Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Editorial č.23 / Dědictví a my
editorial / Helena Bendová
Koncepce tohoto čísla Cinepuru je částečně ovlivněna týdnem evropského kulturního dědictví, který budou ve dnech 15. až 22. listopadu slavit (nejen) filmovými přehlídkami ve třinácti zemích Evropy. Akce zvaná Cinedays, která se v Evropě koná již po několikátý rok, se letos poprvé uskuteční i v naší republice. Národní filmový archiv se k ní rozhodl připojit uspořádáním týdenní filmové přehlídky v pražském kině Ponrepo, kde poběží jednak rozličné němé filmy (včetně nově rekonstruovaných), jednak ze zahraničí speciálně přivezená série filmů slavného portugalského tvůrce Manoela de Oliveiry. Příležitost seznámit se s několika staršími filmy tohoto vynikajícího, leč u nás nepříliš známého režiséra, jsme se rozhodli v Cinepuru doprovodit překladem jeho nedávného eseje Řeč a film; o němých filmech, jež budou uvedeny na Cinedays, pak píše ve svém článku věnovaném vůbec šířeji problematice restaurování a konkrétněji restaurátorské činnosti Národního filmového archivu paní Blažena Urgošíková (která mimochodem pracuje v NFA právě jako filmová restaurátorka a historička). Více než ke konkrétním filmům, které na Cinedays poběží, se nicméně texty tohoto čísla váží k obecnějším problémům, které idea "evropského kulturního dědictví" nastoluje.
Jakýmsi prvním krokem při našem přemítání nad tímto termínem bylo jeho rozdělení na dvě odlišné otázky. Na jedné straně: Co je filmové dědictví? Jak a proč se vracíme k filmové minulosti? Na straně druhé: Co je evropský film, co jej definuje? Lze jej skutečně nějak přesněji vymezit - ať už na základě geografie, politiky, nebo pomocí jeho protikladnosti či specifičnosti vzhledem k neevropské kinematografii? Ukázalo se při tom, že jistá nutná souvztažnost mezi těmito dvěma oblastmi tázání přeci jen existuje: Emannuelle Touletová ve svém článku o specifických rysech vztahu k filmovému dědictví Nitrátová alegorie mimo jiné zjišťuje, že myšlenka i aktuální forma našeho vztahu ke "staré" kinematografii je záležitostí kulturního rozhodnutí (jednoho z mnoha možných) odvislého od doby a místa svého vzniku; v textech v rubrice Téma zabývajících se minulostí i budoucností evropského filmu se zase nutně nalézají četné odkazy k minulosti, z níž evropská kinematografie (je-li nějaká) čerpá svou identitu.
Myšlenka restaurování, navracení minulého, jeho znovuoživování, je pěkná krom jiné tím, že ukazuje, že čas není cosi jednoduše lineárního: minulost stále vpadá do přítomnosti, "láme" ji, odhalujíc se často paradoxně jako cosi nového, ne-li rovnou budoucího (příkladem budiž profil experimentálního filmaře Dušana Marka, jehož filmy jsou u nás zcela neznámé a, ač již postarší, jsou při svém znovuobjevení tedy překvapivou novinkou, budoucností, jež nás snad jednou - budou-li přivezeny do Cech k promítnutí - čeká...).
Téma přejímání dědictví a z něj samovolně plynoucí otázka po budoucnosti (po tom, co se s minulostí udělá "dál") se přípravy tohoto Cinepuru částečně dotkla i přímo "zevnitř", jelikož došlo k opětovné, tentokráte dost radikální změně složení redakce. Pro uklidnění potenciálně zneklidněných nutno dodat, že současná redakce nemá v úmyslu zavádět nějaké radikální změny do charakteru časopisu, prozatím snad jen zapracovat na tom, aby jednotlivá čísla vycházela od nynějška pokud možno v řádném termínu. Další číslo - jehož hlavním tématem bude montáž v současném filmu - tedy můžete dle všeho očekávat během první půli ledna...
Přečteno 5603x
Článek vyšel v časopise Cinepur #23-24, říjen 2002.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2 /5
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ Z RUBRIKY editorial
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu
Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Steven Soderbergh / Experimentující samouk v Hollywoodu
Skici teorií her / Od procesu civilizace k elektronickým fikčním světům
Ukradené obrazy / Exkurz k teoretickým počátkům genderového zkoumání filmu
Editorial č.60 / Hranice interpretace
Neostré hranice filmového herectví / Obecné vymezení a jejich meze
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #23-24, říjen 2002
Z obsahu tištěného čísla:
Editorial č.23 / Dědictví a my (Helena Bendová, editorial)
11'09''01 (Jiří Horníček, kritika)
Filmové dědictví / NFA a záchrana evropského filmového dědictví (Blažena Urgošíková, fenomén)
Ozvuky němého, zvukového a tlumočeného filmu (Tereza Moravcová, glosa)
Evropský film v kontextu legislativního vymezení (Tereza Dvořáková, téma)
Země nikoho (Jakub Arpel, kritika)