Stejskal být nejprve novinářem…" a nebo "Autor zjevně nemá děti a možná ani neví v kolika letech dětem začínají růst druhé zuby…". No vite, stacilo jen pouzit estebackeho pluralu (vsichni ti Havlove, Schwarzenbergove,…) a pripadali bychom si jako v Rudem pravu treba z roku 1976. A to je smutne. Jindrich Stejskal

Karel Novotny  (8.8.2011 19:07)

V tistene verzi casopisu jsem textu T. Stejskala nevenoval moc pozornosti, i kdyz dle meho nejde o vylozene spatny clanek. Jen mi moc nevyhovuji takove ty "prijel jsem, neznal jsem, poznal jsem…" Ale reakce umeleckeho reditele festivalu Petra Kolihy me donutila napsat - snad poprve - komentar pod text zde na techto strankach. Takovy normalizacni slovnik, podpasove argumenty typu "nemate deti, nevite, kdy jim rostou zuby"; "nesouhlasim s vami, jste idiot a diletant" atd, jsem jiz dlouho nevidel a nemusel by se za ne stydet ani poctivy budovatel socialistickeho realismu s lidskou tvari. Festival jsem v minulych letech nekolikrat navstivil a vzdy jsem byl vcelku spokojen nejen s filmy, ale tez s prostredim a zazemim. Skolni vypravy do kinosalu bylo obcas obtizne vydrzet, ale k detskemu festivalu to asi nejak patri, i kdyz se nedokazu zbavit dojmu, ze jde tak trochu opet o povinne navstevy osvetovych filmu, jak tomu bylo v sedmdesatych i osmdesatych letech minuleho stoleti. Argumenty, styl i narazky Petra Kolihy jsou ostudne, primitivni a urazlive. Oficialni predstavitel festivalu by rozhodne mel vystupovat jinym zpusobem, zvl. jde-li o umeleckeho reditele (sic!). Jeho kultura projevu a schopnost argumentovat jsou na urovni podprumerneho skolaka devitiletky, ktery by si zaslouzil par facek: a je vcelku jedno (bohuzel), kdo ma vlastne pravdu. Ostatne kvalitni reflexi by si festival urcite zaslouzil, souhlasim v tomto s "navstevnikem zlina" (viz nize). Karel Novotny (roc. 1965).

Mbuna  (6.8.2011 23:10)

Výsledek této reakce je hlavně ten, že zatímco byla dehonestující recenze pouze v tištěném čísle, nyní si jí mohou vychutnat všichni online včetně odpovědi, která ji jen potvrzuje.

navstevnik Zlina  (6.8.2011 15:06)

Umelecky reditel Petr Koliha pochopitelne brani svou festivalou akci, bylo by ostatne divne, kdyby cinil jinak, ale zarazejicim i usmevny faktem je, ze stale opakuje ty stejne informace: jeden z nejvetsich (ano, pokud bereme vazne festivalova data o navstevnosti atd.), nejstarsi (bohuzel ne: nejstarsim detskym festivalem je jeden festival v USA, at si to umelecky reditel najde) atd. Po dlouhe dobe festival uvedl spravne pocet uvedenych filmu; v minulych letech si to evidentne pletl s poctem projekci a pocital do celkoveho poctu nejen filmy uvedene v kinematovlaku, ale i reklamy ze souteze Duhova kulicka. O dramaturgii festivalu lze uspesne pochybovat (viz napr. letosni Dny italske kinematografie a jejich kritika v A2). O jednotlivych kriteriich lze pochybovat taktez, nejlepe je to videt na sekcich debutu a Nocnich horizontu, kam dramaturgyne evidentne nahazely vse, co jim prislo pod ruku, a to prave obe sekce v minulosti patrily k tomu nejzajimavejsimu. Argumentovat poukazem na to, ze autor clanku "zjevne nema deti" a nevi, "kdy jim rostou druhe zuby", je opravdu trapne a evidentne zamerne ponizujici: rozhodne ne kazdy, kdo ma deti, vi, co se jim libi ci zamlouva a prave soucasne trendy ve svetovem filmu pro deti a mladez ukazuji, ze nektera kriteria, o kterych mluvi Koliha, jsou vhodna jen pro zminene skandinavske a nemecke filmy, ktere se snazi zachovat "bezproblemovost" a jistou "pohadkovost" filmu pro deti. Pokud jsem cetl dobre, autor clanku si povzdechl nad ponekud nefilmovou atmosferou (takova tvrzeni jsou ale vzdy osidna) a nad tim, ze festivalova dramaturgie je neprehledna, katalog nepuvodni (ano, nejde o obrazky, ale o texty, ktere jsou jednim slovem strasne,opsane a v mnoha pripadech prozrazuji pointu filmu). Jeste jsem popravde nevidel male dite s onim spalkem v ruce, jak si nadsene prohlizi obrazky, katalog je snad i pro novinare, starsi navstevniky a filmove profesionaly, pak ovsem nabizi zalostne malo. Tvurcum se festival nevenuje, jen par "festivalovym hvezdam", zaverecny galavecer neni ani o cenach ani o tvurcich, ale o prehlidce toho nejkonformejsiho, co dokaze CT nabidnout atd. atd. Pokud nekomu ma tuhnout usmev z vlastni prace a slendrianstvi, pak to bude spise festivalovy stab s umeleckym reditelem Petrem Kolihou v cele, ne nekdo, kdo si dovoli (snad poprve, rozhodne po dlouhe dobe) napsat o festivalu i neco kritickeho a ne predem objednane/dojednane oslavy ruznych setkani na vecircich. Vzhledem k tomu, jake zazemi i jmeno (aspon v zahranici) ma festival, by bylo jiste skoda, kdyby spadl do uhlazene, po ramenech si placajici prumernosti. Nakroceno ma rozhodne dobre…

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kauza

Trable s Rumcajsem aneb co počít s českým videoartem 90. let

Objektiv a styl / České filmy na MFDF Jihlava

Český žurnál / Happening na paměť

Bude budoucnost českého animovaného filmu růžová nebo černá?

„No víte, pro děti“ / Zlín Film Festival 2011

Filmový kánon, kanón nebo jen kujón?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (23) / český film (73) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (660) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (98) / rozhovor (154) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (89) / tisková zpráva (1) / událost týdne (207) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #76 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #76, červenec 2011

Z obsahu tištěného čísla:

Cinepur Choice (Jan Kolář, cinepur choice)

Amer / Monstrum na povrchu (Antonín Tesař, cinepur choice)

Autista posedlý slovy / Jazyk a čas ve filmech Cornelia Porumboia (Tomáš Stejskal, cinepur choice)

Melancholia / Síla intimní apokalypsy (Aleš Stuchlý, kritika)

Kodži Wakamacu a cesty nazpět / Sadomasochismus, politika nihilismu a hledání ráje (Michal Procházka, zoom)

Jackass 3 (Jiří Flígl, dvd)

+ více...