Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rallye smrti

kritika / Jiří Flígl komentáře (3)

Rallye smrti

Novinka brakového auteura Paula W. S. Andersona je opojně přímočaré béčko, které ve své kategorii v současné době nemá konkurenci. Béčkové filmy posledních let se přiklání k pólům stylově uhlazené divácké přístupnosti, či energické, až radikální dravosti, jejíž nízká lukrativnost bohužel ústí ve formálních nedostatcích. Rallye smrti představuje průnik obou uvedených kategorií.

Spojuje tedy precizní zpracování se sebevědomou drzostí, což zakládá předpoklady pro nikoli provinilou, ale hrdě přiznanou diváckou rozkoš a bezuzdnou zábavu. Film sestává ze sledu nemotivovaných klišé a schémat, ovšem právě jejich rozpoznávání a vychutnávání posouvá Rallye smrti z pozice pasivně konzumovaného mainstreamu na aktivní zážitek. Film tuto pozici stvrzuje komentáři jedné z postav, které, ač jsou součástí dialogů v rámci děje filmu, oslovují především diváky a konstatují, že tento film je jen bezuzdná snůška prvoplánovostí.

Anderson ovšem do filmu nevložil pouze sebedůvěru, ale také tvůrčí přístup. Jeho filmografie z větší části sestává z nenápaditých adaptací videoher, ale teprve Rallye smrti obsahuje ryze herní prvky. Jednotlivá kola titulního závodu na život a na smrt uvádí prezentace závodníků podobná medailonkům postav ze sportovních či bojových videoher, zatímco zbraně a obranné mechanismy vozidel se aktivují až po „sebrání“ příslušných ikon na trati. V rámci oslovení diváků film dokonce přepíná mezi lineárním vyprávěním a afektovanou dikcí televizních sportovních přenosů (včetně reklamních upoutávek, rekapitulování atraktivních akcí i zmnožení obrazů z různých kamer).

Rallye smrti dostojí kvalitám legendárních béček jako Komando nejen atraktivitou, nadsázkou a vědomím vlastních možností, ale také svou nenápadnou subverzí. Film sice v prvním plánu machisticky stvrzuje rasové i genderové stereotypy, ale současně jako klíčové charismatické postavy prezentuje silné ženy a hrdého, nezženštilého homosexuála. Navíc stejně jako mnohá béčka z osmdesátých let, ani Rallye smrti se nepříčí koherentní gay interpretaci – konkrétně coby metafora o boji homosexuálů za právo vychovávat děti.

Rallye smrti (Death Race, USA 2008)
režie a scénář: Paul W. S. Anderson, kamera: Scott Kevan, hudba: Paul Haslinger, střih: Niven Howie
hrají: Jason Statham, Joan Allenová, Tyrese Gibson, Natalie Martinezová, Ian McShane ad.
105 minut, distribuce: Bontonfilm, premiéra v ČR: 20. 11. 2008

Přečteno 9262x

Článek vyšel v časopise Cinepur #60, prosinec 2008.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.9 /10

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

JF  (26.1.2009 19:00)

Film má s Cestou gladiátorů 2000 (Death Race 2000) opravdu společný pouze anglický titul a velmi primární koncept populárního sadistického závodu, ale obojí pozměňuje. Rallye smrti tedy "hlavně" je všechno ostatní, a remake naopak až na posledním místě (a to přestože film na starší dílo v několika momentech přímo odkazuje). Proto bylo logické na omezeném prostoru textu tuto podružnou informaci vypustit.

Kamil Fila  (25.1.2009 16:03)

Na te male plose je takova poznamka vicemene zbytecna, protoze, kdo videl film Death Race 2000 ze 70. let, tak vi, ze s filmem Death Race nema temer nic spolecneho.

ADA  (24.1.2009 10:34)

je to hlavně remake.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #129

#129

červen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Společnost podmíněné lásky / Chvění

Od sexuálních predátorů k mediální gramotnosti / V síti

Modelář aneb Kurvahošiguntág? / Modelář

Tisíc tváří hrdiny / Richard Jewell

Válka jako vychytávka / 1917

Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam

Život je krásňoučký / Králíček Jojo

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Ruben Östlund pokračuje v natáčení satiry na superbohaté

Další film Almodóvara a Penélope Cruz bude o paralelních matkách

O včelách a lidech / Země medu

Homemade na Netflixu představí karanténní kraťasy známých filmařů

Žánrové tropy v subtropech / Kanáři

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie

Potratit v Americe / Never Rarely Sometimes Always


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Blaxploitation jako paralelní kultura / Paradoxy a mnohoznačnosti jedné filmové kategorie

Čím je člověk v systému? / Parazit

Hardcore Henry / Na YouTube do kina

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!


RUBRIKY

anketa (25) / český film (97) / český talent (34) / blu-ray (12) / cinepur choice (33) / dvd (121) / editorial (103) / fenomén (73) / festival (93) / flashback (3) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (122) / komiks (10) / kritika (962) / mimo kino (19) / nekrolog (1) / novinka (771) / objev (3) / pojem (36) / portrét (15) / profil (109) / reflexe (24) / report (115) / rozhovor (166) / scénář (4) / soundtrack (50) / téma (934) / televize (109) / tisková zpráva (1) / událost týdne (257) / videohra (67) / web (42) / zoom (162)

Cinepur #60 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #60, prosinec 2008

Z obsahu tištěného čísla:

Spaghetti western / Italská varianta amerického vzoru (Jan Švábenický, fenomén)

Julio Medem / Netočil jsem filmy se záměrem, že je budu veřejně promítat (David Čeněk, rozhovor)

Nam June Paik (Tomáš Pospiszyl, téma)

Jezero / Měsíční noc Philippa Grandrieuxe (Kamila Boháčková, téma)

Jihlava 2008 / O filmech, hostech a spiknutí (Zdeněk Holý, glosa)

Apokalypsa (Jiří Flígl, dvd)

+ více...