Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Panika v městečku / Když si nostalgie s mánií rozdupávají bábovičky

Panika v městečku / Když si nostalgie s mánií rozdupávají bábovičky

kritika / Tomáš Stejskal / 10. 2. 2010

Dostat se s pár figurkami – nakoupenými na bleším trhu a rozpohybovanými primitivní animační technikou – na nejprestižnější festival světa, zní jako splněný dětský sen. Anebo silně koncepční počin. Základní problém při snaze o uchopení Paniky v městečku však spočívá v tom, že jde o obojí naráz. Respektive, že všechny složky díla, které nutí poučenějšího diváka hledat paralely a inspirace všude možně, lze zároveň vnímat „jen“ jako stvořené pomocí dětské logiky. Tato potíž se objevuje výhradně při snaze o analýzu; z hlediska účinku a vlastně ani hodnocení nevyvstává přílišná potřeba řešit, zda si Stéphane Aubier a Vincent Patar jen s gustem rozdupávají bábovičky na pískovišti, anebo promyšleně a podvratně využívají postupů různých odnoží grotesky či avantgardy.

Už v původním dvacetidílném seriálu připomínaly jednotlivé pětiminutové epizody, vesměs se točící kolem ústředních postaviček Indiána, Kovboje a Koně sdílejících společné obydlí, svou narací grotesku či klasické looney toones cartoony, jejichž „poetiku“ tu lze občas vidět v pojímání násilí. Na plátně se vzhledem ke stopáži rysy grotesky či slapstickové komedie, postavených na tom, že z jedné události plyne druhá a hybnou pákou je tu destrukce, ještě zdůraznily. Ovšem ve městě obývaném plastovými hračkami s přehnaně trhanými, zrychlenými pohyby se stejně intenzivně vkrádá do mysli, že jde vlastně o dětský způsob vyprávění ve stylu „a pak... a pak... a pak“, doprovázený zuřivým mácháním klukovských paží třímajících hlavní aktéry příběhu.

Podobně celá konstrukce světa je stejnou měrou nesena omezenými možnostmi dětské mysli a dětského kufříku s hračkami. Tak spolu žijí zvířata a lidé v městečku v podivném společenství: Kůň nejen že hovoří a čte si noviny, ale je pro nezbedníky Indiána a Kovboje otcovskou figurou, farmářovic zvířátka sice žijí v kotcích a ohradách, nicméně docházejí do hodin klavíru atd. Dle stejných „zákonitostí“ se indián jmenuje Indián, kovboj Kovboj, pošťáka oslovují Pošťáku, ale třeba soused není Farmář, nýbrž Steven. A že spolu koexistují postavy různých velikostí (respektive měřítek), že Stevenova manželka jako správná farmářka drží v ruce kýbl i ve sprše (plastové figurky jsou přeci z jednoho kusu!) a že občas do světa hraček proniknou předměty lidských proporcí? To vše posouvá snímek jednoznačně kamsi na jídelní stůl, na němž se odehrávají nekonečné sourozenecké bitvy a vyprávěnky, užívající vše, co zrovna přijde pod ruku.

Místo radikálního pohledu na svět tu zaujímá kombinace nostalgie a maniakální ztřeštěnosti. Nejde jen o nostalgii filmařů po loutkových filmech, které nyní sotva dokážou konkurovat 3D animákům od Pixaru, ale také o nostalgii bývalých dětí po starých typech her, které ještě byly ve stylu „Do It Yourself“. Z tohoto úhlu pak zběsilé vršení destrukce a zaplňování světa bezhlavou, o to však intenzivnější akcí – často v rytmu uřvaného rokenrolu – působí jako pomsta hraček dnešnímu divákovi, který si stěžuje, že po čase je to spontánní běsnění místy únavné či dokonce otravné.

Rozhodně však nejde jen o nějakou estetiku vztyčeného prostředníčku. Nejen že dětský svět ve stylu pořadů z Kouzelné školky se svou jednoduchostí, naivitou a nevinným humorem je organicky propojen s pisklavě uřvaným vystupováním většiny postav a trhanou animací. Tento kutilsky punkový či – zůstaneme-li u hudebních termínů – lo-fi přístup se navíc snoubí s promyšlenou prací se snímáním, tempem a zobrazením množství akce i gagů ve velkých celcích, jež přetékají děním, což vyžaduje značnou pozornost. Přesto se tu to nejzábavnější často děje na okrajích.

Do městečka, které je zpočátku cele „zaměstnáno“ všednodenním koloběhem událostí a alotrii uličníků Kovboje a Indiána, postupně vtrhnou snad všechny žánry: romance přechází v detektivku, z které se vyklube verneovské dobrodružství prošpikované fantastickými i sci-fi prvky. Žánrové motivy však nejsou nikterak zdůvodňovány, natož logicky propojeny, jednotlivé žánry spíše ovlivňují atmosféru a zjemňují přechody mezi mánií, dětinskostí a nevybíravostí. Od výsměchu k láskyplné poctě vede krátká cesta. Z výchozího prostředí několika chaloupek žánrové podněty zavanou hrdiny do středu země i na kraj světa a ve finále dojde dokonce ke kolizi dvou světů, která nepřináší jen akci v širším slova smyslu, (v podobě destrukčních gagů čerpajících z grotesky jako doposud), ale opravdový akční spektákl plný honiček a rychlopalných salv. Co na tom, že za projektily slouží obyvatelstvo obou světů, suchozemského i podvodního, jmenovitě barakudy, mečouni, čuníci i skot.

A když v závěru mírumilovně poskakuje po louce chobotnička s prasátkem v rozpustilé honičce, je definitivně jasné, že základním žánrovým úběžníkem je po celou dobu pohádka, byť místy dost vyšinutá, a že veškeré snahy o analýzu se samovolně rozpadají. A že ideálním divákem Paniky je ten, kdo dokáže být dítětem (ne-li dětinou) i poučeným filmovým znalcem, aniž by ho obojí přehnaně svazovalo.

Panika v městečku (Panique au village, Belgie/Lucembursko/Francie 2009)
režie, scénář: Stéphabe Aubier, Vincent Patar, kamera: Jan Vanderbussche, střih: Arnout Deurinck
hrají: Stéphane Aubier, Jeanne Balibar, Benoit Poelvoorde
75 minut, distribuce: AČFK, premiéra v ČR: 3. prosince 2009

Přečteno 5785x

Článek vyšel v časopise Cinepur #67, leden 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #135

#135

červen 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Řez globalizující se Indií / Bílý tygr

Euforie vztahové hysterie / Malcolm a Marie

Korejští filmaři dobývají vesmír / Čističi vesmíru

Lykantropií proti environmentálnímu žalu / Vlkochodci

Nesem vám noviny, dojměte se / Zprávy ze světa

Střípky života / Střípky ženy

Nevidět, neslyšet a nemluvit / Asistentka

Na Netflixu jako v bavlnce / Jako v bavlnce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (28) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (109) / fenomén (80) / festival (98) / flashback (9) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (6) / kauza (33) / kniha (127) / kritika (1012) / mimo kino (184) / novinka (794) / pojem (36) / portrét (44) / profil (92) / reflexe (25) / report (122) / rozhovor (171) / scénář (4) / soundtrack (79) / téma (974) / televize (120) / událost týdne (274) / videohra (75) / web (43) / zoom (168)

Cinepur #67 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #67, leden 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Avatar / Stejný, a přece jiný (Radomír D. Kokeš, kritika)

Alexander Kluge (Čestmír Lang, profil)

Hranice ovládání (Adam Brožík, glosa)

Klub rváčů (Jiří Flígl, mimo kino)

Editorial č.67 (Zdeněk Holý, editorial)

Odplata (Jiří Flígl, mimo kino)

+ více...