Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Počátek / ...a na počátku bylo vnuknutí

Počátek / ...a na počátku bylo vnuknutí

kritika / Tomáš Stejskal / 26. 8. 2010 / komentáře (2)

Dílo britského režiséra a scenáristy Christophera Nolana stojí na opakování, variování, zrcadlení a rozmlžování hranic. Postavy v jeho snímcích mají často různé protipóly, dvojníky či dvojčata; zrcadlí, zdvojují a ztrácejí se v sobě – ať už jde o oba hrdiny Dokonalého triku nebo o opozici Bílého a Temného rytíře v posledním batmanovském dobrodružství. Ať už režíruje osobní příběhy nebo se podílí na superhrdinském blockbusteru, využívá stejných postupů a – zpětně nahlédnuto – ani jeho rozhodnutí režírovat Batmany není nikterak překvapivé. Šablonovité komiksové postavy Nolan na jedné straně ještě redukuje, neboť jim nedává tolik prostoru, na straně druhé díky tomu utváří složitější sítě vztahů, které jsou do značné míry založené na opakování stejných vět v různých kontextech (autorův oblíbený prostředek a zároveň jedno z největších superhrdinských klišé). Spidermanovské „Velká moc s sebou nese velkou zodpovědnost“ a batmanovské „Buď zemřeš jako hrdina, nebo skončíš jako padouch“ jsou stejné stavební prvky, Nolan je však prvotřídní architekt.

Počátek mimo jiné potvrzuje, že mezi drahými trháky a menšími projekty není u Nolana rozdíl. Tento snímek navíc dovršuje většinu režisérových triků. Jestliže dříve měli protagonisté dvojníky a protipóly a nefungovali sami jako plnohodnotné postavy, zde sice mají několik paralelních verzí sebe sama v různých rovinách snění, přesto tu takřka absentují: o jejich minulosti, vztazích či postavení nevíme téměř nic. Nolan sice utváří žánrové dílo, lupičský sci-fi film s prvky z bondovských dobrodružství a rysy hitchcockovských thrillerů, ovšem zcela proti duchu žánrových pravidel se skoro vůbec nevěnuje konstrukci fikčního světa ani postav, které ho obývají. O to pečlivěji se ale věnuje vystavění prostoru, v němž se odehrává v jádru zcela primitivní zápletka o vniknutí do cizího snu a zasetí myšlenky do mysli snícího, díky čemuž bude hlavnímu hrdinovi, profesionálnímu extraktorovi snů Domu Cobbovi, umožněno přestat být psancem a vrátit se k vlastním dětem. Nápad sdílených snů – v nichž někdo sní a zaplňuje je svým podvědomím, avšak někdo jiný je architektem jejich prostředí a další snící postavy do nich mohou vnikat, přičemž znají pravidla hry a mohou si s cizím podvědomím pohrávat – umožňuje filmu vypadat na povrchu jako množství sci-fi děl pracujících se zmnožením realit a nejasností mezi skutečností a její iluzí (Matrix, eXistenZ...), avšak zároveň se od nich silně odlišovat.

Podobnost snů s realitou, motivovaná tím, pro jaké účely je postavy utvářejí, zastírá, že se tu pracuje s výrazně snovou „logikou“. Architektonická pečlivost jejich konstrukce způsobuje hrdinům, že ztrácejí distinkci mezi skutečností a sněním, diváky pak vede k představám, že lze hledat jasná pravidla fungování vztahů mezi různými úrovněmi snění a skutečností. K tomu nabádá i velmi komplikovaná struktura vyprávění, v níž se prostupuje několik dějových linií, odvíjejících se současně, obývaných stejnými postavami, v nichž navíc dle úrovně snění ubíhá různě zhuštěně čas. Kvůli tomu je sice třeba být celou dobu ve střehu a promýšlet některé velmi úsporně, přitom však přehledně načrtnuté vztahy, ale díky tomu se zároveň jedná o jeden z nejnapínavějších thrillerů poslední doby (byť napětí nevzniká kvůli sepětí s postavami, ale čistě z neodbytnosti otázky „co bude dál?“).

Celý film funguje přesně jako sen; jako onen komplikovaný, pečlivě vystavěný kolektivní sen, s nímž se tu pracuje. Stejně jako ve snu tu nejsou detailně vykreslené postavy, přesto příběh stojí na jejich emocích. Jako nelze jasně vyložit sen, i tady nelze v posledku jednoznačně interpretovat závěr. Nejen kvůli tomu, že nelze rozhodnout mezi dvěma možnostmi, ale i proto, že kvůli nedostatku informací o postavách i světě mezi ně není možné položit dělítko dobrý/špatný konec. A nejde rozhodnout i kvůli tomu, že protagonista je psancem v normálním světě, a k tomu nemůže ani běžně snít vlastní autentické sny.

Jak už bylo řečeno, Nolan je brilantní architekt. Buduje však iluze a s těmi je potíž. Fungují pouze, pokud chtějí být diváci klamáni. A jak se několikrát opakuje v Dokonalém triku o publiku kouzelnických show a přeneseně i o tom filmovém – to oni chtějí. Složitost vyprávění v Počátku zastírá, že tuto iluzi nejde domyslet. Dokonale ubíhající soukolí též maskuje, že snímek vystavěný jako výborná žánrovka porušuje snad všechna pravidla, podle nichž se žánry staví. Nejen že se vůbec nevěnuje uspořádání vlastního světa a postavy jsou zredukovány na samo únosné minimum, u kterého o nich lze stále přemýšlet jako o plnokrevných hrdinech, a nikoli jako o účelných jednotkách plnících určité funkce; ony tu ani nejsou žádné záporné postavy. Hlavní „protivník“ po většinu času (vzhledem ke zvláštním vlastnostem vrstvených snů ve snech) spolupracuje s vetřelci ve vlastní hlavě, kterými protagonisté jsou. Navíc je spolu s Cobbem další postavou, která prochází ve snímku určitou formou terapie a je podobně smutným, osamělým hrdinou jako on. A jediná postava se skutečně démonickými rysy je jednak dávno mrtvá milá hlavního hrdiny, jednak jde pouze o výtvor jeho podvědomí. Tedy, kdo ví, jestli...

Počátek (Inception, USA, 2010, IMDb)
Režie a scénář: Christopher Nolan, kamera: Wally Pfister, střih: Lee Smith, hudba: Hans Zimmer, hrají: Leopardi DiCaprio, Ellen Page, Cillian Murphy, Ken Watanabe, Marion Cotillard, Michael Caine ad., 148min, distribuce Warner (premiéra v ČR 22. 7. 2010).

Počátek (Inception, USA, 2010, IMDb)
Režie a scénář: Christopher Nolan, kamera: Wally Pfister, střih: Lee Smith, hudba: Hans Zimmer, hrají: Leopardi DiCaprio, Ellen Page, Cillian Murphy, Ken Watanabe, Marion Cotillard, Michael Caine ad., 148min, distribuce Warner (premiéra v ČR 22. 7. 2010).

Přečteno 430538x

Článek vyšel v časopise Cinepur #71, září 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.4 /28

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Počátek

****  CINEPUR (3.3)

****  ČTENÁŘI (3.4)


komentáře

    přepište kód:

Steve  (3.9.2010 15:58)

Jenom bych podotkl, že Inception se také může přeložit jako Splynutí. A zajímalo by mě, zda je Leopardi česká verze jména Leonardo?

Ondřej Čapek  (31.8.2010 11:06)

Dobře napsáno. Jen doplním ještě jeden Nolanův fígl: a to že výchozí premisu na které jsou filmy Dokonalý trik a Vnuknutí založeny: 1. v Dokonalém triku je trik s dvěma kanárky, z nichž jeden je v průběhu zabit - totéž se děje jedné kopii hlavního hrdinyi při "teleportaci" 2. "Složitost vyprávění v Počátku zastírá, že tuto iluzi nejde domyslet." - a to má adekvátní oporu ve stále opakovaném tvrzení, že vnutnutí je obtížné, protože myšlenky vznikají "z ničeho". Myšlenka není přímo vložena, ale je vytvořena situaci aby vznikla samovolně asociací ještě někde jinde než je aktuální prostor snu.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla

Tak trochu roadmovie / Skokan

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Život na narušených základech / Klient

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (55) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (704) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (608) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (84) / tisková zpráva (1) / událost týdne (191) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #71 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #71, září 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Sama v Africe / Černobílé srdce temnoty (Jan Kolář, kritika)

Sexuální orientace není naší soukromou záležitostí / Rozhovor s Alešem Rumpelem (Dagmar Červenková, téma)

Céline a film (Anna Karenina, profil)

VoD piráti / Z Criterion Collection (Zdeněk Blaha, glosa)

Sandro Aguilar / mubi.com (Kamila Boháčková, web)

Seriózní muž / Banální zlomyslnost života (Antonín Tesař, kritika)

+ více...