Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č.45 / Dva svěží filmy a jedna unavená kritička

editorial / Zdeněk Holý komentáře (9)

Editorial č.45 / Dva svěží filmy a jedna unavená kritička

Občas máte to štěstí. V kinech se krátce po sobě objeví dva snímky, které mají potěšující kvalitu, ale přitom jsou oba zcela jiné. Jako kritik hned přemýšlíte, co byste pro ně mohl udělat, jak byste na ně upozornil, aby nezapadly. Jsou natolik odlišné, že bohužel nevydají na jeden článek, kde byste je více či méně obratně sešněrovával k sobě. A když už jste u té chuti o filmech napsat, zajímá Vás, co vaši kolegové. Třeba už se té povinnosti chopili sami a váš šněrovací problém je tak vyřešen, nebo naopak, jejich vlažné, neřkuli odmítavé reakce vás donutí přiložit ruku k důležitému dílu.

Jaké je vaše zklamání, když v MF DNES narazíte na dvě odmítavé recenze. Sice jste to na základě vašich dlouhodobých zkušeností s letitou kritičkou listu Mirkou Spáčilovou vlastně očekávali, ale při vědomí faktu, že se po Blesku jedná o druhé nejprodávanější (čtvrt miliónové) noviny, se dokážete naštvat zas a znovu. První z recenzí je natolik hutná a krátká, že stojí za přetištění:

"Utajený, francouzský vítěz cen Evropské filmové akademie s Danielem Auteuilem a Juliette Binoche, je přesně snímkem pro debaty estétů a kavárenských snobů, ale běžný divák neví, kdo mu vrátí vstupné."

Co všechno lze říci jednou větou! Třeba je vám naznačeno, že není vhodné nad filmem Utajený příliš přemýšlet či diskutovat. (Leda byste ze sebe chtěli udělat kavárenského blba.) Že je mnohem lepší přiřadit se k nějaké imaginární skupince běžného diváka, v níž si užijete alespoň spravedlivý hněv, s nímž budete žádat zpět vstupné. Problém se vynoří ve chvíli, když vás začne zajímat, nad čím byste se vlastně měli hněvat. Asi to souvisí se zápletkou filmu: francouzská středostavovská rodina obdrží nahrávky ze svého života, přičemž jejich původ, osoba, která je pořizuje, zůstává utajený. Ano, film pachatele neprozradí, ale je zde vůbec nějaký pachatel, nebo jinak, máme co do činění s detektivkou nebo thrillerem, abychom se dožadovali objasnění či dopadení pachatele? Myslím, že i nezkušený divák brzy pochopí či vytuší, že nám film narušitele středostavovské pohody neprozradí a že o to vlastně nejde. Že nahrávky a jejich neznámý původ jsou obdobou lidského svědomí, které se hlásí ke slovu v nečekaných chvílích a které dokáže zpochybnit přehlíživou sebejistotu naší existence. Navíc rozpoznatelné psychologické a politické narážky naznačují, kde je původ oněch dotěrných nahrávek, hlasů svědomí. Tedy žádný podvod na diváka.

V případě Utajeného se jednalo přec jen o kritiku jednou větou a omezenými možnostmi tohoto formátu můžeme ve své bláhovosti zmíněné nedostatky omlouvat. Snímku Dobrou noc a hodně štěstí už však byla věnována kritika standardní délky. O to více místa bohužel zabírá základní neschopnost rozpoznat podstatné rysy filmu a na jejich základě provést celkové hodnocení. Kdyby Mirka Spáčilová byla schopna identifikovat styl a způsob vyprávění snímku, nikdy by nedospěla k tvrzením, že se jedná o pečlivou rekonstrukci historických událostí, že ve srovnání s jinými rekonstrukcemi se jedná o pokus podstatně méně dramatický a provokativní, že film vyžaduje povědomí o reáliích Spojených států, a že Oscara snímek nezískal, protože na to prostě filmařsky neměl.

Vyprávění snímku Dobrou noc a hodně štěstí se přitom vyznačuje útržkovitostí, díky níž je divák většinou vržen doprostřed dění, aniž by často přesněji tušil, o jakou událost se vlastně jedná. Pokud bychom měli co do činění s pečlivou rekonstrukcí, snažil by se film historickou kauzu podat co nejpřehledněji. Ale nečiní tak ani ve způsobu prezentace historických postav. Význam televizního štábu a jeho aktérů je v celém případu mimořádný, přesto film nechá diváka váhat, kdo je ve štábu kým, kdo tam plní jakou funkci, nakolik jsou tyto funkce rozděleny a nakolik splývají. Způsobu vyprávění odpovídá i styl filmu. Jedná se o jeden z trendů posledních let, který můžeme nazvat umělou reportáží (nejdůsledněji ho asi používá Paul Greengrass, jehož "reportáž" z paluby letadla uneseného jedenáctého září Let číslo 93 brzy vstoupí do našich kin). Vyznačuje se dynamickou, zdánlivě reportážní kamerou, která se snaží zorientovat v probíhajícím dění a rychlým střihem porušujícím ustálená pravidla, a narušuje tak přehlednost filmového prostoru. Styl tedy opět filmu dodává pocit bezprostředního kontaktu s událostmi. Účel je v kontextu dnešní (nejen americké) politické situace zjevný: nejde o to pečlivě rekonstruovat nějakou dobovou kauzu pro učebnice dějepisu, nýbrž o to vytvořit bezprostřední dojem ohrožení základních svobod, který splyne s našimi prožitky ze současnosti, aby nám historie napověděla, jak se k nim máme postavit.

Identifikace žánru, filmového stylu a způsobu vyprávění by měly patřit mezi zcela základní schopnosti filmového kritika. Kde se jich nedostává, nemá asi smysl žádat cokoli navíc, i když by si to oba filmy zasloužily. Bylo by možné třeba upozornit na to, jak je v Utajeném znepokojován divák analogicky k hlavnímu hrdinovi (neschopností identifikovat status obrazů, zpochybňováním událostí, šokující dramaturgií, změnou filmového rytmu). Jak Dobrou noc a hodně štěstí pracuje se sebereflexivitou, kdy své dva excesivní motivy cigaret (přemíra) a žen (absence) vtipně glosuje, a jak Clooney s noblesou sobě vlastní reflektuje svoji dvojroli herce a režiséra.

Mirka Spáčilová dnes působí jako unavený divák, který viděl příliš mnoho filmů, až ztratil jakákoli měřítka, a jako pisatel, který utonul ve vlastních frázích a rutinách. Její kritiky proto nejsou užitečné zkušenému divákovi, bohužel však ani divákovi nezkušenému či v dobrém slova smyslu naivnímu. Jsem si jistý, že i ten je schopen si z filmu vzít více než Mirka Spáčilová.

PS: Cinepur 20. května oslaví 15 narozeniny.

Přečteno 13029x

Článek vyšel v časopise Cinepur #45, květen 2006.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /20

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Oto Horák  (14.6.2006 23:28)

Editorial Kamila Fily se mi sice nelíbí, nicméně slovo "humpolácké" jsem použít nemusel. Další moje reakce je v rubrice K časopisu.

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (14.6.2006 02:05)

Ještě ke kauze Cieslar: v tomto čísle měla být uveřejněna reakce od jednoho dřívějšího přispěvatele Cinepuru, ale on si to nakonec rozmyslel. My bychom diskuzi (a snad i příkrou polemiku) uvítali, ale zdá se, že se téma stočilo na mrtvém bodě. Nepochybně se k tématu současné české filmové kritiky ještě vrátíme, ale koncepčněji než tomu bylo v diskuzním fóru. Celou debatu je třeba co nejvíce depersonalizovat. Nikdy nebylo záměrem nechat můj text jako osamocený výkřik. A každopádně, vyprošoval bych si to nazývat "humpolácké shazování autorit". Pokud něco dvakrát z vlastní vůle kompletně přepisujete ve snaze nikomu neublížit, a pak dáte na rady několika lidí, jak slůvko po slůvku něco zjemnit, tak je nálepka "humpoláctví" poněkud nepřiléhavá.

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (13.6.2006 20:05)

Oto Horák: předpokládám, že moji reakci najdete v diskusní sekci "K časopisu". Dodávám jen pro jiné čtenáře, aby neměli pocit, že redakce na zpětnou vazbu úplně kašle.

Karásek  (12.6.2006 23:04)

Helena> Jenže zpětná vazba "opozičních" internetových komentátorů musí být častována zpětnými vazbami z "pozice", jinak dialog není možný a za čas přestane bavit i tak neúnavné komentátory, jakým je Oto Horák. A to by v tomto případě byla velká škoda. Cílem tu samozřejmě není vrtat se v starých, již zatavených a tedy nezměnitelných článcích, ale upozorňovat na momenty, které je možné přehodnocovat do budoucna. Nechápu, proč hlasy, zaznívající konstruktivním tónem, topit v nařčeních z grafomanie, ale to už navazuji v reakci
Mbunovi> Rozsah Horákových příspěvků je skutečně udivující, žádného dalšího ´splněného kritéria grafomanie´ (styl + obsah) si opravdu nevšímám. A nejsem nijak stranný. Jejich zhuštěnost a věcnost se mi zdá dokonce očividná.

K samotnému článku: v některých případech není (inteligentně) nanošeného dřeva nikdy dost. Cinepur bohužel není nejvlivnější tribunou, schopnou vyštípat Spáčilovou z veřejného diskursu, nicméně může alespoň poskytovat vlahou psychologickou posilu bližním v údělu. Děkuji. Doufejme, že jednoho dne se ucho utrhne.

Mbuna  (12.6.2006 05:25)

Oto, nevim, je-li styl a rozsah vasich komentaru k poslednimu cislu Puru projevem vaseho znameho grafomanstvi, nebo umele cilenou kontroverzi smerujici k vyvolani reakce.

Oto Horák  (9.6.2006 23:01)

Helena Bendová mi oponuje, že kritická diskuse má v Cinepuru otevřené dveře. Byl bych tomu rád, avšak fakta svědčí bohužel jinak. Pokud otiskuje Cinepur všechny kritické příspěvky /za poslední dva roky asi tři/, které na jeho emailovou adresu přicházejí, jde o smutné svědectví o pasivitě a lhostejnosti českých zájemců o film. Pak ovšem časopis nepotřebuje ani rubriku dopisů, která je jinde běžná. Mimořádný internetový ohlas na editorial Kamila Fily o Jiřím Cieslarovi však ukazuje, že lidé psát nezapomněli. Ač řada zveřejněných textů měla spíše osobní a emocionální charakter, objevila se v diskusi nejméně desítka příspěvků /včetně mého/, které měly věcnou, analytickou podobu. V nejnovějším čísle Cinepuru z nich však redakce nevybrala ani jeden a nechala raději trčet Filův editorial ve vzduchu jako osamělý výkřik…
Nemohu ani souhlasit s tvrzením paní šéfredaktorky o otištění všech příspěvků, neboť mám opačnou osobní zkušenost. Loni jsem /mimo jiné/ poslal na emailovou adresu Cinepuru rozsáhlý příspěvek o časopisu /v dané podobě nebyl určen k publikaci/, na který mi vůbec nebylo odpovězeno. Po neúspěšné urgenci jsem se rozhodl umisťovat své pravidelné příspěvky do diskusních rubrik, kde si je alespoň mohou zájemci přečíst. /Texty do jiných časopisů posílám pochopitelně na příslušnou emailovou adresu./ Navíc si myslím, že si autor článku nemá psát o případné otištění /já to rozhodně nemám ve zvyku/, nýbrž naopak má tuto možnost nabízet redakce. A určitě se jí vyplatí "lovit" i v diskusních rubrikách. Od čeho jiného by se koneckonců zřizovaly?
Redaktor jistě musí rozlišit texty typu "Cieslar byl bezva chlap", na které pochopitelně odpovídat není třeba /neboť nejsou předmětem sporu/, od příspěvků týkajících se merita věci. Na ty by se odpovídat mělo /pokud jich nejsou stovky, což nehrozí/ a otázka "bavení" či "nebavení" není podstatná. /V životě musíme pohříchu dělat spousty věcí, které nás nebaví./
Souhlasím s tím, že zkažené články už k lepšímu nic nezmění. Přesto vyjádření příslušného redaktora nebo autora není zbytečné. Čtenář se v něm dozví, zda dotyčný člověk si za zpochybněným materiálem stojí a jak ho obhajuje, či zdá přizná problematičnost a co z toho vyvozuje. Je samozřejmé, že žádné lidské dílo není naprosto bezchybné, a ještě jsem se nesetkal s časopisem, v němž by se, čas od času /ať už z těch či oněch důvodů/, neobjevil slabší článek. Čtenář ovšem logicky reaguje spíše na negativní jevy a chválu si často odpustí. I já nemám vždy potřebu volat bravo! na správnou adresu /např. zdařilého bloku o kinematografii černé Afriky/. Za potřebnější považuji upozornit na sporné materiály /např. v posledním čísle recenze L. Česálkové a N. S. Skoupého/ a nebezpečné tendence. Můžete být ujištěni, že nejsem k tomu veden notorickým kverulantstvím ani osobními důvody /autory neznám/. Je snad zbytečné dodávat, že nemám patent na pravdu a už nejednou jsem v diskusi přistoupil na některé argumenty oponenta. Ale to by mělo být samozřejmé u každého, kdo má zájem si vyjasňovat stanoviska a nikoli se demagogicky samolibě hádat. Nikdo z nás ale není proti pokušení triků imunní, a tudíž neškodí mít na stole v pohotovosti Eristickou dialektiku Arthura Schopenhauera. Nebo ještě lépe v hlavě.

Helena Bendová  (9.6.2006 11:58)

Oto Horák níže píše o paradoxu, kdy je jistá kritička kritizována v našem časopise, který sám přitom ale "jakoukoli kritickou diskuzi na svých stránkách" nepřipouští. Není tomu tak! Vzpomínám-li dobře, tak jsme v časopise za dobu, co v něm jsem, otiskli všechny(!) kritické ohlasy, které nám kdy přišly na naši emailovou adresu (cinepur@email.cz) s tím, že si jejich autoři přejí zveřejnění příspěvku (viz například z nedávné doby reakce na kritiku knihy Film a dějiny či na kritiku Války světů). A i v budoucnu tomu tak, předpokládám, bude, tedy nebude-li se jednat o nějaké úplné nesmyslné texty... Navíc fakt, že umožňujeme na našich webových stránkách diskuze a komentáře u online článků i k libovolným tématům (a vymazali jsme za historii webu jen jeden jediný poněkud nechutný příspěvek), také snad svědčí naopak o naší otevřenosti vůči jiným, klidně i velmi kritickým názorům.

Pravda oproti tomu je, že coby redaktoři neodpovídáme na všechny poznámky, komentáře, kritické názory atd., které se obeví zde na webu v diskuzi (tedy třeba Kamil Fila odpovídá skoro vždy; já skoro nikdy ne...). Osobně se necítím být nějakým univerzálním filmovým "kamarádem po internetu", kterého by šlo bombardovat názory a dotazy a on by je ochotně všechny komentoval a zodpovídal. Jednoduše řečeno mě to moc nebaví a nemám na to čas, vedle Cinepuru mám i ještě jiná zaměstnání a koníčky... Navíc: pokud se v časopise něco nepovedlo, tak už to nějaká pozdní redakční lítost nespraví. Čtenáři musí sami posoudit, nakolik je případná kritika některých článků apod. zaznívající zde v internetové diskuzi oprávněná nebo ne. Pokud se nám nepodařilo vše vyargumentovat, napsat srozumitelně, "vyčistit" stylistiku atd. už v textech otištěných v časopise, tak je pozdě to napravovat v diskuzi. Na druhou stranu zpětná vazba - ať už pozitivní nebo negativní - je pro nás coby redakci nejen potěšující, ale i velmi užitečná a pokud jsou pro nás ony kritické výtky přesvědčivé a lze s tím něco dělat do budoucna, tak se o to snažíme - ale to je snad jasné...

Oto Horák  (8.6.2006 19:11)

Upozornění:

Další polemické příspěvky jsem byl nucen umístit do obecných diskusních stránek /rubrika K časopisu/.

Jde o následující texty:

1. Ad Febiofest /několik podotknutí k Filově článku/
2. Ad Dějiny násilí /nesouhlas s dvěmi důležitými větami Z. Holého/
3. Ad Last Days /zamyšlení nad novozákonními parabolami a paralelami/
4. Ad Recenze /kritické výhrady na příkladu textu L. Česálkové/

Oto Horák  (8.6.2006 19:09)


AD EDITORIAL ZDEŇKA HOLÉHO

Kritika psaní Mirky Spáčilové od Zdeňka Holého vzbuzuje dvě rozdílné reakce, jednu souhlasnou a druhou zpochybňující.
Ačkoli si myslím, že záporný pohled na činnost naší přední "mainstreamové" kritičky je ze všeho nejvíc nošením dříví do lesa, nelze než argumentům redaktora Cinepuru přitakat. Základní problém je v tom, že Mirka Spáčilová sedí na dvou židlích, nepíše jen, co o dotyčných filmech soudí ona sama, nýbrž také, co si o nich myslí "běžný divák". Důvěřuje své empatii natolik, že vůbec nepochopila prázdnost této množiny. Kritik však není od toho, aby odezíral, jaký názor si na konkrétní film vytváří jiní lidé, nýbrž aby jej nepředpojatě komparativní metodou zkoumal. Poté má pokud možno biblicky jasnou řečí, a i s rizikem omylu, vynést a zdůvodnit verdikt. Činnost Mirky Spáčilové (a Dariny Křivánkové, Tomáše Baldýnského, redaktorů Housera, Metropolisu atd.) není kritikou v pravém smyslu slova, nýbrž hybridním bastardem, kombinujícím vlastní dojmy a pocity s prvky informativními a (více či méně zastřeným) odhadem tržní úspěšnosti. Soukromý novinový filmový pašalík paní Spáčilové lze hodnotit podobně jako jeho literární ekvivalent pana Chuchmy (ačkoli ten je osobně nepoměrně vnímavější a vzdělanější) a komentářový záhumenek pánů Komárka a Steigerwalda. Většinou u nich už dopředu víte, co budou psát a že druhé k slovu příliš nepustí. Ačkoli naši "mainstreamoví" novináři přijali (téměř bez výjimky) nepsanou národní dohodu vzájemně se nekritizovat /v jejich pojetí "nenapadat"/, k některým jevům jistě mlčet nelze. Iluze si ovšem nedělejme, neboť – jak říkával můj tatínek – z psa slanina nebude.
Vraťme se však k editorialu Zdeňka Holého, který je sám o sobě paradoxem. Redaktor polemizuje s názory jiné kritičky ve vlastním časopise, který jakoukoli kritickou diskusi na svých stránkách nepřipouští a více než otevřený časopis připomíná uzavřený sborník těch, kteří spolu "mluví" (řečeno s Karlem Poláčkem). Holý se polemicky vymezuje vůči druhým v periodiku, kde je nechvalným zvykem neodpovídat ani v internetové verzi na příspěvky a připomínky čtenářů (viz dlouhá řada mých textů bez odpovědi visících na diskusních stránkách). Uznávám, že radostné přijímání kritiky je svého druhu masochismem a nejeden redaktor při něm skřípe zuby, ti osvícenější však potřebnost výměny názorů chápou a k přezíravému postoji jako v Cinepuru se obvykle neuchylují. Zdeněk Holý, ač oprávněně Mirku Spáčilovou kritizuje, se jí v tomto nápadně podobá, nespoléhá se jen na sílu argumentů, ale využívá také exkluzivity své pozice. Bez zpětné vazby však nemůže dobře fungovat žádná instituce, časopis nevyjímaje.

P.S.
Gratuluji Cinepuru k 15. narozeninám. Jak známo, je to věk puberty a tím lze vysvětlit nutkavé humpolácké shazování autorit (editorial K. Fily o Jiřím Cieslarovi) a sebestředné producírování se (J. Kršňák o reality show). Je to však i věk mládí a s ním spojených nadějí.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 113: Werner Herzog

Editorial 112: České filmové obrození?

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

Editorial 110

Jak přežít sezonu cen

Editorial 107

Editorial 106 – Nebát se podívat jinak na Karlovy Vary a FAMU

Editorial 105 / Když se mýlí Tarantino a spol.


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Zamést si před vlastním prahem

Panství Downton / Jak si užít nostalgii a neurazit liberální cítění /

Top of the Lake / Režisérská pečeť v seriálu

Osmdesát dopisů / Estetická krása plahočení

Ostrava Kamera Oko


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (57) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (624) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (196) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #45 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #45, květen 2006

Z obsahu tištěného čísla:

Jediná noc / Milostná i filmová avantýra (Kamila Boháčková, kritika)

Bratři (Petr Siska, minikritika)

Syriana / Lapitelnost olejové skvrny (Lucie Česálková, kritika)

Já, ty a všichni ostatní (Edita Langpaulová, minikritika)

Jacques Aumont: Obraz / Nedotažené putování k obrazům (Jan Kolář, kniha)

Febiofest 2006 / Ve znamení lacinosti (Kamil Fila, glosa)

+ více...