Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č.59

editorial / Zdeněk Holý komentáře (1)

Editorial č.59

Jacku, unesli prezidenta, ministra obrany, tvoji ženu, dceru a...,“ tak nějak by mohl začínat jeden poněkud nahuštěný dialog ze seriálu 24 hodin. Úspěšný seriál načne letos v Americe už sedmou sérii, v Čechách se vrátil po čtyřech letech na obrazovky naší divácké jedničky čtvrtou sérií.

Když Nova začala seriál vysílat na začátku roku 2004, nestal se z něj očekávaný hit a místo dvou premiérovaných a dvou reprízovaných epizod týdně skončil u jedné premiérované. Nova přestřelila, ale není se co divit. V Čechách v té době s Rodinnými pouty naplno propukl hlad po původním českém seriálu, a nějaké inovativní seriálové formáty typu 24 hodin pravděpodobně nemohly na české diváky s nízkým televizním povědomím účinkovat (seriál se proslavil zdánlivým zprostředkováním zápletky v reálném čase). Nova pak ještě ve velmi pozdních časech odvysílala druhou a především třetí sérii. Návrat seriálu v divácky přijatelném čase snad symbolizuje, že čeští diváci začínají být postupně schopni přijímat sofistikovanější televizní zábavu. Možná se Nova snaží oslovit i početnou obec diváků, která si seriály stahuje a pouští si je bez televizním schématem předepsaného intervalu – Nova díly čtvrté série pouští po dvou.

Sám jsem čtvrtou sérii dosud neviděl, rovnou jsem před rokem naskočil do páté. Výchozí zápletka s teroristy v páté sérii nezmizela, ale za největšího zloducha byl označen prezident Spojených států, který v zájmu geopolitických cílů (petrolejových lobby) s teroristy spolupracoval a neváhal se za cenu ohrožení domácí demokracie bratříčkovat s ruským prezidentem. Pátou sérii tak bylo možné číst jako velmi aktuální, lehce paranoidní komentář k době spanilého panování Bushovy administrativy.

Současný návrat s Novou do čtvrté série znamená však návrat do doby, kdy „válka s terorismem“ měla jednoznačné hodnocení, a tomu odpovídající silný emotivní nádech. S tím, jak se mění teroristická hrozba a výsledky válečného tažení, dramatický tón série rychle stárne, k čemuž snad také přispěl český dabing – odhalující mnohem lépe než anglické znění banality dialogů. Nejen některé dialogy, ale i vážný tón hlasů aktérů a dramatická gesta dnes často vyznívají jako nechtěná sebeparodie.

Tento odstup, způsobený převážně opožděným uvedením seriálu, nám dává zakusit, jak velký strach ovládal Západ v nedávno minulých letech. Tento velký strach nestál jen v základu mnoha filmů a seriálů, kde zvěrohodňoval zápletky s mnoha časově vypjatými momenty a dával možnost vyniknout tvrdým hochům s pevnými nervy. Posloužil především jako ospravedlnění mnoha problematických aktů, jako bylo přijetí kontroverzních protiteroristických zákonů omezujících soukromí, rozpoutání války v Afghánistánu a Iráku, mučení vězňů apod. K dobru seriálu 24 hodin je potřeba přičíst, že sám moment rozhodování nad nestandardními kroky tematizoval. Rozhodnutí o mučení teroristů vždy patřilo k dramatickým vrcholům seriálu, kde se aktivovaly jak (mučení přitakávající) strach z teroru, tak (mučení odsuzující) morální skrupule postav a s nimi i diváků.

Dějiny americké kinematografie jsou personifikovaných strašáků plné, stačí připomenout rané, ale nakonec i klasické westerny se zlými indiány nebo hrozbu komunismu zosobněnou ve filmech z padesátých let nejen samotnými komunisty, ale třeba i mimozemšťany. Teroristé dnes aspirují na to, aby se do tohoto panoptika zařadili. Bylo by to úlevné, kdyby našli své spočinutí v dějinách kinematografie.

Přečteno 6077x

Článek vyšel v časopise Cinepur #59, srpen 2008.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.1 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Huml  (28.11.2008 17:13)

Ahoj všem. Snad Vás, stejně jako mne, pobaví výrok nejmenovaného čtenáře u internetové diskuze k jednomu filmu: "Tento film jsem neviděl, protože jsem křupan. Proto se jednou oběsím. Ahoj, tečka." Pro mne citát roku.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 121: Autor ve 21. století

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino

Editorial 114: Visegrádská animace

Editorial 113: Werner Herzog

Editorial 112: České filmové obrození?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Zamést si před vlastním prahem

Panství Downton / Jak si užít nostalgii a neurazit liberální cítění /

Top of the Lake / Režisérská pečeť v seriálu

Osmdesát dopisů / Estetická krása plahočení

Ostrava Kamera Oko


RUBRIKY

anketa (24) / český film (81) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (712) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (232) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #59 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #59, srpen 2008

Z obsahu tištěného čísla:

Fundovaně a objektivně / Nad glosou o Šípkové Růžence v říši filmu (Pavla Janásková, glosa)

Téma: Kinematografie atrakcí (Redakce, téma)

Frederick Wiseman (Alice Lovejoy, profil)

Kinematografie intelektuálních atrakcí / Jistá tendence blockbusterového filmu (Radomír D. Kokeš, téma)

34. letní filmová škola / Antikomunistické strašidlo v Uherském Hradišti (Zdeněk Hudec, glosa)

Editorial č.59 (Zdeněk Holý, editorial)

+ více...