Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Filmový kánon, kanón nebo jen kujón?
glosa / Luboš Ptáček / 10. 2. 2011 / komentáře (13)
Po nuceném odstoupení z vedení Letní filmové školy Jiří Králík na organizaci filmových akcí nezanevřel a snažil se dokázat, že byl odvolán neprávem. Jeho nová angažmá však potvrdila správnost tehdy velmi emotivně vnímaného odchodu. Jako umělecký ředitel konkurenčního trucfestivalu Film nad řekou v Písku skončil již po roce. Obdobně dopadlo jeho účinkování v projektu Cinema Mundi.
Navzdory opakovaným nezdarům přichází čerstvě s projektem nazvaným Filmový kánon,/1 na kterém spolupracuje s největší internetovou tuzemskou filmovou databází ČSFD, jež poskytla záměru prostor, publicitu a především autoritu svých 261 817 registrovaných uživatelů (k 10. 12. 2011). ČSFD dělá pro popularizaci filmu i filmovou osvětu hodně. Nabízí alternativu ke klasickým médiím, otevírá místo pro otevřenou diskusi a umožňuje tříbení názorů mezi filmovými fanoušky. Neměla by se však nechat zatahovat do aktivit, pro které není svou podstatou vhodná.
Nový počin otevřeně navazuje na předchozí sporný projekt Filmové dědictví, který jeho autor pro jistotu zpětně přejmenoval. V nové výzvě se mj. píše: „Zveřejněn je zatím KÁNON FILMU z ankety z roku 2007 (v té době pod nepřesným názvem FILMOVÉ DĚDICTVÍ) a výchozí seznam pro stanovení KÁNONU FILMU ZA ROK 2010.“ Výsledkem předchozího konání bylo vydání sedmi okomentovaných seznamů zahraničních filmů a jednoho česko-slovenského. Tištěným výstupem se pak stala třicetistránková brožura. Ta kromě okomentovaných seznamů obsahuje také třístránkové doporučení Jak začít s filmovou výchovou na středních školách. Jedná se o velmi stručný nástin možného uplatnění filmu při výuce. Tak například v kapitolce Člověk a příroda (fyzika, chemie, přírodopis, zeměpis) se píše: „...studenti jsou schopni objevovat řadu procesů a systémů, o nichž se učí v přírodních vědách s pomocí filmového záznamu daleko názorněji než prostřednictvím psaného slova nebo grafických znázornění (zdroje jejich všeobecných znalostí v oblasti přírodních věd stále častěji pramení ze sledování filmu nebo televize – žáci by měli získat schopnost takový materiál patřičně zhodnotit jako výpověď o jednotlivých národech a geografických místech).“ Navrhuji, aby byl do této sekce zahrnut film Marečku, podejte mi pero, kde je zcela empiricky prokázána existence hliníku.
Kánon se dovolává řady zahraničních autorit. Citovaná slova ale neříkají nic o samotném projektu, vyjadřují se pouze k potřebnosti filmové výchovy na školách. Jejich užití proto působí v tomto kontextu značně nekorektně. Filmový kánon parazituje na chvályhodné myšlence, navíc ji diskredituje v očích nejen pedagogické veřejnosti. Pokusme se hypoteticky prezentovat aplikaci mechanismu kánonu v zaběhnutých předmětech. Představme si hlasování o zlatém fondu české literatury. Vedle odborníků by se ankety zúčastnili i učitelé a žáci. Absurdní představa. Třeba by pak Babičku nahradily Paměti Karla Gotta. Ostatně hlasování o nejoblíbenějším filmu má nejblíže k anketě Zlatý slavík. S jejími výsledky se ovšem na hodinách hudební výchovy nepracuje.
Bylo by to celé pro zasmání, ale není, a proto zanechme laciných sarkasmů. Nový projekt totiž přinejmenším ve třech rovinách vrhá špatné světlo na jinak potřebnou snahu o zavedení filmové výchovy na základní a střední školy, a ve výsledku tak nechtěně oddaluje či přímo diskredituje vlastní cíl.
Na první pohled spočívá nejviditelnější sporná otázka v neujasněném způsobu hlasování. Zatímco předchozí akce měla alespoň rozdělenou anketu na skupiny (odborníky a veřejnost), tak současný projekt sice oslovil odborníky, ale zároveň budou hlasovat i vybraní uživatelé ČSFD. Mechanismus následného hruško-kočkovitého sčítání uveden není.
Nekoncepčnost celé akce vyznívá zjevně amatérsky. Zvolený přístup obrací řetězec pořadí a hlavně důležitosti jednotlivých kroků, které by měly být učiněny při zavádění mediální výchovy na školy. Podle autorů kánonu zřejmě první a nejdůležitější úkon spočívá ve výběru „nejlepších“ filmů podle nespecifikovaných kritérií. Přitom by se mělo jednat o selektivní výběr filmů vhodných pro výuku konkrétních předmětů. (Občan Kane se pro výuku chemie zjevně nehodí.) Chybí tedy návod, jak výsledné seznamy používat. V matematice si jejich využití představit neumím, v zeměpise ano, ale nesmělo by se jednat o seznam nejoblíbenějších filmů.
Ač si podstatná část veřejnosti myslí, že učit cokoli, tedy včetně mediální výchovy, může jako za Marie Terezie třeba vysloužilý voják, pedagogika využívá propracovaných systémů a její metody se neustále posouvají. Jádro pudla mediální výchovy tak vedle přesvědčení veřejnosti o její prospěšnosti (což je otázkou politického rozhodnutí) spočívá ve vytvoření metodiky, rámcových osnov a vyškolení učitelů. A to je práce pro profesionály z pedagogických institucí.
Zarážející je i podpora Filmového kánonu ze strany Ministerstva kultury ČR. Jedná se o vyhozené peníze, kterých úřad nemá zrovna nazbyt. Zajímalo by mne, jak probíhalo vyhodnocení předchozího projektu. Kolik učitelů pracuje se seznamy vzniklými z minulé ankety apod.
Jiří Králík tímto počinem definitivně promrhal autoritu vydobytou v druhé polovině devadesátých let. Už zkrátka není ten kanón, co býval. Změnila se také doba. Namísto rozmáchlých gest se dnes spíše preferuje systematická práce.
PS: V den poslední korektury článku (22. 12. 2010) zveřejnili organizátoři výsledky, které nemá cenu komentovat. Zarážející je, jakým způsobem referovala o akci česká internetová média (aktuálně.cz, idnes.cz, lidovky.cz, ihned.cz). Všichni svorně vycházejí z informativní zprávy ČTK, rekapitulují výsledky a oznamují, že po anketě bude následovat proškolení pedagogů a vytvoření sytému, jenž základním a středním školám umožní přístup k vybraným filmům. Předvánoční únava novinářů zaúřadovala a organizátoři Kánonu získali „zadarmo“ argumenty pro další žádosti o profinancování akce. K dokonalosti PR snažení už jen chybí, aby se příštího hlasování vedle významných kulturních osobností typu Milana Knížáka zúčastnili i přední čeští politici, zejména ti, co tak rádi jezdí na filmový festival do Karlových Varů.
- Poznámky:
- 1. csfd.cz/kanon-filmu/vyber (cit. 26. 11. 2010)
Přečteno 8692x
Článek vyšel v časopise Cinepur #73, leden 2011.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.3 /34
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
AT: Moje úroveň se tedy cítí zkvalitněna a pozdravuje Jirku Králíka. A to ani nejsem české kritiky.
Antonín Tesař (28.2.2011 12:17)
Dopručuju reakci Jiřího Králíka na článek Davida Čeňka v A2 (v diskusi pod článkem): http://www.advojka.cz/archiv/2011/4/vzdusny-zamek-filmove-vychovy-filmovy-zapisnik "PULP FICTION je a bude vždy filmem novátorským a patřícím do kategorie filmů festivalových a filmů artkin – a bohudík nic na tomto ryze objektivním faktu ani subjektivní tvrzení autora článku "
Předřečníka bych jenom doplnil: peníze ministerské, neboli z veřejných zdrojů. A těch na kulturu skutečně není na vyhazování. Pokud by Králíkovi jeho nesmyslné aktivity platil nějaký bláznivý sponzor, nic proti tomu...
Pokud dostává na své aktivity peníze a pokud o nich, přes jejich bezvýznamnost, stále referují mainstreamová média, je potřeba to řešit.
Není tohle několikáté navážení se do pana Králíka, potažmo jeho aktivit už poněkud zbytečné? Vetšina lidí, kteří o oboru něco tuší, ví, že jeho projekty jsou nesmyslné. Zbytku to je jedno. Divím se, že ho v Cinepuru zase řeší...
Tak už je to dost opravené, ne...?
oprava: "...k tomu to není potřeba učit na SŠ"
Mbuna: Meliés není lepší než Hitch, tak historie filmu nefunguje. Meliés je nicméně zakladatel něčeho, čeho je Hitch pokračovatelem. Asi takto. Proto když skončí klíčová díla němého filmu pod číslem 79 dále... tak pro mě fundovanost respondentů klesá na bod mrazu... bohužel podobné výběru si pamatuji i když se dělaly "zlaté fondy" pro P100. Ty výběry byly sakuprásk stejné. Tuším, že ta Kukačka byla ze 70. let také první... Když pak lidi na vš učím film a tážu se na znalost základních děl, tak není ani elementární... a tento výběr mi nedává šanci, že se to kdy změní... ono Formana, Psycho a Chaplina zná každý průměrný návštěvník kina, k tomu to není potřeba učit na vš...........ale jinak souhlasím s tím výběrem 10-20 filmů - ale kdo to sestaví? Koho k tomu Major Králík pustí??? Další takové odborníky? Nebo rovnou masu lidu, aby rozhodla, co má nejraději...
"Meliés je nicméně zakladatel něčeho, čeho je Hitch pokračovatelem." Ano?
Mbuna: Meliés není lepší než Hitch, tak historie filmu nefunguje. Meliés je nicméně zakladatel něčeho, čeho je Hitch pokračovatelem. Asi takto. Proto když skončí klíčová díla němého filmu pod číslem 79 dále... tak pro mě fundovanost respondentů klesá na bod mrazu... bohužel podobné výběru si pamatuji i když se dělaly "zlaté fondy" pro P100. Ty výběry byly sakuprásk stejné. Tuším, že ta Kukačka byla ze 70. let také první... Když pak lidi na vš učím film a tážu se na znalost základních děl, tak není ani elementární... a tento výběr mi nedává šanci, že se to kdy změní... ono Formana, Psycho a Chaplina zná každý průměrný návštěvník kina, k tomu to není potřeba učit na vš...........ale jinak souhlasím s tím výběrem 10-20 filmů - ale kdo to sestaví? Koho k tomu Major Králík pustí??? Další takové odborníky? Nebo rovnou masu lidu, aby rozhodla, co má nejraději...
Nevím co je špatného na Psychu a Chaplinovi. Proč je Meliés lepší než Hitch? Takhle je možné nekonečně handlovat o pořadí. Spíš je dost tristní považovat film za něco, jehož prostřednictvím se dá naučit biologie, nebo dějepis. To by se mohla vyučovat gemetrie pohledem na op-artovou malbu. Dozvuky Leninova zápalu pro film. Nebylo by od věci sestavit inteligentni výběr deseti dvaceti kousků, na kterých by se běhehem roku provedl stručný náznak dějin kinematografie a všichni by byli nakonec o dost spokojenější. Ani na to není potřeba metodika. Pro SŠ stejně více nemá cenu.
Když vezmu jen Kanea - tak: Intolerance na 79. místě Chamtivost na 97. místě Řím otevřené město na 110. Faust na 170. místě Cesta na Měsíc na 226. místě Matka na 315. místě etc. čili až děťátka ze škol vlezou na univerzity, tak budou mít v malíčku Kukačku, Psycho a Chaplinovy grostesky, ale zbytek je bude teřba naučit... klaním se, smekám, opět geniální tah :-)))) (jen by nesměly k tomu být připuštěny ty děti ze základek a vynechána drtivá většina odborníků, ktr Mr.Králíka roky tepe hlava nehlava)
Zastávám názor, že vytváření jakýchkoli "reprezentativních" uměleckých kánonů je nesmyslné. Kdyby Králík zveřejňoval svůj osobní kánon, tak nic proti tomu, ale na základě hlasování (a nezáleží na tom, zda odborníků, "odborníků", laiků či všech respondentů dohromady) může být výsledkem pouze seznam n e j z n á m ě j š í c h filmů. Můžeme zjišťovat příčiny, proč jsou dané filmy nejznámější, ale to je asi vše, co se dá z takové informace vyčíst. V jistých případech je samozřejmě určitá selekce uměleckých děl nutností (například, když padne rozhodnutí vydat ve 200 svazcích nejlepší česká literární díla historie - zadrhávající projekt České knižnice), Králíkův nový filmový kánon "pro školy" je však zhola zbytečný. Dobrý učitel jej pro svá doporučení žákům nepotřebuje, špatnému je houby platný.
POSLEDNÍ ČÍSLO
#145
únor 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY glosa
KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Rizika pod povrchem / Rok 2017 v české filmové distribuci 2
FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část
FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část
Zamést si před vlastním prahem
DALŠÍ Z RUBRIKY
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Australská kriminální historie Justina Kurzela
Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr
Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech
Místo zločinu Česko / Televizní podoby true crime
True crime / Fascinace zločinem jako součást zábavy
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #73, leden 2011
Z obsahu tištěného čísla:
Medvědí ostrovy / Mráz a sníh, sníh a mráz (Veronika Lišková, kritika)
Smrt filmu / Úvod k tématu (Redakce, téma)
Jihlavská liga / České dokumenty na domácím klání (Kamila Dolotina, report)
Socialismus / O (ne)možnosti (po)rozumění (Viktor Palák, kritika)
Na mamuta! / Cinefilní smutek zarostlého tlustokožce (Jan Kolář, kritika)
Divák vs. návštěvník: proměny diváckých režimů (Marika Kupková, téma)