Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bourneovo ultimátum / "Šachový mistr" v pohybu

kritika / Radomír D. Kokeš / komentáře (16)

Téměř bezešvé napojení Bourneova ultimáta na Bournův mýtus (předešlý díl trilogie o „sběhlém” elitním agentovi Jasonu Bourneovi se ztrátou paměti, který pátrá po vlastní minulosti) vzbuzuje intenzivní dojem, že sledujeme v polovině přetnutý film. Nejde však o pouhou Greengrassovu recyklaci stylistických a vyprávěcích inovací přítomných už v minulém filmu, ale o promyšlené zesílení konceptu kinetického akčního filmu. Vrstvení, střetávání a kooperace různých forem pohybu dosahuje v Bourneově ultimátu podoby, která je v dějinách akčního žánru revoluční.

Další ozvláštnění představuje proměna klíčového prvku vytvářejícího stylistickou kontinuitu. Dosud jím v akčním filmu byl vždy primárně obraz, oproti tomu v Bourneově ultimátu tuto roli do značné míry přebírá propracovaná zvuková stopa (ve spolupráci s dokonale efektivní hudbou Johna Powella), zatímco těkavá ruční kamera a rychlý střih (průměrná délka záběru je kolem dvou vteřin) vytvářejí analogii se zrychleným deduktivním myšlením hrdinů-profesionálů. Bourneovo ultimátum představuje složitou síť odlišných pohybů: pohyb postav a objektů; pohyb kamery jako častá analogie myšlení či mentálního rozpoložení; pohyb informací v rámci několika pater.

Pohyb postav a objektů zpochybňuje základní opozice typu pronásledovaný/pronásledující nebo sledovaný/sledující. V klíčové marokánské scéně v Tangeru Bourne po ulicích pronásleduje atentátníka, který pronásleduje jeho kolegyni Nicky a chce ji zabít. Bournea zase současně pronásleduje místní policie a pohyb atentátníka mezitím sleduje z centrály CIA. Bourne je tedy zároveň pronásledovaným i pronásledujícím a musí prchat před policí způsobem, který mu nebude komplikovat nalezení Nicky a atentátníka pár desítek metrů za ní.

Celá rozsáhlá scéna navíc obsahuje všechny tři typy „bourneovské akce”: pěší honičku, motohoničku (Bourne chvíli ujíždí na motorce) i fyzický souboj. Zpochybňuje tradiční model zejména horizontálního pohybu vpřed a je vedena současně horizontálně i vertikálně, protože aby Bourne zjistil pozici atentátníka a Nicky v ulicích, musí nejdřív vylézt na střechy domů, kde se zase může pohybovat horizontálně, případně diagonálně (když skáče do oken v nižších patrech protějších domů). Vertikalizace tradičně horizontálního směru honičky se týká i motorizovaných honiček, když Bourne s motorkou skáče na zídky a jezdí s ní po schodech nahoru a dolů. Motoprostředek už navíc neslouží k pouhému posunu vpřed. Bourne v jedné scéně použije auto jen k tomu, aby prchnul ze střešního parkoviště plného pronásledovatelů, zacouvá autem až ke zdi a skočí dolů, kde ze zdevastovaného vozu zase vyleze. V automobilové honičce zase Bourne neřídí s cílem ujet, ale používá vůz jako zbraň. Nastavuje jej do různých nárazů, které mají maximálně znemožnit pohyb pronásledovatelů v jiných autech.

Výjimečnost filmu spočívá i v několika radikálně nekonvenčních způsobech distribuce informací a zapojování diváka. Sestavení mapy vztahů postav a jejich charakterového rozdělení ve filmu je velmi snadné a jsme brzy postaveni do vševědoucí pozice, kdy chápeme rozdělení postav a jejich motivací. Jenže Bourneovo ultimátum neklade důraz na sestavení příběhu filmu, ale na rekonstrukci celé minulosti hrdiny. V rámci té jsme naopak omezeni především na znalosti Bourna, kterému se postupně vybavují útržky vzpomínek. Můžeme si do nich sice dosadit pachatele, ale nemůžeme doplnit celou síť souvislostí.

Bourneovo ultimátum však neposkytuje jen tyto dvě velké vyprávěcí mapy, ale řadu malých vyprávění ve formě jednotlivých akčních scén. I v těch jako jediní máme skutečný přehled o celé situaci. Ve scéně na letišti například CIA sleduje novináře a Bourne sleduje CIA i novináře – a všichni si jen domýšlejí motivace ostatních, na rozdíl od nás, kteří známe pozici všech aktérů. Smysl jednotlivých detailů nám ale často dochází až zpětně. Bourne totiž vždy dělá řadu různých kroků, kterým nepřikládáme hned význam nebo ho nedokážeme odhadnout. Je jako šachový hráč, který dokáže myslet dvacet tahů dopředu, zatímco my se zmůžeme tak na dva až tři (ačkoli jsme vybaveni žánrovými znalostmi, jež nám obvykle pomáhají). Každý Bourneův postup v nějaké situaci (proč koupí mobil? proč si omotává ruce hadry? proč si bere lak?) je jako mikrovyprávění s poskytovanými vodítky (jeho pohyby, krátké záběry coby jeho myšlenky), které musíme sestavovat. Každá akční scéna je jako malý film o Jasonu Bourneovi, kdy však nepřemýšlíme, co se stalo, ale co se stane.

Koncentrace vyprávění na různé formy pohybu dělá z Bourneova ultimáta ultimátní a revoluční akční film, který je stejně jako jeho hrdina tak precizně efektivní. Neposkytuje zbytečné informace, nevysvětluje poměrně rozsáhlé vizuální i významové paralely s předchozími díly, nevede nás za ruku, a má dokonce i mimořádně neotřelé rozuzlení. Podobně jako kdysi u ejzenštejnovské montáže je jeho formální novum natolik propracované, že ho bude nejspíš velmi těžké překonat nebo na něj navázat... lze ho zřejmě jen napodobovat nebo využívat jako ozvláštnění tradičněji vystavěných filmů.

Bourneovo ultimátum (The Bourne Ultimatum, USA 2007)
režie: Paul Greengrass, scénář: Tony Gilroy, Scott Z. Burns, George Nolfi (na motivy románu Roberta Ludluma), kamera: Oliver Wood, střih: Christopher Rouse, hudba: John Powell, hrají: Matt Damon, Julia Stilesová, David Strathairn, Joan Allenová ad.
111 minut, distribuce: Bontonfilm, premiéra v ČR: 30. 8. 2007

Přečteno 11463x

Článek vyšel v časopise Cinepur #53, srpen 2007.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /43

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

komentáře

animal mother (3.10.2007 11:45)

OČ: You talk the talk. Do you walk the walk?

Ondrej Capek (1.10.2007 14:03)

Zdenku, prekvapuje me argumentace obratem nosí se / nenosí se. A taky se dnes v Cechach kupuje spis Blesk, nez Lidovky... a?

Vazne: Prijde mi priblble ono pluti s proudem, navic opozdene o par let za USA. Abych se priznal, v soucasnosti mi prijde gender, feminismus atd... jako mainstream - je to v A2, v casacich pro bezdomce, vsude. Priznam se, ze me vzdy bavili daleko "disidenti" jako byl sveho casu ex-levicak Orwell, ci dnes propagator koureni a honu na lisku Roger Scruton - mozna proto, ze se tehdy nenosila kritika SSSR, koureni a zabijeni zvirat.

Krome toho nevim do jake miry se orientujes v literature k tematu kolonialismu, treba Collosus od Neila Fergusona - rozhodne pozitivnejsi hodnoceni kolonialismu, nez u starsich praci Hannah Arendtove.

Podobne je to s feminismem. Samozrejme sveho casu uzitecne, prinosne hnuti (mam na mysli UK, USA v letech dejme tomu 1800 - 1950, kdy postaveni zeny bylo rozhodne nefer, viz treba UK roman Larva) ale dnes v CR mi to prijde spis utopene v mainstreamu a spolceni hlupcu za ucelem dojeni penez.

Asi se opakuju - Bond muze byt cten jakkoliv, ale zatim jsem nenarazil na text Bond a kolonialismus. Ale muze byt tak cten, jenze zatim jsi nenapsal kym ;-((.

Jinak Bond muze byt cten i jako urcita demonstrace "hrdinneho severskeho skotstvi", resp. socialniho arivismu vs. "jizni, londynsky" anglocentrismu v ramci nadnarodnich struktur spionaze. A s pomoci knihy Ostrovy od Nicka Daviese lze tvrdit, ze Skotsko bylo od roku 1701 prvni kolonii UK*) a tedy je to silne povratna kniha o uspechu cloveka Zvenku (kolonie), v Centru.

No a ted jde jen o to, jestli to je a nebo neni uplna ptakovina.

2 Kamil Fila: ale jo, cetl jsem to. Ale nevim jak se to tyka tematu. To ze Bourne je uspesnejsi nez Bond? Jak to souvisi s kolonialismem?

*) Viz Trainspotting: It"s SHITE being Scottish! We"re the lowest of the low. The scum of the fucking Earth! The most wretched miserable servile pathetic trash that was ever shat on civilization. Some people hate the English. I don"t. They"re just wankers. We, on the other hand, are colonized by wankers. Can"t even find a decent culture to get colonized by. We"re ruled by effete assholes. It"s a shite state of affairs to be in, Tommy, and all the fresh air in the world won"t make any fucking difference!

Zdeněk H. (1.10.2007 12:25)

Ondro, myslím, že není vůbec žádný problém číst Bonda jako ztělesnění všeobecné převahy Západu nad zbytkem světa. Je to zcela standardní ideologické čtení jako v případě jeho genderové kritiky. A jako se dnes nenosí sexismus, nenosí se ani kolonialismus či neokolonialismus.

Kamil Fila (1.10.2007 12:18)

Ondreji, zrejme jsi prehledl posledni prispevek. Nevadi, zopakuju. Producenti zjistili, ze mlade divaky moc nebavi Bond, ktery si zije v luxusu, jenz imponoval generacim o nekolik desetileti zpatky. Bond reprezentoval "britskost", ktera dnes neni dostatecne "in". Jasne?
Producenti to zkouseli pres hiphopove a skateboardacke kousky xXx 1-2, ale moc jim to nevyslo. Vysel az Bourne, ktery paradoxne nehraje na stylizovany cool vzhled, ani akci a v jeho podtextu je cosi o paranoidnim strachu normalniho obcana, ktereho sleduje vlastni vlada. (Nehodnotime to, nakolik je tato obava opravnena, dulezite je, ze film zjevne rezonuje v sirokem publiku a jasne prebiji Bonda.)

Co se tyce "bojovych umeni" - Ano, povazuju to za zasadni vyhodu pri sledovani akcnich filmu, protoze to "stiham" sledovat a dokonce jsem schopny odhadnout, jak moc jsou urcite veci narocne a "realne". Nejsem takhle empiricky schopen posuzovat filmy o hudebnicich, karetnich hracih, alkoholicich nebo fetacich. Kazdy mame neco...

Ondrej Capek (1.10.2007 10:23)

ZDENKOVI HOLEMU - sexismus a britske imperium je super ;-))

Zdenku, o Bondovi jako o sexistickem monstru toho bylo napsano hodne, ci aspon neco. Ja nemam problem s oznacenim starych Bondu za sexisticka monstra, ci uvahy o optimistickemu vztahu k technice a o latentni homosexualite a podobne. Co vsak nechapum, je spojeni "...siriciho zpozdile kolonialni ideologii..."

Tim netvrdim ze se o tom nelze bavit. Jenze nevim jak. Mohl bys nejak treba specifikovat, proc "...je mi zjevné, kam míří..."?

A pokud je vubec nejake kolonialni ideologie v bondovi pritomna, proc je "zpozdila"? Ja chapu, ze KF je skoro neco jako Jara Cimrman a zcela jiste krome "...jak si pamatuju na vlastni leta stravena treninkem bojovych systemu..." si pamatuje jak rozebiral u sklenky whisky ve svem oblibenem londynskem klubu i otazky kolonialismu, ALE IMHO teorie spojene britskym kolonialismem jsou treba v USA dost diskutovane - a to nikoliv jako neco "zpozdileho".

Kamil Fila (29.9.2007 20:57)

To, ze je Bond do znacne miry zastaraly (pochazi proste z jine doby) a spatne se marketinguje (prestoze to je jinak film postaveny na "znackovosti"), je problem, ktery museli producenti v posledni dobre resit. Neni v tom zadne "nastavovani zrcadla", ale pomerne dost pragmaticke obchodni uvahy - jak to udelat, aby se ty predrazene filmy opravdu vyplacely a hlavne si udrzely publikum do budoucna. Nedavno o tom ve zkratce vcelku dobre psal Michal Vodicka v Mf DNES. (Upozornoval na to ze literarni Bond v 50. letech si uzival v kinihach podstatne vce luxusu nez by bylo s ohledem na nedavno skoncenou valku slusne, ale tim vlastne povzbuzoval ztracenou britskou hrdost. Jenomze, Britanie dnes ani neni velmoc, Studena valka skoncila, sexissmus se nenosi.)
Mohla by me treba jimat hruza z povrchnosti oponentova odsudku, ale nejima...

Douglas (Radomír D. Kokeš) (29.9.2007 10:12)

Sartori: Nevšiml jsem si, že bych něco takového v článku tvrdil. Osobně bych se jménu režiséra nejraději úplně vyhnul, ale protože to není dost dobře možné, je zmíněn jen v prvním odstavci. Dále mluvím zásadně jen o filmu, enunciátory se nezabývám. Takže plně souhlasím, že nelze všechno přisuzovat (jakkoli implikovanému a víceméně jen "značce") Greengrassovi.

Zdeněk H. (29.9.2007 08:49)

Ondřeji, proč by se v případě Bonda nemohlo mluvit o koloniální ideologii? Ne že bych byl v této kritice školen, ale je mi zjevné, kam míří a přijde mi stejně relevantní jako označovat Bonda za sexistické montrum.

Ondrej Capek (28.9.2007 13:21)

"...siriciho zpozdile kolonialni ideologii..." A uz nastavovali zrcadlo Kamile? Boze to je tak blby hodnoceni, ze to snad ani nema cenu komentovat. No pokud to dam dohromady s vyroky o disentu, tak me trochu jima des nad tim co a kdo dneska radi na humanitnich VS. :-((

Sartori (27.9.2007 21:59)

Ve výsledku možná nezáleží, jen mi jde o to, že veškerá óda je pochybně připisována pouze Greengrassovi.

Kamil Fila (27.9.2007 18:43)

...nabízí pohled na tajné služby...? To si jako myslite, ze jde o REALNY pohled? Bond & Bourne jsou FIKCI.

Zapletky v Bondovi jsou podobne nerealisticke jako akcni honicky v Bourneovi.

To jsou dve dost odlisne veci. Bourne na rozdil od Bonda, siriciho zpozdile kolonialni ideologii, nabizi jine tema : paranoiu moderniho technologickeho sveta a pocit, ze obycejny obcan je sledovan vladou... Zdaleka se to pritom netyka jen hlavniho hrdiny, typicka je pasaz s novinarem na nadrazi...
To tema je aktualnejsi nez Bondovske hratky. Otazky ohledne toho, jestli centrala tajnych sluzeb muze takhle pronikat do kamerovych systemu apod. neresim.

Co se tyce akcnich honicek a bitek... no, IMHO dost realne udelane. Aspon teda co muzu soudit z toho, co vim o vycviku agentu (orientace v neznamem prostredi, pady z vysky), pripadne z toho, jak si pamatuju na vlastni leta stravena treninkem bojovych systemu. Me srdce uplne plesa, kdyz vidim tu Bourneovskou efektivitu.

Douglas (27.9.2007 16:08)

A záleží na konkrétních lidech? Ve výsledku je prostě film výsledkem práce nějakého fungujícího týmu.

Sartori (27.9.2007 13:02)

V jakém poměru se o výjimečnost filmu zasloužil režisér Greengrass, stříhač Christopher Rouse, kameraman Oliver Wood a hudebník Johna Powella? Stanovte tento podíl a smeknu před váma.

Ondrej Capek (26.9.2007 17:05)

...nabízí pohled na tajné služby...? To si jako myslite, ze jde o REALNY pohled? Bond & Bourne jsou FIKCI.

Zapletky v Bondovi jsou podobne nerealisticke jako akcni honicky v Bourneovi.

Kamil Fila (26.9.2007 14:03)

Jestli už publikum naopak není znuděno těmi převtipnělými filmy, kde se hlavnímu hrdinovi nic nestane a celé to vypadá, že se děj odehrává na jiné planetě. Bourne prostě je odpovědí na bondovskou bestarostnost a nabízí pohled na tajné služby, kde nejsou ve studené válce dvě supermocnosti, ale stát a jeho občané. A celé je to podáno bleskově, plynule, bez jakéhokoli komentáře. Více Bourneů, méně Bondů, prosím...

Ondrej Capek (25.9.2007 12:26)

Recenzent ma asi pravdu, ze je to revolucni a dobre udelany film, ale priznam se, ze me az tak nechytil.

Shodou okolnosti kdesi vyslo srovnani Bourne - Bond. Bond prohral, ale kdyz jsem videl posledniho Bourna po "Diamanty jsou vecne", hrozne mi tam chybela urcita ironie, nadhled a vlastne i skutecne prekvapivy dej.

Treba scena v Bondovi, ve ktere projde magnetofonova kazeta v kalhotkami je vtipna. Podobne jako jizda na lunarnim vozitku atd. Naopak Bourne mi prijde takovej mix "banda tvrdej xichtu sleduje monitory" a "run, baby, run".

Ale natoceny to je dobre, vo tom zadna.

POSLEDNÍ ČÍSLO

#148

RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Tento článek vyšel v časopise Cinepur #53, srpen 2007

Z obsahu tištěného čísla:

Angel (Veronika Klusáková, kritika)

Václav Klaus uvádí... dokumenty s tematikou globálního oteplování (Zdeněk Holý, glosa)

Když umírá filmová legenda / Případ Bergman (a Antonioni) (Patrik Vacek, glosa)

Kancl / Estetika trapnosti na britský způsob (Štefan Titka, televize)

András Szirtes / Gravitace mezi životem a filmem (Martin Blažíček, rozhovor)

Poctivé pixely, široká hlediska, bezchybné závěrky / Poznámky k reprezentaci fotografické techniky a technologie v reklamě (Patrik Vacek, téma)

+ více...

Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bourneovo ultimátum / "Šachový mistr" v pohybu

kritika / Radomír D. Kokeš / komentáře (16)

komentáře

#148

srpen 2023

DALŠÍ ČLÁNKY

DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

RUBRIKY

Tento článek vyšel v časopise Cinepur #53, srpen 2007