Téma: Svět v obrazech / Populárně vědecký a naučný film
Přestože si popularizace vědeckého výzkumu udržuje svou stálou pozici v programové skladbě nejen specializovaných televizních kanálů (National Geographic, Viasat Explorer, Viasat History, Discovery), přestože jsou po celém světě pořádány nejrůznější festivaly zaměřené na vědecký a zejména populárně vědecký film (Scinema, Bienal Internacional de Cine Cientifico), bývá problematice tohoto specifického žánru věnováno poměrně málo pozornosti nejen kritické, ale i historické. Orientaci znesnadňuje zejména obtížné vymezení této oblasti jako svébytného žánru a z něho vyplývající množství audiovizuálních děl, která je možné, více či méně diskutabilně, do populárně vzdělávací škatulky zařadit. S širokým spektrem formátově, stylově, žánrově, tematicky a obsahově rozličných snímků je současně spojeno poměrně značné množství tvůrců, ale také společností, které si snímky na zakázku objednávají a často je i sponzorují, a zároveň také „distribučních oken“, v nichž je možné se s filmy setkat (televize, internet, video/DVD, filmový festival ad.).
Přitom, jak ostatně dokazuje filmový historik Virgilio Tosi v našem rozhovoru, stála věda u samotných počátků kinematografie jako média profilovaného původně v linii nástrojů vědeckého výzkumu. Vědci, od pionýrských fyziologů pohybu přes botaniky či lékaře, používali již na přelomu devatenáctého a dvacátého století film jako výzkumnou pomůcku zaznamenávající pohybující se organismy pro pozdější detailní analýzu. Jevy, které nebylo možné pozorovat lidským okem, zprostředkovávala rentgenokinematografie, mikrokinematografie či časosběrné natáčení, zároveň snímky zachycující experimenty s lidskými či zvířecími těly v laboratořích fascinovaly rané publikum libující si v kabinetech kuriozit jako šokující senzace. Filmem zachycené probíjení slona elektrickým proudem, pohyb bakterií či růst květiny tak bylo zcela odlišně nahlíženo svými tvůrci (vědci) a diváky v kinech, s čímž (viz text Lucie Česálkové) částečně počítal například majitel výrobní a distribuční společnosti Charles Urban. Mnozí filmaři, jako například Jean Painlevé, pak v přírodních úkazech spatřovali estetický rozměr (viz text Davida Čeňka).
V průběhu století se dílčí techniky i postupy popularizačního zprostředkování vědeckých poznatků stále více rozšiřovaly a žánr z oblasti kinematografie pronikl i do dalších médií. Ani jakožto formát televizní neztratil svou oblibu ani početnost a stylově se dále vyvíjel v souvislosti s novými technologiemi zpracování obrazu (viz text Zdeňka Holého). Jeho zajímavými variantami jsou pak různé mutace popularizačně-vědeckého přístupu, začleněné v běžných celovečerních filmech či televizních seriálech (viz text Radomíra Kokeše). Právě popularizace vědy jako metody začleněné do vyprávění fikčního filmu může být důkazem, že opovrhovat tímto „užitkovým“ a „neuměleckým“ žánrem není zcela adekvátní.
43. ročník festivalu populárně vědeckých a dokumentárních filmů Academia film Olomouc se uskuteční 15.–20. 04. 2008 v Olomouci. Pod záštitou Cinepuru bude na festivalu uvedena retrospektiva Jeana Painlevého.