Editorial č.26
Hlavním tématem březnového čísla je diskuze o filmovém školství, zejména o tom institucionálním, soustředícím se jak na budoucí filmové tvůrce (studenty FAMU), tak na budoucí filmové historiky, kritiky a teoretiky (rekrutující se zejména z kateder filmových věd v Praze, Brně a Olomouci). S novou koncepcí FAMU pod současným vedením děkana Michala Breganta vyvstávají čerstvé otázky o podobě filmového školství, které se snaží reflektovat i náš časopis. Jednotlivými texty rubriky Téma se line myšlenka vytvořit ze školy platformu produktivně proměnlivého, živého myšlení, při němž se zkostnatělé a zkamenělé kategorie znovupromýšlejí a jsou tak v neustálém pohybu. Pro vědu o filmu to znamená neustálé "přepisování" dějin filmu i dějin filmové vědy, přehodnocování tzv. kánonu filmových děl a "mistrů", pro filmovou praxi zase opuštění klasických "správných" postupů, které produkují zručné řemeslníky na úkor pěstování kriticky uvažujících a tvořících osobností.
Do úvahy o "filmovém vzdělávání" je ovšem třeba zahrnout také běžné diváky, jimž v pěstění diváckého vkusu napomáhají programy kin, televizí, nabídka videopůjčoven a v neposlední řadě i filmová periodika a psaní o filmu. Vedle estetické kultivace je nutné se v dnešní době učit "číst" obrazy a jejich odkryté a skryté významy i z důvodu obrany před nejrůznějšími ideologiemi zneužívajícími obrzy ke své propagaci. Proto není od věci uvažovat o filmu jako o součásti současného všeobecného vzdělávání (podobně jako jí je znalost písma či počtů), jak to zamýšlí mnohokrát diskutovaný projekt Film a škola, jehož nápad se zrodil organizátorům Letní filmové školy a Projektu 100. V dnešním světě, jak známo, dominuje kultura vizuální, převládají v ní obrazy, jejichž často rafinované i nebezpečné manipulaci se současný divák musí učit odolávat. Jedním ze způsobů takové "výuky" je kritická analýza formy filmu či televizního šotu fungující jako určitá forma mediální ekologie (příkladem takové analýzy může být mj. text Přemysla Martinka z rubriky Zoom zaměřený na subverzivní práci s ideologicky zatíženými žánrovými schématy v díle Stanleyho Kubricka), dalším způsobem může být třeba "zkušební" výměna rolí diváka a tvůrce, kterou v jednom rozhovoru v tomto čísle navrhuje Bohuslav Blažek.
V přímé souvislosti s tématem vzdělávání (či - neutrálněji řečeno - formování) diváka jsme do rubriky Reflexe zařadili esej Jeana-Francoise Raugera Mizérie monografie, monografie mizérie, zabývající se nejen problémem dramaturgie programu archivních kin, ale také obecněji tradičními klasifikačními a hodnotícími kritérii filmu postavenými na pojmech jako je téma, žánr, národnost či autor. V současném chaosu nabídky, za jehož "simulakrem nadbytku se skrývá chudoba" (J.-F. Rauger), se stále naléhavěji vnucuje otázka, jakým způsobem pojímat a prezentovat historii filmu. Rauger ve svém článku kritizuje třídění filmů podle kritérií jak neuměleckých (jako je národnost), tak konvenčních (jako je autor).
Problematičnost pojmu autora objasňuje i úvaha Zdeňka Holého, popisující chápání tohoto pojmu v historické perspektivě - od romantického kultu autora-génia přes strukturalistické pojetí, v němž se autor vyjevuje v rámci struktury textu jakožto jeho jednotící sémantické gesto, až po pojem implikovaného či konstruovaného autora.
Profil experimentálního filmaře Martina Ježka (doprovázený i projekcí jeho filmů na Večeru Cinepuru 4. dubna - viz s. 4) je jakousi antitezí výše zmíněného, neboť dokazuje, že pojem autora a autorského filmu (pomineme-li nadbytečné romantické implikace) má v některých případech své opodstatnění a že některé filmy jsou natolik osobité a originální, že se jim nelze naučit na žádné sebelepší škole a vymykají se stereotypnímu filmověvědnému "kánonu" či uvažování.
V souvislosti s nadcházejícím jarem nabízíme několik rozverných pohledů na film, o němž se v našem časopise tentokrát totiž uvažuje v souvislosti s polibky nebo s jídlem. Intelektuální impulsy je zkrátka dobré čas od času oživit smyslovými požitky - a to nejen proto, že začíná jaro.
A ještě na jedno lákadlo nesmíme zapomenout - v příštím čísle, které vyjde začátkem května, se můžete těšit na druhdy opomíjené téma animovaného filmu.