Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Digitalizace českých kin / Ještě není pozdě
glosa / Petr Vítek / komentáře (9)
Digitalizace kinematografického průmyslu ve světě běží mílovými kroky. Asi nenajdeme zemi na západ od naší hranice, kde by už nebyl nainstalován nějaký digitální projektor, nebo kde by se o digitalizaci alespoň nemluvilo, nebo nebyla v přípravné fázi. I u nás se o digitalizaci mluví, konalo se několik přednášek, staví se pár kin, ale bez jasného konceptu a většinou z iniciativ dodavatelů technologií. Jak na digitální kina zareagují distributoři s dodáním digitálních kopií, víme zatím pouze z velmi sporých, víceméně neoficiálních vyjádření. O výrobě digitálních kopií českých filmů víme ještě méně.
Bohužel asi největší překážkou digitalizace v České republice není kupodivu finanční stránka věci, ale výrazná neinformovanost většiny subjektů, kterých se digitalizace týká. Kinaři počínaje, distributory a dodavateli technologií konče. Jako by digitalizaci, když před lety ve světe začínala, odsunuli všichni z finančních důvodů na vedlejší kolej, a teď velmi pomalu dohánějí hodně rychle rozjetý vlak. Nebudu zde spekulovat o tom, kdo měl s tématem digitalizace začít pracovat dříve nebo kdo má nastavovat pravidla pro její zdárný průchod, neboť to není v současné době tak důležité. Důležité je začít o digitalizaci velmi důsledně hovořit, poskytovat správné a aktuální informace, a mít tyto informace kde najít.
Pokud zde hovořím o digitalizaci, jde o digitalizace dle DCI (Digital cinema initiative) požadavků. DCI vznikla v roce 2002, kdy se spojila všechna hlavní americká studia, tzv. majors: Fox, MGM, Paramount, Sony Pictures Entertainment, Universal a Warner Bros. Studios, ve snaze regulovat digitalizační proces a nastavit pravidla přechodu z 35 milimetrové projekce na digitální. Za cca 3 roky vydala první DCI specifikaci (Digital cinema system specification), tedy soubor požadavků, které by se staly standardem digitálních prezentací v kinech a byly by dodržovány a akceptovány všemi distributory a filmovými studii. Informace a aktuální specifikaci lze nalézt na dcimovies.com. Specifikace je sice doporučením, ale ve skutečnosti bez splnění jejích podmínek nezapůjčí distributor kinu digitální kopii.
A jak vlastně digitální projekce funguje?
Kino musí zakoupit a nainstalovat tyto komponenty: digitální projektor dle DCI specifikací s minimálním rozlišením 2K (2048 x 1556 pixelů), v tuto chvíli splňují požadavky DCI pouze projektory firem Barco, Christie, NEC, SONY. Dále kinoserver (cinema server), tedy zařízení zpracovávající digitální obsah, které ho „posílá“ do projektoru a úložiště (storage server), na kterém je film v digitální formě uložen (bývá integrován do kinoserveru). Celý obrazový řetězec se cenově pohybuje mezi 1,3–1,8 mil. Kč.
Kino dostane od distributora film na přenosném médiu, většinou na klasickém pevném disku (hard disk), známém z osobních počítačů, který se vloží do kinoserveru a film se z něj přehraje na interní pevný disk serveru. Nejmenší kapacita serveru pojme přibližně pět celovečerních filmů.
Filmy lze stahovat i pomocí satelitu, ale tato varianta je velmi nákladná a používá se zatím pouze v zemích s velkým počtem digitálních kin, kde budou náklady vynaložené na pronajmutí satelitní konektivity menší než na distribuci pevných disků kurýrními službami nebo poštou.
Dále kino obdrží od distributora tzv. klíč (KDM, Key delivery message), jde o počítačový soubor, který je distribuován mailem, nebo na přenosných médiích (flash disk, usb disk apod.), bez kterého není možné film spustit. Klíč obsahuje informace o kině, výrobním čísle kinoserveru a termínech, kdy se má film promítat, a nepovolí projekci v jiném kině a v jiné termíny. Bez klíče je film v kině nepoužitelný.
Velmi důležitou oblastí digitalizace je zabezpečení. DCI specifikace velmi přesně řeší způsob šifrování digitálních kopií, včetně požadavků na watermarking (vodoznak), tedy vkládání jistých údajů do vlastního obrazu, které nejsou pouhým okem zjistitelné, ale po analýze lze nalézt informace o tom, kdy a v jakém kině byla pořízena kopie filmu. Digitální film je dešifrován na několika místech a poslední dešifrování je provedeno až v samotném projektoru, tudíž je prakticky nemožné mezi projektor a server vložit zařízení, které by pořídilo digitální kopii. I při hrubém útoku na zařízení (mechanické zničení a vyjmutí komponent) by dle nejnovějších DCI požadavků nemělo být možné film získat a dešifrovat.
Asi nejaktuálnější novinkou na poli digitálních projekcí jsou 3D digitální filmy. Obdoba IMAXu, ale v digitální formě. V tuto chvíli jsou plně funkční čtyři systémy, pro které jsou kopie vyráběny. Jak fungují, představím v dalším článku, v každém případě je 3D projekce asi největším hybatelem digitalizace ve světě, neboť výnosy z 3D filmů jsou jasným důkazem, že to je to, co diváci očekávají. Otázkou je, zda to nebude jen sezonní záležitost, ale když se podíváme na výhled premiér filmů ve 3D, plynule se dostáváme až do roku 2012. Čtyři roky kontinuální produkce 3D filmů svědčí o velké důvěře, jakou studia k této technologii chovají.
A jak tedy u nás? Do konce roku 2008 očekávám přibližně pět kin splňujících DCI požadavky, pravděpodobně v menších městech, kdy je technologie placena z městských rozpočtů. Na počátku roku 2009 se očekávají první 3D sály v multiplexech. V letech 2009–2010 dojde k výrazné digitalizaci dalších kin. V tuto chvíli připravuje Ministerstvo kultury vlastní projekt na podporu digitalizace. Na podzim tohoto roku bude spuštěn webový portál věnující se čistě digitalizaci filmového průmyslu a jsou plánovány další semináře s digitální tematikou.
Takže rozjetý vlak snad ještě doženeme a v nejbližších měsících se bude moct každý podívat, jak digitální film opravdu vypadá a zda je důstojným nástupcem filmového pásu.
Přečteno 10324x
Článek vyšel v časopise Cinepur #59, srpen 2008.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
2 /6
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Tomáš Liška (14.10.2008 00:36)
Letos v září obdržel na amsterodamské konferenci IBC zvláštní cenu formát Super Hi-Vision neboli 8K, poprvé představený v květnu 2002. Používá rozlišení 7680 x 4320 pixelů a 3-D zvukový systém 22.2 kanálů. Na tomto standardu, původně vyvinutém japonskou televizí NHK, nyní také spolupracují BBC, RAI, EBU, Cable&Wireless, Eutelsat, Siemens a SIS Outside Broadcasts. Není určený jenom pro kina, ale i pro TV. Datový tok 24 Gb/s je pro kabelový přenos nutné snížit kompresí MPEG-2 na 600 Mb/s, nebo pro satelitní vysílání kompresí MPEG-4/H.264 na 140 Mb/s.
http://www.nhk.or.jp/digital/en/super_hi/img/fig_1.jpg
A k digitalizaci "jako nejtemnější vizi budoucnosti" pro pojetí "filmu jako autorského díla" (Mbuna, 30.9.2008): Pokud jde o autorské filmy, digitální revoluci zahájila v září 1995 firma Sony uvedením na trh první cenově dostupné MiniDV kamery (DCR-VX1000). Dnes můžou nezávislí filmaři točit kamerami s rozlišením Full HD (1920 × 1080 pixelů), které lze koupit s DPH i za méně než 15 tisíc korun, a na výkonnějším počítači si doma zmasterovat Blu-ray. Filmy v profesionálním formátu nikdy v minulosti nebylo možné vyprodukovat levněji. I cena kamer s rozlišením 4K se snížila na pouhé statisíce korun.
http://www.red.com/cs_CZ/
Ondrej Capek (5.10.2008 18:31)
Zdenku, ok, takze jsme se shodli, ze ten clanek ja postaveny na chybnych premisach. Je otazka, jestli lze z chybnych premis vyvodit dobry zaver - ja si spis myslim, ze ne.
Ale konkretne: osobne si myslim, ze digitalizace muze mit v nekolika letech naprosto nepredvidatelny vliv na kina - jejich pocet atd. Je to proste natolik slozity proces, ktery zavisi na cela rade faktoru, ktere dnes nezname (predevsim ceny HW). Za poslednich 10 - 40 let by slo sepsat historii slavnych omylu v IT - IBM a osobni pocitace, web bubble, 3D bryle v hernim prumyslu, predikce poklesu spotreby tisteneho papiru, prodej frekvenci mobilnim operatorum...
Takze ony hypoteticke vysledky proste zpochybnit dost dobre nelze - nemam dostatek informaci. Ale prijde mi, ze ty zavery jsou postaveny na vode, nesmyslech.
Konecne ve svy polemice s Vitkem - tedy v te spekulativnejsi casti jsem mel na mysli treba tyhle faktory: "Letošní prázdniny přinesly jednu zajímavou a tak trochu nečekanou novinku, digitální letní kina budovaná na principu projekce z disků DVD. A v praxi se ukázal až nečekaně silný potenciál tohoto řešení." Viz http://filmpub.centrum.cz/temata/kinotechnika/167214-tema-prichazi-letni-digitalni-kina.aspx
Z uvedenych duvodu ocenuju daleko vice popis soucasneho stavu veci jak to udelal PETR VÍTEK, i kdyz i zde by se dalo neco doplnit - treba duvody pro by nemohly byt filmy distribuovany po vysokorychlostnim netu a kolik GByte je prumernych 90 minut zaznamu.
Nicméně, jak to zpochybnilo hypotetické důsledky, o nichž píše Přemek? Prosím, konkrétně. Šlo o to, jaký bude mít digitalizace vliv na instituci kina, distribuci a produkci filmů. Která z Přemkem nastíněných vizí je onou technickou lapálií zásadně dotčena? Ptám se, nepolemizuji.
Ondrej Capek (1.10.2008 16:30)
Zdenku, promin, ale timto pristupem lze omluvit cokoliv. Ona technicka stranka veci zavinila, ze se "Premek" dostal zcela mimo jakoukoliv realitu.
Na ufd.cz je pouhych 5 reakci, tri z toho nesouhlasne, dve tvrdi to co tento clanek. Jedina zcela souhlasna je tato: Kurevská zkáza a kurvárna vůči filmu a divákovi.Zrůdnost.Pryč s moderníma technologiema!!!
Petr Vitek tam naopak pise: "A pokud máte chuť na stránkách cinepuru je trošku rozporován uvedený článek, který je bohužel plný nepřesností, místy nepravd."
Takze rozhodne nejde pouze o "nepřesné pojmenování technické stránky věci".
Asi se všichni shodneme, že Přemkovi šlo o důsledky digitalizace a v tom se k němu přihlásili i další lidé v třeba v diskusi článku na ufd.cz. Z tohoto hlediska je nepřesné pojmenování technické stránky věci více méně nepodstatné, ale jasné je, že jsme si na to měli dát pozor.
Dal jsem si vedle vetu "výnosy z 3D filmů jsou jasným důkazem, že to je to, co diváci očekávají" a clanek "Jak dobře zvládnout prodat film" z tohoto Puru, a budoucnost kinematografie se mi zacina zdat dokonale cerna.
Ja chapu proces digitalizace kina jako nejtemnejsi vizi budoucnosti, kdy velke (americke) produkce zcela ovladnou trh zanrovymi filmy a ostatni minoritni kinematograife odejde spolecne s malymi kiny. Neni nahodou system digitalni projekce nastaven na rozpocet filmu z globalniho trhu? Vyplati se investovat do teto distribuce spolecnosti, ktera vyrabi 5 kopii pro dve zeme evropy? Pravdepodobne ne, ze... To jen prohloubi rozdil mezi pojetim filmu jako marketingoveho produktu a filmu jako autorskeho dila.
Ondrej Capek (30.9.2008 16:36)
Zdenku, reakci v bodech mas pod clankem - Ondrej Capek (16.7.2008 11:10). Treba uz jen text "4K projekci, jejíž kvalita přesvědčivě překračuje možnosti celuloidového pásu. Na rozdíl od většiny západoevropských zemí jsou česká kina zatím vybavena jen o řád horší digitální projekcí 2K čili klasickými dataprojektory" je hodne mimo. Protoze 2K a 4K nejsou "projekce", ale pouhe rozliseni. Navic jak uvedl PETR VÍTEK 2K neni klasicke DVD.
Navic zakladni premisa clanku je ze "4K filmy" nebudou promitatelne na 2K technice. Coz je nesmysl. Myslim si, ze to nejsou prkotiny.
Navic jsem mel pocit (ale na tom netrvam), ze se jedna o PR clanek, spin, ktery ma otestovat ochotu statnich organu (mest, obci, MK) pustit chlup do nove technologie. Neco jako smutne prosluly INDOS (internet do skol). Jinak samozrejme k digitalizaci dojde, pozvolna, s vyssim zapojenim soukromych penez.
Jo a opravdu mi nevadi, ze o tom, co český divák uvidí, budou rozhodovat vlastníci multiplexů, které jsou řízeny z Izraele, Anglie nebo Irska a kterým asi o rozkvět filmové kultury v Čechách a na Moravě příliš nepůjde. Znam par Zidu a Anglanu se kterejma se celkem shodnu a odmitam hrat tuhle pitomou sovinistickou kartu.
Ondřeji, kromě několika faktických nepřesností, které však neměly podstatný dopad na vyznění článku, co ti ještě na prvním článku vadilo?
Ondrej Capek (29.9.2008 15:00)
Diky, prima clanek.
2 redakce Cinepuru -- Skoda ze az na podruhy.
POSLEDNÍ ČÍSLO
#145
únor 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY glosa
KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Rizika pod povrchem / Rok 2017 v české filmové distribuci 2
FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část
FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část
Zamést si před vlastním prahem
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #59, srpen 2008
Z obsahu tištěného čísla:
Proč ta fádní atraktivnost? / Esejistická montáž okolo jednoho pojmu (Kamil Fila, téma)
Hank a Mike / Nezaměstnaní ušáci a velký bratr (Marcel Arbeit, kritika)
Mass Effect / Stratég uprostřed bojové vřavy (Zdeněk Holý, videohra)
Top Gear / Minoritní formát jako zábava pro všechny (Jiří Flígl, televize)
Koupili byste si skříň, kdybyste nevěděli, jak je veliká? / aneb jak dobře zvládnout prodat film (Přemysl Martinek, téma)
Editorial č.59 (Zdeněk Holý, editorial)