Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Návod na použití Jamese Bonda / Vezměte čtyři fikční světy, protřepejte a nemíchejte

zoom / Radomír D. Kokeš komentáře (3)

Návod na použití Jamese Bonda / Vezměte čtyři fikční světy, protřepejte a nemíchejte

Poslední bondovka vzbudila vzrušené diskuse kolem samotné filmové identity Jamese Bonda. Obecná shoda panovala v tom, že „bondovku“ netvoří jen hlavní hrdina, ale mnohem větší soubor prvků. Banálnost tohoto východiska nedokázala odpovědět na otázku, proč přes přítomnost Jamese Bonda i šéfové M film Quantum of Solace vzbuzuje pochybnosti o zaslouženém bondovském statusu.

Následující text se pokusí do diskuse přispět hypotézou, že ve skutečnosti poslední film nepředstavuje žádnou solitérní odbočku od tradic, ale zcela systematického pokračovatele propracovaných strategií výrazně různorodé série. Z výše uvedeného vyplývá, že ambicí textu není poskytnout dokonale fungující systém nebo uzavřenou analýzu, ale spíše vznést návrh čtení, který je otevřen další debatě.

Navzdory zavedené představě se domnívám, že bondovský svět není celistvým fikčním prostorem, ale souborem čtyř odlišujících se fikčních světů, které na sebe důmyslně odkazují a pouze sugerují pocit jednolitosti. Čtvrtý svět představovaný zejména restartující dvojicí filmů působí divácky rušivě jednoduše proto, že narušil kontinuitu odkazování a nenavazuje na fikce bezprostředně předcházející.

Čtyři bondovksé fikční světy

  • 1. Literární fikční svět (A) - Svět Flemingových románů (na který navazuje linie parafikčních světů literárních pokračovatelů, jež vytvářejí určitou alternativu k filmové sérii - tou se zabývat nebudu).
  • 2. Klasický fikční svět (B) - Svět konstruovaný prvními pěti filmy Dr. No, Srdečné pozdravy z Ruska, Goldfinger, Thunderball, Žiješ jenom dvakrát a V tajné službě Jejího Veličenstva.
  • 3. Postklasický fikční svět (C) - Svět tvořený všemi bondovkami s Rogerem Moorem a Piercem Brosnanem plus filmy Diamanty jsou věčné a James Bond – Dech života.
  • 4. Revidující fikční svět (D) - Svět filmů Povolení zabíjet, Casino Royale a Quantum of Solace.

Svět A pochopitelně funguje nezávisle na ostatních a odkazuje převážně k aktuálnímu světu („AS“– tedy tomu, který obýváme my). Svět B odkazuje ke světu A, ale kombinuje ho s prvky z jiných fikčních světů než těch bondovských („JFS“ – tvořené zejména americkými komiksy a dobrodružnou literaturou). Svět C odkazuje především ke světu B a ze světa A přejímá pouze základy zápletek, ale mnohem více čerpá z JFS. Svět D nabízí komplikovanější vztah, když se nejdříve tváří jen jako svět s potenciálem stát se kombinací předchozích světů A a B. Po dokončení přerodu kombinuje absorbované AB světy nejen s inspirací v JFS, ale v duchu světa A navíc fikčně překládá AS.

Nyní vymezím osm bodů, které mají všechny fikční světy společné, tedy jakousi mezisvětovou konstantu („MK“):

  • 1. Jde o fikční světy s více osobami.
  • 2. Hrdina má jméno James Bond.
  • 3. Hrdina má kódové označení 007.
  • 4. Hrdina je Brit.
  • 5. Hrdina má něco společného s britskou tajnou službou.
  • 6. Hrdina má jasně daného protivníka.
  • 7. Hrdina musí splnit nějaký úkol.
  • 8. Hrdina má heterosexuální pohlavní styk.

Osm bodů, kdy sedm se týká hlavního hrdiny, který je navíc definován jen skrze jméno, kód, národnost, možné povolání, sexuální život a pracovní úkoly? Není to při obecně přijímané představě o recyklaci bondovské série trochu málo? Je to skutečně vše, co mají společného, protože jak popíši dále, všechny ostatní nabízející se body procházejí zásadními proměnami nebo jsou přímo vynechávány. Abych mohl tyto nerovnosti přesně popsat, představím alespoň pět prvků („5P“) ze souboru nejčastěji citovaných opakujících se pravidel (u nichž se obecně předpokládá, že patří do MK). Těch se budu držet při argumentaci, kterou omezím na filmové fikční světy (B – D), s nimiž jsou primárně spojovány.

5P

  • 1. Bond se přinejmenším jednou představí ve formě: Bond. James Bond. (alt. „Jmenuji se Bond. James Bond.“ „Jsem Bond. James Bond.“)
  • 2. Bond vždy pije koktejl vodky a Martini v podobě: „Protřepat. Nemíchat.“
  • 3. Bond hodně cestuje.
  • 4. Bond zabrání globálnímu problému.
  • 5. Bondovský padouch má po boku fanatického zabijáka.

Svět A

James Bond světa A je chybující a životem občas poněkud otrávený hrdina, konfrontovaný se silnými ženskými hrdinkami, který je nezřídka mučen a ocitá se na pokraji smrti (např. konec knižních Srdečných pozdravů z Ruska je otevřený, Bond po výstřelu padá k zemi). Svět A je tvořen jako fikční alternativa k válkou zdecimované Británii, která ztratila pozici klíčové velmoci. Ve fikčním světě Flemingových románů je Británie mocná, užívající si luxusu a s nejlepší tajnou službou na světě. Ta je navíc obohacena o kategorii agenta s povolením zabíjet (což upravuje morální standardy fikčního světa), do které patří i Bond. Svět A čtenáři sugeruje pocit silného spojení s aktuálním světem, když přejímá novinářskou rétoriku, klade důraz na popis všedních událostí a záměrně zdánlivě potlačuje scény žánrových atrakcí (tento proces popisuje Umberto Eco ve své studii Le strutture narrative in Fleming).

Svět B

James Bond světa B sice nese stejné jméno a povolání jako ten knižní, ale vychází mnohem více z americké seriálové, komiksové a literární tradice (tedy z JFS) než z Flemingových knih. Je sebevědomější, nezranitelnější, více požitkářský a mnohem sebeironičtější. Svět B nepředstavuje přímou adaptaci knižního světa A, ale navazuje na něj systémem odkazů: interpretací poválečné britské pozice, špionážním rozvrstvením během studené války, organizací britské tajné služby. Každý z pěti filmů nabízí stylisticky i vypravěčsky odlišnou interpretaci světa A, která ale pokaždé navazuje na síť prvků Flemingových knih.

Pokud jde o naplňování konvencí, porovnám výše uvedených 5P s konkrétními představiteli fikčního světa B.

  • 1. Neplatí hned ve třech filmech (Srdečné pozdravy z Ruska, Thunderball, Žiješ jenom dvakrát).
  • 2. V Žiješ jenom dvakrát Bondovi jedna postava nabídne vodku a Martini ve formě „promíchané, neprotřepané“. Ačkoli je způsob přípravy opačný, než velí konvence, hrdina drink souhlasně přijme jako správný.
  • 3. V Dr. No Bond skoro necestuje a pohybuje se jen po Jamajce, kde postupně odkrývá síť souvislostí kolem několika událostí (ztráta agentů, radioaktivní zemina atd.). V Goldfingerovi je James Bond značnou část vyprávění zajat v sídle hlavního padoucha. Ve filmu Thunderball se většina děje odehrává na Bahamách a děj se soustředí na odhalování tajemství pod vodou.
  • 4. Srdečné pozdravy z Ruska tvoří především špionážní příběh soustředěný na strategie různých organizací a Bond žádné globální hrozbě nečelí.
  • 5. Neplatí pro všechny filmy kromě Goldfingera. Padouchové v některých případech mají ochranku (např. Thunderball), ale ta ve výsledku Bondovi neklade žádný velký odpor.

Výrazně nejednotné jsou v tomto ohledu i strukturální aspekty vyprávění. Žiješ jenom dvakrát nabízí svéráznou multižánrovou podívanou, kde se postupně radikálně mění styl i vyprávění. Film V tajné službě Jejího Veličenstva zase sleduje silnou milostnou linii, která končí Bondovou svatbou (třebaže nevěsta záhy zemře). Pocit jednotnosti světa tedy tvoří především přejatá podoba flemingovské verze dobové reality a velká role tajných služeb a studené války ve vyprávění, přičemž kontrast k nim tvoří Bondův lehce sebeironický přístup komiksového hrdiny.

Svět C

Svět C sice v některých případech vychází ze zápletek knižních předloh, ale otevřeně navazuje jen na svět B. Výše definovaných 5P sice lze ve filmech ze světa B najít, ale ani o jednom z nich nelze prohlásit, že by bezezbytku všech 5P naplňoval (ačkoli Goldfinger se k tomu blíží, soustředění hrdiny na jedno místo je procentuálně příliš výrazné, než aby se dalo mluvit o pravidelných změnách prostoru). Charakteristické na světě C je to, že v prvních pěti filmech průběžně rozeseté výrazné prvky shromáždil do jakéhosi modelového uspořádání bondovského narativu, který tvoří soubor „povinných“ bodů (prvků), z něhož vyprávění odškrtává jeden bod (prvek) po druhém.

Jestliže se různé narativní ‘gramatiky’ (Greimas, Bremond) pokoušely nalézt ve vyprávění pravidelně se opakující strukturální mechanismy, Bond svou ‘gramatiku’ ve světě C přímo okázale zdůrazňuje. Precizně naplňuje nejen 5P, ale posiluje důraz na technické hračky, exotické scény, padouchy s bizarními plány i prostředky a na řadu dalších ‘P’. Sebeironie se z hrdiny existujícího v univerzu fikční alternativy poválečné světové reality (svět B) přesouvá na celý fikční svět (C). Ten mnohem více než z uspořádání aktuálního světa (jakkoli i z něj) čerpá z JFS: komiksu, televizních seriálů a popkulturních fenoménů. Lze nalézt očividné paralely mezi blaxploitation filmy a Žít a nechat zemřít, mezi Drak přichází s Brucem Lee a Mužem se zlatou zbraní, mezi Star Wars a Moonrakerem nebo mezi Indianou Jonesem (který paradoxně cituje bondovský svět B) a Chobotničkou nebo Dechem života.

Ještě viditelnější jsou tyto paralely v 90. letech, kde každý z filmů s Piercem Brosnanem částečně fetišizoval zavedené standardy světa B i předchozích představitelů světa C a zároveň kopíroval současné kinematografické trendy (hi-tech thrillery, hongkongský vliv na hollywoodskou akci atp.). Paradoxně tedy svět C odsouvá prvky, jimiž B odkazoval na A: pozadí studené války, důraz na špionážní aspekty, popření zdánlivé všední rutiny kombinované s nečekanými atrakcemi. Pokud filmy ze světa B obsahovaly flemingovskou verzi aktuálního světa s komiksovým hrdinou, filmy aktualizující svět C nabízejí otevřeně komiksovou fikci navazující spíš na konvence jiných fikcí.

Svět D

A dostávám se k nejkomplikovanějšímu bondovskému fikčnímu světu, který všechny dosavadní způsoby uspořádání problematizuje. Svět D totiž sice pracuje s MK, ale ta má nejdříve pouze potenciál stát se základem světa zahrnujícího kombinaci uspořádání světů A a B. Teprve v průběhu vyprávění se svět D postupně transformuje do této podoby ve spojení s uspořádáním jiných fikčních světů a „revidujícím“ fikčním překladem aktuálního světa.

Fikční svět filmu Povolení zabíjet představuje zvláštní případ, protože začíná ještě ve světě C, ale jakmile Bond odmítne rozkaz a dezertuje z tajné služby, aby se pomstil, ztrácí povolení zabíjet (proto povolení zabíjet není obsaženo v MK). Narušuje tím základní uspořádání světa C a pracuje s potencialitou stát se kombinací světů A a B s přispěním prostředků charakteristických pro akční film osmdesátých let. To je možné až ve chvíli, kdy se do vyprávění vloží agent Q s výstrojí, a tím opětovně posvětí jeho činnost jako institucionálně schválenou.

Pro tento text je ale podnětné především uspořádání fikčních světů Casina Royale a Quantum of Solace, které se navzdory zdánlivě rebelující organizaci typické pro svět D velmi komplexně ke všemu výše uvedenému váží. Proměna spočívá v tom, že v Casinu Royale se James Bond naučí vypadat jako James Bond světů A + B (nikoli C) a v Quantum of Solace se naučí jím i být. Proces přerodu z potenciality do plnohodnotné AB kombinace lze dobře demonstrovat na 5P, protože svět D toho dosahuje prostřednictvím určité negativizace pravidel.

  • 1. Bond se představí jako „Bond. James Bond.“ až v posledních vteřinách Casina Royale, místo aby tak udělal při první příležitosti.
  • 2. Bond se na otázku, jestli má být koktejl vodka-Martini promíchán, nebo protřepán, překvapeně ohradí s tím, že snad nevypadá, že by ho v tu chvíli něco takového zajímalo.
  • 3. Bond sice hodně cestuje, ale bez institucionálního schválení.
  • 4. Bond sice v obou filmech zabrání globálnímu problému, který je pro něj ale vždy sekundární, protože v obou případech bere úkol velmi osobně a jde za úplně jiným cílem (nechce být poražen ve hře někým morálně nižším/chce pomstít smrt své milenky).
  • 5. Padouchův poskok se v Quantum of Solace ukáže jako fyzicky mnohem méně schopný než sám hlavní padouch.

Základní negativizace spočívá ale v tom, že Bond není Bondem (splňujícím body 3 a 5 z MK) odjakživa (= neurčitou dobu od chvíle, než nám byl fikční svět představen), ale stává se jím souběžně se začátkem Casina Royale. Negativizace zavedených prvků nezbytně předpokládá jejich přítomnost. To současně zahrnuje potencialitu naplnění bondovských požadavků, ale zároveň upozorňuje na samotný proces proměny z pretvaru světů A + B do tvaru MK (AB) + JFS + AS. Pozice světa D ve vztahu k JFS je však mnohem problematičtější než kdykoli dřív, protože jako první ze světů neabsorbuje předchozí absorpci. Kombinuje dva různé bondovské světy s některými vlastnostmi JFS, přičemž navíc opět pracuje s fikčním překladem aktuálního světa (typickým pro svět A).

Dřívější jasně daná opozice Západu a Východu (dobrých/zlých CIA + MI5/KGB + Stasi) přestala existovat. Fikční svět C ve své fázi po studené válce politické opozice de facto odsunul a předtím je využíval spíše sporadicky (byť si naváznost na aktuální svět udržoval). Naopak v posledních dvou aktualizacích fikčního světa D, zejména pak v Quantum of Solace se politika dostává opět do centra dění, přičemž znejistění a rozvrstvení dobrých a zlých už není definováno opozicí Západu a Východu, ale vše se odehrává pouze na západní straně. Nezlomná autorita britské vlády nebo CIA je zpochybněna, morální axiomy narušeny a fikční svět D v duchu světa A fikčně překládá aktuální svět. Zatímco ale svět A vytvářel pozitivnější variantu a posiloval západní politické sebevědomí, svět D naopak nabízí negativnější a pesimističtější verzi současné politické reality.

Bondovsko-bournovský paradox

V souvislosti s Casino Royale a zejména Quantum of Solace se pravidelně zmiňuje akčně-špionážní trilogie filmů o Jasonu Bournovi: Agent bez minulosti, Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum. Při povrchním srovnání dvojice filmů z bondovského fikčního světa D a bournovského představitele jiných fikčních světů (označím ho jako JFS(b)) se může zdát, že stylistické přejímání D z JFS(b) je naprosto očividné. Uvedu však několik intuicí („I“), které tuto jednoznačnost komplikují.

  • I1 - James Bond světa D přebírá charakterové vlastnosti Jamese Bonda A, čímž charakterově neodpovídá Bondovi předchozích filmových světů B a C, který nenavazoval na svět A, ale nechal se inspirovat JFS.
  • I2 - Filmový hrdina Jason Bourne sice vznikl na základě románových předloh Roberta Ludluma, ale hrdina mnohem více než svůj literární předobraz připomíná Bonda z fikčního světa A.
  • I3 - Filmový hrdina Jason Bourne má schopnost ve zlomku vteřiny analyzovat situaci a vybrat z nabízených možností tu nejefektivnější.
  • I4 - Filmová trilogie i přes zdroj ve fikčním světě Ludlumových knih odkazuje způsobem vyprávění (zejména první film) a střihem soubojů k bondovskému fikčnímu světu B, případně k jiným akčním filmům 60. let (např. Frankenheimerovým).
  • I5 - Hrdina z fikčního světa D a hrdina z JFS(b) odkazují ke stejnému hrdinovi z fikčního světa A.
  • I6 - Styl filmů z fikčního světa D a z JFS(b) variuje styl filmů fikčního světa B.
  • I7 - Zatímco hrdina ze světa D jako začátečník jedná intuitivně, hrdina z JFS(b) jedná antiintuitivně: zdánlivě intuitivnímu jednání předchází komplikovaný proces výběru varianty.
  • I8 - Třebaže může jednání hrdinů vymezené v I7 působit podobně, dopady jsou odlišné: Bourne se ve svém úsudku málokdy mýlí, Bond občas uspěje jen částečně (např. skok do okna druhého domu z okna domu prvního na protější straně ulice: Bourne se přesně trefí, navíc několikrát za sebou, kdežto Bond při prvním pokusu mine a udeří se o zeď).
  • I9 - Vztah mezi fikčním světem D a JFS(b) je založený na velmi podobných základech, z čehož vyplývá, že může vykazovat řadu společných bodů, aniž je možné přesně je rozlišit.

Závěr

Jak jsem avizoval v úvodu, text má namísto uzavřené analýzy záměrně spíše podobu série návrhů vnímání bondovského fenoménu za použití nestandardních metod. Zároveň jsem se snažil rozsáhleji vystihnout specifika fikčního světa D, který navzdory zdání diskontinuity pokračuje v dosavadních strategiích série. Filmy světa D narážejí na fakt, že svět C tak dlouho dominoval, že vytvořil mylnou představu všemu nadřazeného filmového subžánru, ke kterému série došla (a měla dojít) a kterému svět D pochopitelně plně neodpovídá. To ovšem nemůže znamenat, že by nebyl „bondovský“.

Přečteno 11493x

Článek vyšel v časopise Cinepur #62, březen 2009.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /31

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

007  (22.3.2010 18:21)

t.n.d. best bond ewer

Radomír D. Kokeš  (6.4.2009 23:20)

Tak pokud jde o bondovský fenomén (nikoli jen o Bonda jako postavu), VSL už jsem si odbyl někdy před třinácti až čtrnácti lety a dnes je můj vztah k němu mnohem střízlivější, distancovanější a spíše odborný než jako kdysi oddaně fandovský.

Ale těch asi třináct let se mu poměrně intenzivně věnuji, napsal jsem o něm hromadu textů (a ještě mnohem více přečetl), prodebatoval stovky hodin a pořád považuji za zábavné o něm přemýšlet a psát (a samozřejmě číst nejen Flemingovy knihy a koukat na ty filmy), protože je podle mě z hlediska dějin popkultury skutečně dost ojedinělý. To potvrzuje i to, že se mu seriózně věnuje už desítky let řada akademických badatelů (vyšlo několik reprezentativních sborníků, pořádají se konference). Například Umberto Eco se k němu každou chvíli vrací, napsal o něm mimořádně slavný text a editorsky sestavil monografii Il Causa Bond.

Ale protože už jsem o něm vyprodukoval tolik textů a z tolika pozic, připadalo mi jako vtipný nápad napsat stylem ne úplně vážně míněný text v rétorickém duchu sémiotických konferenčních příspěvků (např. v Pesaru) z šedesátých let (Eco, Metz, Pasolini etc.). :)

č  (6.4.2009 22:17)

Z hlediska předestřených argumentů podnětné, ale jako text to svou čtivostí připomíná Sb. zák. ČR. Že by forma svou enormní sterilitou měla zamaskovat, že RDK + JB = VSL? ;)

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY zoom

Síla boxovat, síla prohrávat / Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho

Olivier Assayas vs. Cristian Mungiu / Francouzská hladkost vs. rumunská tíha

Vítěz Cannes 2016 / Já, Daniel Blake / Socialismus pro horních deset tisíc

Every Thing Will Be Fine / Něco je špatně

Oheň na moři / Lekce z periferie

Sicario / Žánrový traktát o neuchopitelném zlu

Syn Saulův / Rozostření existence

Kukuřičný ostrov / Spiritualita v kukuřici


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Mission: Impossible – Ghost Protocol / Ohniska zájmu

Tintinova dobrodružství / Organizovaná odpoutanost

Laický čitatěl' / Kladivo na Mišíkovú

Avatar / Stejný, a přece jiný

Mysl a příběh ve filmové fikci / Kognitivismus, etc. (aneb pralesem terminologických pojmů)


RUBRIKY

anketa (22) / český film (68) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (54) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (703) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (597) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (83) / tisková zpráva (1) / událost týdne (188) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #62 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #62, březen 2009

Z obsahu tištěného čísla:

Stroj velkoměsta výhružně hučí / Funkcionalismus ve filmu Šťastnou cestu (Lukáš Skupa, téma)

Umlčený film / Přenošená kniha (Oto Horák, kniha)

Mlčení Lorny / Tichem proti spektáklu (Aleš Stuchlý, kritika)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona / Paměť, čas a pohled (Radomír D. Kokeš, kritika)

Návod na použití Jamese Bonda / Vezměte čtyři fikční světy, protřepejte a nemíchejte (Radomír D. Kokeš, zoom)

Alice Guy (David Čeněk, profil)

+ více...