Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zelená zóna / Žánrová mašina

Zelená zóna / Žánrová mašina

kritika / Antonín Tesař / 23. 7. 2010 / komentáře (5)

Válka v Iráku postupně přestává být tématem filmů, které se pokoušejí především o kritiku politické situace (V údolí Elah, Redigováno), ale stále víc se na ni zaměřují i snímky, jejichž primární záměr leží v žánrové podívané. Sem spadá oscarová Smrt čeká všude Kathryn Bigelowové i nový snímek Paula Greengrasse Zelená zóna. První z nich se stal jakýmsi opožděným hitem, jenž vzbudil širší pozornost až v souvislosti s oscarovými nominacemi, zatímco druhý nyní sklízí negativní kritiku zahraničních publicistů za to, že neobstojí ve srovnání právě s novým vítězem cen Akademie (viz přehled kritik na serveru metacritic.com).

Nový film Paula Greengrasse má skutečně potenciál zklamat mnohá divácká očekávání, a to především díky svému ději, který je vystavěn jako typický politický thriller o jedinci pronikajícím do komplikovaného spiknutí na vysokých místech. Greengrassův paranoidně zpravodajský styl – rozkládající jednotlivé situace na fragmenty pohledů kamer všetečně těkajících po povrchu věcí – tu nemá tak silnou oporu v ději jako ve špionážních bourneovkách či ve snímcích Krvavá neděle a Let číslo 93, které rekonstruují reálné tragické události. Při výrazně negativistickém hodnocení by se tu na něj mohlo dokonce pohlížet jako na pouhou manýru. Ve své schematické žánrovosti navíc snímek není ani příliš politický. Za základ si sice bere reálný problém hledání zbraní hromadného ničení v Iráku, ale do děje ho nakonec zapojí jen coby aféru, za níž stojí spiknutí zlotřilé kliky americké armády, jež musí hrdina odhalit. Snímek tak sice je jednoznačně kritický vůči příčinám amerického zásahu v Iráku, ale je to kritika krajně černobílá a povrchní.

Překonáme-li však zklamání, že Zelená zóna není ničím jiným než žánrovým filmem, zjistíme, že se jedná o žánrový film velmi dobrý. Provést tento obrat přitom nemusí být tak problematické vzhledem k tomu, že ze žánrového podloží vyrůstá i opěvovaná Smrt čeká všude. Ta v podstatě předvádí variaci na motiv dvou silných osobností reprezentujících opačné přístupy k životu, ale zároveň jedna druhou osudově přitahovaných (z tohoto schématu vycházel i čistě žánrový thriller Bigelowové Bod zlomu). Styl letošního oscarového vítěze také využívá záběry ručních kamer a postupy připomínající válečné zpravodajství, avšak jejich hlavním smyslem je umocnění napětí vyhrocených situací. Proto také snímek není v zapojování těchto prvků důsledný a bez problémů je kombinuje s nediegetickou hudbou a efektně zpomalenými záběry. Irácký prostor sice výrazně ovlivňuje děj, ale ne tak, že by se události zobrazené ve filmu daly chápat jako komentář k reálné situaci ve skutečném Iráku. Nový způsob válčení, jehož jsme skrze média svědky, tu slouží spíše jako stimul pro posun zavedených žánrových schémat.

Základní rozdíl obou filmů tak spočívá v tom, že zatímco Smrt čeká všude žánrové situace všelijak láme a ohýbá, aby dospěla k novému tvaru, Zelená zóna se jich naopak drží a z iráckých motivů skládá precizně vystavěnou žánrovou mašinu vycházející z osvědčených a funkčních mechanismů. Greengrassova novinka tak nepodává nový pohled na situaci v Iráku ani nikam neposouvá žánrové postupy, ale naopak sebejistě a neomylně zaběhává nové impulzy do starého systému. Zmiňovaný paranoidně zpravodajský styl – známý ze starších Greengrassových filmů i ze Smrt čeká všude, kterou mimochodem snímal stejný kameraman jako Zelenou zónu – tu primárně umocňuje dynamiku celého filmu, který díky tomu působí dojmem neustálého překotného pohybu. V rámci žánrových filmů je greengrassovský styl pořád dost obtížně napodobitelný (jak ukazuje např. nepřehledné snímání akce ve filmu Princ z Persie), takže akční scény jeho nového díla stojí vysoko nad standardem hollywoodských titulů. Z půdorysu iráckého konfliktu si sice děj bere klasickou sestavu postav politických thrillerů a celkové vyznění snímku je přímočaře a jednoznačně kritické vůči přítomnosti amerických vojsk v zemi, na druhou stranu film nesklouzává k dogmatickému stvrzování diváckých předsudků, ale naopak spíše provokuje různými konfrontačními momenty.

Tento elegantní, zručně sestavený, nedogmatický a zábavný snímek lze kritizovat, pokud na něj začneme uplatňovat nároky ležící mimo oblast populární žánrové kinematografie. Přesně to dělají někteří zahraniční kritici, kteří od filmu v podstatě očekávají originalitu. Greengrass přitom patrně nemá v úmyslu konstruovat svou filmografii na autorském principu, což dokazují dva nedokončené projekty, které byly nedávno spojovány s jeho jménem (remake sci-fi Fantastická cesta a adaptace Ostrova pokladů). Snímek Zelená zóna nám tak umožňuje dívat se na Greengrasse jako na mimořádně talentovaného tvůrce, jehož doménou je popkulturní podívaná.

Zelená zóna (Green zone, USA/VB/Francie/Španělsko, 2010, IMDb)
režie: Paul Greengrass, scénář: Brian Helgeland, kamera: Barry Ackroyd, střih: Christopher Rouse, hrají: Matt Damon, Greg Kinnear, Amy Ryan, Yigal Naor ad., 115 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 3. 6. 2010).

Zelená zóna (Green zone, USA/VB/Francie/Španělsko, 2010, IMDb)
režie: Paul Greengrass, scénář: Brian Helgeland, kamera: Barry Ackroyd, střih: Christopher Rouse, hrají: Matt Damon, Greg Kinnear, Amy Ryan, Yigal Naor ad., 115 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 3. 6. 2010).

Přečteno 5078x

Článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /8

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Zelená zóna

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (2.6)


komentáře

    přepište kód:

brouk pytlík  (29.7.2010 19:43)

Zdeněk H. to napsal za mě. Připomínka směřovala k vyložené účelovosti argumentu v posledním odstavci. Nevím proč by nemělo smysl uplatňovat na Greengrasse autorské nároky. Rozhodně mi dává větší smysl vynášet soudy o Greengrassových úmyslech s jeho filmografií na základě filmů, které natočí, tedy They Marched Into Sunlight (opět film, který si sám napsal a který spadá spíše do kontextu filmů Let číslo 93 a Krvavá neděle), než podle "nedokončených projektů spojovaných se jeho jménem". A i tato oblast je rozmanitější (viz "Untitled Jimi Hendrix Project"). Prostě mi to přijde jako dost reduktivní pohled pod rouškou "vstřícného přístupu".

Zdeněk H.  (29.7.2010 19:06)

Nikdo nehodnotil filmografii ani popkulturní podívanou (tedy aspoň já ne). Šlo o to, že se poměrně různorodá filmografie poněkud snadno redukuje na jednu stranu. Co k postavení ve filmografii říká sám režisér: "Zdálo se mi, že by bylo zajímavé udělat film někde mezi Letem a Bournem. Chtěl jsem najít místo, kde by se Bournův svět a skutečný svět potkaly, protože jsem cítil, že mají k sobě velmi blízko."

Antonín Tesař  (29.7.2010 12:29)

Moc nechápu, kam tyhle připomínky směřují. Osobně se mi Bournovo ultimátum líbilo daleko víc než Let číslo 93 i Krvavá neděle, takže bych to rozhodně nebral jako nějaký odskok, a nevím, co je na popkulturní podívané špatného. Závěr recenze není pokus věštit, co má Greengrass v úmyslu, ale chce jen upozornit na to, že nemá smysl uplatňovat autorské nároky na tvůrce, který po třech žánrových filmech uvažoval o dvojici čistě blockbusterových projektů (Fantastická cesta a Ostrov pokladů). Na Fantastickou cestu v Greengrassově podání bych já třeba byl hodně zvědavý. Na Zelenou zónu se lze samozřejmě dívat všelijak - moje interpretace se snaží být vůči tomu filmu vstřícná, protože si myslím, že snímek si celkově vlažné až negativní přijetí úplně nezaslouží právě proto, že vzato jako "nepolitický" politický thriller je to vynikající zábava.

Zdeněk H.  (24.7.2010 08:45)

Přesně, viděl jsem Krvavou neděli a klidně jeho tvorbu (Bourna a Bourna) můžeme považovat za odskok od hlavní linie (KN spolu s Letem), v níž rozvíjí svoji specifickou estetiku (snímání a střihu). A Zelenou zónu může vykládat jako neúspěšný pokus "zpolitizovat" politický thriller, nikoli zdařilý žánrový film.

brouk pytlík  (23.7.2010 23:00)

Jelikož dalším Greengrassovým filmem má být They Marched Into Sunlight (http://www.imdb.com/title/tt0446050/), který se svým námětem blíží mnohem více snímkům Krvavá neděle a Let číslo 93, tak bych to s tou "doménou popkulturní podívané" moc neuspěchával. Možná, když už se pokoušíme věštit, co Greengrass má anebo nemá v úmyslu se svou filmografií, tak tak činit spíše podle filmů, které natočí, než podle "nedokončených projektů, které byly nedávno spojovány s jeho jménem". Jinak s Greengrassem je spojovaný taktéž biografický film o Jimi Hendrixovi.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Žena v ohni / Odnikud

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hraní, teorie, umění / Umění počítačových her

Žena v ohni / Odnikud

Ozu chudých / Po bouři

Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka

Filmy, které musíte vidět v kině / MFF Karlovy Vary 2017


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (648) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (153) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (88) / tisková zpráva (1) / událost týdne (201) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #70 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Cannes / Festival v roce 2010 (Jakub Felcman, glosa)

Série Samuraj / Mijamoto Musaši (Jiří Flígl, dvd)

Television on demand / Konec staré dobré pasivní televize? (Jakub Korda, téma)

Krátká metráž / Podle Francie (Michal Procházka, glosa)

Laura Mulveyová: Obačan Kane / Svůdný "kaneovský" metodologický experiment (Radomír D. Kokeš, kniha)

AFO / ...a vědeckých poznatků hafo (Otto Bohuš, glosa)

+ více...