Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dívka na přání / Zkušenost obnaženého povrchu

Dívka na přání / Zkušenost obnaženého povrchu

cinepur choice / Jiří Flígl / 15. 7. 2011 / komentáře (1)

Steven Soderbergh mezinárodně proslul jako jeden z vůdčích talentů „amerického nezávislého filmu“ devadesátých let a podobně jako např. Gus Van Sant se posléze prosadil i v oblasti středního proudu, kde vytváří osobitá a ambiciózní díla. Při tom pravidelně střídá divácky orientované tituly s formálně i tematicky radikálnějšími projekty, které směřují k festivalovému publiku. Soderberghův poslední příspěvek do druhé části jeho filmografie představuje provokativní dílo, jež bylo svého času středem pozornosti primárně kvůli castingu hlavní role. Právě ve volbě obsadit pornohvězdu Sashu Grey se skrývá součást promyšleného celku, který ukazuje nelichotivou tvář společnosti prvního desetiletí nového milénia.

Exxxtrémně renesanční celebrita

Držitelka několika výročních cen za nejlepší felaci, anální či skupinový sex a nejlepší představitelku roku upoutala pozornost médií nejen pro své výkony před kamerou, ale především ochotou mluvit o svém zaměstnání na veřejnosti. Sasha Grey se neomezuje na tradiční porno-PR báchorky o tom, jak má ráda sex a jak jí chutná sperma. Porno si vybrala cíleně jako začátek kariéry – čemuž odpovídá, že v průmyslu začala v roce 2006, jakmile dosáhla legálního věku osmnácti let – a použila ho jako odrazový můstek k pozdějším aktivitám ve filmu, modelingu i hudbě. V pornu dosáhla nevídaně rychlého úspěchu: debutovala sekvencí s legendárním grobiánem Roccem Siffredim a již v listopadu 2006 se o ní mluvilo jako o nové Jenně Jameson (pornohvězda, která rozjela úspěšnou obchodní kariéru, a v současnosti náleží mezi nejvýdělečnější podnikatele v zábavním průmyslu pro dospělé). Sasha Grey fascinuje vážností a racionalitou, s jakou o sexu mluví v rozhovorech, šokuje ochotou provozovat nejdrsnější a nejdivočejší praktiky, které z tradičního feministického hlediska maximálně redukují ženu na experimentální penetrační objekt, a současně hlásá, že chce osvobodit ženskou sexualitu od tabu a schémat. Krom toho okolo sebe utváří auru sečtělé intelektuálky a filmové estétky, která má zálibu v dílech Oscara Wilda i Nietzscheho a slabost pro francouzskou novou vlnu (původně plánovala používat jako porno pseudonym Anna Karina, ale nakonec se přiklonila k příjmení hrdiny nejznámější Wildovy prózy). Od dětství psala povídky, po střední škole studovala herectví, účinkovala v experimentálním divadle i amatérských uměleckých filmech a je spoluzakladatelkou industriální noisové kapely aTelecine.

Především je ale Sasha Grey ukázkový příklad celebrity, která dokázala využít moderní masmédia pro své zviditelnění a ustanovila sebe jako střed pozornosti. K všeobecné známosti ji katapultovaly rozhovor v bulvárním magazínu The Insider (již v prosinci 2006) a kontroverzní výstup v debatním pořadu The Tyra Banks Show, kde prezentovala své liberální postoje stran účinkování v pornu, a navzdory démonizační tendenci obou pořadů uchvátila publikum svou sebevědomostí. Následovaly glamour články v Rolling Stone a dalších prestižních magazínech, modelingové zakázky či vystupování ve videoklipech Smashing Pumpkins a The Roots. Zatímco jiné pornohvězdy na svých webových stránkách mají fotky a videa hýřící nahotou a penetracemi, Sasha Grey aktivně využívala internet jako portál pro prezentování své osobnosti. Vedle aktivně spravovaných účtů na sociálních sítích MySpace, Facebook a Twitter vedla videoblog Sasha Grey on Sasha Grey (Sasha Grey o Sashe Grey), kde mudrovala o skandalizovaných sexuálních praktikách a dalších tabuizovaných otázkách pornoprůmyslu.

Do porna vstoupila po boku hvězdného představitele, a také její první angažmá mimo snímky pro dospělé, právě v Dívce na přání (The Girlfriend Experience, 2009), působí dojmem dokonalého kariérního tahu. Hlavní role ve filmu Stevena Soderbergha k hvězdě přitáhla další pozornost médií a byla začátkem plánovaného rozloučení s pornem. Z branže oficiálně Sasha Grey odešla letos po účinkování ve více než dvou stech titulech. Nelze však říct, že by se coby „seriózní“ herečka prosadila – její nejvýraznější role po Dívce na přání zahrnují part pornohvězdy a přítelkyně hlavního hrdiny v sedmé sérii populárního komediálního seriálu HBO Vincentův svět (Entourage, 2010), hvězdné účinkování v indonéském vulgárním mixu prvoplánového lekacího hororu a přízemní lidové grotesky Pocong Mandi Goyang Pinggul (Koupající se zahalený duch natřásá boky, r. Yoyok, 2011) a hlavní role v plánované poctě sedmdesátkovým akčním exploatacím Skinny Dip (r. Frankie Latina, plánované uvedení 2012). Na druhou stranu ona sama se na sociálních sítích prezentuje v první řadě jako umělkyně. Vedle zaměření na hudební kariéru vyšla Sashe v březnu první kniha jejích fotografií Neü Sex, jejíž křest probíhal pod záštitou sociální organizace Housing Works jako benefiční akce na pomoc nemocným AIDS a bezdomovcům.

Série masek v konzumní hysterii

Těžko si lze představit vhodnější představitelku do hlavní role Soderberghova snímku než Sashu Grey, neboť centrálním tématem Dívky na přání je povrchnost a hodnotová vyprázdněnost soudobé společnosti. Původní název filmu označuje prostituční praxi, při níž ženy nejsou najímány pouze na sex či jako doprovod, ale na několik hodin suplují klientům přítelkyně, což vedle pohlavního styku zahrnuje milostné hrátky, mazlení, líbání i společné volnočasové aktivity. Na základě tohoto zásadně artificiálního vztahu režisér ukazuje kapitalistický svět v celé jeho bizarnosti coby odosobněné soukolí spojující do jedné sítě tělesnost, peníze, životní styl, byznys, kariéru a média. Vyprávění o dívce Christine účtující si za girlfriend experience dva tisíce dolarů na hodinu, kterou zpovídá reportér pro exkluzivní interview, by mohlo skončit jako tradiční melodrama o znovuobjevení vnitřních hodnot či plamenný pamflet ve stylu Sashiných reálných vystoupení v americkém bulváru. Soderbergh ovšem divákům předkládá provokativní výtvor zavile podkopávající hodnoty společnosti zaslepené vlastními velkohubými deklamacemi ctností a významů.

Páteř nechronologicky vystavěného vyprávění tvoří sekvence, kde hrdinka rozmlouvá s reportérem v kavárně. Tradiční schéma podobných situací by směřovalo k tomu, že se dívka novináři otevře a vyjeví mu své nitro. Příznačně pro společnost povrchu však profesionální milenka i v této situaci hraje roli, a to přesně takovou, jakou od ní její „klient“ očekává. Její přílišné sebevědomí naznačující slabost je zase jen další maskou. Jenže za vítaným klamem se neskrývá ona toužebně tušená podstata, která by počínání Christine osvětlila. Naopak sekvence, kdy sledujeme hrdinku v jejím soukromém životě, ukazují, že jediné, co ji dokáže trápit, je případný neúspěch. Láska, štěstí, seberealizace i sny a tužby jsou pouze zástupnými projevy tohoto zastřešujícího principu.

Snaha za každou cenu obstát, představující extrémně hypertrofovaný princip kapitalistického systému, ostatně může být spatřována i ve stylu porna, který Sashu vynesl ke slávě. Ten se vyznačuje extrémně hard sexuálními praktikami jako orální sex přetažený do podoby dávení doprovázeného výrony slin či obecně excesivní „man handling“, neboli bití, tahání za vlasy, plivání, ponižování a jiné výrazně dominantní macho projevy mužů vůči jim podřízeným ženám, jež se se stoupající popularitou Sashy Grey i dalších podobně profilovaných pornohvězd jako Jesse Jane staly normou současného mainstreamu amerického porna. Vypjetí k maximálním výkonům na kratší časové úseky a ochota či v ideálním případě záliba vystavovat se popsaným praktikám potvrzují, že porno lze (přinejmenším od začátku jeho masové popularity a dostupnosti v 70. letech) použít jako zrcadlo dobových nálad a trendů ve společnosti. Zatímco snímky pro dospělé z přelomu tisíciletí pojímaly sex jako výkonnostní disciplínu, dnes přinášejí penetrační variaci hysterického kapitalismu a okatého konzumerismu zaměřeného na ultimativní zážitky.

Naleštěná dýha jako sebeironické zrcadlo

Film hrdinku nedémonizuje, nýbrž ji prezentuje jako součást společnosti se stejnými hodnotami. Její movití klienti truchlí nad pádem ekonomiky, ale činí tak v náručí společnice s běžící několikatisícovou taxou. Její přítel nejen že nenamítá nic proti jejímu způsobu obživy, ale sám coby osobní trenér vykonává principielně podobné zaměstnání. Christine je pouze personifikací světa povzneseného nad „problémy obyčejných lidí“. Mladí a krásní dávají výměnou za peníze starým a bohatým pocit naplnění jejich životů. Vyprázdněnost ale tentokrát nepředstavuje existenciální problém – v bytí, jež definují luxusní obchody, moderní design a nakupování uměleckých děl v galeriích podle indexu úspěšnosti autora, a ne podle vkusu či pocitů, prostě taková věc nemá místo. Místo emocí se hrdinka a lidé okolo ní upínají k vykonstruovaným hodnotám vycházejícím z astrologie a personologických knih, které prázdnému životu dávají klišovité, ale o to naléhavější významy.

Film popsané prvky zdůrazňuje tím, že se sám opájí povrchem a vytváří maximální distanci mezi divákem a postavami. Vyprávění se odvíjí nikoli chronologicky, ale je tematicky motivováno otázkami reportéra během rozhovoru s hrdinkou. Když se Christine ocitá ve vyhrocených emocionálních situacích, jako je deprese z pracovní konkurence či hádka s přítelem, kamera snímá postavy rozostřeně a místo nich se opájí kusem interiérového designu v druhém plánu. Jindy je mizanscéna koncipovaná tak, že na postavy není pořádně vidět kvůli rozestavění nábytku. Obrazy se blyští okázale zachycenými kompozicemi, často se hledáček kamery místo děje nadchne pro líbivý kus zařízení bytu či jen hru světla.

Dívku na přání lze vnímat jako cynickou antitezi dobových trendů festivalové kinematografie. Místo realistického stylu, sociálních témat a hrdinů z nejnižších příček společnosti, o kterých se tak dobře hovoří na přehlídkami organizovaných rautech se sklenkou šampaňského v ruce, předkládá Soderbergh pohled na netečnost a artificiálnost dnešního života v blahobytu – obrazy, které lze do značné míry vnímat jako sebeironický pohled do zrcadla. Diváky očekávané emoce se v něm nedostavují a v prázdných frázích nenacházejí zpřítomnění ani tradiční hodnoty. Film ale nepřináší trudný povzdech nad současným světem, nýbrž, jak naznačuje finále parafrázující vyfabulované hollywoodské konce, kde postavy po prožitých útrapách spočinou ve vzájemném objetí, jízlivě ukazuje realitu v její obludné nahotě.

Dívka na přání (The Girlfriend Experience, USA, 2009, IMDb)
Režie: Steven Soderbergh; Hrají: Sasha Grey, Hiro Kanagawa, George Aloi, Quarles Antoine.

Dívka na přání (The Girlfriend Experience, USA, 2009, IMDb)
Režie: Steven Soderbergh; Hrají: Sasha Grey, Hiro Kanagawa, George Aloi, Quarles Antoine.

Přečteno 7961x

Článek vyšel v časopise Cinepur #76, červenec 2011.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /28

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

-ob-  (27.7.2011 18:20)

Super recenze.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY cinepur choice

Filmy Lucrecie Martel / Vize rozpadající se reality

Autista posedlý slovy / Jazyk a čas ve filmech Cornelia Porumboia

Vlastní životopis Nicolae Ceauşesca / V hlavní roli chiméra

Amer / Monstrum na povrchu

Dívka na přání / Zkušenost obnaženého povrchu

Essential Killing / Zabíjení aneb Život v lesích

V lůně zvuku / Ambientní filmy Benedeka Fliegaufa

Šírin / Film, který se na nás dívá


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hardcore Henry / Na YouTube do kina

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky


RUBRIKY

anketa (22) / český film (67) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (10) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (589) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (33) / téma (825) / televize (81) / tisková zpráva (1) / událost týdne (186) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #76 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #76, červenec 2011

Z obsahu tištěného čísla:

Amer / Monstrum na povrchu (Antonín Tesař, cinepur choice)

Něco jako tablo / 10 let časopisu Adély H. po 10 letech (Zdeněk Holý, )

Cinepur Choice (Jan Kolář, cinepur choice)

Strom života / Čirý úžas z vesmíru (Otto Bohuš, kritika)

The Guild / Molekulární struktura webového seriálu (Soňa Morgenthalová, horizont)

Dívka na přání / Zkušenost obnaženého povrchu (Jiří Flígl, cinepur choice)

+ více...