Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Klan létajících dýk

minikritika / Tomáš Ruta komentáře (2)

Nenávidím ty, kteří dlouho zůstávají
hlupáky
nechápajíce proměny lásky.
(merinský hainten z Madagaskaru)

Když se tuhle v sobotu večer v hospodě někdo bavil o paintballu, netušil, že hodnotí i nový film režiséra Zhang Yimoua: "Když budeš celou dobu běhat v lese, tak je to pěkná nuda, prostředí se musí měnit, taková stará továrna." Něco takového bychom mohli říct i o Klanu, kde se střídá jen druh lesa. Atmosféru vyvolává dubový podzimní les, bukový les, podzimní louka, březový les kontra bukový les, určitá změna nastává v bambusovém lese, a dramatický vrchol snímku se odehrává na louce mezi listnatými lesy. Jednotlivé lesní "interiéry" sice jednoduše lokalizují místo děje, ale film trpí jednotvárností. Tento snímek je mono, ale není to zen.

Nevím, proč se děj odehrává v roce 859 n. l., v době úpadku dynastie Tang, když zápletka o vzbouřencích a vládních vojácích, ale i o milostném vzplanutí, nejsou žádným způsobem dobově zakotveny, nebo provázány s tehdejšími reáliemi. Snad jen tangská záliba ve víně a krásných koních dovezených ze západu. Zdánlivou banálnost příběhu, jenž je navíc rozvíjen převážně na základě verbálních informací, se snaží Zhang Yimou komplikovat postupným odhalováním pravé identity postav. Ukazuje se, že celý film byl pouhou hrou a souboje byly samoúčelné, jen láska mezi Mei a Jinem byla pravá. V závěru filmu narazíme na moderní narativní princip – vojáci útočí na sídlo Klanu, ale vidíme je pouze přicházet. Film už se věnuje výhradně lásce. Vytvoří se narativí prázdno, mezera, která zůstane nezaplněna, a tak funguje jako autoreferenční princip odkazující na umělost vyprávění, což spolu se zastřenou identitou a motivací postav umožňuje divákovi jisté interpretační dobrodružství. Začne sněžit na podzim a bojovníci mohou kaligrafovat krví. Mei se obětovala pro svou lásku, protože chtěla být volná jako vítr, poslední použitelná dýka je v tobě!

Největším přínosem Klanu je důraz na vizuální vytříbenost a pečlivě propracovaný zvuk, který funguje jako informace o prostoru. Zvuk odhaluje architekturu lesa. Některé digitálně upravené fragmenty ze soubojů jsou dříve nespatřené. Když hraje Mei s Leem hru na "Echo", jsou letící fazole v časové lupě stejně tak dokonalé, jako Satanova procházka mezi střepy v časové stázi ve filmu Constantine. "Zrnka prachu, cáry mlhy a déšť jsou prvky volné nepřímé promluvy zbytků světa, které Deleuze a Schefer identifikují u Dreyera, Kurosawy nebo Wellse," píše Karel Thein. Záběry na dýky nebo šípy letící s dokonalou přesností musely být realizačně náročné, proč ale někdy jednoduše nezafouká vítr do spadaného listí?

V tomto snímku chybí Mistr, chybí zde moudrost a přesah k nadreálnosti. Klan není prostoupen poetickou atmosférou básní taangských básníků, není zde místo pro žádnou kaligrafii, žádný čaj, žádné mlžné hory, žádnou religiozitu, vše se soustředí na milostnou zápletku ne nepodobnou západním melodramatům. Už rozumím nadprůměrným tržbám ve Státech. Tato žánrová a strukturální pro-americkost je po pro-čínském Hrdinovi zjevným krokem k sexuální intimnosti a soustředění se na individuální osudy. Choreografie wire-fu zůstává stále na špičkové úrovni, ale v monotónním prostředí nešlo vymyslet zázraky. Tak jako Hrdina trpí prostoupením komunistickou ideologií, tak Klan trpí sladkobolnou ideologií milostných vztahů. Ještě že létat je tak snadné. Krásně zpíváš, mé neštěstí.

Přečteno 6806x

Článek vyšel v časopise Cinepur #39, duben 2005.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
1.6 /20

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Zdeněk H.  (21.5.2009 20:43)

Myslím, že se autor o Vaší reakci nedozví (text z roku 2005), tak ho laskavě omluvte.

Vavča  (21.5.2009 19:24)

Tak Klan létajících dýk je možná pro někoho sladkobolný, ne on je sladkobolný, ale já s tím neměl žádný problém, film mě zaujal svým příběhem a postavami, nemluvě o mistrovské vizuální stránace, akční choreografii, to je estetický orgasmus. A dodatek kde je v Hrdinovi komunistická ideologie? Dobře jsem velmi mladý ročník, tak ji tam možná nevidím, ale myšlenka sjednocení Číny, že je komunustická, nebo že dobro celku je nadřazeno štěstí jednotlivce? To jsou myšlenky velmi staré a nejsou jen v komunismu.... Prosím o odpověď co je na Hrdinovi komunistického, moje znalosti filosofie a historie asi nejsou velké jako vaše, ale něco vím....

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY minikritika

Rallye smrti

U mě dobrý

Déja vu

Země mrtvých

Obchodník se smrtí

Elizabethtown

Domino

Restart


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Škyt


RUBRIKY

anketa (24) / český film (83) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (87) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (813) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (730) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (239) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #39 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #39, duben 2005

Z obsahu tištěného čísla:

Život pod vodou (Helena Bendová, minikritika)

Český filmový plakát 20. století / Několik poznámek k osudu výstavního katalogu (Pavlína Míčová, kniha)

Televizní žánry (Jakub Korda, téma)

Pianistka (Edita Langpaulová, zoom)

Stručný průvodce expanded cinema (Martin Blažíček, fenomén)

Papírové filmy - Zkouška obchodu s autorskou tvořivostí diváka (Lucie Česálková, glosa)

+ více...