Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hranice ovládání / Míra (sebe)vykrádání

Hranice ovládání / Míra (sebe)vykrádání

kritika / Jan Kolář komentáře (52)

Okamžik, kdy v závěru Jarmuschových Hranic ovládání Isaach de Bankolé svlékne kovově zbarvený oblek, ve kterém po celou dobu „zapojoval představivost“ a plnil svou vražednou misi, a splyne s davem lidí odcházejících z haly madridského letiště, svou elegancí spolehlivě překoná většinu předchozích, poněkud přezdobených záběrů. Nechybí-li mu ovšem na rozdíl od zbytku filmu lehkost, postrádá stejně jako předchozí dvě hodiny jakýkoli moment překvapení. Excentričnost všech postav, zapletených do krkolomné historky o guerillovém boji snílků proti americkým korporacím, je tematizována a zdůrazňována tak dlouho, že zůstává jen otázkou času, kdy se vyprávění bude muset vrátit na rovinu všednosti; všechny ty úchvatně neskutečné postavy (jež coby členové lehce artistní a těžce užvaněné Ligy výjimečných směřují hlavního hrdinu k útočišti hlavního padoucha, jehož má zlikvidovat) se po chvíli nutně rozpouštějí v mase anonymních tváří. Jako by tedy závěr Hranic ovládání ještě jednou podtrhoval specifický charakter Jarmuschova posledního snímku, v němž je krása a výjimečná kompozice záběrů důležitější hodnotou než příběh, který má být jejich prostřednictvím odvyprávěn.

Právě tento rys režisérovu údajnou poctu evropským neonoirovým filmům z přelomu šedesátých a sedmdesátých let vyděluje z jeho předchozí tvorby nejvýrazněji. Je to paradoxní, protože jinak Hranice ovládání vyhlížejí trochu jako propagační katalog Jarmuschovy poetiky. Zkoumání žánrových pravidel se Jarmusch věnuje už od svého třetího filmu Mimo zákon, který jako lehce psychedelická forma filmu o útěku z vězení předznamenal způsob, jakým schémata westernu, gangsterky a romantické komedie převrátily snímky Mrtvý muž, Ghost Dog – Cesta samuraje a Zlomené květiny. Ani strojově pravidelný rytmus, v němž se odvíjí tajemná zakázka, která osamělého zabijáka – po Johnnym Deppovi, Forestu Whitakerovi a Billu Murrayovi dalšího z mlčenlivých hrdinů, za něž místo slov mluví především způsob, jímž jejich kroky odměřují plochý prostor scény – vede z Madridu do Sevilly a zpět, není ničím novým. Jakoby po kapkách, v drobně variovaných sériích setkání, během nichž různí protagonisté opakují stejné věty a mimoděk tak reagují na repliky lidí, s nimiž se nikdy nesetkali, jsou vyprávěny všechny režisérovy filmy. Některé z nich (Tajemný vlak, Noc na Zemi, Kafe a cigára) jsou na tomto repetitivním principu dokonce postaveny.

Výjimečnost Hranic ovládání tak nespočívá v absenci některého z Jarmuschových tradičních postupů, ale v převrácení jejich smyslu. Záměrné opakování drobných detailů a narativních odboček rozrušovalo v Jarmuschových předchozích filmech kauzální souvislost mezi jednotlivými scénami: diváci, sledující halucinační proud mnohdy jakoby nedokončených, metry černého blanku oddělovaných záběrů, si nikdy nemohli být jistí, zda se výjevy na plátně odehrávají v reálném světě, v hlavách jednotlivých protagonistů nebo v jakémsi melancholickém podsvětí. V Hranicích ovládání je role vyjmenovaných postupů přízemnější. Slouží především k tomu, aby strhly pozornost samy k sobě, a aby tak zřetelně demonstrovaly, že žádný ze záběrů filmu není jen záznamem, ale skutečným obrazem, pečlivě zaranžovanou kompozicí. Je to rukopis vědomě proměněný v manýru.

Není to ovšem manýra úplně samoúčelná. Hranice ovládání táhne infantilní poselství o tom, že skutečná hodnota života netkví v ekonomicko-politických machinacích (na nichž se ve svém každodenním, přezaměstnaném životě nevědomky podílíme), ale v tvůrčím životě, fantazii a odhalování krásy, jež nás přese všechno obklopuje. Jarmusch pak v tomto duchu komponuje celý film jako nekonečný (a nekonečně monotónní) sled střepů ozvláštněné reality. Ten začíná už u drobných idiosynkrazií v chování postav („Dvě espressa do dvou šálků!“), pokračuje přes kostýmy vypůjčené z nějakého hodně bizarního divadelního fundusu a končí u oslnivých záběrů Christophera Doyla.

Kromě virtuozity australsko-hongkongského kameramana toho však Hranice ovládání nabízejí pramálo. Diváci mohou během této dvouhodinové série citací (nejen Jarmusch, ale i průměrně natvrdlý cinefil dobře ví, že staré filmy odkrývají pomíjivou krásu světa nejspolehlivěji) trénovat svou pozornost a odhalovat množství odkazů na Antonioniho, Melvilla, Godarda, Tarkovského, Rivetta či Kaurismäkiho, anebo se věnovat jiným kognitivním hrám (odhal všechna mateřská znaménka na těle herečky Paz de la Huerta!). Ovšem není to jednoduché. Vždy, když se některý z protagonistů nadechne, aby Isaachu de Bankolé zase sdělil nějaké to moudro („Všichni jsme jen molekuly vířící v extázi“), má totiž člověk v kině neodolatelné nutkání schovat se pod sedačku nebo rovnou opustit sál.

Na Hranicích ovládání není zajímavé to, jak moc jsou naivní, ambiciózní a nezdařené, ale to, že jde o film, který jeho autor postavil na vykrádání své vlastní tvorby. Není tu nic, co by obstálo samo o sobě – veškerá jeho hodnota spočívá v tom, že nám každý záběr něco připomíná, že už jsme jej přece někde viděli. Zároveň je to schéma natolik alibistické, že nemá cenu spekulovat nad tím, zda se za ním skrývá Jarmuschova sebeironie, vážně míněná rezignace na možnost filmu vyprávět příběhy, nebo jen režisérova slabá chvilka. Vejde se do něj cokoli.

Hranice ovládání (The Limits of Control)
Španělsko, USA, Japonsko, 2009
scénář a režie: Jim Jarmusch, kamera: Christopher Doyle,
hudba: Boris, střih: Jay Rabinowitz, výprava: Eugenio Caballero,
produkce: Stacey E. Smith, Gretchen McGowan, Jon Kilik
hrají: Isaach de Bankolé, Paz de la Huerta, Tilda Swinton, John Hurt, Alex Descas, Bill Murray ad.
116 minut, distribuce: HCE, premiéra v ČR: 16. 7. 2009

Přečteno 9131x

Článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.5 /26

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Udiveny  (16.5.2010 19:16)

A ten Adam se s nekym vsadil, ze ze sebe bude nekolik mesicu pred ctenari a mozna (snad ne) budoucimi kolegy delat idiota (se stupnujici se intenzitou), nebo je to na jinych vlivech nezavisla (ne)vedoma operace? Byt prekvapive systematicka, o tom neni pochyb.

cinefyl  (14.5.2010 19:40)

Fantomas, pardon, Cinepur se baví...

Serif a mimozemstan  (13.5.2010 19:53)

Cela tahle diskuze uz zacina bejt hodne z vesmiru.

Adam  (12.5.2010 15:47)

A můj nový článek (..pokud vše dobře dopadne) by mohl vyjít už v neděli na Fantom blogu. Bude z vesmíru, ale nebude o E.T., Ivoši.

Ivo A. Benda  (2.4.2010 22:40)

Milý Adame, upřímně tě zdravím a přeji ti hodně úspěchů v tvé práci pro lidi. Jen díky takovým, jako jsme já a ty, se mohou lidé skutečně povznést na novou vyšší úroveň bytí. Doufám, že brzy napíšeš více o tom úplně jiném příběhu, který zmiňuješ, Zní to jako jedinečný a nezapomenutelný zážitek, který nás přivede až k pláči.

Adam  (31.3.2010 14:02)

ale správně bude spíš: "jsem se rozhodl si ještě ponechat"

Adam  (31.3.2010 13:59)

/Slíbený odkaz: pokud vše dobře dopadne (a nic nenasvědčuje tomu, že by nemělo) tak již velmi brzy na stránkách filmového magazínu Fantom. Omlouvám se za průtahy, za které samozřejmě můžu jen já sám. Původní článek jsem si rozhodl ještě ponechat s vědomím, že jej teď nejsem schopen dost uspokojivě dokončit. Proto jsem před dvěma týdny napsal jiný článek -o prvních dvou filmech Riana Johnsona - právě pro Fantom, kterému tímto děkuji. Váže se k tomu ještě jeden ú p l n ě jiný příběh, který dobře ukazuje jak může být důležité udržovat si od filmů také správný odstup, ale o tom až jindy../

Oto Horák  (16.3.2010 10:09)

Nemám nejmenší chuť zasahovat do tohoto sporu. Pouze obecně: M á s m y s l v časopise uveřejňovat odlišné, ba i protichůdné názory na konkrétní film (a Cinepur by to měl dělat dle mého názoru v mnohem větší míře) - ba dokonce je to jedním z účelů seriózního filmového periodika. N e m á s m y s l se dohadovat o to, jestli něčí článek je kvalitnější či méně kvalitní, výstižnější nebo méně výstižný (nota bene v případě textu redaktora). Od toho je redakce, aby posoudila prospěšnost uveřejnění určitého textu. Ještě jsem mimochodem neviděl žádný časopis, v němž by články měly stejnou úroveň a občas se v něm nevyskytl slabší materiál. Vztahujme se k filmům, a ne k mínění někoho o nějakém filmu.

lupuscanis  (15.3.2010 20:33)

to Adam: Vidíte, a já jsem si skoro jist,.že spíš už nikdo nechce mluvit s Vámi. Kdybyste si po sobě přečetl, co jste tu už stačil "v rozčílení" vyplodit za .... (doplňte si polibosti), přestal byste nad tím kroutit hlavou.

Adam  (15.3.2010 18:50)

Jsem zpět. Zdeněk H.: Tak to se rád o peníze přihlásím. Ale s těmi změnami může dojít i k velkému posunu významu a podle mě došlo. Díky za vysvětlení, ale buďte v tomhle prosím opatrnější, aby se autor nedostal do pozice, kdy má chuť na jistých místech oponovat vlastnímu textu:) Antonín Tesař: Tak dobře, zůstanem u pocitů a třeba se setkáme u debaty o kritice. Jiný názor nikomu neberu. Měl jsem velké pochybnosti o argumentech, přičemž celé to bylo hlavně o filmu, který byl ovšem společný. Jinak mám pocit, že bych se opakoval. Co se týče J.K. nemám o něm tak malé mínění, že bych si myslel, že mé "brutální výroky" nesnese. howgh

jan n.f.b.  (15.3.2010 16:58)

Platón: Sofistés

Zdeněk H.  (15.3.2010 16:00)

to Adam: články v Cinepuru jsou honorované. Drobné změny v textu jsou právem redakce.

Antonín Tesař   (15.3.2010 15:48)

to Adam: No, popravdě, ve Vaší protikritice se podle mě moc věcných námitek proti textu Honzy Koláře taky nesešlo. K Vašemu prvnímu komentáři jsem se neobrátil ze zoufalosti, ale proto, že tam objasňujete, proč vlastně chcete tu reakci napsat - teda aspoň to tak vypadá :). Váš pocit, že ti kritici, kterým se film nelíbil, o něm nechtějí nebo nejsou schopni mluvit, mi připadá trochu legrační. Oni o něm prostě jen chtějí mluvit jinak než Vy, zdá se mi. Na tom, že Vám někdo přidá do textu mezititulky nebo sem tam opraví nějakou formulaci opravdu není nic nefér, dělá se to celkem běžně.

Adam  (15.3.2010 15:40)

pro A.f.P.P. Ano, to je jeden z těch tří. Dostal jsem se k němu až po dopsání své glosy. Nechci, aby to vypadalo, že hraju mrtvého brouka. Osobně jsem to uzavřel.

Adam  (15.3.2010 15:31)

Jsou tam ještě změněná nějaká slova (jen pár). Např. "ideálního pohledu dosáhneme pouze svou vlastní cestou" jsem rozhodně nenapsal. Překvapilo mě, že je to vůbec možné. Autor by o takových věcech měl vědět, tím spíš že Vám zadarmo věnuje článek. Nečekal jsem dokonce ani vysvětlení, snad jen omluvu.

A.f.P.P.  (15.3.2010 15:18)

http://www.25fps.cz/clanek/nazev:paradoxni-vrchol-tvorby-"cool"-filmare-jarmusche, tento text byl napsán již v září.. takže Adame rozhodně nejste jediný, kdo o filmu chtěl mluvit. A už bych to uzavřel. Stejně už se (škoda) nikde nehraje.

koleso  (15.3.2010 15:08)

to Adam: Jen aby nedošlo k nějakému nedorozumění, ty zásahy rozhodně nejdou na můj vrub. A jestli jsem to pochopil správně, týkají se hlavně přidání mezititulků - s tím se snad dá žít.

Adam  (15.3.2010 14:41)

Svojí glosu jsem napsal proti recenzím, které toho podle mě byly schopné říct o samotném filmu jen velmi málo. Od té doby vyšly tři články, které se LC věnovaly víc, ale v přítomné diskusi si stále připadám téměř jako jediný, kdo o něm chce mluvit. Věcné námitky se tu nějak nesešly. Spíše se tu objevují j e d n o s l o v n é komentáře od lidí, kteří svou neschopnost něco vyjádřit maskují za jména filozofických autorit. Jiní se ze zoufalosti vracejí k mému prvnímu komentáři a co si od svých vět slibuje třeba jan n.f.b. těžko soudit.. Zkrátka nemám zatím potřebu jakkoli svůj článek hájit. pro koleso: Už v lednovém, byť v únoru. Nepřijde mi nefér, že jste uveřejnil svou reakci -naopak (jiná věc by byl její obsah), ale spíš níže zmíněné zásahy do mého textu. Je to hodně zenové, možná vůbec nejzenovější..

koleso  (14.3.2010 16:19)

to oprava: Ne "nerozvážná", ale "nerovnovážná". A narážím tím na to, o čem mluvil lupuscanis - že mu ty nekonečné "reakce na reakce" (které z provozních důvodů budou v tištěném čísle vždycky uzavírat členové redakce) přijdou nefér. Já jsem Brožíkovu odpověď měl k dispozici, on se tu mou dozvěděl až z březnového Cinepuru - takže to nebylo úplně vyvážené.

oprava:  (14.3.2010 15:19)

diskutujících

to koleso:  (14.3.2010 15:18)

Co přesně rozumíte nerozvážnou pozicí diskutujích v otázce "práva na poslední slovo"?

koleso  (14.3.2010 14:47)

Jedna technická poznámka. Po zkušenostech z posledních dvou čísel (67 a 68), kdy se kvůli polemikám do tištěného časopisu nevešly zajímavé články, jsme se rozhodli pro příště přesunout podobné diskuzní výměny na web. Snad se tak vyřeší jak problém zbytečných reakcí, tak nerovnovážná pozice diskutujících v otázce "práva na poslední slovo". A za reakce díky - opravdu bych nečekal, že to bude někoho takhle zajímat.

lupuscanis  (13.3.2010 19:47)

to Antoní Tesař: I já děkuji za reakci. Mě rozhodně nejde o to, odlišit správné pochopení filmu od nesprávného. Máme tu legitimní vyhraněně odmítající kritiku Jana Koláře a na druhé straně rozporuplně působící film, kde bych řekl že rozporuplnost je inherentní možnost rozumění tomuto konkrétnímu dílu. Vyhraněně vychýlená kritika mi může připadat chytrá nebo hloupá, ale to je rozhodně moje věc. O žádném pochybení tu nemůže být řeči, a pokud jsem mluvil o "selhání" Cinepuru, šlo o obrazné vyjádření vzhledem k mému přísnému nároku na Cinepur, jímž je schopnost Cinepuru upozornit čtenáře dokonce i na skrytý (kinematografický) potenciál konkrétního snímku. Z vaší reakce je pak zřejmé, že si (pochopitelně) budu muset počkat na analytičtěji vystavěný článek, a já to tak beru. ____ Oním "posledním odstavcem", v němž Jan Kolář odmítá vést tvrdou polemiku v rovině "správně" vs. "špatně" máte patrně na mysli jeho reakci-na-rerakci. V tomto odstavci jsem se dozvěděl, že rolí kritika je na dílo zareagovat a podat o tom divákovi zprávu, s tím, že je na čtenáři samotném, aby posoudil, nakolik se mu to podařilo. V pořádku. ____ Mne zaujala tato věta J.K.: "Pokud se nemýlím, rozcházíme se v podstatě jen v hodnocení Hranic ovládání, a to je jistě legitimní." Tahle věta v mých očích sugeruje dojem, že autor je sám přesvědčen o tom, že se mu kritika tentokrát celkem podařila, resp. že se odlišuje od Adama Brožíka (pozn. toto ponechám na zhodnocení samotnému Adamovi Brožíkovi), potažmo od příznivců Hranic ovládání, pouze v onom hodnotícím znaménku "plus" vs. "mínus". V mém náhledu, resp. v náhledu mých přítel, se s Janem Kolářem rozhodně "podstatně nerozcházíme jen v hodnocení". My ten film vidíme docela jinýma očima. (viz příměr s japonským haiku) A nikoli v rovině "správně" versus "špatně". Přesně tohle jsem se snažil podtrhnout v předchozím textu, snad se mi to teď podařilo upřesnit. Zmiňovaný budoucí analytický článek o Hranicích ovládání v Cinepuru, nám nejspíš brzy podá nějaké zajímavé vysvětlení tohoto výrazného rozkyvu reakcí...

Antonín Tesař  (13.3.2010 16:20)

to lupuscanis: Děkuji za reakci, která osvětluje to, co na mě ve Vašem prvním příspěvku působilo trochu jako neopodstatněný výpad. Rozhodně Vám ani Adamu Brožíkovi nechci nijak rozvracet zážitek z filmu. Já osobně bych řekl, že z toho filmu jsou patrné snahy působit hodně zenově, jak píšete, ale zároveň mě ty odkazy k uměleckým dílům a polopatické mudrování postav od toho zenového zážitku spíš odváděly. Ale tím jen dávám najevo svojí pozici vůči filmu, který, souhlasím s Vámi, budí velmi rozporuplné reakce. A pokud se recenzent a čtenář v názoru na stejný film neshodnou, neznamená to ještě, že na jedné či druhé straně došlo k nějakému pochybení. Naopak právě tohle napětí, kdy se třeba já jako čtenář konfrontuji s jiným pohledem na věc, může být velmi plodné, např. v tom, že si na základě toho můžu formulovat argumenty, proč na mě ten film působil právě takhle. To také souvisí s tím , co mi na Brožíkově "protirecenzi" připadá nejkontroverznější, a sice, jakým způsobem se snaží ospravedlnit to, proč vůbec vznikla. V prvním příspěvku do diskuse pod touto recenzí se píše o tom, že text Honzy Koláře "pomíjí skoro všechno, co je ve filmu podstatné" a že "To si žádá jistou korekci." To jsou velmi brutální výtky, takže bych čekal, že recenze opravdu přehlíží nějaký do očí bijící aspekt či kontext, nebo že staví na scestných předpokladech, jejichž nepatřičnost se v "protirecenzi" jasně ukáže. Ale z Brožíkova textu nemám pocit, že by původní text spolehlivě vyvrátil. Vypořádá se s ním v jediném odstavci, kde převažují tvrzení o vágnosti argumentace, která jsou ovšem sama dost vágní. Zbytek textu je uveden jako "analýza formálních postupů", ale spíš na mě působí dojmem úvahy založené na analogiích. Nic proti tomu, ale nepřesvědčuje mě to, že by původní recenze něco zásadního a nepřehlédnutelného opominula. V jistém smyslu je fajn, že v časopise vyšly dva texty nahlížející stejný film z opačných pozic, ale vidím to opravdu jen jako dva možné pohledy na tentýž film a ne (jak by chtěl Brožík) jako jeden trestuhodně pomýlený názor přesvědčivě vyvrácený rozborem jeho chybných argumentů. Proti-proti-reakce Honzy Koláře mi nepřijde nefér, naopak, nefér by bylo mu takovou reakci neumožnit - autor má právo své názory hájit proti kritickým výpadům a je celkem obvyklé, že když už se zveřejňují námitky, zveřejní se i odpovědi na námitky. Navíc nemám pocit, že z jeho reakce vysvítá, že si myslí, jak píšete, že "jeho (původní) kritický článek dokáže v sobě pojmout vnímání lidí, kteří Hranice ovládání oceňují kladně" Přijde mi to přesně naopak - hlavně v posledním odstavci se ukazuje, že on vlastně odmítá vést jakoukoli tvrdou polemiku, která by jednoznačně dělila názory na "správné" a "špatné". V žánru recenze bych s takovýmhle pohledem víceméně souhlasil. Kritika není totéž co analýza, nemá žádný punc vědeckosti. Nechce vnucovnat ostatním jeden obecně platný názor na základě nějakých předem naformulovaných kritérií. Vzhledem k tomu, že se obrací k prakticky úplně anonymním adresátům, tak do jisté míry musí počítat s tím, že se stane zdrojem kontroverzí. Proto jí také jistá názorová vyhraněnost, která zřetelně formuluje určitý (ale rozhodně ne jediný správný) náhled, sluší.

lupuscanis  (13.3.2010 12:16)

to Antonín Tesař: Kritika Jana Koláře je (poctivým) svědectvím filmově poučeného diváka, který má u Hranic ovládání nutkání "schovat se pod sedačku", resp. rovnou "opustit sál". Těžko může čtenáři podat co jiného, než přesný výčet různých způsobů, jak se na Hranice ovládání dívat, chcete-li aby Vás ten film minul. Je to relevatní, rozhodně mu to neupírám. Můj zážitek z téhož filmu je s intenzivním puzením kritikovým nesouměřitelný. Nepochybně je tu i značné množství diváků, kteří film oceňují kladně. (Shodou okolností, aniž bych to dokázal vysvětlit, je u blízkých lidí v mém okolí naprosto konzistentně vychýleno pomyslné kyvadlo právě tímto směrem.) Z tohoto pohledu vnímám rozhodnutí redakce umožnit Adamovi Brožíkovi zveřejnit jeho recenzi kladně. (pozn: Tím však neříkám, že by byla nějak extra dobrá.) ____ Obecně Cinepur vnímám jako časopis, jehož autoři, jde-li o současnou produkci, jsou schopni čtenáře upozornit, objeví-li se v distribuci cokoli kinematograficky pozoruhodného, byť by ta "pozoruhodnost" byla na první (či druhý) pohled skrytá, což jsou nároky značné, a já jsem připraven na to, že Cinepur čas od času v tomto mém drzém nároku selže. Hranice ovládání jsou podle mě rozporuplný ale také pozoruhodný film, ke kterému se ještě v budoucnu budeme vracet my, a dost možná i filmová historie. ____ Jeden kamarád o Hranicích ovládání říká, že to je film, ve kterém Jarmusch zašel mnohem dál než kdy dříve ve smyslu tom, že je to jeho nejčistěji "zenový film". Kamarád se v těchhle věcech vyzná mnohem lépe. Já spíš instinktivně tuším co tím chtěl naznačit, a tuším také, že se neplete. ____ Ke glose Jana Koláře v tištěném Cinepuru snad jen tolik, že mi to přijde trochu nefér, tahle "reakci na reakci". Ale to je nakonec věcí redakce, a já její rozhodnutí respektuji. Ovšem Jan Kolář se mýlí, myslí-li si, že jeho (původní) kritický článek dokáže v sobě pojmout vnímání lidí, kteří Hranice ovládání oceňují kladně. Pro vysvětlenou, co mám na mysli, sáhnu ještě jednou k zenu, resp. k japonskému haiku. Jan Kolář je jako (následuje obrazný příměr) člověk vybavený schopností střízlivě racionálně uvažovat, a má se poprat s haiku, jako je třeba to první uvedené v Tarkovského Zapečetěném čase (str. 70): "Ten starý klášter / a chlad měsíce / dlouze vyje vlk." Mohu zkoumat co na toto haiku řekne výroková logika, filologie či fonologie - ale nakonec stejně zjistím, že: "to, oč v tomto (haiku) jde", mi uniká. Myslím, že tak nějak podobně na tom je Jan Kolář tváří v tvář Hranicím ovládání.

Antonín Tesař  (12.3.2010 20:46)

to lupuscanis: Já jsem měl přesně opačný dojem.

lupuscanis  (12.3.2010 13:42)

Adamovi díky za zajímavý text. ____ Následná glosa Jana Koláře je naprosto zbytečná.

lupuscanis  (12.3.2010 10:52)

Adamovi díky za zajímavý text. ____ Následná glosa Jana Koláře je naprosto zbytečná.

Nietzsche  (9.3.2010 07:01)

Rád poučuji filozofické nedochůdče jako je Karlík Jaspersů: bavit se o Delusion, když ti ubozí Češi mají krásné slovo blud...

Karl Jaspers  (9.3.2010 04:47)

Když už se to tu mění v nástěnku odkazů, také bych jeden měl: http://en.wikipedia.org/wiki/Delusional

jan_nedved_from_brontosauri  (7.3.2010 07:26)

Nemůžu se dočkat.

Ad.  (6.3.2010 15:28)

(jen poznámka : slíbený odkaz tu bude až v druhé půlce března)

jan_nedved_from_brontosauri  (6.2.2010 10:38)

Já chci taky něco napsat.

Adam  (5.2.2010 15:31)

Konečně jsem si koupil nový Cinepur. Uvnitř na mě čekalo několik drobných překvapení. Ke Kolářově reakci bych především rád dodal, že moje glosa není "tak smrtelně vážná", jak si ji představuje. Pak bych se rád zeptal, proč jsou do mého textu vložené ty mezititulky (Hranice sebevykrádání, Zvuková alchymie a Emoce obrazů)? Sám bych takové formulace z dobrých důvodů nepoužil -už jenom proto, že to jsou ukázková klišé.. A když jsme u těch formulací, tak bych se ještě rád zeptal, proč jsou některá má slova přepsaná? Může člověk udělat víc než poprosit redaktora, ať bez mého svolení žádné změny nedělá? Mně to bylo k ničemu a chtěl bych vědět, jak mám postupovat příště (i přes mou kritickou glosu doufám, že se mi letos podaří napsat do Cinepuru ,proti kterému nechovám žádnou zášť, několik drobných článků; ještě předtím (asi tak za měsíc) bych tu rád umístil odkaz na jiný můj text ). Díky.

Angie  (20.1.2010 19:14)

Pro mě byl film především obrazový zážitek (ale skvělý zážitek), nejedná se o film pro průměrného diváka, ten by odešel po hodině z kina. Ačkoliv jakoby se Jarmush snažil shrnout a naplácat svou filmovou tvorbu do tohoto díla, zase trochu pozměnil koncept filmu a rozhodně zaujal, minimálně šokoval. Ráda bych zmínila důležitý aspekt tohoto filmu a tím je hudba, která dělá polovinu atmosféry, perfektní soundtrack s japonskou kapelou Boris, praotcem noisu Merzbowem a drone-noisovými SunnO))). Bez nich by film nebyl tím čím je, což dokazuje, že J.J. ví co dělá, i když dělá trochu ,,divné" věci.

koleso  (2.12.2009 11:37)

Prosím všechny nezmary kotlíkáře (pánové Lohonka, Nedvěd, Vyčítal a spol.), aby poněkud brzdili své vášně a eruptivní smysl pro humor, neb diskuze ztrácí na důvěryhodnosti. Jinak dík za odkaz na recenzi Jima Hobermana - jako převyprávění děje slušný. Proč mu ale Hranice ovládání přijdou tak dobrý, jsem z toho nějak nevydestiloval.

jan_nedved_from_brontosauri  (2.12.2009 09:30)

tak kdy vyjde ta protirecenze, sakra! Už chci vědět, co si o tom filmu mám myslet!

ondra  (2.12.2009 08:31)

nebo tady:

http://www.villagevoice.com/2009-04-29/film/jarmusch-s-mythic-limits-of-control-is-his-best-since-dead-man/

alex_from_paranoid_park  (2.12.2009 00:34)

má ještě někdo zájem o rehabilitování Hranic ovládání? na "stránkách" www.25fps.cz

koleso  (16.11.2009 12:38)

pro alexe na vysvětlenou:
1) mezi "koncem listopadu" a "lednem" je jen jeden měsíc, pokud se nepletu
2) kritiky jsou trochu specifická rubrika - mají stále stejnou grafickou úpravu + přesně daný a dopředu známý rozsah, takže je možné připravovat je (narozdíl od ostatních částí časopisu) na poslední chvíli.

alex_from_paranoid_park  (16.11.2009 00:30)

Jak to že má Cinepur uzávěrku na číslo 2 měsíce dopředu, nevěřím, to není možné v recenzích pak být aktuální... recenze Lištiček v zářijovém/říjnem vydaném č. byla extra výjimkou?
S přáním lépe kontrolovaného stíhání limitů A.f.P.P.

Ondřej Hokr  (15.11.2009 17:59)

Adame, takovéhle malicherné spory o tom, kdy mi vyjde článek, jsem řešil tak možná někdy v sedmnácti, kdy jsem začínal psát... Ale ani tehdy by mě nenapdalo propírat to takhle veřejně... Ubožáčku.

Zdeněk H.  (14.11.2009 10:32)

Jedno uvedení na pravou míru: za těch 7 let, co jsem v Cinepuru, časopis jen výjimečně vyšel včas, ale nikdy neměl měsíční zpoždění. Proti našim redakčním předsevzetím vychází s týdenním až čtrnáctidenním zpožděním. Že by třeba listopadové číslo vyšlo v prosinci, se za tu dobu nikdy nestalo.

Adam  (14.11.2009 08:49)

OK, teď vidím, že to nebylo tak docela doslovné. Myslel jsem, že je to automatické. K mému překvapení jsem v mailech, které jsem dohledal, našel pouze jednu zmínku o listopadovém čísle (a žádnou o lednovém), která prý byla automaticky považovaná za omyl. Takže jsme si v tom prostě vůbec nerozuměli a já si ten svůj text vezmu a možná ho ještě vylepším, třeba současně s nějakým dalším.

Adam  (14.11.2009 02:08)

No, v mejlech se opakovaně a vždycky mluvilo o "listopadovém čísle". Když poslední vyšlo s měsíčním zpožděním, neviděl jsem v první polovině listopadu žádný problém. O lednovém čísle NEPADLO jediné slovo. Mně by to mohlo být jedno, film jsem v kině viděl dvakrát, ale za ty dva měsíce už si můžeme být celkem jistí, že LC z kinodistribuce zmizí. Právě proto jsem se několikrát ujišťoval výslovnou otázkou na "listopadové číslo". Teď to může být jedno.

Zdeněk H.  (13.11.2009 23:08)

Výslovně jsme se dohodli na odevzdání v polovině listopadu, tedy předpokládám, že jste si nemyslel, že je to ještě do listopadového čísla. Uzávěrka lednového čísla je konec listopadu, těch 14 dní rozdílu je rezerva, neb autoři se zpravidla zpožďují.

Adam Brožík  (13.11.2009 16:01)

Děkuju Cinepuru za to, že mi dal možnost napsat glosu a že mi také na mojí žádost povolil dvě tiskové strany.
ALE taky nedík Cinepuru za to, že jsme se celou dobu (několikrát a výslovně v mailech) domlouvali na tom, že glosa vyjde v listopadovém Cinepuru a AŽ dnes mi bylo oznámeno, že až v tom dalším. Tohle mi přijde dost zvláštní.
A.B.

Ondřej Čapek  (15.10.2009 15:14)

Adam: na kontra-recenzi se tesim, na film jsem sel navzdory kritikam a pro me asi nejvetsi POZITIVNI prekvapeni z posledni doby. A ona moudra jsem chapal hodne sebeironicky a k odejiti ze salu me nenutila.

kater  (14.10.2009 13:09)

to je zvláštní, mě přišla tahle recenze naprosto trefná nebo ještě trefnější než je slušné.
tož to budu zvědavá na tu protikritiku.

Adam B.  (14.10.2009 10:44)

Díky za vstřícnou odpověď! A.B.

Zdeněk H.  (14.10.2009 10:20)

Napište glosu, kde okomentujete recenzi od Jana Koláře a podáte vlastní argumentované hodnocení. Rádi to otiskneme. Díky.

Adam  (14.10.2009 09:30)

Dobrý den,
recenze mi připadá velmi slabá. Působí na mě dojmem, že autor viděl všechny předchozí Jarmuschovy filmy, ale o tom posledním si nechal jen vyprávět (a v textu se to snaží zakrýt obratnou rétorikou). Jak jinak si vysvětlit, že v recenzi pomíjí skoro všechno, co je ve filmu podstatné? Že se do LC má vejít všechno, je jen slabá výmluva. Poslední Jarmuschův film není zdaleka tak nudný, trapný a ubohý, jak nám ho líčí (bohužel nejen) tato kritika. To si žádá jistou korekci. Rád bych, pokud je to možné, napsal do příštího čísla vlastní recenzi, která by vlastním názorem na film polemizovala s tímto textem. Vážená redakce, jak to vidíte? Adam Brožík

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Zvířecí láska / Favoritka

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Saulův syn / Holocaust na výbornou

Steve Jobs / (Sebe)prezentace ve třech jednáních

Dheepan / Obrazy k neuvěření


RUBRIKY

anketa (24) / český film (81) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (712) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (232) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #65 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #65, září 2009

Z obsahu tištěného čísla:

Téma: Národ / Das Volk (Redakce, téma)

MFF Karlovy Vary 2009 / Dortíček (Jakub Felcman, glosa)

Glosa k věži ze slonoviny (Zdeněk Holý, Petr Szczepanik, glosa)

Zlá krev ve zlatém městě / Němci a Češi v melodramatu Veita Harlana (Petr Mareš, téma)

Veřejní nepřátelé / ...nostalgie a norem (Radomír D. Kokeš, kritika)

Bronson / Portrét skicovaný pěstmi a obušky (Tomáš Stejskal, kritika)

+ více...