Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Herectví v seriálu 24 hodin

Herectví v seriálu 24 hodin

zoom / Patrk Höschl komentáře (23)

Seriál 24 hodin je zajímavý neobvyklým herectvím téměř všech zúčastněných postav. Jelikož mne tento seriál provokoval k mnoha úvahám nad seriály obecně, pokusím se v následujícím textu rozebrat zákonitosti seriálové formě vlastní a možné příčiny určující herecký projev a jeho působení na diváka. Formát seriálu 24 hodin je zajímavý i rozsahem, na kterém se herecké postavy prezentují; každá série čítá 24 padesátiminutových dílů, při pěti sériích se jedná o téměř pět dnů dlouhý záznam. Zvláštní pozornost budu věnovat herectví a charakteru hlavních postav páté série, protagonisty a antagonisty.)/1 Pro příklady, charakteristiku či příměry zmíním jiné, v povědomí více "kodifikované" herce (Jack Nicholson) a seriály (Columbo).

O seriálu 24 hodin

Seriál je natočen konzervativně, bez výrazného formálního experimentu/2 – všechny postavy jsou hrány a prezentovány tak, aby působily věrohodně. Celkový styl seriálu splňuje předpoklady pro vysílání v televizích napříč Spojenými státy, což také ovlivňuje režijní přístup a filmovou prezentaci lidských bytostí.../3

Každá série představuje 24 po sobě následujících hodin, každá epizoda představuje jednu hodinu. Hrdinové jsou příslušníci protiteroristické jednotky a vždy se musí vypořádat s náhlou krizí mezinárodního významu (v ohrožení bývají zpravidla miliony lidských životů). Příběh se odvíjí především v překvapivých zvratech, divák spolu s hlavním hrdinou zjišťuje, že nevinní jsou vinní a z podezřelých se stávají spojenci. Ke konci série většinou dojde k odhalení natolik rozsáhlého spiknutí, že se hlavní hrdina, který by měl být po zásluze vyznamenán, stává "nepohodlným". Seriál hraje hru s divákem, vede jej, aby předpokládal jiný vývoj děje, než jakým bude v dalších dílech překvapen. Je účelově sváděn falešnými stopami, aby zjišťoval, že nic není "ve skutečnosti" takové, jaké se na první pohled jeví. Především je divák maten ohledně toho, která postava je kladná, či záporná (kteréžto měřítko do značné míry diktuje postava hlavní; ta jako téměř jediná zůstává za všech okolností kladná). Tato hra s divákem vyžaduje zvolení zvláštního přístupu k herecké akci, k jejímu snímání a prezentování.

Herectví a scénář v seriálu 24 hodin

Jack Nicholson ztvárnil postavu šíleného otce (spisovatele) hoteliéra ve filmu The Shining. Film je milovaný fanoušky Nicholsona i Kubricka, přesto byl prý Stephen King, autor předlohy, filmem zklamán/4 právě kvůli herectví Jacka Nicholsona. Je na něm totiž prý od začátku vidět, že jeho postava je vraždící psychopat, zatímco King si prý dal v předloze nejvíce záležet na psychologicky propracované proměně milujícího otce ve vraha. Pravdou je, že Jack Nicholson je snímán a prezentován jako potměšilý chlapík, jehož divoké úsměvy (jehož hraní) od začátku vražedné běsnění slibují – divák je hltá a čeká, kdy a jak to přijde. Platí zde, že:

  • 1. Jack Nicholson byl vybrán právě s vědomím, že je perfektní pro roli šílence.
  • 2. Jack Nicholson věděl, že jím jeho postava je a podle toho ji hraje.

Seriál 24 hodin pochopitelně rozjíždí děj se zápornými postavami, které jsou od počátku jednoznačně identifikovatelné a na scénu jsou přiváděny bezelstně (prototypičtí teroristé, vrazi, mafiáni atd.). To, co však tvoří nejnapínavější složku seriálu (tedy to, co nutí diváka sledovat další díly) není jejich dopadání, ale odhalování širších spiknutí, jehož jsou tyto ploché (znakové) figurky pouhými nástroji. Tento proces s sebou nese mnoho proměn v diváckém chápání řady postav – podezřelí se očišťují, domnělí viníci jsou osvobozováni a z dosavadních kladných postav se stávají zkažení a lstiví antagonisté. Aby byla hra s divákem pokud možno vítězná pro seriál, nedává divákovi žádné indicie, že záporní nebudou záporní a kladní nejsou kladní. Naopak ho úmyslně klame. Když se například mluví o možném zrádci v řadách tajných agentů, kamera obvykle zabere nervózní nebo potměšilý obličej jednoho z nich. Divák, který je na tento filmový postup zvyklý z jiných žánrových filmů, začíná podezírat pravě snímanou postavu jen pro to, aby se o několik dílů později dozvěděl, že podezřelý agent byl ve skutečnosti ten nejméně zkažený...

Žádný z herců v seriálu 24 hodin není tak osobitý a autorský jako Jack Nicholson v The Shining. Žádný herec nedostává takový prostor pro velkolepé sólo. Dokud si máme myslet, že antagonista je pozitivní, nejen že jej kamera snímá a vsazuje do kontextu, kde na nás jeho činy pozitivně působí, ale on či ona i velice pozitivně hraje. Aby tvůrci takového herectví docílili, nechávají herce před natáčením číst vždy pouze:

  • 1. Neúplnou minulost svých postav. (Pokud se mají jevit pozitivně, tak zcenzurují jejich temnější "životopis".)
  • 2. Scénář pouze dvou epizod, té která se právě natáčí a následující.

Proto působí jejich domnělé kladné a domnělé záporné projevy tak samozřejmě, do jejich herectví se nepromítá tvůrčí gesto, které by s vědomím celé své dramatické postavy vneslo stopové množství její skutečné agendy, a mohlo tím v divácích vzbudit (byť zábavné a zajímavé) podezření. Herci, kteří po dlouhou dobu nevědomky hrají vysoce postavené antagonisty (neboť na "veliké ryby" vždy dochází až ke konci seriálu) tak svým postavám odepřou "záporácký šarm", kterým dobří antagonisté vždy oplývají, neboť herci svou postavu dlouho sami vnímají skutečně jako pozitivní. Divák, účelně orientovaný na klamné fasety takové postavy, ji tedy dočasně vnímá jako nepříliš dramaticky zajímavou. Naopak je tomu u podezřelých, kteří na sebe úlohu tajemných, tedy dramaticky zajímavých antagonistů dočasně berou – po svém očištění většinou ustupují do nezajímavého pozadí kladných postav, které v různých situacích sekundují hlavnímu hrdinovi. Teprve když se herci sami dočtou ve scénáři, kdo jejich postavy doopravdy jsou, a stejné tajemství je tedy v následujících epizodách prozrazeno i divákovi, smějí herci antagonistů rozvinout temnou, před nimi samými skrývanou stránku svých postav. Nová a úplná záporná postava, která se v ten moment zrodí, je nyní ve své zápornosti podporována i kamerou, odpovídajícím hudebním doprovodem a střihem.

Herectví a snímání vedlejších postav

Herectví většiny vedlejších postav v seriálu bych charakterizoval jako uměřené. Chybí zde divadelní přemrštěnost, která je symptomatická pro krátkou hereckou přípravu doprovázející rychlé natáčení televizních seriálů. Celková souhra všech postav, tak jak rychle přicházejí a odcházejí ze záběru, působí pokud možno "suše", stroze, tedy přirozeně. Je to dáno tím, že vedlejší postavy mají v rychlém vyprávění minimum času, je jich hodně a divák se v nich přesto musí orientovat. Proto každá vedlejší postava dělá před kamerou jen svou práci, to k čemu je určená svým postavením, svým zaměstnáním. Divák zkrátka sleduje pracovní rutinu vedlejších postav, kterou dramatická zápletka nabourává, ovšem neodbourává. Vedlejší postavy, které přežijí veliká dramata jedné série, vstupují do druhé jako ti samí, nepříliš změnění lidé. Nikdo neříká víc, než co je pro danou situaci nezbytné, dialogy bývají krátké, nejsou zanášeny žádnými přebytečnými informacemi (tedy ničím, co by zvlášť rozvíjelo psychologickou hloubku dramatických postav, nebo diváka "vedlo k zamyšlení", nebo ho samoúčelně pobavilo). Tento způsob konverzace vytváří konstantní dojem spěchu, časové tísně a tenze, která obvykle provází závažnou situaci (krizi). Dalšími formálními "stresory", které atmosféru kvapu pomáhají vytvářet, jsou například ozvučené digitální hodiny, které mezi zatmívačkami tlukotem odbíjí rychle se krátící čas, nebo polyekran, který ukazuje, co paralelně dělají antagonisté (jsou vždy o něco napřed) a protagonisté. Divák, který na tuto tenzi přistoupí, pak přijímá hereckou akci jinak – mnohdy paradoxně ocení herecký minimalismus před větším autorským rozmachem, ocení herectví, které odpovídá předestřené situaci a nestrhává na sebe pozornost. Herci tak vyjadřují drobnou mimikou obličeje to, co by se dalo v klidnějším tempu vyjádřit slovy, gesty, doplňkovou činností... a divák tyto herecké jemnosti, je-li na ně zaujetím pro děj naladěn, vnímá jako důležité, tudíž si jich, oproti filmům stejného žánru, i víc užívá. Jelikož se s danou postavou uvidí během délky seriálu ještě mnohokrát, musí být arzenál hercovy mimiky široký, aby svou postavu nezkarikoval stereotypem a dokázal vyjádřit duševní hnutí postavy v rozličných situacích.

Snaha o realističnost herectví vedlejších postav je podporována také kamerou – většina všech záběrů je filmována z úrovně lidských očí. Kamera hodně využívá steady-cam, proto se divák pohybuje většinou děje jako jedna ze zúčastněných postav. V prostředí, kde lidé obyčejně sedí (centrála tajné služby, politická linie příběhu) kamera často setrvává na místě, čímž simuluje pomyslného (sedícího) svědka. Hloubka ostrosti zaostřuje z předních plánů do prostředních a do zadních. Všechny předměty nebo postavy, které jsou jejímu pohledu v cestě, pak zůstávají rozostřené v popředí, což především posiluje dojem autenticity, ale také vytváří dojem špehování či odposlouchávání postav a dojem "osobní účasti" v rozhovoru.

Antagonista vs. protagonista

Zaměřím se nyní konkrétně na herectví dvou stěžejních postav páté série. Na hlavního hrdinu, Jacka Bauera, kterého hraje Kiefer Sutherland, a na vysoce postaveného a nejdůležitějšího antagonistu – zlého amerického prezidenta Charlese Logana, kterého zahrál Gregory Itzin.

Protagonista

Hlavní hrdina a jeho způsob jednání jsou nejstabilnější jistotou seriálu (tak jako v seriálu Columbo s jistotou víme, že Columbo nebude v žádném díle chybět a že bude od samého začátku trápit mazaného vraha všetečnými otázkami a osobitými vrtochy, dokud nedokáže jeho vinu). Kvůli této jistotě je divák ochoten sledovat každý následující díl, ačkoli je programově frustrován neustálými zlomy a převraty v ději. Jack Bauer vždy jedná správně a vždy učiní spravedlnosti zadost. Neotřesitelná jistota diváka tedy spočívá v tom, že postava Jacka Bauera je 100% pozitivní a na rozdíl od ostatních postav na 99% nesmrtelná)./5 Herec Kiefer Sutherland je navíc v titulcích uveřejněn jako "co-executive producer" a později i "executive producer", tedy lze předpokládat, že smí mluvit do zacházení se svou psanou postavou, což diváckou jistotu ještě více posiluje.

Neomylnost hlavního hrdiny má své logické zdůvodnění: jelikož každá série představuje velmi napjatou krizi, ve které "hraje roli" každá vteřina, divák by musel být zvlášť motivován, aby hlavnímu hrdinovi odpustil omyl, který by přiblížil katastrofu anebo zdržel/6 prudké tempo děje konáním, které by se jevilo jako zbytečné. Představa, že si hlavní hrdina vlastním omylem hodí klacky pod nohy a ztratí například dvě hodiny cenného času, by oslabila pozice antagonistů (nebyli by zapotřebí). Dále by v příběhu pojatém nanejvýš vážně (v sázce jsou životy amerických občanů/diváků) působila tak absurdně, že by od základů změnila charakter seriálu. Otřesení diváckých jistot by znamenalo hazard s přízní dosavadních diváků – risk, který by v současné době pravděpodobně žádný producent nepodstoupil.

Předpokládejme, že by se v jednom dílu seriálu Columbo detektivovi nepodařilo dopadnout skutečného vraha... Columbova osobitá metoda, jistota, kterou divák od sledování očekává a kterou si při sledování užívá, by selhala. Každý další viník by měl nyní potenciální šanci vyrovnat se detektivovi. Kolik Columbových fanoušků by se s takovou změnou spokojilo?)

Hlavní hrdina nesmí chybovat, aby nebrzdil dynamiku seriálu. Je však nutné všechny výše zmíněné a očividné atributy hlavního hrdiny vykompenzovat slabostmi a selháními, ztlumit příliš jasně zářící auru kladného hrdiny, aby se z něj nestal charakter příliš jednovrstvý nebo neuvěřitelný. (Jako hrdinové z odpoledních sci-fi seriálů pro děti – Superman, Herkules, David Hasselhof z Pobřežní hlídky a jiné postavy, jimž neomylnost nelze než z principu odpustit, ale rozhodně je samotné divák nebere vážně.) Postava Jacka Bauera je tedy napsána tak, aby měla celou řadu poklesků, které divákovi umožní zachovat k "neomylnému" sympatie a odpustit mu, že je (nehorázně) pozitivní./7

Kompenzacemi křiklavých pozitivních atributů Bauerova charakteru jsou:

  • - Drogové problémy (které ovšem překonal svou vůlí a léčbou).
  • - Problémy s kolegy na pracovišti.
  • - Problémy citové, je vdovec, stále mu uniká láska, ačkoli se vždy zdá být na dosah.
  • - Pokažený vztah s dcerou.
  • - Časté protiprávní jednání, dokonce zneužívání policie a dočasná spojenectví s kriminálníky, aby dosáhl "vyššího cíle".
  • - Brutalita a niilosrdné zacházení se zápornými postavami. Klamání a lži (nasměrované pouze k záporným postavám), nehumánní metody výslechu...
  • - Racionální, ovši nekorektní ochota obětovat menší množství nevinných oproti většímu.
  • - Žití na okraji společnosti (jako dělník, jako body-guard, život pod falešnou identitou).
  • - Žití na útěku před čínskou rozvědkou, kvůli vraždě čínského velvyslance (zločin, od něhož se nebyl schopný očistit, ač jej nespáchal).
  • - Není odměňován. Za své úspěchy většinou sklízí jen nepochopení od většiny autorit.
  • - Přijímá trpitelskou úlohu (bývá mučen a vydírán svými protivníky, a pokud je křivě obviněn, pak i vlastními kolegy).

Uvážíme-li čas, který hlavní seriálové roli musí herec věnovat (počítaje i čas vysílání, kdy herec přijímá zpětnou vazbu od diváků) lze předpokládat, že seriálová role významně ovlivní psychiku herce, který ji hraje. Kiefer Sutherland v roli této postavy strávil pět let natáčení, podstoupil kvůli ní léčení, trénink bojových umění... V bulvárním tisku jsem se dočetl, že prý nezaplatil v jistém podniku a jelikož byl podnapilý, vyhrožoval barmanovi násilím, stejným způsobem, jakým často činí jeho postava v seriálu. Taková bulvární zpráva vytváří mediální obraz, v němž herec Kiefer Sutherland a dramatická postava Jack Bauer splývají v jednu identitu..., kterou do značné míry jsou.

Antagonista

Charakter Charlese Logana se objeví ve čtvrté sérii. Charles Logan je viceprezidentem, který převezme úřad po prezidentovi stiženém leteckým neštěstím. Ocitá se tak, jako nepřipravená náhrada prezidenta bez mandátu, uprostřed krize – jeví se jako charakter snadno manipulovatelný a velice nerozhodný. Nerozhodnost a sebe-nejistota jsou hlavní znaky jeho postavy. Na samém konci čtvrté série je však pochválen, za to, že si dal říct od správných lidí (Jacka Bauera) a ničím se nezkompromitoval. Logana divák opouští s pocitem, že to není takový formát jako předchozí prezident Palmer (výrazná charakterní postava předešlých sérií), ale že je to jen obyčejný člověk. Tedy, ačkoli vše myslí dobře, dopouští se chyb, které ovšem umí později napravit. Divák, který zná čtvrtou sérii a začíná sledovat pátou, od prezidenta Logana neočekává jiné chování.

Gregory Itzin, když začal postavu prezidenta Logana v páté sérii hrát, neměl tušení, že jde o postavu zápornou. (Neznal scénáře finálních epizod.) Naopak si role prezidenta velice vážil a snažil se ji zahrát se ctí./8 Jeho vzorem pro vyjádření prezidentské postavy byl prezident J.F.Kennedy. Herec Itzin studoval fotografie a filmové záběry Kennedyho a snažil se vystupovat jako on. Stejně pohazuje hlavou, ukazuje do publika při projevech, mne si bradu při zamyšlení stejným způsobem...

V několika scénách mu s hraním Kennedyho pomáhá i kamera, například když ho zabírá u okna ozářeného slunečním světlem, čímž parafrázuje známé Kennedyho fotografie. Zde Itzin používá zkušenost diváka jako vlastní nástroj tvorby dramatické osoby: postoji napodobuje Kennedyho fotografie, vytváří podobnost s obrazem, který je u diváka asociován s názorem na osobnost Kennedyho. Působí ještě více "prezidentsky". Co si však Itzin a priori přináší do své prezidentské role, je obličej velmi podobný dalšímu skutečnému prezidentovi – Nixonovi. Jeho podoba s Nixonem je tak blízká, že u diváka vzbuzuje okamžitou reakci/9, odpovídající jeho názoru na Nixona. Jelikož je Nixon jedním z prezidentů s negativním znaménkem, lze předpokládat, že Itzin byl právě pro podobnost s ním vybrán pro roli zkaženého prezidenta.

Po většinu svého hraní však tento na haló efektu se zakládající předsudek (vypadá jako Nixon, tedy bude záporný) popírá, (ne)překonává jej svým kennedyovským vystupováním. Divák také ví o jeho nevinných poklescích a lidských slabostech, a je schopen mu jeho "nixonovství" odpustit – avšak jistě by jej nepodezíral z hlavního záporáctví. Když jeho skutečná agenda a bezskrupulózní povaha vyjde najevo, náhle získá podobnost s Nixonem nový rozměr (vypadá jako Nixon, ale je ještě daleko horší).

Seriál by byl jistě přijímán docela jinak, kdyby Itzin vypadal jako současný americký prezident nebo kdyby vypadal i vystupoval jako jiný ikonický prezident, např. Ronald Reagan. Kombinace nixonovské vizáže a stylizace do vystupování JFK ukazuje, že podstatnou část role prezidenta Logana již odehráli Nixon s Kennedym. Herec Itzin je médiem, na němž se potkávají ingredience všech těchto osobností; napsaného Logana, občana-herce Itzina, vizuálně asociovaného Nixona a napodobovaného Kennedyho. Výslednicí těchto sil je zahraný Charles Logan.

Toto hraní "podle vzoru" připomíná řadu filmů, v nichž se retrospektivně vracíme do mládí hrdiny, zahraného jiným hercem. Herec mladší role obyčejně hraje nejen napsaný charakter, ale také staršího herce/10, aby byla zachována podoba a vice versa.

Seriál 24 hodin je v přístupu ke svým postavám pragmatický, kvůli žánrovému zařazení i orientaci na mainstreamového diváka. Popisované zvláštnosti herecké akce pomáhají udržet konzistenci seriálu, i přes neobvykle vysokou fluktuaci hlavních a vedlejších postav a absurdní nahuštěnost děje do rámce jednoho dne.

  • Poznámky:
  • 1) Poznámky k terminologii: Dramatickou postavou chápu postavu napsanou, její smyšlené pozadí, repliky, které sděluje divákovi na základě scénáře, a její akce, které jsou nezbytné pro fabuli. Hereckou postavou chápu výsledek hercovy tvůrčí činnosti, jeho předvádění a hraní, jeho ztvárnění dramatické postavy. Dramatickou osobou chápu divákův celkový dojem z herecké postavy a dramatické postavy, modifikovaný vlastní zkušeností, sympatiemi a asociacemi.
  • 2) Nikoliv bez inovace: snaha o zachycení "reálného času", kdy hodina seriálu představuje hodinu dne, je v seriálové podobě originální. Po stránce formální pro seriál znovu objevuje některé filmové postupy: polyekran, autentická "chodící" kamera... ale také prvky postmoderní filmové řeči, jako je odpočítávání času na digitálních hodinách, záběry noktovize a termovize, zvláštní estetika toho, co se zobrazuje na monitorech počítačů a mobilů, citace televizních pořadů...
  • 3) Násilí se nevztahuje na děti a domácí zvířata (i když jsou v přímém ohrožení) násilím se nešetří, je-li ospravedlnitelné morálně nebo naopak poukazuje-li na morální úpadek jistých skupin a jedinců... minimum erotických scén, téměř žádná nahota. V dialozích zaznívají morality týkající se vlastenectví a občanské zodpovědnosti, fungující rodina je prezentována jako ideál společenského života... kladným postavám je promíjen alkoholismus, není však promíjeno užívání jiných omamných látek, nebo manželská nevěra...
  • 4) Nechal prý natočit vlastní verzi The Shining s jiným režisérem a jinými herci.
  • 5) 1% rezervuji pro případné úmrtí Kiefera Sutherlanda během natáčení.
  • 6) Zdržení by v seriálu, který mezi zatmívačkami počítá uplynulé vteřiny, znamenalo naprosté popření axiomu, na kterém je vystavěn. Hrdina si nesmí odskočit ani na svačinu, tak logické a lidské záležitosti, jako jsou 3 minuty na záchodě nebo půl hodiny v jídelně, by působily pravděpodobně sebe-parodicky. Potřeby těla jsou cenzurovány. "Hrdina nepodléhá tělesným potřebám..."
  • 7) Schopní se stávají oblíbenými ve chvíli, kdy ukáží slabost, která nezpochybní jejich schopnosti na poli jejich profese, nebo hlavní činnosti. Preference Billa Clintona stouply po aféře s Monicou Lewinskou, J. F. Kennedyho preference stouply po Zátoce Sviní... Nadřízeným firemním autoritám psychologové doporučují, aby se při poradách se zaměstnanci například "omylem" polily kafem, jejich obliba tak mezi podřízenými vzroste.
  • 8) Soudě podle rozhovoru s Gregory Itzinem v pořadu "Inside 24 hours".
  • 9) Haló efekt – na základě určitého znaku, či podobnosti si divák utvoří předsudek, který ovlivňuje vnímání postavy. Itzinova podobnost s prezidentem Nixonem je významným nástrojem, který formuje dramatickou osobu prezidenta Logana.
  • 10) Například Robert De Niro v druhém dílu Kmotra hraje nejen Vita Corleone, ale také hraje herectví Marlona Branda, který dal v předchozím filmu stejné dramatické postavě svou osobitost; suchý hlas, pomalou mimiku, úsečná gesta...

Přečteno 16346x

Článek vyšel v časopise Cinepur #48, listopad 2006.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /37

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

pavel  (26.8.2015 22:54)

http://s11.photobucket.com/user/wombatman77/media/PDVD_001.jpg.html

kája sinefill  (24.5.2007 15:02)

určitě napíšeme, s markem vašutem v hlavní roli

genaro2@seznam.cz  (24.5.2007 11:38)

rád bych někoho z kritiků v budoucnu viděl podepsaného pod podobným seriálem v české produkci... dočkáme se?

Patrik Höschl  (4.5.2007 03:52)

> Ondřej Hokr
Přečtěte si, pokud chcete, druhý odstavec v části protagonista. Je to ten s odkazem na poznámku 6. Řekl bych totiž, že ve svém posledním příspěvku říkáte de facto to samé, jen jako důvody uvádíte diváckou atraktivitu, zatímco já hledám důvody ve formátu seriálu. To jsou dvě provázáné věci; formát 24 hodin je divácky aktraktivní, proto se ho tvůrci přísně drží. Atraktivita jednotlivých motivů se především odvíjí od žánru - diváckého očekávání, a formátu seriálu:

Columbo ve svém seriálu mnohokrát svačil nejrůznější věci, dokonce si vzal i z talíře oběti vraždy. Proč je to atraktivní u Columba ale není u Jacka Bauera ? S Columbem přeci nemusíme být celý den, natož při jídle. Předpokládejme, že Columbo i Jack jsou oba lidé, co normálně jedí. Pak záleží jen na formátu seriálu, jestli je žádoucí vidět to, či ne. Ať je nebo není, vždy existují důvody... viz.článek.

Patrik Höschl  (4.5.2007 03:11)

K časové zkratce - ve 24 hodinách se nejedná o přepínání mezi postavami jako při přímém přenosu. Uvidíte scénu okolo bauera a pak scénu okolo prezidenta, ale to neznamená, že sotva domluvil Bauer, otevřel pusu prezident. Nestaly se nutně po sobě, děly se zhruba ve stejný čas. Ke "sladění hodinek", aby se divák orientoval, slouží polyekran, kde vidíte děje tak, jak probíhají. Z celé hodiny tedy vidíte zhruba 15 minut z každé dějové linie (odhad). Čas je krácen, odtud časová zkratka.

Bauer má nadpřirozené schopnosti, záleží na úhlu pohledu. Ve srovnání s "běžným hrdinou akčního žánru" se liší tím, že se z principu nemůže mýlit a zdržovat. Může mít jiné poklesky a mnoho životní smůly, ale to jaký Bauerův charakter je, z významné části určuje formát seriálu. Upozorňuji, že podrobněji to rozvádím v článku.

V posledním bodu s vámi nesouhlasím, opět vás odkážu k článku. Jak jsem již několikrát uvedl - jídlo a jiné tělesné potřeby, jsou okrajová záležitost. Jsou křiklavé, protože se ihned nabízejí - proto zaujaly i vás a exhumoval jste je z poznámky pod čarou :-) - "Viděl jsem den Jacka Bauera a ani jednou se tam nikdo nenapil, jak jen to ti lidé dělají..atd. " To je skutečně něco, co nestojí za diskuzi, je to, podle vašich příspěvků, jasné i vám. Podstatné je, že Bauer nesmí ztrácet čas. A to ani hamburgerem, který by vám nevadil. Kdyby to šlo, jsem si jist, že by tam tvůrci hamburger zařadili, aby Bauera polidštili, po šest serií se to ale pořád nestalo.

Stát se to v budoucnu může - tvůrci se rozhodnou změnit charakter seriálu a pod známou značkou 24 hodin, představit např. stárnoucího agenta Bauera, kterému to už nešlape jako za mlada. Třeba bude předávat štafetu nějakému nástupci a než se ukáže, že je nenahraditelný, odskočí si na svačinu. To ale bude jiný seriál, byť ponese stejný název.

PS: Mimochodem, nechci být cynický, ale co vy víte, co dělá Columbo doma, když ho nikdo nenátáčí. Viděl už někdy někdo jeho ženu? Když zbavíte pojem násilí emočního náboje, je to s ním, co se stavby seriálu týče, stejné, jako s hamburgerem.

Ondřej Hokr  (3.5.2007 10:49)

Výborně! Konečně jste se začal vyjadřovat tak jasně, že vám celkem rozumím a v lecčems možná i souhlasím (jinými slovy ten příspěvek má pro mě asi větší hodnotu než celý článek nad touto diskusí). Až na to, že...

... mi budete asi muset vysvětlit, co si představujete pod pojmem časová zkratka (myšleno ve filmovém oboru). Snad ne ty několikaminutové díry na reklamní bloky (to není tvůrčí využití skoku v čase, tedy tomu nelze říkat časová zkratka). Snad ne to, že Bauera (či jinou postavu) třeba deset minut nevidíme a pak se k ní vrátíme (to není časová zkratka, ale princip "přímého přenosu", kdy se v reálném čase přestríhává z jedné kamery na druhou, případně z jednoho místa na druhé). Samozřejmě, že samotné scény se v 24 hodinách nestříhají "na živo" a v zájmu atraktivnosti a svižnosti se prostě rvačka, která by v reálu zabrala dvě minuty odehraje za minutu, ale to je jen jakási časová běžná časová komprese, nikoliv zkratka. Ale možná jste to myslel úplně jinak nebo je problém v mé zapomětlivosti. Takže si někdy v budoucnu rád přečtu vaše vysvětlení (a tentokrát to enmyslím jako ironický útok, ale opravdový zájem).

...Bauerovy schopnosti nejsou o nic víc nadlidské než schopnosti průměrného hrdiny akčních filmů a k dobru mu ještě lze přičít to, že neustále používá mozek.

...nemyslím si, že kdybych viděl Bauera ukusovat cestou v autě hamburger, změnilo by se nějak moji představu o něm. A to srovnání s Colombem jste nemyslel tak úplně vážně, že (leda že by jste násilí považoval za stejně všední činnost jako požívání jídla)? Bauer totiž někdy přeci jen někdy svačí (i když je teoreticky možné, že v tom nabušeném dni na to ani nemá čas) - profil jeho postavy to prostě nevylučuje, ale v seriálu to nedělá jen proto, že by to nebylo divácky moc zajímavé. Zatímco komisaře Colomba nevidíme mlátit lidi z toho důvodu, že prostě lidi nemlátí.

Patrik Höschl  (28.4.2007 02:46)

Těší mne, že vás baví si zde se mnou povídat. Můj první příspěvek v této diskuzi je reakcí na váš, poznámku se záchodem jste si opravdu vybral vy. Nicméně je to nepodstatné. Máte pravdu se "skákáním děje v prostoru" ovšem nemáte pravdu s tím, že neskáče v čase. Skáče. Tedy jde o hojné využití časové zkratky. Souhlasím s tím, že každá epizoda představí obsah toho nejdůležitějšího z určité hodiny. K odpovědi na váš záchod se dostanu oklikou.

Jack Bauer možná je živou postavou se zajímavým pozadím, (aby ne, když na ní stojí 6 sérií a budou další), ale mimo jiné je jeho jméno podobný terminus technicus jako Chuck Norris. Pokud vám to uniklo, doporučuji například stránku www.jackbauerfacts.com

Není to jen nadlidskými vlastnostmi agenta Bauera, ale také tím, jak je s jeho postavou nakládáno tvůrci seriálu. Tedy, Bauer mimo jiné vzniká tím, co nám tvůrci z jeho dne umožní vidět. S jistotou víte, že uvidíte Bauera trpět, uvidíte ho mučit lidi a telefonovat z auta. A také s jistotou víte, že ho neuvidíte na tom veledůležitém záchodě s kalhotama dole. Postavy v seriálech dělají určité věci stále dokola a určité nikdy nedělají. Kdyby tomu bylo jinak, byl by to jiný seriál s jiným vyzněním. To je to, čeho se dotýkám v poznámce 6. Co se týče změny vyznění seriálu, o kterém pochybujete: zkuste změnit Bauera a změníte celý seriál. Vidět Jacka Bauera na sváče by bylo stejné, jako vidět komisaře Colomba, jak podezřelého vyslýchá pěstmi a kopanci. Změnilo by to vyznění seriálu. Nebo ne ?

Ondřej Hokr  (23.4.2007 17:59)

Seriál 24 hodin je založen na zhustěném vyprávění proto, že jde vždy o jeden hektický den, kdy má Jack Bauer zachránit prezidenta/Ameriku/svět. Je tedy logické, že tvůrci chtějí ukázat zajména právě agenta v pracovním procesu. A i přesto (dle mého názoru) dokázali Jacka představit jako velmi živou postavu se zajímavým pozadím. A tím nemyslím to pozadí, jaké byste mohl vidět, kdyby si Bauer občas odskočil, jak by se vám zřejmě líbilo. Opravdu si myslíte, že potenciál postavy je právě v posedávání na záchodě či v kantýně (o spaní vzhledem k jeho vytíženostzi nemůže být řeč)?

A o "údivu nad filmovou zkratkou" snad nikdo nepsal. Tam o žádnou filmovou zkratku nejde - vše se odehrává v přibližně reálném čase, jen děj skáče od postavy k postavě a od situace k situaci. Ovšem v prostoru, nikoli v čase. Vlastně vám tentokrát asi už vůbec nerozumím - jak by případný záběr ze záchoda (se kterým jste, mimochodem, začal vy, ne já) souvisel s využitím časové zkratky? A jak by, proboha, něco takového změnilo vyznění seriálu? Ale možná jsem si prostě jen odvykl přemýšlet (zvlášť nad seriály, při jejichž sledování mě baví jiné věci než je analýza jejich filmové řeči) - přeci jen jsem na filmovou vědu chodil už docela dávno.

Patrik Höschl  (22.4.2007 11:34)

Jde o to, že seriál, který je založen zhustěném vyprávění, jako 24 hodin, ten potenciál ukázat svou hlavní postavu jinak, než jako agenta v pracovním procesu má.

Ta poznámka není údivem nad filmovou zkratkou, jde o to, jakým způsobem by její jiné využití (například se ze záběrem na váš oblíbený záchod) změnilo celé vyznění seriálu. Pokud vám to nestojí za zmínku, nevadí.

Ondřej Hokr  (19.4.2007 13:37)

pardon, na konci méh příspěvku zbyl fragment textu od Patrika Höschla. Je to (mimo mé nepozornosti) způsobeno nešikovným psaním komentářů na těchto fórech, kdy je formulářové okno zcela dole pod diskusí a člověk při psaní zároveň nevidí příspěvek, na která by chtěl reagovat (já jsem si ho proto tedy dočasně zkopíroval do okan pro odpověď)

Ondřej Hokr  (19.4.2007 13:34)

Možná jsem vaši větnou konstrukci nedekódoval zcela správně, ale vyplývá mi z ní, že pokud není třeba brát vážně onen cíl, zřejmě není ani třeba vzít na vědomí absenci každodenních lidských činností, ne? Ale nechci vás chytat za slovíčko, jen mám pocit, že i kdyby ten cíl existoval (nevím, zda jde o oficiální stanovisko tvůrců, nebo jen o vás dojem), nic to němění na zbytečnosti se vůbec pozastavovat nad tím, že nevidíme Jacka Bauera na záchodě. Sám píšete "být se svými hrdiny"... a je logické, že když se seriál odehrává přibližně v reálném čase a zároveň je těch hrdinů víc, nemůže kamera neustále sledovat všechny. Neznamená to tedy, že by děje byly nějak zjednodušovány nebo opomíjeny - jen je prostě nevidíme, protože jsme v tu chvíli na jiném místě s někým jiným. To se ale v kinematogtrafii používá skoro sto let a není podle mě třeba se tím vůbec zabývat. Uznávám, že na tomhle "problému" váš text nestojí (jestli si dobře pamatuju, věnujete se mu halvně v nějaké poznámce), ale sám jste tohle téma vypíchl v reakci na můj názor...



Neupozorňuji na klady nebo zápory seriálu. Popisuji některé z užitých postupů. To, že každodenní lidské činnosti nejsou přítomny (ať už se v rámci fabule dějí nebo ne) je třeba vzít na vědomí, bereme-li vážně (což není třeba) cíl seriálu, být se svými hrdiny jeden den minutu po minutě. Děje, které se do tohoto konceptu logicky nevejdou, jsou zjednodušovány, zrychlovány a nebo opomíjeny. Záchody, cestování a jídlo jsou jen ty nejkřiklavější z nich.

Patrik Höschl  (18.4.2007 18:14)

>Ondřej Hokr

Neupozorňuji na klady nebo zápory seriálu. Popisuji některé z užitých postupů. To, že každodenní lidské činnosti nejsou přítomny (ať už se v rámci fabule dějí nebo ne) je třeba vzít na vědomí, bereme-li vážně (což není třeba) cíl seriálu, být se svými hrdiny jeden den minutu po minutě. Děje, které se do tohoto konceptu logicky nevejdou, jsou zjednodušovány, zrychlovány a nebo opomíjeny. Záchody, cestování a jídlo jsou jen ty nejkřiklavější z nich.

Pokud se chcete dozvědět o seriálu něco nového, doporučuji navštívit jeho oficiální stránky, kde jsou periodicky uváděny propagační interview s tvůrci a reportáže ze zákulisí natáčení.

Ondřej Hokr  (2.4.2007 22:04)

Jako nějakou školní práce (ty se většinou píší z povinnosti a jsou určeny k okamžitému zapomnění) bych to bral, ale k publikování ten text podle mě není. Proč jsou tu celé "učené" odstavce o něčem, co se dá říct jednou větou? Proč jsem se téměř nic nového nedozvěděl? Proč je autor zjevně fanouškem seriálu, ale bojí se to přiznat a upozorňuje veskrze na jeho zápory? Proč obsah odpovídá titulku jen zhruba z třiceti procent? A co přesně znamená ta poznámka číslo 6? Proč je ta divné, že nevidíme postavy jíst a chodit an záchod? Vždyť žádná z nich nestráví na obrazovce tolik času, aby bylo nezbytné zaznamenávat i ty fyzické potřeby. Samozřejmě je konají, ale v době, kdy si tvůrci odskočí k jiným hrdinům a k akcím, které jsou pro diváka přitažlivější než Jack Bauer cpoucí se hamburgerem.

saenen@cata.ucl.ac.be  (2.4.2007 02:59)

niibacco pizdetc

Mates  (5.2.2007 10:51)

Si pujc 4 v pujcovne ted sem se dodival a nejlepsi serie.Cekal jsem ,ze zdalsich pokracovani budu uz jen dolovat prachy ,ale neni to tak.

Adrianka  (4.2.2007 20:51)

Viděla jsem jenom 3 řady seríálu 24hodin,protože ostatní se zatím nevisílali což mě mrzí pááč je tento seriál naprosto super a moc se těším na další ředy.Je to prostě good seriál!!!!

Rádes  (22.1.2007 11:18)

Viděla jsem všech pět sérií,poslední dvě ani naše televize nevysílala,což je podle mě velká škoda.Od začátku myslím byla velmi malá reklama na tento skvělý seriál.O skvělosti se nedá bohužel hovořit u jiných,více propagovaných pořadů.A nezlobte se na mě,vy co sledujete LOST,tyto dva seriály jsou nesrovnatelné.V seriálu 24H je každá vteřina naplněná akcí,což se o LOST nedá říct.Již teď v lednu bude uvedena šestá série,strašně se těšim,takže vy všichni kdo máte rádi Jacka Bauera,to jistě pochopíte.

Jana  (18.1.2007 14:50)

24hodin + Ztraceni -super seriály,škoda,že naše TV vysílá,tak jak vysílá!

Ted  (16.1.2007 17:15)

super serial, driv jsem na to koukal vlastne jenom abych zjistil, jak se Jack dostane ze zdanlive neresitelnejch situaci, a to me na tom bavilo. ale nikdy me nenapadlo na 24 hodin koukat az tak moc do hloubky. super serial, super clanek

anonym  (15.1.2007 18:20)

Spolu s Ztraceni to byl jeden z nejlepších seriálů, který jsem kdy viděl.

thomas  (14.1.2007 10:47)

no byl to nejlepsi serial ktery znam

Robin  (2.1.2007 21:54)

Skutečně! Nikdy jsem 24hodin za nějak úchvatný seriál nepovažoval, ony rozdelené obrazovky mi nepřipadly kdovíjak geniální, ale vidím, že jsem prohloupil!

Jan  (18.12.2006 21:17)

Opravdu zajímavé! Cením si takovýchto reflexní dnešní doby, které neklouzají jen po povrchu.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #118

#118

srpen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY zoom

Srdce bijící zeleně / Tvar vody

Síla boxovat, síla prohrávat / Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho

Olivier Assayas vs. Cristian Mungiu / Francouzská hladkost vs. rumunská tíha

Vítěz Cannes 2016 / Já, Daniel Blake / Socialismus pro horních deset tisíc

Every Thing Will Be Fine / Něco je špatně

Oheň na moři / Lekce z periferie

Sicario / Žánrový traktát o neuchopitelném zlu

Syn Saulův / Rozostření existence


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (92) / fenomén (69) / festival (73) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (112) / komiks (10) / kritika (750) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (685) / objev (3) / pojem (36) / portrét (7) / profil (100) / reflexe (24) / report (101) / rozhovor (156) / scénář (4) / soundtrack (39) / téma (860) / televize (93) / tisková zpráva (1) / událost týdne (215) / video (2) / videoart (16) / videohra (56) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #48 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #48, listopad 2006

Z obsahu tištěného čísla:

Grandhotel / Svět podle Ondříčka se začíná měnit (Přemysl Martinek, kritika)

Flashback (Lucie Česálková, pojem)

Borat / v (ne)bezpečí fikce (Helena Bendová, kritika)

Editorial č.48 / Sen o českém filmu (Kamil Fila, editorial)

Binderiana (Tichý Syndikát & Paul Schmid, komiks)

Half Moon Street / aneb etika capturování (Zdeněk Holý, fragment)

+ více...