Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Když jsem před více jak šesti lety přišel do Cinepuru, moc jsem toho o filmu nevěděl. Pár vyčtenin z náhodně vydávaných a distribuovaných knih. Názor na film jsem neměl nijak utříděný, a dnes si na něj proto ani nevzpomenu. Zpětně se divím – a jsem vděčný – Karlu Spěšnému a Heleně Bendové, že mě do redakce vzali. O filmu jsem se toho nakonec dozvěděl dost při pravidelné redakční práci, kdy jsem se setkával s různými texty, cizími názory a nad nimi musel promýšlet vlastní stanoviska. Nicméně určující pro formování názorů mých, ale především Cinepuru, byla Helena Bendová.

Filmem se zpravidla začneme zabývat proto, že jsme se ve svém – nerozvážném – mládí příliš zakoukali na filmové plátno, tedy zaujala nás filmová estetika, které se následující léta snažíme porozumět. Filmová estetika nám toho však může jen velmi málo říci o tom, proč kvalitní filmy vznikají, proč na filmovém plátně vůbec něco kvalitního nacházíme. Až v Cinepuru jsem pochopil, že porozumění celé instituci kinematografie, která umožňuje filmové zázraky a zážitky, je mnohem zajímavější a důležitější.

Byla to Helena Bendová, která, aniž by ještě byla šéfredaktorkou časopisu, prosadila, aby se vedle přirozené linie zkoumání a posuzování filmové estetiky pěstovalo v Cinepuru i psaní o filmu jako instituci a o mimoestetických či méně primárně estetických proudech kinematografie. Když jsem posléze v Cinepuru začal prosazovat i svoje názory, přirozeně jsem vycházel z této orientace časopisu a troufnu si říci, že jsem ji někdy uchopil i důsledněji. Nakonec to přede dvěma lety vedlo k drobné roztržce nad tím, zda pornografie je, či není součástí kinematografie a zda jí věnovat samostatné číslo Cinepuru.

Helena Cinepur po mnoha letech tímto číslem jako redaktorka opouští. Nepřísluší mi spekulovat o jejích osobních důvodech, nicméně některé objektivní důvody jsou nasnadě a jsou hodny pozornosti. V době, kdy jsme podlehli kouzlu filmu, byl film ještě jedním z nejpůsobivějších médií. Sepjetí technické stránky filmu a formy především vyprávěných příběhů učinilo z filmu jedno z nejsilnějších médií své doby. A je to právě prudký rozvoj techniky, který stojí za současným upozaděním filmu jako média a přeměněním jeho bytostné podstaty. Počítačově generovaný obraz nejenže pronikl do kinematografie a odvádí stále více diváků k jiným médiím, ale chystá se kinematografii plíživě přetransformovat a sebou nahradit. Film v užším smyslu není tak fascinujícím předmětem zájmu jako kdysi byl. Za druhé estetické zkoumání filmu jde sice stále kupředu, ale je to pochod poněkud jednotvárný až zbytečný, zaplevelený množstvím intelektuálních artistů, bez nároku na trvalejší platnost a verifikovatelnost. Poslední příčinu spatřuji v české kinematografii, kdy její neutěšený stav nabízí časopisu prvotně zaměřenému na filmové umění jen velmi málo inspirace.

Nicméně film jako umění nezanikl. Zaniká jen jedna fáze kinematografie, založená na fotochemické technologii. Všechno, co film oslabuje, můžeme chápat jako další cesty vývoje. Možná, že nová dobrodružství, která s technickou proměnou filmu a jeho prolnutím s dalšími médii vznikají, jsou stejně tak vzrušující jako ta minulá. Jsme rádi, že se s námi na tuto pouť vydáváte.

P.S.: Helena Bendová neopouští Cinepur tak docela, nadále bude patřit mezi jeho přispěvatele a napříště by měla mít na starosti program Cinepur Choice.