Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Editorial č.73 / Změny, stopy a cigarety
editorial / Jan Kolář / 10. 2. 2011 / komentáře (8)
Dlouho jsem váhal, čím editorial tohoto čísla otevřít. Zda psát o nové grafické podobě časopisu nebo spíš o lidech, kteří ho během uplynulých roků, měsíců a týdnů opustili. Jestli bodře mudrovat nad budoucími plány, nebo tesknit a utěšovat se vzpomínkami na minulost. Připadal jsem si jako člověk, který rozpačitě došel na rozcestí a neví, kam odbočit. V jistém ohledu byla tato úzkostná nejistota stejně nesmyslně přepjatá jako debata, kterou přibližuje téma tohoto čísla. To, že se dnes film natáčí pomocí jiných technologií, distribuuje na jiných platformách a pro jiný typ publika, není důvod k panice a bědování nad jeho zánikem – kvalitní snímky přeci vznikají i nadále. Cinepur změnil svou tvář, ale nikoli obsah, okruh autorů ani otázek, jimž se věnuje; tak co tu vlastně řeším?
Diskuse o smrti filmu má však i mnohem prostší a přitom hlubší rozměr – zajímají ještě vůbec někoho filmy, které by jejich tvůrci i jejich diváci vnímali jako umělecká díla? Nejsou na nejlepší cestě stát se podobně jako operní představení idiosynkratickou zábavou partičky autistických intelektuálů/fajnšmekrů/snobů? A hlavně: nedosáhly už této mety dávno před samotnými filmy texty, které by je chtěly reflektovat?
Nezodpovězená otázka, pro koho vlastně vychází, provázela tento časopis od jeho vzniku a je s ním spojena dodnes. Vždycky jsme měli problémy vysvětlit ostatním, co je to za periodikum, v němž se na jedné straně objevují takřka akademické texty (se vším zlým i dobrým, co k tomu patří), a které se na straně druhé v čistě publicistických žánrech donkichotsky pokouší suplovat roli mainstreamových médií. Přestože jsem si už celou apologii několikrát pečlivě nazkoušel před zrcadlem, neudělal jsem si v tom moc jasno. Jednou věcí jsem si ale jistý – právě díky své podivně rozkročené orientaci přitahoval Cinepur vždy tolik různorodých lidí. Ostatně časopis, v němž se přímo či nepřímo simultánně projevoval vliv Zdeňka Holého, Heleny Bendové, Kamila Fily, ale i Milana Klepikova nebo Jiřího Cieslara, může být jen těžko nějak ostře vyhraněný. Všichni jmenovaní v Puru zanechali své stopy a jistě je tam zanechal i David Fírek, který utvářel jeho tvář po dlouhá léta. Alespoň já mám pocit, že jeho rukopis rozpoznávám i pod novým layoutem.
Když se to tak vezme, nejlepší charakteristiku Cinepuru vyslovila kdysi Darina Křivánková, která o něm řekla, že je to časopis, který se „stále ještě hledá“. Ano, stále ještě – a pořád dál hledáme lidi, kteří mají z jakýchkoli důvodů potřebu brát film vážně. Jediná skutečně zásadní změna proto nesouvisí ani s proměnami filmů, ani s proměnami grafiky. Rozhodli jsme se opět obnovit takzvaný velbloudí standard z let 1998–2007, kdy se obnos peněz vydaný za jeden výtisk Cinepuru rovnal částce, za niž si člověk mohl v trafice koupit krabičku cigaret značky Camel. Předplatitelé si ovšem i nadále mohou vychutnat sytý odér svého oblíbeného časopisu za cenu měkkého balení startek bez filtru. Tak ať se vám dobře čte!
Přečteno 6378x
Článek vyšel v časopise Cinepur #73, leden 2011.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3 /9
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Změnu vítám, nicméně vyjma zvětšeného, nepraktického formátu je u mě největším prohřeškem začátek časopisu - podle mého je třeba aktuality, premiéry a servis nějak spřáhnout dohromady, zejména dvoustránkové aktuality jsou jakýmsi textem-pásmem, plus u servisu bych se u hodnocení filmů vyhnul diagonálám, je to nepřehledný a nepěkný.
připojuji se k pozitivním reakcím. mat namísto lesku, zmenšený formát, černobílá místo barev, vše mi přijde jako změna k lepšímu. místy na úkor přehlednosti, pravda, kdy není zřejmé, kde končí článek a začíná reklama, ale jinak dobrý.
Mně se nová grafika líbí. Ve srovnání s předchozí je trošku retro, ale myslím, že to není na škodu. Po obsahové stránce je časopis výborný jako vždy...
Osobně bych uvítal, kdyby se nová grafika více podřídila čitelnosti a ne obráceně. Z čísla 73 mám pocit jako z publikace, která má dobře vypadat a texty jsou podružné. Kdyby nic jiného moc prosím zvětšit písmo - takhle se to nedá číst.
Změna grafiky JE trvalá (teda jako dlouhodobá). Jistě se bude ještě upravovat - komentáře jsou vítány! (Jinak #73 je standardní, byť vinou všech možných změn trochu zpožděné číslo; texty pro #74 právě procházejí finálními korekturami, takže v březnu už snad v normáním termínu.)
Jan Jendřejek (15.2.2011 11:40)
Grafická změna je trvalého rázu? Ja měl za to, že se jedná pouze o toto výroční číslo respektive dvojčíslo.
Spíš ted Cinepur vypadá jako "light verze" Živlu:)
ad Zmena grafickeho designu. Nevim jak ostatni ctenari, pro me tato zmena znamena minimalne dva kroky zpet. Pryc jsou doby, kdy byl CINEPUR za prave grafiku ocenovan. Nynejsi graficka uprave se hodne priblizila beztvarym, bezzubym sbornikum z prehlidek, kdy je v podstate "nutne" sesypat vsechny texty a prispevky do jednoho formatu a vytisknout v predepsanem poctu vytisku, ktere odpovidaji grantovym pozadavkum. Doufam jen, ze Cinepur nebude sdilet osud techto publikaci, ktere se casto jeste nerozbalene z tiskarny premisti do skladu nebo sklepa, aby tam par let cekaly na odvoz k recyklaci.
POSLEDNÍ ČÍSLO
#148
srpen 2023
DALŠÍ Z RUBRIKY editorial
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu
Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Film jako písek na pláži / Editorial 139
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Šmíra a hra doopravdy / Benedetta
Od eschatologie k entropii / Last and First Men
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #73, leden 2011
Z obsahu tištěného čísla:
Iluze pohybu / Video a Cena Jindřicha Chalupeckého (Tomáš Pospiszyl, mimo kino)
Socialismus / O (ne)možnosti (po)rozumění (Viktor Palák, kritika)
Čína v tesilkách a šusťákovce / Filmový zeměpis: Kontinentální Čína, Hongkong, Tchajwan (Jiří Flígl, kniha)
Na mamuta! / Cinefilní smutek zarostlého tlustokožce (Jan Kolář, kritika)
Apichatpong Weerasethkul / Vybízet k pochybnostem (Jan Jílek, rozhovor)
Nový hegemon Asie ohrožuje evropskou kinematografii (Michal Procházka, glosa)