Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č.44 / Nekrolog(y) za Jiřího Cieslara

editorial / Kamil Fila / komentáře (115)

Tweet

komentáře

příspěvek

přepište kód:

rubač  (9.2.2016 00:10)

Je charakteristické, že Fila má rád kulturistiku. Jeho terminologie, tezovitá dosebezahleděnost a samolibá jistota věrozvěsta "člověka v elektronickém věku" odpovídá kutilskému onanismu do zrcadel civících jedinců. Ale neopomenul užít slovo DISKURZ, další emblematický (píši záměrně, termín podobně oblíbený u milovníků zrcadel) výraz módní terminologie. Mrdup.

rubač  (8.2.2016 23:59)

Je charakteristické, že Fila má rád kulturistiku. Jeho terminologie, tezovitá dosebezahleděnost a samolibá jistota věrozvěsta "člověka v elektronickém věku" odpovídá kutilskému onanismu do zrcadel civících jedinců. Ale neopomenul užít slovo DISKURZ, další emblematický (píši záměrně, termín podobně oblíbený u milovníků zrcadel) výraz módní terminologie. Mrdup.

anonym  (15.9.2010 00:14)

Re: . Což teprve, až se z Vás stane osoba úctyhodná svým postavením? Jinak bych Vám rád doporučil relativně starý text "Společenský katechismus Gutha-Jarkovského ". Tam by pro Vás mohlo být leccos inspirativní a možná byste mohl trošku ubrat na razanci svých odsudků. Jinak vaše suverenita či jistota jsou naprosto legitimním projevem známým v mnoha podobách (např. i patologických), avšak závěry, které vyvozujete ze slov napsaných někým, koho kdoví proč pokládáte za někoho kdo stojí o diskusi s kašparem vašeho typu, jsou zjednodušující, nepřesné a zůstanou propříště navždycky VAŠIMI závěry a objektivitě se vyhnou pořádným obloukem. Ovšem na druhou stranu je třeba uznat, že jste zcela mimořádný sráč. 12.09.2010 01:08phill_marlowenevhodný příspěvek?vlákno reagovat

Dan  (30.6.2007 05:27)

snad chce se mi jen napsat: kdo je Fila? nebo snad kym by chtel byt Fila? bohuzel predstavy jeste nejsou realitou: pan Fila je diletant a radeji by se mel prestat zesmesnovat...na svete jsou i jine profese, kde se ambiciozni lide mohou uplatnit. Vrele doporucuji pustit se do neceho jineho

Ondřej Kůs  (24.4.2007 01:43)

Vynikající článek a velmi zajímavá diskuze.

Jiří Š. Cieslar  (2.2.2007 10:16)

Díky za Vaši reakci. Není sporu, jen jsem poslední větou chtěl říci, že ač kritik nesmí sklánět hlavu a bát se reakce, přistupuje-li k dílu či autorovi s pokorou, dosáhne v důsledku více než když do něho/něj tepe.

Zdeněk Holý  (2.2.2007 08:22)

Pane Cieslare ml., přestože jste nepochopil, co jsme s Kamilem Filou sledovali, více méně se Vším, co píšete, souhlasím. Souhlasím s Vaší základní tezí, že neexistuje "jediná správná cesta k psaní o filmu, potažmo umění". A o to nám přesně šlo. Váš otec měl na poli kritiky dominantní, ne-li zbožštěné postavení a nám přišlo, že jsou však i jiné a pro nás zajímavější přístupy k umění, že jeho metoda je omezená a v mnoha ohledech i problematická. Myslím, že k faktu, že ten, kdo nepíše impresioniticky, již dnes na katedře pražské filmové vědy může studovat, že ho nikdo již k podobnému stylu psaní nenutí, přispělo i to, co jsme s Kamilem Filou napsali.
Vzhledem k Vaší výzvě: "chce to úroveň, pánové", nebudu reagovat na to, jaké byly mé osobní pohnutky napsat analytický rozbor Cieslarovy metody. Myslím, že snaha být věcný, odlišuje slušné psaní od bulváru.

Jiří Š. Cieslar  (1.2.2007 21:50)

Hlas za Jiřího Cieslara

Vážená redakce:


Číst si koncem března řádky úvodníku Cinepuru z pera Kamila Fili skýtalo "lidem blízkým" Jiřímu Cieslarovi zvláštní zážitek. Po smrti Jiřího Cieslara vyšlo v různých denících i periodicích několik textů, které nemusíme nutně nazývat nekrology, v nichž vesměs byly vyjádřeny positivní přínosy Cieslara českému kulturnímu prostředí. Fila však zvolil opačný přístup a snažil se "psát věcně" a kriticky poukázat na nedostatky v Cieslarově odborné práci. Ačkoli úvodník měl být jakousi kritikou "zbožštěného" Cieslara, podařilo se Filovi nechtěně vyzdvihnout dle mého názoru kladné rysy Cieslarovi osobnosti i jeho psaní. Domnívám se, že s odtupem času, kdy emoce již vychladly, je dobré poukázat na několik zajímavých věcí, o nichž autor píše.
Na první pohled zarážející je skutečnost s jakou důsledností se Fila a potažmo i v textu zmiňovaný Holý snaží vymezit vůči Cieslarově osobnosti. Jakási generační vzpoura vyřčená ústy těchto dvou mladých pánů. Což je jistě v pořádku za předpokladu, že bude provedena věcně jako rovný s rovným. Netřeba si zde stýskat, že se stalo českou vlastností kritizovat nejlépe ty, kteří se nemohou bránit. (Zde bych nechtěl být nespravedlivý k Holému, který svůj článek Mystická louže publikoval ještě za života Cieslara a opakovaně se domáhal jeho reakce. Nestalo se tak z několika důvodů. Jednak Cieslar byl tím, kdo Holého několikrát nepřijal ke studiu na FFUK a pak jak mi sám říkal, necítil potřebu hájit sám sebe, zvláště jednalo-li se o osobu, za kterou není možné nalézt dostatečnou oporu v jeho díle. Což může znít nabubřele, ale uvědomíme-li si, že se vede spor o kritiku, věc nabývá zásadního významu.) Dovolím si k textu Mystická louže jen jednu poznámku: Radit, jakým směrem by se "impresionističtí kritici", tedy i Jiří Cieslar měli ubírat a věnovat se třeba dramatizaci filmových scénářů, je úsměvné a nehodné dalšího komentáře. Z textu Fili i Holého vychází Cieslar jako monumentální postava, která ty všechny hlásící se k jinému proudu úmyslně zašlapává a nedopřává jim prostoru k růstu. Nejsem "člověk z oboru", ale vedle Jiřího Cieslara jsem vyrůstal a měl jsem možnost nahlédnout do jeho nitra více než oba pánové. Cieslar byl svůj a pokud jste nestály pevně na svých nohou, mohli jste mít s jeho osobou problémy. Proto jakési stýskání nad zhoubným vlivem Cieslara ve filmové kritice zní tak, jako kdyby ty druhé hlasy nebyly dostatečně silné. Nebo ony osobnosti. Jenže tak se věc zřejmě nemá. Dostatečně totiž nerozumím, s kým se vede spor.
V oblasti kulturní, kam jistě filmová kritika spadá, je přeci dostatečně široké pole působnosti jak pro žurnalisty typu Fili nebo Holého, kteří neuznávají "hlubinné luštění, jedinou pravou filmovost, sloužení kvazináboženské mše oblíbeným autorům, texty, které se hemží zenovými moudry a dalo by se pokračovat dále. Dnešní mladí studovaní, vyznavší se v intermediálních vlivech, sledující pestrou filmovou nabídku od akčních thrillerů po náročné umělecké snímky jsou co do rozhledu informovanější a můžeme říci i fundovanější. Buďme rádi za ně. Jen nechápu, proč oni upírají prostor těm, co se věnují filmu z jiné perspektivy. Já jakožto potencionální konzument budu spokojenější, když si mohu vybrat z různých sort psaní o filmu, nikoli pouze ten jediný referentský způsob. Proto se zde ptám, jakým právem si pánové Fila a Holý uzurpují jedinou správnou cestu k psaní o filmu, potažmo umění?
K otázce vlivu Cieslara na chod katedry filmových studií na FFUK netřeba psát jakoukoli obranu. Cieslar nebyl tím, kdo by se vyznal v byrokratických otázkách řízení a pravděpodobně i v posledních letech nedokázal dát fakultě jasnou vizi a směřování. Ostatně byl také svými kolegy sesazen. Lkát nad tím, že nikdy pro studenty nesepsal skripta apod. zní trapně. Cieslar psal o filmu ze svých pozic, o tom, co pro něj bylo podstatné a zajímavé, o čemž se nijak netajil a nikoli plošně o čemkoli. Možná proto byl koneckonců tak ceněn pro svou práci. Proto bylo vyloženě nemístné a nepietní upozorňovat, že "množství nekrologů zveřejněných po jeho smrti odpovídalo úmrtí státníka nebo umělce ze Zlaté kapličky." Soudný člověk takové větě nerozumí a nikdo se nepře, že nebyl znám široké veřejnosti. Samozřejmě a je to dobře!
Píši tyto řádky s plným vědomým, že můžu být nařčen ze zaujatosti a neodbornosti. Cieslar neměl potřebu hájit se za svého života a ani po své smrti ji nepotřebuje. Za každého mluví jeho práce, v případě Cieslara jeho texty. Přesto jako syn Jiřího Cieslara, chtěl jsem zareagovat a snad i věcně zhodnotit práci Fili i Holého. Otec žil kontroverzní života a tak i jeho práce nutně musela vzbuzovat kontroverze. Nebraňme se kritice, ale s noblesou a grácií. Prostě: "chce to úroveň, pánové".

Jaro Kukuca  (22.7.2006 02:02)

Zda sa mi ze jadro problemu presahuje filmovu vedu, ze sa tyka 2 protikladnych sposobov myslenia, - spomenme si na rozdiel medzi Aristotelom (muz vedy) a Platonom (muz mudrosti), alebo medzi zapadnym (praktickym) a vychodnym(meditativnym) myslenim. Oba sposoby myslenia maju svoj vyznam a nemali by sa navzajom znevazovat. Su historicke skusenosti - najma z dejin krestanstva, ake skody sa vzdy narobili, ked jedno myslenie sa pokusilo ziskat prevahu nad druhym (scholastika bez mystiky sa stala neplodnym formalizmom a mystika bez scholastiky zasa panteistickym rojcenim). Asi nikto nemoze byt sucasne Aristotelom aj Platonom, ked si vsak zvoli jednu z tychto ciest, mal by vediet o jej obmedzeniach, o tom ze aj druhy sposob myslenia je rovnocenny a nesnazit sa ho zadupat pod zem.

Kamil Fila  (1.6.2006 18:08)

Jiří Opolský:

ad ROZHLAS
Bude ještě jeden pořad, 7. června, opět na Vltavě v 16:00, tentokrát se tam bude mluvit o tomto úvodníku. Budu tam já, Petr Kubica a Michal Bregant, moderuje opět Vladimír Hendrich. Možná to bude zajímavější. Je to sestřih hodinového povídaní, uvidíme, co z toho vznikne.

ad LITERATURA
"existuje nějaká (třeba i zahraniční) literatura zabývající se propojením nebo vztahem akademického a institucionalizovaného pohledu na film, myšlena teorie, historie, sociologie..., a běžné novinové kritiky, nebo vliv prního na druhé? připadá mi furt, že jde přeci jen o dvě různé věci"
- Nepochybně jde o dvě různé věci, a proto je problematické, že se to u nás kvůli Cieslarovu vlivu směšovalo a byl to problém i této debaty. Přímo o knize, která by tyto dva světy porovnávala, nevím.
Existuje mnoho sborníků o filmové kritice od autorů jako jsou Cohen, Mast a Braudy a velká studie Davida Bordwella Making Meaning. (Tyto knihy se věnují té "vysoké", hodně teoretické kritice, esejistice a manifestům.)
Existují dále různé příručky k psaní filmových kritik od lidí jako Timothy Corrigan, Robert Glatzer a Christopher Null. Všichni se snaží akademickou a populární kritiku nemíchat a důsledně je drží od sebe.
Pak existuje mnoho dílčích historických studií, které zkoumají, jaký vliv mohla mít běžná kritika na způsob divácké recepce určitých filmů (Janet Staigerová, Barbara Klingerová ad.)

Potýkám se teď s dopisováním své diplomky (což je pro mnohé taková trapná připomínka), kde víceméně tvrdím, že co se týče jistých ideologických předpokladů, tak se akademická a populární kritika (přinejmenším u nás) dnes nijak zvlášť neliší, ty rozdíly se týkají spíš rozdílu mezi "humanismem" a "postmodernismem", které mohou sdílet kritiky na různé institucionální úrovni.

Jiří Opolský  (26.5.2006 21:20)

pozn. k doporučenému rozhlas. pořadu: debata na Vltavě mi přišla krapet nepovedená, špatně vedená a utnutá, nápad srovnávat Cieslara a Stankoviče ne úplně plodný. a laický dotaz: existuje nějaká (třeba i zahraniční) literatura zabývající se propojením nebo vztahem akademického a institucionalizovaného pohledu na film, myšlena teorie, historie, sociologie..., a běžné novinové kritiky, nebo vliv prního na druhé? připadá mi furt, že jde přeci jen o dvě různé věci

Adéla H.  (22.5.2006 12:59)

Je vidět, že zde zúčastnění pánové (neboť dámy tady téměř žádné nejsou) absolutně nepochopili o co se tu jedná. Vyřzujete si zde osobní komplexy a vzájemně na sebe plivete i na pana Cieslara... Jste jako malé děti, proto už dále nebudu tuto diskusi číst a nebudu se dále zúčastňovat. Je to naprost zbytečné!

UPOZORNĚNÍ NA POŘAD  (14.5.2006 11:00)

Pondělí 15. května, 16:00, Cesky rozhlas 3, Vltava - diskuse o Jiřím Cieslarovi a Andreji Stankovičovi (moderátor: Vladimír Hendrich, hosté: Michal Bregant a Vít Janeček)

odkaz na článek  (12.5.2006 10:35)

Ačkoliv neznalý výtvorů JC a způsobu jeho psaní, přeci jen jsme přečetl celou zdejší diskusi, myslím velmi přínosnou, a poněkud mi připomíná, byť vzdáleně, reprodukci sporu českého filosofa a biologa Emanuela Rádla a F. X. Šaldy, potažmo jeho stoupenců a epigonů, stran Šaldova způsobu psaní a hodnocení uměleckých děl. JC, jak se mi z mé povrchní znalosti zdá, coby pokračovatel Šaldovi podobného přístupu, K. Filu bych k platonistovi Rádlovi nerad připodobňoval, ale oba představují druhou stranu sporu, oponenta. Tento spor připoměl v posledním čísle LtN (19/2006) Pavel Polák, student germanistiky a komparastiky na FF UK, a je dostupný zde http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=2089

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (11.5.2006 17:33)

Opět tu přibyly nějaké příspěvky, které si zaslouží reakci. (na MVDr Vlka z 29.04.2006 jsem reagovat nechtěl, protože evidentně nečetl příspěvky v debatě a mluví-li o vyrážení otevřených dveří, pak to sám dělá nadvakrát.)

Jak Otovi Horákovi tak Markovi Vajchrovi rád odpovím, i když v případě prvního se z velké části jedná o podobný syndrom "Plha se hlásí..." jako u MVDr Vlka. Je opravdu tak těžké rolovat kousek dolů na této stránce a podívat se, co se probíralo aspoň v posledních příspěvcích?
Bohužel momentálně mám příliš mnoho práce na to, vyjadřovat se přesně k jednotlivým bodům a znovu po dvou měsících něco dohledávat. Dostanu se k tomu nejdřív za týden.

Vracet se k některým věcem je zvlášť otravné proto, že jsem tento víkend absolvoval dlouhou debatu s kompetentními lidmi z oboru a ukázalo se, že problém, o němž píšu v úvodníku, je samozřejmě mnohem širší a obecnější, a proto veškeré personalizování zastírá podstatu věci.

Velmi jednoduše řečeno - psaní Jiřího Cieslara jako kritika bylo a je legitimní a záleží na osobním vkusu, zda takové texty chceme číst. Působení Jiřího Cieslara jako vedoucího katedry filmových studií a reprezentování tohoto oboru ve své osobě na veřejnosti je pro většinu skutečně kompetentních lidí (čili mých učitelů) velmi nešťastné, protože jeho postoj ke kinematografii vytváří naprosto deformovaný obraz toho, čím tento akademický obor je na Západě a může/měl by být i u nás, pokud chceme, aby nás ve světě brali vážně.

Chybou této neřízené debaty, kde většinou reaguju na jednotlivosti, bylo nedostatečné odlišení těchto dvou rolí publicisty a akademika. Je ale také nutné dodat, že nejde pouze o chybu této debaty, ta zásadní chyba se odehrává už na úrovni oněch "nekrologů", o nichž se píše v úvodníku, a je to obecně problém zdejšího kulturního prostředí, které směšuje různé kategorie, pojmy a hodnoty, a pak je nesmírně dotčeno, když někdo chce konečně začít rozlišovat.

Marek Vajchr  (11.5.2006 09:26)

Rád bych se vyjádřil k jednomu momentu Filova zajímavého textu, který, domnívám se, oslabuje jeho argumentaci.
Fila (s odvoláním na text Zdeňka Holého) píše: "Cieslar dokonce často nebyl v přísném slova smyslu ani kritik. Jeho texty vykazovaly mnohdy více funkci poetickou než poznávací (tedy reflexivně-kritickou)". Možná by neškodïlo, kdyby Kamil Fila na tomto místě uvedl dejme tomu pět nebo deset Cieslarových textů, v nichž se tento jeho sklon nejzřetelněji projevil, které tedy názorně reprezentují autorovu nekritičnost a poetičnost. Na jiném místě svého textu Fila sice obecně zmiňuje Cieslarovy texty věnované slavným režisérům, ale jako východisko věcné (tj. na texty, ne na člověka zaměřené) debaty by myslím nejlépe prospěl výběr konkrétních textů s bibliografickými údaji. Nechtěl-li Fila bibliografickým citováním porušit žánrovou čistotu úvodníků, nevadí, na jejich uvedení jistě není pozdě (tak jako, doufám, není pozdě ani na mou glosu).
Sám budu Filovi nápomocný v tom, že uvedu jeden Cieslarův text, který jeho výměr potvrzuje "z druhé strany", neboť – domnívám se – ukazuje , že pokud Cieslar "často nebyl", tak někdy přece jenom byl, a že pokud jeho texty vykazovaly funkci "mnohdy spíše poetickou", tak alespoň někdy i "poznávací", potažmo "reflexivně-kritickou". Jde o recenzi deníků Zdeňka Kožmína a Pařížských sešitů Petra Krále, publikovanou pod názvem Rizika života v poezii a Landolfiho "posunuté křeslo" v Kritické Příloze č. 12/1998. Tato recenze myslím neinklinuje k vlastnostem, která Fila uvádí jako pro Cieslara typické, nýbrž spíše k jejich protipólům: nezabývá se "velkými filmy", ale marginálními, "poloprivátními" literárními texty; nepředstavuje je jako projevy "zásvětní sféry", před nimiž musíme stát v němém úžasu, ale spíše jako "příliš lidské" (nebo, mám-li být terminologicky in, "mocenské") pokusy stvrdit psaním hezký obrázek, jakým by se jejich pisatelé rádi prezentovali sami před sebou i před zraky světa; předmětem Cieslarovy – věcné, analytické, a při vší úctě k pojednávaným autorům dostatečně distancované a nepodlehlé – kritiky je především nezávazná rozbředlost "impresionistického", rádoby "poetického" psaní.
Oč mi jde: Cieslar nebyl monolit, který je třeba buďto oprašovat a leštit, nebo odstřelit. Cieslar byl autorem různých (tj. obsahově, metodologicky a kvalitativně rozrůzněných textů), o nichž můžeme diskutovat. Zdá se mi, že Kamil Fila se poctivě pokusil pojmenovat jistou (podle něj výraznou a převládající) tendenci Cieslarova psaní. Jeho pokus by byl ještě přesvědčivější, kdyby byl zřetelněji podepřen odkazy ke konkrétním textům, které by uvedl jako pars pro toto této tendence. Je možné, že text, který jsem jmenoval, je v kontextu Cieslarova díla "výjimkou potvrzující pravidlo" (pro mě osobně byl výjimkou v tom smyslu, že mě jako jediný Cieslarův text strhnul svou kvalitou skutečně kritického myšlení - což opět neznamená, že bych jiným Cieslarovým textům upíral jiné kvality) – ale tak dalece nechci spekulovat dřív, než Kamil Fila zřetelněji vymezí předmět své kritiky.

odkaz na článek  (7.5.2006 00:13)

MF Dnes - Sobotní příloha 22.04.2006 - JOSEF CHUCHMA - str. 24

Vření mezi generacemi

Článek Kamila Fily ve filmovém časopise Cinepur spustil diskusi, v níž zdaleka nejde jen o osobnost kritika a esejisty Jiřího Cieslara

Především filmový, ale také literární kritik a esejista Jiří Cieslar ukončil letos 16. ledna svůj život. V tisku vyšla řada nekrologů a vzpomínkových textů. Všechny o zesnulém hovořily v superlativech. Tuto jednobarevnost minulý měsíc přeťal mladý filmový kritik a teoretik Kamil Fila. V časopise Cinepur shrnul lednová ohlédnutí za Cieslarem a kriticky se dotkl odkazu tohoto autora (musím předeslat, že Fila zmiňuje i můj příspěvek, který jsem o Cieslarovi otiskl v MF DNES).
Filův článek vyvolal diskusi, jaká tu léta nebyla. Vyjevují se v ní nejen diametrálně odlišné pohledy na film, na umění, na psaní o nich, ale také tu lze vysledovat pozoruhodný generační aspekt: nástup dnešních dvacátníků, kteří mají úplně jinou historickou zkušenost než generace jejich otců, ale i o deset dvanáct let starších sourozenců.

Volání po střízlivosti

Kamil Fila v "inkriminovaném" editorialu napsal mimo jiné: ",Teď se to může, ba musí vyslovit nahlas. Jiří Cieslar byl naším největším filmovým kritikem,‘ hřímá Jan Rejžek, jako kdyby jen netlumočil obecný a letitý konsenzus (potvrzený Cenou F. X. Šaldy) a listopad ’89 byl teprve loni. ,Přesahoval nás všechny nejen svou téměř dvoumetrovou štíhlou postavou, ale především odborností, vědeckostí,‘ sděluje Ivana Benešová, do čehož jí poněkud protiřečí (...) Ondřej Štindl: ,(...) jeho texty (...) byly skvělé absencí potřeby někomu něco dokazovat, někam se zařazovat, ohromit ty správné lidi, potvrdit renomé předního vědce.‘ Co říci střízlivého k tématu vědeckost a odbornost?" poznamenává k tomu Kamil Fila a pokračuje: "Sám Jiří Cieslar v roce 1996 v časopise Iluminace uvedl, že se při vyslovení pojmu ,filmový vědec‘ musí usmívat. O to smutnější v jeho případě bylo, že s léty přibývaly důvody, proč se u tohoto pojmu přestat usmívat. Cieslarovo vědomí, že mu současný svět není nakloněn, se netýkalo jen jeho proslulé aristokratické noblesy a jemnosti, s níž se těžko žije v plebejském českém prostředí. Souviselo též s jeho odborným zázemím, které v porovnání s novou generací akademických badatelů vyhlíželo náhle poněkud nemetodicky, nekoncepčně, nesystematicky, ba co víc, vágně a víceméně jako pouhé pěstění osobní záliby ve velmi malém množství filmů."
Fila upozorňuje, že "kvantum nekrologů (jen Lidové noviny jich otiskly pět!) odpovídalo úmrtí státníka nebo umělce ze zlaté kapličky". A svůj text končí takto: "Ve skutečnosti šlo o poslední záchvěv diskurzu, který již dávno nepromlouval k široké veřejnosti, neboť role intelektuála se změnila. Šlo o diskurz, který nebyl ani dostatečně obecný, ani specializovaně radikální. Byl to hlas posledního literárního člověka v elektronickém věku, kdy se společnost rozpadla na mnoho kmenů, jež si už navzájem nerozumějí a napříště rozumět nikdy nebudou."

Užitečnost sítě

Do poloviny tohoto týdne čítá měsíc trvající diskuse na internetových stránkách Cinepuru přes devadesát příspěvků, někdy rozsáhlých a obsažných. Příspěvky se dělí na polemiku s Filou (ať již jde o jeho pohled na Cieslarovu osobnost nebo o reflexi filmového umění jako takového) a na Filovo dovysvětlování a upřesňování stanoviska; několikrát je rozvinou i ti, kteří se s ním cítí na jedné lodi. Internet zde prokazuje schopnost být výtečným nosičem názorové výměny: prostorová neomezenost, spojená s kontinuálním dialogem, s neexistencí "velitele" debaty, má pochopitelně svá úskalí ve výskytu osobních urážek a různých trapností, ale klady převažují - pokud jde o poznání toho, co si kdo myslí a o co ve sporu běží.
Není náhoda, že nejrozsáhlejší tuzemská kulturní diskuse za několik posledních let se odvíjí zrovna na internetu. Česko začíná být internetem intenzivně penetrováno a "hovory na síti" už nejsou záležitostí vyvolenců.
Ale kromě technických aspektů jsou tu příčiny obecněji kulturní. S předloňským (dobrovolným!) ukončením existence Kritické přílohy Revolver Revue poklesl zdejší polemický náboj na poli tištěných periodik. Česká televize, ač médium veřejnoprávní, nyní alibisticky neprodukuje kritickopolemický kulturní pořad, jakým bývaly Tenký led, Katovna či Síto.

Konec jedné etapy

Fila tvrdí, že Cieslar byl coby pedagog a kritik osobnost iniciační, na jednu stranu fascinující, ale od určité doby působil při výchově studentů víc škody než užitku: nebyl ochoten a schopen seznamovat je s nejnovějšími teoretickými koncepty, s jejichž aparátem jsou dnes na Západě film a vizuální umění analyzovány.
Podle Fily Cieslar metodologicky zamrzl někde na konci 60. let. Ale nejen on: mladý kritik má za to, že ti, kteří v současnosti píší o filmu do hlavních českých novin a populárních časopisů, jsou prakticky všichni více či méně "cieslarovci", impresionisté, kteří se do filmů hlavně vciťují, píší tu emočně, tu moralistně, ale vinou svého nedostatečného či neaktuálního vzdělání jsou často argumentačně mimo, planí a prázdní; nedostává se jim prostředků, jak novátorská díla poznat, natož je publiku rozklíčovat. Jejich referování je tudíž omezené myšlenkově, ale i paletou děl, která čtenářům přibližují. Fila opakovaně v polemice citoval a parafrázoval slova Jiřího Peňáse z nekrologu v Týdnu, že Cieslar v poslední době "nenacházel rovnocenný materiál", tedy že - dovozuje Fila - "pouze vysoké umění si žádá vysoké myšlení, velikost a výška kritika se pozná podle toho, jak vznešeným materiálem se zabývá. Pro mě je to nepřijatelné a snobské. Kritik má rozumět kultuře jako celku," apeluje Fila. Kritik podle něho nemá být přehlíživý, sledováním tzv. pokleslé produkce se neponižuje, naopak, jeho úkolem má být ji vysvětlovat. "Smrtí Jiřího Cieslara skončila jedna etapa, kterou bez zlého úmyslu můžeme nazvat stagnací a agonií," napsal Fila v odpovědi Ondřeji Štindlovi, jenž se jako jediný z "potrefených" kritiků v diskusi ozval. "Teď to padlo, a všichni si najednou uvědomujeme, v jaké krizi se nacházíme. Žádný nový Cieslar nepovstal, protože jeho metodu nelze naučit, média jsou obsazena lidmi, pro které je Cieslar nejvyšší meta, ale oni na něj nedosahují, a mladá generace se teprve snaží dostát západním standardům vzdělání. Ujel nám vlak v teorii, ujel nám vlak v poznání současné kultury, katedry donedávna žily v ,ghettu velkého umění‘. Novou cestou není umění zavrhnout, ale rozšířit naše znalosti a množství kritických přístupů," vysvětluje Kamil Fila. Těm slovům lze rozumět. Za sebe musím říct, že diskuse na cinepuru.cz, na níž by se dalo demonstrovat a z ní odvodit i leccos dalšího o kulturních a mediálních poměrech v polistopadovém Česku, není pro mě zrovna příjemným čtením. Ale zavřít oči a dělat, že neexistuje, je tím nejhorším možným řešením.

Oto Horák  (6.5.2006 23:27)

AD NEKROLOG/Y/ ZA JIŘÍHO CIESLARA

Začátek editorialu nového člena redakce Cinepuru Kamila Fily by se ještě dal
pochopit. Mezi množstvím nekrologů za Jiřího Cieslara byly i některé na můj
vkus přehnaně patetické a tvrzení, že on byl vlastně jediný filmový kritik
hodný toho jména neodpovídá pravdě /několik takových lidí píše i do Cinepuru/.
Rozumím i generační vzpouře, v minulosti jich bylo nepočítaně a vedle zbytečného humbuku přinesly i potřebný pohyb v tvorbě a myšlení. Pokud by šlo o neoslavný, střízlivý pohled na Jiřího Cieslara a na úskalí a meze jeho kritické metody, mohli bychom takový příspěvek jen přivítat. Bohužel, nemůžeme.
Stále více chápu, že Cieslar nechtěl být považován za "filmového vědce".
"Filmová věda" není exaktní a verifikovatelná disciplína jako třeba chemie
nebo matematika. Pracuje s určitými pojmy, jejichž obsah není libovolný, ale
přesto může docházet k různým výsledkům. Důkazem je mimo jiné i Vaše redakční bodování filmů. Subjektivitu se nikdy nepodaří zcela vyloučit a o správnosti se nikdy plně nepřesvědčíme. Za ideál vědeckosti a odbornosti nepovažuji statě přeplněné citáty /nejlépe z Bordwella a Thompsonové, ale dobře poslouží i Bergson a Heidegger, do kterých jsme minulý týden nahlédli/, napěchované cizími slovy /z nichž každé druhé je narativní, diegetický a mizanscéna/ a s poznámkovým aparátem delším než vlastní text. Cieslar by dovedl s trochou snahy psát také tak, avšak místo toho volil český jazyk, často obrazný až poetický, i s rizikem, že bude občas mlhavý. Tento přístup je právoplatnou alternativou a nemusí být v rozporu s metodičností, koncepčností a systematičností. Vyčítat Cieslarovi sledování "velmi malého množství filmů"
nebere ohled na jeho věk a zkušenosti. V jistý čas mu prostě začalo záležet
více na kvalitě než na kvantitě, a tak není divu, že raději sledoval popáté
Vigovu Atalantu nebo Rohmerovo Znamení lva, než aby si hlídal každou novinku.
/Já svou zvědavost ukrotit zatím nedokážu a kdoví jestli je to dobře./
Navíc výtka o omezeném vzorku platí i o řadě dalších odborníků, včetně
některých přispěvatelů Cinepuru. Souhlasil bych s tím, že "umění nám otevírá
cestu k transcendenci", ale nikoli, že "pouze v umění se všichni setkáváme
jako zcela svobodné a rovnocenné bytosti." I tento výrok však stojí přinejmenším za zamyšlení a nezaslouží si diskreditaci. Navíc nevím, kde Jiří Cieslar něco takového napsal a pokud ano, měl Fila použít citát. Distance od účinků umění je jistě zdravá, ale neznamená, že by se člověk měl děsit takto vzniklých emocí. Úplně postačí, když se vystříhá přehnané identifikace a projekce do filmových postav. Umění samo o sobě /jakožto soubor uměleckých děl/ rozhodně není mocenskou institucí /česky zřízením či orgánem/ a už vůbec ne nositelkou ideologie, s kterou se odpuzuje jako oheň a voda. Maximálně se dá mluvit o přítomnosti idejí, které však musí být do celku ústrojně a nenápadně zapracovány. Umění může být pro utilitární účely nanejvýš zneužito a i to obvykle ne ve svých vrcholech. Filův postoj naznačuje zmatek v termínech nebo přemrštěnou podezřívavost. Podobně nepřesvědčivé je pisatelovo tvrzení, že Cieslar ztrácel distanci u svých milovaných autorů a zříkal se formální logiky a empirické evidence. Totéž by se dalo tvrdit u autorů Cinepuru, kde postoj k některým už také klasikům /např. Peckinpahovi a Cassavetesovi/ je příliš "fandovsky" nekritický. Štindlova věta o kladu psaní o filmových postavách jako nikoli "o autorských konstrukcích, ale jako o živých lidech", správná určitě není, ale nemyslím, že vystihuje plně Cieslarův postoj.
Kritikovo čím dál větší soustředění na "velká díla" je známkou zralosti,
na rozdíl od Kamila Fily dobře věděl, že o "béčkových filmech" nemá smysl
psát. /Přesněji řečeno smysl o nich psát má, ale pouze v kontextu
sociopsychologickém, případně ještě "hobbistickém"./ Až úsměvné mi přijde
Filovo podceňování lidí "mimo obor", představa, že by v onom "outu" byl
někdo třeba i dobrovolně a současně byl v "obraze", je zřejmě nad jeho
chápání. S despektem tvrdí, že kritici /v jeho podání pejorativně
"žurnalisté"/ nevědí o tom, že "ontologický status kritiky je vůči umělecké tvorbě druhotný", aniž ovšem se namáhá s dokladováním. Cieslarova
neznámost široké veřejnosti je evidentní, logická a není to žádné jeho
mínus. Jestliže množství nekrologů, které Filovi tak leží v žaludku, alespoň někoho na osobnost zemřelého upozornilo, jsem /nejen já/ tomu rád. Prostor v novinách a časopisech nemusí mít trvale propachtovány hvězdičky showbussinesu. Cieslar i jeho "vyznavači" dobře věděli, že nepromlouval
k "široké veřejnosti" a nikdo nad touto samozřejmostí usedavě nebrečí.
Role intelektuálů se nepochybně mění průběžně a jejich vliv v poslední
čtvrtině 20. století poklesl, avšak na posledního literárního člověka si ještě
počkáme. Lépe řečeno se ho nedočkají ani naši vnuci. Závěrečná Filova věta
je typickou "postmoderní" frází, která démonizuje současné "změtení jazyků".
Nemálo by o něm mohli vyprávět už naši pradědečkové a prababičky a je o tom
cosi dokonce, což je už nějaký pátek, v bibli. Každá doba si o sobě myslela,
že právě ona je pupkem světa.

P.S.
Omlouvám se za ne úplně návazný a souvislý článek, ale šlo mi o postupné
vyvracení jednotlivých Filových tvrzení a tak jsem v podstatě kopíroval
jeho výstavbu textu.

anonym  (6.5.2006 21:50)

ad X
"pokoušet se dostat na Filmovou vědu", to zní pěkně :-) myslíte "Katedru filmových studií", jak ji budoval a bránil JC, že?

Zdeněk Holý  (6.5.2006 20:26)

Myslím, že to začalo, když mě porodila moje matka. Nebo X myslíte, že ještě dřív?

X  (6.5.2006 20:20)

PRO ZDEŇKA HOLÉHO
Nepokoušel jste se dostat na Filmovou vědu? a neúspěšně? Že tady by to začalo? Možná to byl jeden z důvodů, proč nakonec JC nereagoval.

MVDr Vlk  (29.4.2006 19:10)

Cieslara a jeho styl nikdo neprohlašoval za závazný, jediný platný model: a to je moment, který z celého Fílova článku dělá vyrážení otevřených dveří.

Kůň nemá peří. Ani ten nejlepší. Fíla žije ve světě ptáků a má pocit, že jich tu není dost. A že ani toho nejsvobodnějšího koně by neměli lidi "mimo obor" mít tak upřímně rádi a v úctě. Taky jde o úzkost z různých disciplín: soutěžíte v lítání, upínáte se na to jak diví, a pak vám dvacet publicistů dá svobodně najevo, že je víc zajímá cválání. Pokud jste soutěživý typ, tak vás to znejistí, zavrávoráte, křiknete.

mfish  (25.4.2006 20:48)

komentář
myslim, ze se mylis v kultu mj. p.s.hoffman i b.murray. dej kdyztak vedet, reknu proc.

Zdeněk Holý  (13.4.2006 08:59)

PRO ADÉLU
"Bez urážky, je velmi snadné plivat na památku člověka, jenž už není mezi námi, a jenž už se nemůže nijak bránit, ale je to poněkud zbabělé, nemyslíte?"
Jednak tady nikdo z tech, co Cieslara kritizuji, nepise o osobe ale o dile. Nevim, proc by se z kritiky dila stalo smrti jeho autora plivani na pamatku???
"Branit"? Kdyz jsem kdysi napsal clanek zpochybnujici kvality Cieslarova psani, doufali jsme v redakci Cinepuru, ze se ozve. On se skutecne po roce ozval a chtel napsat protireakci. Vse bylo domluveno, mel zcela volnou ruku. Text nakonec neodevzdal ani po terminu, i kdyz jsem mu nekolikrat volal a o text ho nejen z duvodu redakcni uzaverky upenlive prosil.
Vedle toho jsem byl domluven s Hostem, ze pro ne udelam profilovy rozhovor s Cieslarem. Nikdy k nemu nedoslo, predevsim z nedostatecneho zajmu z druhe strany.
Tolik k one nemoznosti se branit.

Netvor z Černé laguny  (13.4.2006 01:09)

"Dokazuje totiž, že Jiří Cieslar byl osobou, která bude nejen zdejšímu, tak malému rybníčku českých (nejen) filmových kritiků, ještě dlouho chybět." - o tom ten ten článek a diskuse přesně mluví, nebo ne? o odchodu autority a rozpadu české kritické scény nejen na "starší" a "mladší", ale i naprostá fragmentace na další kmeny a pop-kultury, z čehož bude chvilku pramenit ten smutek - aspoň tak to zčásti chápu...

Adela H.  (12.4.2006 23:41)

Vážení zúčastnění pánové!
Již delší dobu sleduji Váš "diskurz" a nyní mi nedá, než se k němu připojit. Pana Cieslara jsem znala osobně, a mám takový dojem, že se rozhodně musí nyní náramně bavit, ať už je kdekoliv, když pročítá těch 98 komentářů k jednomu nevalnému článku.
J.C. byl Člověk s velkým Č, citlivý a inteligentní (možná na vkus některých z vás příliš emotivní), nicméně člověk, který až do konce zůstal svůj. Bez urážky, je velmi snadné plivat na památku člověka, jenž už není mezi námi, a jenž už se nemůže nijak bránit, ale je to poněkud zbabělé, nemyslíte?
Ještě snad malá poznámka... odchod J.C. nebyl vubec nečekaný, ano byl náhlý, ale byl to odchod člověka, který se již dlouhou dobu potýkal se smrtí a jen myšlenka na jeho nejbližší ho odrazovala od posledního skoku do její náruče.

Konečně... Cílem mého článku nebylo rozepisovat se o tomto vzácném člověku, jakkoli "problematické" snad byly jeho názory filmového kritika.
Spíše jsem se chtěla pozastavit nad tím, kolik času a energie bylo potřeba vynaložit k udržení této internetové dizkuze, a pousmát se... Dokazuje totiž, že Jiří Cieslar byl osobou, která bude nejen zdejšímu, tak malému rybníčku českých (nejen) filmových kritiků, ještě dlouho chybět.

A tak děkuji Vám, pánové, ze takto vyjádřenou úctu, ač možná v mnoha případech nechtěně.

A hlavně... děkuji Vám, pane Cieslare!

Jirka  (9.4.2006 18:41)

dekuji za clanek i pripojene prispevky autora, ktere pro me mely cenu "uzivatelskeho pruvodce". nebudu psat "pekne", pekne byly texty J.C., pisu chytre napsane a dulezite.

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (9.4.2006 12:19)

(OMLOUVÁM SE VŠEM PŘEDEM ZA POSLEDNÍ DLOUHATÁNSKÝ PŘÍSPĚVĚK)

ONDŘEJ ŠTINDL

Vaše reakce se mnou prvně ze všech ostatních trochu pohnula a nutí mě reagovat trochu jinak než odpálkováním. (Případně normální debatou, jako u Jana Koláře.)
Citace Andreje Stankoviče mi nevadí, nejsem militantní odpůrce subjektivního psaní. Zajímá mě filmová kritika jako celek, od fanouškovství na internetu přes novinový mainstream a specializované populární časopisy, až ke kulturním revue a odborným filmovým časopisům.
Sebevraždu v nejbližším okolí jsem zažil, osobní otřes z odchodu někoho blízkého znám. Filmovou teorií rozhodně nežiju. Základ mojí práce tvoří praktická žurnalistika v Cinemě, editování textů do Cinepuru a osvětové, popularizační a přehledové přednášky, většinou o historii asijské kinematografie. Čili většinou málo abstraktní, co nejvěcnější a obyčejným lidem přístupná komunikace. (I v Cinepuru lidi nutím psát srozumitelněji. To, co říkám tady na fóru, se dost liší od obsahu většiny debat, které jinak o filmech vedu.)

Váš příspěvek mě inspiroval na několika místech. Začneme specifičností těch textů, které nazývám "nekrology" (a beru je jednoduše jako "řeči za mrtvého").
Vybírám Váš odstavec: "Někde dole jsem ale psal, že nekrolog je specifický žánr, k němuž skutečně patří zevrubné a odstíněné zhodnocení ´života a díla´. Vy je v kritizovaných textech nenacházíte a vyvozujete z toho docela dalekosáhlé závěry - otázka ale je, jestli v těch krátkých útvarech, které (mám-li mluvit jenom za sebe) neměly ani ambici být skutečným nekrologem, mělo význam něco takového hledat."
Myslím, že mělo. Možná snad větší, než u standardních nekrologů. (Řekněme, že ty napsali Jiří Peňás v Týdnu a Vladimír Novotný v jednom literárním časopise, blízko k tomu měl Viktor Šlajchrt v Respektu a Andrej Halada v Reflexu) Už jsem to tu uváděl trochu jinak v jedné odpovědi: Suchopárné věty o neznámém člověku s nikým nepohnou. Ale osobní vzpomínky pomůžou utvořit obraz "člověka, kterému nešlo o suchopárnou vědu, ale o něco lidského". Cítíte tu sílu, tu příznačnost, tu snahu ochránit intelektuála jako člověka v zásadě citového, "prodat" ho jako blízkou bytost, přiblížit ho běžnému čtenáři a zároveň tohoto "citového intelektuála" ochránit před kritikou "superracionálních intelektuálů", kteří jsou předem diskvalifikováni kvůli nedostatku citlivosti? Pokračujme dále…

"Pokud jde ale o mě, nebýt rozrušen Cieslarovou smrtí, nepsal bych nic. Neměl bych k tomu - naštěstí - důvod, k úrovni české filmové kritiky a publicistiky se v článcích vyjadřuju minimálně, k teoretickým koncepcím vůbec. A ani můj pokus vyrovnat se v textu se smrtí JC se těch témat prakticky netýkal.
máte pravdu v tom, že o jiných způsobech psaní o filmu než byl ten Cieslarův v tom textu není ani slovo. Nevím ale, proč by tam v danou chvíli mělo být."
- Nepodivuju se té situaci, nic nevyčítám a není mi proti srsti, kolik se objevilo článků na téma smrti JC, pozornost věnuju POUZE jejich příznačnosti a způsobu, jakým jsou napsány a co sugerují. Takhle totiž pracují mýty a ikony, takhle vzniká aura nenapadnutelnosti. Vůbec není třeba cokoli rozebírat a zmiňovat, stačí neuvažovat o ničem jiném a nerozebírat nic konkurenčního, neukázat kontext. Příznačná je ta úplná eliminace a anonymnost "protivníků", jakýchsi "předních odborníků", o nichž mluvíte s nonšalantní přehlíživostí. Nejde tedy o to, že byste přímo zakazoval třeba mnou zmiňovanou dekonstrukci. Jde o tu nemožnost postavit ji na stejnou úroveň, a to právě a prostě proto, že se o ní neuvažuje. Na piedestalu stojí moudrý muž, který rozmlouval s filmovými postavami, jako by to byli živí lidé, a to je přece krásné a dojemné. Kdo by proti tomu mohl něco namítat…?

Říkáte sám: "otázky filmové teorie ve mě (narozdíl od smrti přítele) tak prudké citové reakce nevzbuzují." Ano, vy to téma neotevřete, přestože pro lidi, kteří se v tom oboru pohybují, je to velmi palčivé, ale po záplavě takovýchto vzpomínek se zřejmě v běžném tisku definitivně uzavřel Cieslarův odkaz jako nedotknutelný. K historkám o noblesním člověku už nikdo nemohl a nesměl nic dodat. Většina čtenářů na ty texty zapomene, lidé, kteří znali Cieslara a neviděli do "zákulisí" a znali jen jeho inspirativní tvář, už nic dalšího číst a psát nechtějí. Nevidím v tom žádný záměr, to uzavření diskuze je vedlejší důsledek.

Ještě se ale podívejme na tu inkriminovanou pasáž, která je podle mě, ne jen nějakou osobní vzpomínkou, ale kupodivu velmi pečlivým vysvětlením, jak se chovat k Cieslarovým textům a odkazu.
"Pamatuju si na štěstí, jaké z něj vyzařovalo, když měl příležitost se s někým pustit do výměny názorů. Byla vážně radost s ním nesouhlasit, nebyl v takových okamžicích ´protivník´, spíš spoluhráč - nutně shovívavý, zašlapat druhou stranu do země by mu jistě nedalo moc práce. Hlavně si ale pamatuju chvíle nad jeho texty, kdy by si jeden souhlasit nebo nesouhlasit vlastně ani netroufl, protože by se s nimi musel dostat na stejnou úroveň, aby k nim mohl cokoliv dodat."
Cieslar je tedy nejprve vylíčen jako někdo, kdo má absolutně navrch nad ´protivníkem´. Jakoby znal všechny interpretační přístupy k filmům. Není zde řečeno, kdo by mohl být možný protivník, může to být kdokoli. U profesora se navíc předpokládá, že má přehled o všech metodách, diskurzech a paradigmatech, může tedy být hlavně partnerem, nepotřebuje si nic dokazovat. Poté přichází vyznání, že nad četbou Cieslarových textů "by si jeden" (není řečeno Ondřej Štindl; to pak znamená tedy "kdokoli"), ani netroufl nesouhlasit, pokud by se s nimi nedostal na stejnou úroveň.
Co to znamená? Jde o jazykovou úroveň? To by byly Cieslarovy kritiky jen "krasopsaním", formální hříčkou. Jde o "výšku" myšlení, výšiny ducha, resp. hloubku poznání? Jak a čím se měří hloubka? Subjektivním ponorem, empatií, ponorem do hlubin tajemství lidské existence? To jsme tedy u toho, že vrcholem (i hlubinou) je existencialistické myšlení. Nic víc a nikam dál se dostat nemůžeme, jakmile začneme mluvit o "bytí", všechno ostatní bledne. Existencialistické myšlení nepotřebuje nikomu nic dokazovat, má absolutně navrch, stává se partnerem jiným názorům. Teď sice není jasné, jestli jsou to názory pouze v rámci existencialistického paradigmatu, nebo i názory patřící do jiných paradigmat. Vzhledem k tomu, že se ale v textu o jiných paradigmatech nemluví, získává existencializmus absolutní vládu, je jediným paradigmatem.
Slovo "úroveň" PŘEDEVŠÍM naznačuje jistou vertikální hierarchizaci myšlení a poznání, něco je výš a něco níž. Co, nebo kdo je níž? Jen ten, kdo nemá tak hlubokou empatii, jen ten, kdo k sobě není absolutně upřímný a není schopen klást si otevřeně otázku "co se mnou tento film dělá jako s člověkem, jak osobně mě oslovuje" (teď vyjímám popis Jiřího Peňáse, který pokračuje ve stejné logice).
Teď už snad moje interpretace "nepoužíváš-li stejný diskurz jako Cieslar, jsi nízký červ" není tak nepochopitelná a svévolná. Ona jen dovádí do důsledků tvrzení o Cieslarově "přirozené" nadřazenosti, dobrotivé shovívavosti a pronikavosti jeho zraku. Současná filmová teorie a kritika nechápe sama sebe hierarchicky, ale jako soubor různých map, vidí různá paradigmata a diskurzy vedle sebe, horizontálně. (Proto je třeba urážející číst si vzkazy lidí, kteří se v tom neorientují, že se stavím NAD Cieslara.)
Jistě, v sousloví "nízký červ" je trocha ironie, ale v zásadě jde o to, že pokud vzpomínka na Jiřího Cieslara používá vertikální příměry a vyhýbá se uvést jiné přístupy (a je jedno z jakého důvodu; byť lidsky pochopitelného), pak je všechno konkurenčního odsunuto na vedlejší kolej. Jiný – horizontální – systém organizace metod a vědění jakoby neexistuje.

Že nejde jen o Vaši nahodilou vzpomínku dokládají i jiné výroky z dalších vzpomínek a nekrologů. Jan Rejžek říká například "Když však bylo třeba, neváhal sestoupit z výšin jungovského znalce a odhalit prázdnotu kýčů, jako byl Kolja nebo Kytice." (Nevymezoval bych se vůči označení dotyčných filmů za kýče, poukazuju na potřebu používal metafory o výšinách, kde je dokonce skutečná kritika - a ne jungiánsko mystické meditování – cosi, co se odehrává "níže".) Jiří Peňás mluvil o tom, že JC v posledních letech "nenacházel rovnocenný materiál", tedy, že pouze vysoké umění si žádá vysoké myšlení, velikost a výška kritika se pozná podle toho, jak vznešeným materiálem se zabývá. Pro mě je to nepřijatelné a snobské. Kritik má rozumět kultuře jako celku a rozlišovat ve všech jejích oblastech; sledováním mainstreamu či exploatačních filmů se nijak neponižuje.

Už je to jistě hodně dlouhé, ale přece jen se musím vyjádřit ještě ke dvěma věcem. Jednou byla Vaše poznámka v první reakci, že se dopouštím téhož, co vyčítám JC, a pak to nařčení, že vytvářím fikci o sevřené skupině cieslarovců.
I) Prvně jste o mě napsal (a nějak už je mi jedno, že je to naštvané, to pomíjím, jde o princip):
"Jeho (tj. moje, pozn.K.F.) neotřesitelně logická mysl jistě bude schopna usmířit i kritiku Cieslarova údajného sklonu zbytečně psychologizovat s briskní analýzou motivace autorů textů o Cieslarovi, které podle pana Fily jsou ´příznakem touhy po otcovské figuře a guruovi´."
Vaši větu jsem tehdy nazval "slovní špaletou" ne z důvodů, že bych Vás chtěl urazit, ale proto, že jsem nerozuměl, co mi chcete říct. Bylo to opravdu hodně zašmodrchané.
1) Sklon psychologizovat nebyl u JC údajný, ale faktický a do úmoru neustále aplikovaný. (Za všechny ty desítky textů, dám jediný příklad "Jak navázat vztah se sebou?", věnovaný Fellinimu, in: Concertino ohlédnutí; příznačně poslední text knihy. To je tak přepísknuté a nehorázné psychologizování, až se vůbec divím, že to někdo mohl propustit do tisku. Člověk by si myslel, že Cieslar o Fellinim nejen četl a díval se na jeho filmy, ale přímo s ním vyrůstal, nebo mu snad viděl rovnou do hlavy, nebo dokonce (!), byl sám Fellinim. Nic to nemění na tom, že text je stylisticky krásný, košatý a podmanivý. Naivní čtenář tomu snadno podlehne.) 2) Pokud píšete, že u Cieslara šlo o "údajnost", mělo by z logiky jeho věty jít o údajné psychologizování i u mě, tím ovšem pokus chytit mě do takto nastražené sítě postrádá smysl. Buď Cieslar podle logiky Vaší věty NEpsychologizoval, a tím pádem ani já ne. Anebo se Cieslar DOPOUŠTĚL tohoto nekorektního prostředku a já prý pak také (na to už ovšem nejsou důkazy). Tou druhou volbou se ovšem obviní Kamil Fila, ale Jiří Cieslar není "zachráněn". Takovému postupu nerozumím. 3) Jenom zopakuju, že ne každý výklad textu musí být psychologický a také, že intence lze lépe odečítat a přisuzovat autorům psaných článků (jednotlivcům), než filmům (kolektivním dílům). Moje interpretace je každopádně symptomatická a vychází z rétorických figur, ne explicitních a vědomých záměrů pisatelů. Viz výše demonstrace na jednom Vašem odstavci výše.

II) Konečné slovo k tomu, že konstruuju plané konspirační teorie:
"Vytváříte fikci jakési sevřené skupiny cieslarovců, která jedná koordinovaně, vlastně je to mocenská struktura (používáte pro ni slova jako ´církev´), je to skupina nadaná jakousi společnou vůlí a prosazující jakýsi společný záměr. Je to zlovolný záměr - chce ´ostrakizovat´ ten přístup k filmu, jaký praktikujete vy, protože ho - jak píšete - nenávidí."
NE, "církev" jsem nepoužil" a NEmyslím, že to je organizované. Použil jsem pojem "věřící", jenž byl cílený na ten esencialismus, elitářství, impresionismus, psychologizování o autorovi a víru v univerzálnost diskurzu o lidském bytí atd. (Debata o tomto stále neprobíhá, proč, ptám se…)
Teď už bych se donekonečna opakoval, čili zkratkou: To, že je mnoho kulturních (příp. i filmových publicistů) očarováno impresionistickým diskurzem a jejich filozofický horizont tvoří existencializmus a jungiánství (a stačí mít o tom jen velmi zběžnou představu), neznamená, že oni sami jsou schopni a ochotni takhle psát, jen to prostě obdivují a nekritizují. Když zemře někdo, kdo toto filozofické paradigma a tento kritický diskurz splňoval na takové stylistické úrovni, jako JC, pak tito publicisté, píší oslavné nekrology a vzpomínky. Chybí tomu odstup nejen proto, že jsou tito pisatelé zasaženi osobně, ale i proto, že prostě jiný, podobně široce rozvinutý diskurz neznají. Jsou ovlivnění tím, co se sem dostalo zhruba do konce 60. let a novější trendy je nezajímají či je z jiných důvodů míjejí.
Odtud plyne i strach z nového, jehož vedlejším efektem je ostrakizace, nebo rovnou vyhrožování. Ostrakizace probíhá třeba tím způsobem, že se v souvislosti s JC píše o nudných vědcích, kteří chápou filmové postavy jako konstrukty, a hned máme vyrobené strašáky "ošklivých racionalistů bez citu".
Vyhrožování pak u některých pisatelů (ne u Vás), probíhá zase tak, že volají "jen počkejte, ono se to kormidlo dějin zvrátí" nebo dokonce fantazírují o tom, že "na Západě už je to zase jinak" (V. Suchánek: "…filmová věda venku postmoderní teorie dávno opustila a začíná se pomalu vracet tam, kde skončili takoví jako byl Jiří Cieslar"), aniž by tomu, co se děje, rozuměli a viděli do toho, nedejbože, aby podali nějaký důkaz ke svým tvrzením (i když jsou k tomu vyzváni). Případně si vezmou na pomoc morální kázání o pokoře, neboť to působí vždycky dobře a ušlechtile a člověk se u toho nemusí nijak namáhat. Pocit morální převahy je tak slastný a snadný.

Rád bych to opravdu zakončil nějak smířlivě. Váš druhý příspěvek jsem bral jako zatím nejupřímnější snahu někoho z "potrefených" vypořádat se s noblesou a rozumně (byť napodruhé), s nečekaným útokem něčeho, co bylo dosud skryté pod hladinou a najednou to zasáhlo do citlivého místa. Ano, roky se o určitých věcech nemluvilo a nesmělo mluvit. Nejprve proto, že tu byl jiný režim (který zakazoval "západní teorii") a pak proto, že zasloužilí bojovníci proti režimu sice měli morální zásluhy, ale odborně zaspali a už se jim nechtělo dál pracovat a vyhovovalo jim žít ve slonovinové věži.
Smrtí Jiřího Cieslara skončila jedna etapa, kterou bez zlého úmyslu můžeme nazvat stagnací a agónií. Obor se sice pomalu vyvíjel i bez něj a mimo něj, ovšem stále tu pro laickou nebo pololaickou veřejnost stála jeho autorita – pokud se někdo vykázal jako "filmový vědec", byl "informovanými laiky" automaticky řazen k Cieslarovi (tyhle bizarní situace zažilo mnoho lidí, nejen já, jehož domovská katedra není v Praze, ale v Brně.)
Teď to najednou padlo, a všichni si najednou uvědomujeme, v jaké krizi se nacházíme. Žádný nový Cieslar nepovstal, protože jeho metodu nelze naučit, média jsou obsazena lidmi, pro které je Cieslar nejvyšší meta, ale oni na něj nedosahují, a mladá generace se teprve snaží dostát západním standardům vzdělání. Ujel nám vlak v teorii, ujel nám vlak v poznání současné kultury, katedry donedávna žily v "ghettu velkého umění". Novou cestou není umění zavrhnout, ale rozšířit naše znalosti a množství kritických přístupů.

Kromě Jana Koláře, který se věcně zeptal na několik detailů ohledně užití některých pojmů, ostatní oponenti zatvrzele odmítají jakoukoli seriózní diskuzi a převádějí vše do osobní roviny.
Je jednoduché vylíčit Kamila Filu jako "sebestředného mladého snaživce" a objevovat mu, že "svět není černobílý" a že "je potřeba učit se pokoře". On přitom jen pokorně tlumočí právě to, že svět není černobílý, na konkrétních příkladech. KF není ničeho vynálezce, vůdce, mluvčí a nejvyšší patron s patentem na rozum. Jen unavený a mírně naštvaný student. Řadový pěšák, který chce, aby se věci konečně trochu hýbaly a aby o tom pohybu také věděla veřejnost.

Josef Žralok  (9.4.2006 02:14)

A v tom je právě ten problém. V kinematografii existuje jak Jasný, tak i Tarantino - a kdo neumožní ostatním zabývat se díly obou tvůrců a navíc na ně aplikuje stejný metr/metodu výzkumu, ten je JEDNOSTRANNĚ zaměřený a uvaluje na kinematografii JEDNOSTRANNÝ teror.

Josef Žralok  (9.4.2006 02:06)

A v tom je právě ten problém. V kinematografii existuje jak Jasný, tak i Tarantino - a kdo neumožní ostatním zabývat se díly obou tvůrců a navíc na ně aplikuje stejný metr/metodu výzkumu, ten je JEDNOSTRANNĚ zaměřený a uvaluje na kinematografii JEDNOSTRANNÝ teror.

EGOD  (9.4.2006 01:55)

Samozřejmě, že "b-I-li", psal jsem to b-Y-tostně rozechvělý!

EGOD  (9.4.2006 01:52)

"Já bych mu přál, aby ho jenom čtyři estébáci hodinu byli do hlavy a rozbili mu nos a všecky zuby. To bych mu přál, aby to zkusil a pak ať nedělá takový filmy. A pak bych... a nebo, kdyby po něm někdo střílel skutečně... a nebo, kdyby si pobyl alespoň jeden večer v koncentráku ve sklepě." Tak ptavil slovo od slova Vojtěch Jasný!
"Pokora mladý muži není jenom prázdný pojem, leč naplnit ten výraz významem, to dá věru práci. Hodně štěstí," tak pravil slovo od slova Jan Schejbal!!
TAK TEDY, HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZLEJ PRYČ!!!

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (9.4.2006 01:50)

JOSEF ŽRALOK

Ono neva, že se to jmenuje "filmová studia", to je úzus i na Západě. Jinak souhlas se vším.

Akorát nevím, jak by se do Cinepuru dalo napsat přijatelně dlouhé heslo na téma "metodologie", když okolo na to téma vycházejí celé knížky.

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (9.4.2006 01:45)

JAN SCHEJBAL

"Vcelku rychle a jednoduše "odbýváte" ty, kteří v dobré víře přispěchali s dobrou radou, že je třeba ubrat na razanci a sebestřednosti a neochvějném přesvědčení, neboť jejich zkušenosti jim říkají, že nic není černobílé"
- Tady by mě zajímalo, co líčím černobíle. Mám pocit, že nedělám nic jiného, než že relativizuju a uvádím věci do kontextu a ukazuju PODMÍNKY, za kterých něco platí. (Je problém v tom, že se nezdržuju dlouhými zašmodrchanými větami a píšu úsečně? Ono se to při tom objemu reakcí, co se na mě valí, moc cizelovat nedá.)
O absolutnosti svých tvrzení přesvědčení nejsem, jde mi akorát o to někde začít, shodnout se na nějakých pojmem a systémech. Závěry jsou vždy dočasné, východiska ale mohou být jasná. (Zatím ovšen nejsou ani ta, neboť ony klíčové čtyři argumentační body zatím všichni ignorují.)

Snažím se hledat ve Vašem příspěvku a nevidím nic konkrétního, promiňte, nemyslím to ve zlém.
Např. co jsou "plamenné obhajoby neobhajitelného" nebo kam míří věta "závěry, které vyvozujete ze slov napsaných někým, koho kdoví proč pokládáte za svého oponenta, jsou zjednodušující, nepřesné" ??
Mám moralizovat nad Vámi, že nade mnou jen moralizujete, ale žádné téma jasně neotevřete?

Mimochodem, chápu správně z Vaší věty "zůstanou propříště navždycky VAŠIMI závěry a objektivitě se vyhnou pořádným obloukem", že ona snad existuje nějaká pravá objektivita? A kdo je pak jejím pánem? Jen dodám, co jsem psal v minulém příspěvku (stačí se podívat). Já se opravdu NEdomnívám, že jí LZE dosáhnout. Proč mi podsouvat, že to tedy chci?

"Bude vskutku zajímavé sledovat následky Vaší pedagogické praxe, uplatníte-li stejný metr na své studenty." - V těch pár přednáškách, co jsem kdy měl, jsem vždycky upozorňoval na mnohost různých pohledů. Nemám rád stará ani nová dogmata, upozorňuju na ně pořád. Trávím tím tolik času, že se někdy až bojím, že posluchačům při vysvětlování principů určitých náhledů uniknou ta jednoduchá pozitivistická data (co, kdo, kdy, kde).

V úvodníku demonstruju jeden jednostranný pohled, který je ve zdejším prostředí silně zakořeněný (filmy je nutné vykládat autorsky; médium má esenci a teleologii; je nutné zaměřovat se pouze na "hodnotné filmy"), a ten odmítám ve prospěch větší plurality. Kde je černobílost? Žádám o vysvětlení.:)

Btw, "Plankt nad stavem filmové kritiky" napsal kdo a kde to vyšlo? Docela mě to zajímá. Bez ironie. Textíky tohohle typu rád sbírám.

S Vojtěchem Jasným míříte správně. Jeho výroku o Tarantinovi (a estebácích, ne koncentrácích) se v okruhu lidí, co znám, smějeme docela často. Pan režisér má problémy s oddělováním fikce a reality. Mnohé malé děti to zvládají líp. Experimentálně ověřeno! :)

P.S.
Zítra snad pošlu ještě co nejvstřícnější a hodně dlouhou reakci Ondřeji Štindlovi (který napsal pár zajímavých poznámek), a pak se z této diskuze na chvíli vytratím, dokud se tu nezačnou řešit věcné body a příspěvky se nebudou zakládat na tom, jaké emoce si kdo promítá do čtení mých holých vět bez náležitě "pokorných kudrlinek". Návod zní: zkuste to číst ne tak, že to říká sebetředný a nafoukaný člověk, ale unavený student, který musí chodit do školy a pracovat na dva až tři poloviční úvazky (podle měsíce). Zoufalství, že bych tu měl ve svém neplaceném a titěrném volném čase suplovat nějaký "generační hlas mladých teoretiků", se přelévá do co nejúsečnějšího způsobu vyjadřování.

Jan Schejbal  (8.4.2006 23:36)

nedá mi to, abych mlčel:-) Pane Filo, přečetl jsem si Váš rozhovor, kde se svěřujete se svou touhou postavit se za katedru. Mno, srovnám-li Vaše plamenné výtky vůči úrovni a stavu filmové teorie na tom našem zaprděném českém dvorečku, tak se nemohu ubránit DOJMU, že to tady bude ještě navýsost veselé. Proč? Inu třeba proto, jak vcelku rychle a jednoduše "odbýváte" ty, kteří v dobré víře přispěchali s dobrou radou, že je třeba ubrat na razanci a sebestřednosti a neochvějném přesvědčení, neboť jejich zkušenosti jim říkají, že nic není černobílé (ani ty starší nebarevné filmy). Bude vskutku zajímavé sledovat následky Vaší pedagogické praxe, uplatníte-li stejný metr na své studenty. Už teď se na těchto stránkách objevují jisté náznaky adorace. Což teprve, až se z Vás stane osoba úctyhodná svým postavením?
Jinak bych Vám rád doporučil relativně starý text "Plankt nad stavem filmové kritiky" (tuším, že se tak jmenoval). Tam by pro Vás mohlo být leccos inspirativní a možná byste mohl trošku ubrat na razanci svých odsudků.
Jinak Vaše suverenita či jistota jsou naprosto legitimním projevem známým v mnoha podobách (např. i patologických), avšak závěry, které vyvozujete ze slov napsaných někým, koho kdoví proč pokládáte za svého oponenta, jsou zjednodušující, nepřesné a zůstanou propříště navždycky VAŠIMI závěry a objektivitě se vyhnou pořádným obloukem. Ovšem na druhou stranu je třeba uznat, že Vaše plamenné obhajoby neobhajitelného mají také pozitivní význam: pomáhají Vám osvojovat si řemeslo.
Ten rozhovor s Vámi je opravdu velmi poučné čtení. Myslím, že mne z Vašeho pera už těžko co překvapí. Nebudu se tedy divit Vašemu případnému odsudku takového Vojtěcha Jasného, který v jednom rozhovoru říkal na adresu Tarantina: "Víte, on kdyby měl Tarantino možnost zažít byť jen jediný den v koncentráku, tak by takové blbosti prostě netočil" (citace nebude přesná, ale význam je navýsost jasný, tedy alespoň mně). Pokora mladý muži není jenom prázdný pojem, leč naplnit ten výraz významem, to dá věru práci. Hodně štěstí.

Josef Žralok  (8.4.2006 20:19)

Je mi jedno, o čem psal prof. Cieslar v Literárních novinách či v Reflexu, ani mi nevadí, že pracoval v těchto médiích a ve svých publikacích bez metodologie.
Našel-li si okruh čtenářů, není důvod mu to vyčítat.

Problémem je výhradně jeho akademické působení - a nejen jeho:
Např. u nás postrádám skripta, která by shrnovala jednotlivé metodologie s praktickými ukázkami jejich aplikací na filmová díla.
(Pomíjím u nás publikované dějiny filmových teorií, protože neobsahují současné metodologie.)

Důsledkem toho je obor "film studies" u nás k smíchu i těm nejspekulativnějším humanitním oborům, protože většina z nich nějaké metodologické příručky či skripta má a jejich studenti se neučí popisovat prchavé dojmy, nýbrž systematicky a s určitou koncepcí provádět výzkum již od prvních ročníků.

Co se týká u nás publikovaných teoretických a metodologických prací, několik lidí v NFA a Iluminaci sice odvádí dobrou práci a studenti či doktorandi v Cinepuru také, ale je trochu bizarní, že si studenti musejí pomáhat svépomocí, mají-li zájem dělat vědu, protože docenti a profesoři publikují jen své dojmologické články. (Samozřejmě to neplatí bez výjimky.)

Je tedy třeba nejen diskutovat, ale i zahájit akci. Pro začátek by mohl být např. v rubrice Pojem popsán samotný termín "metodologie" (míněno "metodologie práce s filmovým dílem v rámci film studies") a časem, až "metodologická generace" obsadí všechny klíčové pozice na katedrách filmových studií, snad budou i skripta. A filmová věda se konečně stane vědou, i když se nedávno přejmenovala na "filmová studia".

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (8.4.2006 11:05)

RAŠEK
"Vážení a milí ,,Sokalové", Ty, kterých se týká, myslím dobře vědí, oč mi tímto oslovením jde."

- To bohužel nevím a působí to na mě nesmírně zmatečně. Prosil bych o vysvětlení a prověření mých myšlenkových pochodů, které toto oslovení rozpoutalo:
Sokalova aféra se týkala toho, že současné humanitní obory mají přebujelý teoretický aparát, ale hlavně, že se v nich často píše nekontrolovaně a pak se takto "automaticky generované postmoderní texty" nejen nedají číst, ale hlavně verifikovat. Sokal tak konfrontoval přírodní vědy s humanitními obory.
Princip sporu tady v tomto fóru spočívá v tom, že NAOPAK impresionistické texty nelze verifikovat, a to proto, že právě NAOPAK nemají vypracovanou terminologii a občas jim chybí logika.

Situace ve filmové kritice u nás se ovšem zase ani zdaleka nepodobá tomu, co kritizoval Sokal u "postmoderní filozofie" (kterou si taky nutně zjednodušil). Jednak tu není žádný časopis, který by umožňoval postmoderně montovat texty a jednak tady na to ani nejsou lidi, kteří by to dokázali a něco by z toho měli (např. akademické tituly).
Co je ale nejdůležitější – pokud se současná generace filmových kritiků, historiků a teoretiků o něco snaží, pak jedině o co nejlepší srozumitelnost, ověřitelnost a co nejširší použitelnost vlastních výzkumů a názorů. (Např. nepsat snobské recenze do novin a chápat tak různé subkultury, nově organizovat restaurování a promítání určitých filmů či přispět k zavedení mediální výuky na základních a středních školách tak, aby to bylo systematické a zároveň ne nudné a pedantské.) Základ toho, co se teď pomalu rodí, není v tom ohromovat někoho svými znalostmi, ale spíše psát podle střízlivých pravidel.

Milovníci poezie budou tvrdit, že umění nelze uchopit a spoutat pravidly, tabulkami a grafy, ale v tom míří úplně vedle. "Nová historie a kritika" pouze říká, že DOKUD TO LZE, tak bychom se měli snažit mluvit o věcech tak, aby se to dalo ověřit podle jasných pravidel. (Nejde přitom o žádnou pozitivistickou objektivitu, všechny teorie a pojmy jsou jen přibližné modely poznání.) Jistěže ale nastane chvíle, kdy to už nepůjde a básnivé psaní a mystická vyznání a zaříkávání překročí racionální hranice, neboť lidé nejsou pouze racionální bytosti.
Jenomže způsob psaní, který od úplného počátku ODMÍTÁ hovořit jasně a systematicky, je opačný extrém, na nějž bylo třeba poukázat a vůči němuž se vymezit.

Pro upřesnění (a zopakování toho, co už JE v úvodníku): JC psal i texty, které měly racionální základ a měl schopnost poukázat na určitá epistemologická a priori různých děl a (pseudo)uměleckých přístupů. Tuto schopnost distance ale často (ne vždy) ztrácel u svých oblíbených autorů. A za to mohla jeho nevyřčená metoda (opět se o ní píše v úvodníku), že filmová díla lze vykládat pouze autorsky. Pokud dílo nevyhovovalo, bylo to špatně a z Cieslara se stal kritik, pokud vyhovovalo, byl z Cieslara mystik. Co ale pokud dílo vyhovuje autorskému čtení, ale je problematické z jiného hlediska? Co dělat, pokud dílo nevyhovuje autorskému čtení, ale jinak je výborné? Tady ta jednostranná metoda selže a začne produkovat chiméry a klišé.

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (8.4.2006 11:03)

JÁN SIMKANIČ

I) "opravdu nejsem slepě oddaným ctitelem kohokoliv"
- V diskuzi OPAKOVANĚ tvrdím, že není třeba být oddaným ctitelem JC, aby někdo šířil určité mýty. Ono se to rozptyluje mnohem jemněji.

II) "Podle něj byla katedra na FFUK tvrdě podřízena jednomu diskurzu a redakce novin jsou mu podřízeny také"
- Ne snad přímo podřízeny. Ten diskurz prostě existuje podprahově a neuvědoměle. A právě proto je tak silný. Ale pokud znáte jeho principy, dá se snadno vysledovat. Tady nejde o diktaturu jedné osobnosti. Říkat, že Cieslar při redakční práci přímo nikoho nenutil psát PŘESNĚ podle sebe, nic nedokazuje. Nejde ani o to, že připouštěl jiné názory. Jde o hlubší principy. Viz ony ČTYŘI BODY, ke kterým jste stále nic neřekl… začínám to už pomalu považovat za sabotáž :)

III) "Nejdřív mu milosrdně přiznáte, že byl osobnost monumentální a neuchopitelná, ale přesto ho dokážete uchopit až překvapivě snadno"
Ne, NAOPAK, překrucujete to.:) Nejprve uchopím to, co je uchopitelné a pak říkám, že jsou věci, které přesahují racionální popis. A v tomhle přesahu na mě Cieslar působí monumentálně. (Například vím, že někdy nebudu tak noblesní literát jako on.) Tímhle převrácením logiky mého výkladu si své kritické výtky hodně zjednodušujete…

IV) "V diskusi pod úvodníkem mi píšete: ´Pak mluvím hlavně o věcech, které jsou napadnutelné a neoddiskutovatelně nepřípustné, pokud jste profesor a vedoucí katedry. (…)´ Když si ale znovu přečtu váš úvodník, tyhle konkrétní věci tam nejsou, o katedře tam nic nevidím, o pravidlech dnešní redakční práce v novinách taky ne."
1) Mluví se tam o problému vědeckosti a o mladých kolezích. To přímo souvisí s katedrou/katedrami.
2) Čtyři body, které zmiňuju, jsou závazné i pro běžnou kritiku, pokud se nechce stát mystikou, impresionistickým plácáním či slepým a neužitečným elitářstvím
3) Nemluvím o "redakční práci". Mluvím stále POUZE o diskurzu. V rámci jednoho diskurzu a paradigmatu mohou mít lid různé názory, ale mluví víceméně stejným jazykem a řeší problémy stejnými nástroji. Je to tedy velmi omezená různost. (Zkuste někdy zalistovat třeba Slovníkem mediální komunikace, nakl. Portál, nebo na nějaké hodnověrné internetové stránce. V téhle diskuzi se pojmu diskurz také skoro všichni neustále, úplně sabotážně, vyhýbají a všechno převádějí na osobní rovinu.)

V) "Jako důkazní materiál si vezmete osobní vzpomínky přátel, řeknete, že se jedná o oslavné a nekritické nekrology a vyrobíte na tom konstrukci, že celý svět české kritiky je postaven na adoraci jedné osoby a jejího zastaralého stylu."
- Osobní vzpomínky mají POCHOPITELNĚ mnohem větší sílu a vliv než střízlivé nekrology (tak, jak je tento žánr běžně chápán). Proto mělo samozřejmě smysl mluvit o těchto vzpomínkách. Česká kritika staví svůj epistemologický základ na existencializmu a impresionizmu. Cieslar byl nejzářnější představitel tohoto trendu a dalo s k němu díky tomu dokonale upínat. K Cieslarovi vzhlíží i Mirka Spáčilová a Darina Křivánková, nejen lidé jako Jiří Peňás. Po delším průzkumu toho, jak se u nás píše, nemám pochyb o tom, že česká kritika (zvláště lidé středního věku a také přímí Cieslarovi žáci) je impresionizmem, existencializmem a "auteurizmem" uchvácena. Nejde zdaleka o adoraci jedné osoby.

VI) "podle mě spíš dnešní české kritice vládne totální povrchnost než snaha přiblížit se Cieslarově metodě"
– Hm, to je právě omyl :). Povrchnost není metoda. Impresionizmus ano, a upínají se k němu téměř všichni, kdo nepoznali nic jiného než ono starší humanistické existenciální paradigma. I ta Spáčilová…(z oněch čtyřech bodů naplňuje tři, vyjma elitářství)

VII) "´nebyl v žádném případě filmový teoretik´, ´v přísném smyslu slova ani kritik´, jeho texty měly funkci spíše ´poetickou´ než ´poznávací (tedy reflexivně-kritickou)´, kritika tu ´často zcela ustoupila sloužení kvazináboženské mše´, jeho ´způsob výkladu se pohybuje na hranici intelektuálního šarlatánství´... to jsou tak silná slova, že v nich prostě nelze nevidět emocionální náboj, který převažuje nad argumenty"
- Prosím? Tohle vůbec nechápu. "Nelze nevidět" – Naopak. Jak v tomhle někdo může vidět něco emocionálního? Jestli se začínám někde cítit osobně dotčen, pak až tady… To, co je napadáno, jsou to naprosto běžná, teoreticky podložená vymezení.
1) Že někdo není teoretik není hanba, říká to jen, že ten člověk nepoužívá náležitý aparát. Cieslar ho nepoužíval, vyhýbal se mu, necitoval, nezajímal se o nic, co bylo mladšího čtyřiceti let. Kritika je tu definována schopností distance a odlišováním reálného a implikovaného autora. Zcela neemocionální definice.
2) Rozdíl mezi poetickou a reflexivně kritickou funkcí – nemám co bych dodal, úplně žasnu, kde by se z této opozice dalo vydolovat něco emocionálního. Hlava mi to nebere.
3) Pokud něco na základě výše uvedených definic někdo není kritik (a to se může lišit text od textu, podle toho, co konkrétně píše), pak je mystik. Vztah k umění je buď kritický, nebo nějakým způsobem nábožný (kultovní, rituální, fandovský, cinefilní, mystický).
4) Snad jedině u toho šarlatánství bych připustil, že to MŮŽE vypadat emocionálně. Otázka, jak jinak ten přístup nazvat. Pro mě je to luštění uměleckých sklonů z umělcovy fyziognomie a rodinného zázemí (Cieslarova oblíbená metoda) na úrovni frenologie, pavědy luštící zločinecké sklony z pahrbků na lebce. Jsou členové klubu skeptiků Sisyfos emocionální, když o proutkařích říkají, že jsou šarlatáni a udělují jim za to cenu "Bludný balvan" (v narážce na kámen mudrců)? Řekl bych, že ne.

VIII) "(…) jako kdyby tím nejpodstatnějším ve světle smrti Jiřího Cieslara bylo to, že svět české filmové kritiky poznamenal osudově negativním způsobem, protože ji svedl svou ´poetickou ne-kritikou´ na scestí a ona si tam teď spokojeně lebedí. Takové vidění odkazu Jiřího Cieslara podle mě nemá správně nastavené váhy…" – Ony ty váhy byly už příliš dlouho nastaveny opačně a nikdo je asi ani jiným způsobem nastavovat nehodlal. Zmiňované vzpomínky už Cieslarův odkaz téměř dokonale zakonzervovaly (a dokonce v sobě obsahovaly implicitní hrozbu, že kdo se o to pokusí, bude nelida). Já tedy nepsal nic o "světle smrti" (tohle sousloví asi brzo začnu používat, až budu chtít děsit malé děti), ani o "svedení na scestí" jednou osobou. Pouze o tom, že jedna osoba je reprezentantem něčeho mnohem hlubšího a rozptýlenějšího. A když tento pilíř, "společný úběžník všeho" a "poslední literární člověk" zmizel, tak se ukazuje, že svět kritiků je definitivně rozdělen na mnoho kmenů, které si nerozumějí. Ta smrt pouze odhalila již existující rozpory.

transbedy  (8.4.2006 00:10)

Teze, že Jiří Cieslar je "brzdou pokroku" film studies je smutný projev demagogie. Smutný, stejně jako tento editorial, jako dehonestující a zbytečný "blok" diskuse k němu. Kamil Fila, utopen v textu, rozpuštěn ve své expanzivitě...
...stejně jako Doc. Suchánek a všichni ostatní. Smutné... Pokud se společnost "rozpadá na mnoho kmenů", pak (ač mohu vykazovat jeho znaky) součástí tušeného kmene KF být nechci. Děkuji.

Kamil Fila  (7.4.2006 17:58)

Jméno Petr "Zóna" Soukup je pojem. Většina lidí, kteří čtou Cinepur, vědí o koho jde a co je to za web, čte ho a ví, jací lidé se na něm scházejí a diskutují. Kolem práce Petra Soukupa a jeho zájmů se tedy nutně vytváří jakási "zóna", navázaná třeba ještě na web Nostalghhia.cz Petra Gajdošíka aj. Značka Petr "Zóna" Soukup je pak rychlou zkratkou pro určitý typ konzumentů, kteří kromě toho, že konzumují "netuctové filmy", často četli i texty Jiřího Cieslara a vztah k těmu měl charakter uctívání.

Petr Soukup  (7.4.2006 11:35)

kamil fila:
Ještě než se k tomu vyjádřím, není mi zcela jasné (a rád bych si to vyjasnil, abych zbytečně nepolemizoval s něčím, co jste tak třeba nemyslel), co přesně jste myslel slovem "Zóna" ve větě:
"Odvodit se z toho dá, že "společný úběžník všeho" je právě to, co se vyznává na "Zóně" (takové to univerzalistické, nábožné chápání filmu, viz Cieslarova definice "duchovního filmu" speciálně)."

Web Zóna (a cca 2.000 textů na něm) totiž není prací nějakého "kolektivu" lidí, ale výhradně moji prací (navíc v drtivé většině případů čistě informativního charakteru na téma, co v daném segmentu artových titulů existuje na DVD s českou podporou). Čili jste myslel "Zónu" coby synonymum pro "Petr Soukup", a nebo Zónu jako synonymum pro pravidelné diskutéry na "zóním diskuzním fóru" (tomu by nasvědčovalo užití množného času ve větě "co se vyznává na Zóně") , a nebo Zónu jako synonymum pro cieslarovce, nebo ještě nějak jinak?

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (7.4.2006 10:42)

PETR SOUKUP

Rád bych vyšetřil čas na odpověď Ondřeji Štindlovi a Jánu Simkaničovi, protože tam se nacházejí zajímavé pasáže (bohužel čtením a psaním člověk stráví tak hodinu a půl), ale teď jen k těm uvozovkám jednu technickou poznámku, která ještě bohužel nezazněla a v podstatě definitivně řeší celý spor.

Citace se v tom textu označují tak, že jsou psány kurzívou a následují za nimi vždy slova jako "říká", "tvrdí", "protiřečí" apod. U těch tří slov, která Vám údajně vkládám do úst, nic takového není. Není tam žádné vkládání do úst, tak jako u ostatních, ani kurzíva. Jen uvozovky a závorka.

Odvodit se z toho dá, že "společný úběžník všeho" je právě to, co se vyznává na "Zóně" (takové to univerzalistické, nábožné chápání filmu, viz Cieslarova definice "duchovního filmu" speciálně). Šlo spíš proto o ten zdroj než o člověka, je to prostě parafráze.
"Snížil" jsem se k ní z toho důvodu, že jsem potřeboval označit nějakou komunitu, nejen člověka. Do úvodníku se nevlezly jiné citáty Jiřího Peňáse, Josefa Chuchmy, ani text Jakuba Patočky, všechny velmi příznačné a hodné rozboru. Pokud uvidíte ten Cinepur někdy vytištěný, pochopíte, že tam šlo opravdu o písmena, protože delší už to být nemohlo.
Je mi samozřejmě líto, že to u někoho vyvolává špatné asociace, nebo, že to svádí k tomu říkat mi, jak jsem nesystematický a podlý...
Systém v tom je, podlý úmysl ne.

Petr Soukup  (6.4.2006 23:42)

ocapek@gmail.com: No, řekl bych především, že pokud někdo někoho sexuálně dehonestoval, tak nanejvýš já sám sebe. :-))) A můj ironický příspěvek byl výrazem především beznaděje z toho, že když se - slušně, věcně, racionálně - domáhám "svých práv" (upozorněním na vymyšlenou "citaci" - znovu odkazuji na svůj vstupní příspěvek do diskuze), jsem suše označen za kverulanta. Tož jsem si tedy KVERULANTSKY zažertoval... :-)

Obecně mě ovšem na této diskuze svým způsobem až fascinuje suverenita některých přispěvatelů. Od Kamila Fily jsem zde (i v paralelní diskuzi u mně na diskuzním fóru Zóny) napočítal snad už víc než dvacet příspěvku, aniž by v jediném z nich přijal některou z výtek oponentů (a že jich bylo nepočítaně)... Já to nijak nehodnotím, pouze to konstatuji.

Jinak si vás dovoluji upozornit, že váš poslední příspěvek, ač tříodstavcový, zcela ponechává bez odpovědi meritum mého dotazu, totiž na základě čeho jste umístil mé jméno do věty ""To co se tady v diskusi ozyva (Simkanic, Soukup) je s odpustenim oplakavani smrti milovaneho vudce a jako takove spis fenomenem psychologickym, tady racionalne nediskutovatelnym." S potěšením konstatuji, že jste "na školení o komunikačních dovednostech" evidentně leccos pochytil... :-))))

ocapek@gmail.com  (6.4.2006 22:36)

petře Soukupe - rád odpovím. Asi se shodneme, že pro racionální vedení diskuse je vhodné argumentovat ad rem ad hominem. Do určité míry chápu Vaši výhradu k tomu, že Fila Vás "citoval" ne zcela zřetelně, ale na druhou stranu nerozumím míře Vašeho pohoršení. Přijde mi podivné / zábavné, že sice v tvrdě, ale v celku korektně vedené diskusi utíkáte k sexuálně laděné dehonestaci oponenta (ať už míněno jakkoliv "ironicky" a v zápětí vlastně ihned relativizováno).

Samozřejmě i já píšu příspěvky do různých fór ovlivňován momentálním stavem mysli a tím co právě dělám a ten text mě pobavil, protože ten samý den jsem byl na školení o komunikačních dovednostech a přesně tento typ argumentace - ad hominem, mimo téma a zaměřené na určité intimní oblasti (sex, ...) je dost typický, pokud bere člověk výhrady jako útok na osobu ke které je citově vázán (a vztah otcovská figura, guru, vůdce na jedné straně a učedníka na straně druhé takový může být). Neměla by by "jistá pravidly korektnosti" zabraňovat právě v tomto způsobu argumentace? (Jak už jsem napsal, dotyčná Filova odpověď byla naprosoto k věci)

Né že by mi na tom až tak záleželo, jak jsem psal, byl jsem pobaven, ne pohoršen a Vaše reakce posloužila pro odpolední diskuse v rámci kursu ;-))) Závěrem - opravdu vám nevidím do hlavy a tento příspěvek je tedy o tom, jak se tady PROJEVUJETE nikoliv nutně jaký JSTE.

Petr Soukup  (6.4.2006 09:07)

Ján Simkanič (06.04.2006 - 00:54:17): Velmi výstižné. Nevím proč, ale cítím (vím, že na tomto fóru je použití tohoto slovesa cosi jako mávat rudým hadrem na býka, ale nešť!) potřebu napsat "děkuji".

Aleš  (6.4.2006 01:29)

pardon, uplne jsem se do toho zapletl (intencialnost diskurzu?), problematicnost publicistickeho pusobeni samozrejme vyvstava v propojeni s pusobenim akademickym.

Aleš  (6.4.2006 01:21)

mno, tady asi fakt bude nutne rozlisovat mezi 1) vlivem institucionalnim, ktery nejvice poznamenaval sferu akademie, byt se promital i do bezne publicistiky (impresionisticke psani), a 2) vlivem, kterym JC pusobil na "bezneho ctenare" prostrednictvim textu v periodikach typu Reflex nebo LtN. Ten druhy mi prijde celkem v poradku (i vzhledem k tomu, jak omezeny byl rozsah jeho produkce a okruh jeho ctenaru; navic si opravdu dokazu predstavit podobny zpusob psani i v zapadnich periodikach - byt tam by byl snaz kritizovatelny), ten prvni je problematictejsi (viz mj prispevek T. Marvana), zvlaste pokud je casto spojovan s prvnim (JC jako "vyznamny cesky filmovy vedec"). uvodnik KF upozornuje na skodlivou dominanci jednoho diskurzu, popr. dominanci predstavy zpusobu uvazovani o kinematografii, kterou JC pomahal utvaret.

Ján Simkanič  (6.4.2006 00:54)

Zkusím ještě jednou, naposled, trochu lépe přiblížit, co jsem svými příspěvky myslel. A přitom jen zdůrazním, že opravdu nejsem slepě oddaným ctitelem kohokoliv.

Po reakci Kamila Fily na můj příspěvek možná trochu lépe chápu, na co chtěl svým úvodníkem poukázat. Podle něj byla katedra na FFUK tvrdě podřízena jednomu diskurzu a redakce novin jsou mu podřízeny také. Přičemž tento diskurz je překonaný a svět je někde jinde (doufám, že se nedopouštím přílišného zjednodušení, to bych nerad).

Kdybyste to pane Filo napsal takhle, bral bych to, i když bych k tomu asi měl své výhrady, protože moje osobní zkušenost s Jiřím Cieslarem i z vámi zmiňovaných Literárek je úplně jiná. A diskuse by se ubírala asi jiným směrem - mohli bychom se bavit o tom, jestli je situace v redakcích skutečně taková, jak tvrdíte, a taková debata by mě zajímala.

V diskusi pod úvodníkem mi píšete: "Pak mluvím hlavně o věcech, které jsou napadnutelné a neoddiskutovatelně nepřípustné, pokud jste profesor a vedoucí katedry. Bylo by dobré, kdybyste četl čistějším zrakem." Když si ale znovu přečtu váš úvodník, tyhle konkrétní věci tam nejsou, o katedře tam nic nevidím, o pravidlech dnešní redakční práce v novinách taky ne. A to si myslím, že mám zrak celkem čistý.

Váš úvodník totiž vyznívá trochu jinak a stavíte ho podle mě na špatných základech. Jako důkazní materiál si vezmete osobní vzpomínky přátel, řeknete, že se jedná o oslavné a nekritické nekrology a vyrobíte na tom konstrukci, že celý svět české kritiky je postaven na adoraci jedné osoby a jejího zastaralého stylu. To je prostě nefér argumentace a navíc podle mě s mylným závěrem (podle mě spíš dnešní české kritice vládne totální povrchnost než snaha přiblížit se Cieslarově metodě, ale to je na jinou debatu).

A jak vám z textu vychází samotný Jiří Cieslar? Nejdřív mu milosrdně přiznáte, že byl osobnost monumentální a neuchopitelná, ale přesto ho dokážete uchopit až překvapivě snadno: "nebyl v žádném případě filmový teoretik", "v přísném smyslu slova ani kritik", jeho texty měly funkci spíše "poetickou" než "poznávací (tedy reflexivně-kritickou)", kritika tu "často zcela ustoupila sloužení kvazináboženské mše", jeho "způsob výkladu se pohybuje na hranici intelektuálního šarlatánství"... to jsou tak silná slova, že v nich prostě nelze nevidět emocionální náboj, který převažuje nad argumenty, a stále nechápu, proč se potřebujete tak ostře vymezovat (pominu-li, že podle mě ve svém zápalu míjíte podstatu).

Věřte nebo ne, i já dovedu uznat, že Jiří Cieslar měl své mantinely. Pro mě to ale zas takový objev není, protože je máme všichni, byť každý jiné. Jde o to, co převáží a co si z daného člověka můžete při vědomí těchto mantinelů vzít. V konečném důsledku je totiž celkem jedno, jestli vám Jiří Cieslar spadá do škatulky "kritik" nebo ne, zásadní je, že pro řadu lidí, jak vyplývá z mnoha komentářů, jeho texty sehrály často inspirativní až iniciační roli a přinesly jim nové pohledy a odkryly jim nové souvislosti.

Z vašeho textu to ale vypadá, jako kdyby tím nejpodstatnějším ve světle smrti Jiřího Cieslara bylo to, že svět české filmové kritiky poznamenal osudově negativním způsobem, protože ji svedl svou "poetickou ne-kritikou" na scestí a ona si tam teď spokojeně lebedí. Takové vidění odkazu Jiřího Cieslara podle mě nemá správně nastavené váhy a souvislosti a v úvodníku, který má být nekrologem, mi nepřijde na místě. Ale asi vám to nemá cenu brát.

Rašek  (6.4.2006 00:49)

Vážení a milí ,,Sokalové",

Ty, kterých se týká, myslím dobře vědí, oč mi tímto oslovením jde. Mnohé tu bylo řečeno. I když ani jedna strana nemá pravdu, což je normální, měli bychom respektovat alespoň jediné. Panu Cieslarovi neproudil v žilách ,,dispozitiv", ale skutečná krev. Narážím tu na článek Milana Klepikova, který lze nalézt na stránkách fantomfilm.cz. Pokusme se to respektovat a hledat podstatu - i když konec konců na počítání pixelů v filmových okéncích by se určitě dal sehnat grant.

Takže můj dotaz obnáši jen jediné. Týká se zařízeni, které tu počítá body a hlasy. Tenhle ,,engine" je dokonalý, započítal mne sice mezi hlasující, ale počet bodů obrátil přesně opačným směrem. Nedělá to zřejmě pokaždé, ale považuji to za docela dobrý vtip. Předpokládám, že stejně postupují i agentury, které zabývají tzv. sledovaností.

Takže přeji dobrou noc.

Admin  (5.4.2006 18:48)

Ač si o tom může myslet co chcete, tento článek byl napsán s úmyslem být kontroverzní. V tom se myslím všichni shodnou. Zvýšený zájem o diskuzi byl očekáván. Jen upozorňuji, že vnitřní indikátor redundance na cinepur.cz začíná svítit červeně...

Petr Soukup  (5.4.2006 18:28)

ocapek@gmail.com (05.04.2006 - 11:11:23): Píšete: "To co se tady v diskusi ozyva (Simkanic, Soukup) je s odpustenim oplakavani smrti milovaneho vudce a jako takove spis fenomenem psychologickym, tady racionalne nediskutovatelnym."

Skutečně jste si tuto diskuzi přečetl pořádně, a nespletl jste si mě s někým? Kde proboha "oplakávám milovaného vůdce"? Ocitujte! Já do této diskuse zasáhl třemi kratičkými příspěvky, nijak nesouvisejícími s tématem úvodníku a dokonce ani nijak nezmiňujícími J. Cieslara. Po třetí opakuji - jen jsem upozornil na to, že citaci ("úběžník všeho"), kterou mi K. Fila vložil do úst, jsem nenapsal.

A mimochodem, "milovaného vůdce" jsem nijak "neoplakával" ani na Zóně (v mém "nekrologu", který K. Fila "cituje"). Stačí si to přečíst. Prostě jsem dvě hodiny poté, co J. Cieslar zemřel, tuto informaci na Zóně zveřejnil, napsal, že k tomu "nedokážu napsat nic, co by nepůsobilo prázdně či banálně" a ocitoval jsem 20 let starý Cieslarův text o Tarkovském, který není veřejně znám.

I diskuze by měla dodržovat jistá pravidla korektnosti, nemyslíte? Jako "psychologický fenomén" mi totiž připadá právě vaše reakce...

Kamil Fila  (5.4.2006 16:13)

"Jestliže jste schopen odstoupit od uměleckého díla, tak buď: - nemáte sebemenší schopnost empatie právě ve vztahu k uměleckému dílu nebo nevíte co to je nebo jste bůh."
- Spíš mám problém pochopit, co mi chcete říct. Estetická distance označuje takový vztah k uměleckému dílu, kdy člověk je schopen nepřijímat jej zcela chladně jako pouhý technický výrobek a zároveň mu nepodléhat tak, že by věřil, že se na něj třeba z plátna vyřítí vlak.:) Distance u kritika pak znamená, že si je vědom, jak na něj dílo působí, umí to popsat a nepovažuje dílo za boží zjevení. Empatie je k tomu naopak potřeba.

"Můžete se navážet do kohokoliv a jakkoliv tvrdě (i do pisatelů nekrologů :-), ale s vnitřním vztahem." - Této větě nerozumím.

"Buďte velkorysý, vznešený a mějte esprit." - Za velkorysost považuju to, že neperu špinavé prádlo ohledně Cieslarovy nemoci a jejích projevů. Vznešený je třeba poslední odstavec, který je, myslím, i hodně smířlivý, a líčí Cieslara jako posledního Titána.

Boření samo o sobě smysl nemá, souhlasím. Většina lidí mojí generace tvoří a právě zcela mimo diskurz, v němž "operoval" JC. Nejde o žádné plané obrazoborectví, ale upozornění na to zkamenělé a tak nějak zaseklé v minulém režimu se všemi svými křivdami a traumaty, které si třeba já, dovedu těžko živě představit.


"To je lež! A Vy to víte..." - A vy víte, jak to chodilo? Ty informace nemám jen z druhé ruky.




Ondřeji Štindlovi rád odpovím někdy v příštích dnech.

Jiří Opolský  (5.4.2006 16:00)

Vladimír Suchánek: No jo, jenže jak pak poznám, k čemu se mám vztahovat empaticky, protože je to "umělecké dílo", a před čím se má být na pozoru, protože je to ideologická manipulace, to mě zajímá. Stanovit si kánon tvůrců hodných empatie? Nebo se empaticky vciťovat do všeho? Přiznám se, že z toho stále nejsem příliš moudrý...

Ondřej Štindl  (5.4.2006 14:27)

ad Vladimír Suchánek

Ten renonc Antonínem Límanem a Václavem Pačesem bych asi měl vzít na sebe. Kameil Fila je ve svém příspěvku asi uváděl jako hypotetický příklad, a já - trouba - protože v rámci jakési post pracovní terapie nečtu noviny, jsem to měl za hotovou věc, která se v poslední době skutečně udála. Mea culpa, snad to v duchu rozšířené pověry zmíněným pánům přinese o to pevnější zdraví.

jméno Vladimír Suchánek  (5.4.2006 13:10)

Ad: Kamil Fila. Už to nebudu dlpouze komentovat, to je všechno mletí na suchou vodu, jak se kdysi říkalo. To nemá ani hlavu ani patu. To už je snad pouze patologická sebestřednost. Jestliže jste schopen odstoupit od uměleckého díla, tak buď: - nemáte sebemenší schopnost empatie právě ve vztahu k uměleckému dílu nebo nevíte co to je nebo jste bůh. Soudě podle Vašich slov, asi to třetí. No, nechme nemístné ironie. Jen tak na okraj k jedné Vaší poznámce. Prof.Líman (když už jste jej vzal do úst) - o něm bylo v našem tisku napsáno daleko více než 5 oslavných článků a to ještě vesele žije :-) Ale vždyť o to přece vůbec nejde! To je zcela mimo! Jde o dikci! Můžete se navážet do kohokoliv a jakkoliv tvrdě (i do pisatelů nekrologů :-), ale s vnitřním vztahem. Buďte velkorysý, vznešený a mějte esprit. Mám pocit, že právě to se jaksi nekoná .... jste JENOM člověkem této doby, tedy tím, kdo potřebuje ... a vlastně neví co! Zejména bořit. Vaše neustálé podtrhávání počtu nekrologů je jádrem pudla, kdyby byl napsán jen jediný a snad i sebeoslavnější .... pravděpodobně by jste vůbec nereagoval ... takže nic jiného než pokrytectví (mimochodem, právě teď jsem dostal od prof.Límana reakci na můj příspěvek na Váš editorial .... :-) ... obrazoborectví skutečně už vyšlo z módy. A ještě jednu věc, cituji Vás: "Pokud jste někdy absolvoval nějaké přijímačky na FS v Praze, věděl byste, že se od adeptů vyžadovalo, aby psali tak jako Cieslar, a aby psali o tom, co má rád. Stejně tak, pokud byste psali eseje do jeho seminářů, a pokud byste chtěli psát do Literárních novin." To je lež! A Vy to víte a navíc z druhé ruky, a to je skutečně velmi velmi podlé! Je mi Vás líto.
Suchánek

ocapek@gmail.com  (5.4.2006 11:11)

A neni tato diskuse spise odrazem urcite atmosfery na jedne katedre FFUK ...? Jak jsem uz nakde tady napsal, jsem z VSE a na filmove vede FFUK mam jen nekolik kamaradu + nadprumerne (ale nikoliv profesionalne) se zajimam o film.

Ono to ale po hospodach vypada, ze Cieslar byl pro uroven te katedry spis az tragedii, nikoliv prinosem.

Filuv clanek je korektni a ve srovnani s "dstenim siry" obvyklym v textech napriklad americkych ekonomu naopak velmi mekkym a chapajicim. To co se tady v diskusi ozyva (Simkanic, Soukup) je s odpustenim oplakavani smrti milovaneho vudce a jako takove spis fenomenem psychologickym, tady racionalne nediskutovatelnym.

Kamil Fila  (4.4.2006 18:52)

TOMÁŠ MARVAN
Díky za zastání, poslední dobou už tady musím působit hrozně zavile, jak pořád někoho odpálkovávám, ale spíš už začínám být unavený. Napsals to výborně, líp, než se mi tady zatím daří. Bohužel, nemám moc času ty příspěvky v diskuzi nějak stylisticky brousit, protože práce ve dvou časopisech a ukončování studia zabírají příliš mnoho času.
Jen mě mrzí, pokud si někdo myslí, jak jsem ten úvodník nějak narychlo spíchnul ze zášti. Kdyby lidi věděli, že jsem ho dvakrát komplet přepisoval, týden si kvůli tomu četl všechny Cieslarovy knihy tam a zpátky, nechal text k posouzení třem kolegům, a pořád se klepal, jestli to náhodou někoho neurazí...
A vida, snaha marná.

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (4.4.2006 18:43)

JÁN SIMKANIČ

Ján Simkanič převrací téměř cokoli, co jsem napsal, a mám z toho dojem, že můj text vlastně nečetl. Mimochodem, opět jako další, velmi nazlobení čtenáři, se nevyjadřuje nijak k oněm čtyřem bodům, o nichž v diskuzi mluvím už POČTVRTÉ (a v článku dvakrát) a zamluví to tím, že neví, o čem text je, aby se vyhnul jeho jádru. Mazané.
Těžko si jinak vysvětlit, že nevidí sebereflektivnost ve vysvětlování principu psaní (distance ohledně účinku umění), demokratičnost v tom, že pléduju za mnohem širší pojetí filmu/kinematografie a vědeckost v tom, že důsledně užívám pojmů jako esencializmus, intermedialita, autorské čtení, reálný a implikovaný autor apod. Nekrolog není slovo vědeckého diskurzu, může být pojato volněji. Uznávám, že to někomu činí problémy, ale metodicky jsem vybíral především výroky, které se dají rozebrat právě v rámci odborného diskurzu. Těžko samozřejmě říct, jestli bylo dobré, napsat to jako stručný úvodník, ale ty základy "nové kritiky" tam jsou. Představuju si, jak by to dopadlo, kdybych napsal pětistránkový rozbor s poznámkovým aparátem a citovanou literaturou. Už teď se odpůrci vyhýbají diskusi nad jednotlivými odbornými body a šijí pouze do užití uvozovek, nebo spekulují o mých podlých motivacích a emocích. (Rád bych dodal, že jsem to nepsal z nějakého osobního zápalu, ale protože nikdo jiný nechtěl, a jiná rubrika než úvodník to být nemohla – vzhledem ke struktuře časopisu, datu uzávěrky a "točení kolečka" v redakci, které padlo na mě. Čímž si nestěžuju. Už jsem to napsal a stojím si za tím.)

"Nechápu, kde Fila vzal tu intenzivní potřebu vymezit se s takovým osobním, emotivním zaujetím proti něčemu, co vlastně neexistuje."
- Odkud berete své přesvědčení, že jsem emotivně zaujatý? Z jakých vět a obratů? A "pomatený, zaslepený a dost nevkusný výkřik"? Vykřikl jsem až teď "au", protože to opravdu bolí číst. K tomu "co neexistuje", níže.

"Nikdo neříká, že se musí psát jenom tak, jako psal Jiří Cieslar a nevyplývá to ani z toho, že pro někoho představoval nejlepšího (nejen) filmového kritika u nás. Jiří Cieslar byl solitér, který psal a myslel po svém, úplně jinak než všichni ostatní. Pro někoho je tento jiný, mimořádně zasvěcený pohled možná tím nejvzácnějším, co mu může kritická reflexe zprostředkovat, pro Filu je to však špatně, protože se mu Cieslar nevejde do škatulek, které se naučil ve škole."

1) Pokud jste někdy absolvoval nějaké přijímačky na FS v Praze, věděl byste, že se od adeptů vyžadovalo, aby psali tak jako Cieslar, a aby psali o tom, co má rád. Stejně tak, pokud byste psali eseje do jeho seminářů, a pokud byste chtěli psát do Literárních novin. (Upozorňuju, že já jsem na FS v Praze nikdy nestudoval a pouze se s lidmi z tohoto okruhu stýkám, čili v tom není osobní zášť. Je to zpráva nezávislého pozorovatele, který ovšem zdejší situaci pozoruje více let velmi intenzivně, protože o tom píše diplomku.) Už jen toto by stačilo, ale vliv impresionistického psaní šel mnohem dál. Kdo čte pořádně filmové časopisy a práce studentů FS, tak to ví. Cieslarovým vlivem (opět opakuji, že jde o diskurz-východiska k psaní) je prosáklé celé české publicistické prostředí, aniž by o tom spousta lidí měla tušení, i když jsou ovlivněni. Vysvětlení proč přesahuje rámec jakéhokoli úvodníku i možné odpovědi zde. Pracuji na ni jinde a úplně se to vymyká psaní o osobnosti… Což je taky jeden z omylů, že zpochybňuju Cieslarovu osobu. Cieslarovu osobu a osobnost nezpochybňuju úvodníkem právě že vůbec. Zkuste si ho schválně ještě jednou přečíst.

2) Z toho vyplývá, že Cieslar jednoduše nemyslel úplně jinak než všichni ostatní, ale ostatní byli nuceni myslet tak jako on, čímž se vytváří určitá komunita a duch. A Cieslar samozřejmě také myslel podle určitého mustru, který není těžké zrekonstruovat a má své kořeny, čili o úplné originalitě také nelze mluvit. (Znovu upozorňuji, nic proti, všichni máme své vzory.)

3) Pro mě Cieslarovo psaní s postupem času nebylo "tím nejvzácnějším, co mu může kritická reflexe zprostředkovat", ale stalo se jedním z mnoha. V něčem komplementární k jiným přístupům, v něčem solitérní, v něčem úplně neudržitelné a out-of-date. Čili to pro mě není jednoduše špatně, jak je mi podsouváno. Ale především je úplně scestné tvrdit, že se mi "Cieslar nevejde do škatulek, které jsem se naučil ve škole". Naopak, psaní JC se do nich vejde naprosto bez problémů, pokud mluvíme o diskursivních východiscích. Jednotlivé projevy NIKOHO se nevlezou do žádných škatulek, čili ta námitka je irelevantní. Smyslem úvodníku, bylo právě vymezit tu škatulku – a opět se odvolávám na ty čtyři body.

Závěrem: Je hrozně laciné říct: "...není tu parta modloslužebníků, kteří se snaží někoho glorifikovat a vyrábět nad jeho hlavou svatozář. To, že někdo někoho v nějakém ohledu uznává, ještě neznamená, že je automaticky zaslepeným vyznavačem kultu jeho osobnosti."
O partě jsem totiž nepsal. Ono je to právě mnohem rozptýlenější, a kult osobnosti a určitého diskurzu může podporovat i někdo, kdo není "zaslepeným vyznavačem". V tom je ten vtip. Taky si se ze mě děláte snadný terč a banalizujete něco, co je mnohem komplikovanější. Já vím, kde byl Cieslar ve svém psaní náročný a přesahoval možnost jednoduchého zařazení (všechno to v tom úvodníku JE), ale pak mluvím hlavně o věcech, které jsou napadnutelné a neoddiskutovatelně nepřípustné, pokud jste profesor a vedoucí katedry. Bylo by dobré, kdybyste četl čistějším zrakem.

Jenom drobný nástin vlivu impresionistického diskurzu: Pokud píšete do běžného populárního časopisu nebo novin, zcela bez problémů vám procházejí impresionistické věty, výroky slučující reálného a implikovaného autora a mediálně esencialistické výroky. (Neprojdou vám výroky elitářské.)
Pokud ovšem začnete psát pod vlivem "nové historie a kritiky" o intermedialitě, intertextualitě, dekonstrukci, ideologických podtextech, zavádíte-li žánrové anebo feministické-genderové čtení - ANIŽ byste použili přímo tyto termíny a zaměřujete se pouze na obecnou metodu – budou vás redaktoři neustále peskovat, co smíte a co ne, a že je lepší třeba vůbec nějaké téma neotvírat. Evidentní a teoreticky neobhajitelné prohřešky vám projdou, básnivý jazyk se považuje za vrchol psaní, logická argumentace naopak za "nudnou" (mimochodem, čtenářské reakce tohle neustále vyvracejí) a cynismus vůči autoritám a mýtům za nepřípustný.
Doufám, že teď nepřijde absurdní výtka, že Cieslar osobně neobíhal všechny redakce a nekontroloval každého s rákoskou za zády… Ono stačí, že byl něčeho ideálem a ten ideál měl a má obrovskou, konkrétní a praktickou moc, s níž se setkáváme denně v médiích.

Petr Soukup  (3.4.2006 14:37)

t. marvan (03.04.2006 - 11:23:47)
Ad "Pane Suchanku, Simkanici, Soukupe ad: je moc smutne pozorovat, jak se topite v privalu svych emoci, neschopni alespon trochu v klidu zreflektovat, o co bezi. Stale vykrikujete, ze neni jasne, co chtel KF ve svem uvodniku rici, prestoze to je zcela nabiledni a bylo to explicitne receno jiz X-krat."

Pane Marvane, než mě příště začněte obviňovat z toho, že "nejsem schopen v klidu zreflektovat, oč v úvodníku běží" a že něco o úvodníku stále "vykřikuji", v klidu si přečtěte, na co jediné jsem v textu K. Fily zareagoval (je to hned 3. příspěvek v diskusi z 19.03.2006 - 23:40:03). Pozastavil jsem se nad tím, že K. Fila mě "cituje", i když ve skutečnosti autorem předmětného výroku nejsem. K. Fila mě poté, když jsem - VĚCNĚ!!!, a třeba se tu postavte na hlavu, ale trvám na tom, že oprávněně - takto zareagoval, označil za "kverulanta" a vědecky mi "vysvětlil", že v úvodníku si můžete citaci klidně vymyslet dle svého dojmu a pocitu (parafrázuji), neboť to není odborný text a pravidla o citacích se na něj nevztahují (sic!). Neb mi tato argumentace přišla - a dosud přijde - zcela neuvěřitelná, odpověděl jsem jen ironickou glosou a z diskuze "zmizel".

K samé podstatě textu K. Fily jsem se nijak nevyjadřoval, a to ani zde, ani na v diskuzním fóru na Zóně, kde běží na dané téma paralelní debata. Takže mě prosím ze svých plurálních oslovení vynechte... :-)

Ján Simkanič  (3.4.2006 12:59)

Pro pana T. Marvana:
Ptáte se, jestli se mýlíte. V mém případě asi ano, protože můj věk vašemu pravidlu neodpovídá :) Patřím k mladé generaci, avšak mám podle vás modloslužebný postoj generace starší :))

Teď trochu vážně. Váš text beru, protože má hlavu a patu a disponuje konkrétními argumenty. Hovoříte především o působení Jiřího Cieslara na katedře, což osobně moc posoudit nedovedu a můžete mít pravdu. Ovšem pokud jsem něco nepřehlédl, těžiště úvodníku Kamila Fily v tomto neleží, Fila mluvil o Jiřím Cieslarovi, jeho psaní a "diskurzu" obecně. Váš text je věcný, Filův nikoliv. A proto si stále stojím za tím, co jsem napsal, váš text se s mým příliš nevylučuje.

Jen bych chtěl opět zdůraznit jediné. Tahle diskuse je do značné míry umělá v tom, že Kamil Fila vyrobil umělý problém, který (jak mimo jiné potvrzuje i Ondřej Štindl) neexistuje - není tu parta modloslužebníků, kteří se snaží někoho glorifikovat a vyrábět nad jeho hlavou svatozář. To, že někdo někoho v nějakém ohledu uznává, ještě neznamená, že je automaticky zaslepeným vyznavačem kultu jeho osobnosti. A proto pořád nechápu, proč Kamil Fila cítil tak silnou potřebu se proti těmto neexistujícím vyznavačům kultu JC tak ostře vymezit.

Tahle diskuse zatím nepovažuji za příliš užitečnou, protože význam Cieslarovy osobnosti přiliš nerozkrývá, jenom se diskutuje o pseudoproblému.

Aleš  (3.4.2006 12:00)

T. Marvan: pěkné, naprosto souhlasím...

T. Marvan  (3.4.2006 11:23)

Kamile: napsal jsi to dobre, asi to nebylo zrovna lehke pri pomysleni, ze se strhne presne to furore, jakeho jsme prave svedky... Podobne zhodnoceni pusobeni JC urcite bylo potreba. Presto ma pravdu i Honza Kolar: JC by si byl v Cinepuru zaslouzil i klasicky nekrolog, a to, ze se mu ho nedostalo, nelze omluvit tim, ze v Lidovkach jich mel pet. Opravdu to vnimam jako neoddiskutovatelne faux pas.

Pane Suchanku, Simkanici, Soukupe ad: je moc smutne pozorovat, jak se topite v privalu svych emoci, neschopni alespon trochu v klidu zreflektovat, o co bezi. Stale vykrikujete, ze neni jasne, co chtel KF ve svem uvodniku rici, prestoze to je zcela nabiledni a bylo to explicitne receno jiz X-krat.

Takze znovu: Jiri Cieslar byl nejen vyznamny literat, ale tez clovek s urcitym institucionalnim postavenim - konkretne byl delsi dobu vedoucim katedry filmovych studii, coz je postaveni, ktere obnasi zodpovednost a vliv (tedy pokud se bavime o Cechach - napr. ve Spojenych statech je celkem bezny rotacni system, kdy se ve vedeni katedry jeji clenove pravidelne stridaji). Uvodnik Kamila Fily proste jen - mimo jine - konstatuje, ze pusobeni JC v teto funkci bylo kontroverzni, vzhledem k jeho velmi individualnimu, ba mozna neprenosnemu chapani filmove kritiky a teorie.
Tento fakt muze pravdepodobne plne docenit jen clovek, ktery ma 1. nejakou zkusenost s tim, jak takova katedra funguje, a 2. nejakou predstavu o tom, jak by fungovat mela. Z toho podle me prameni rada nedorozumeni na tomto diskusnim foru. Kamil se pokusil neco z tohoto chodu priblizit prostym vyctem nekolika teoretickych pristupu, s kterymi se student na katedre seznami. To spustilo jen dalsi vlnu nedorozumeni, nevole, ba dokonce koprolalie u nekterych debatujicich. Zda se, ze nemuzou pochopit, ze kazde univerzitni katedre svedci urcity standardni beh, ktery - mimo jine! - predpoklada i znalost toho, co se deje jinde ve svete, znalost ruznych teoretickych pristupu, na kterych se lze ucit, ze i neco takoveho jako film lze zkoumat vecne a objektivne - coz ovsem neni synonymum pro suchost, prizemnost, neinspirovanost apod. (Zde citim potencial pro namitku, takze dodavam: to neznamena, ze jsme jako Cesi odsouzeni k prostemu papouskovani toho, co se deje "na Zapade", jen ze bychom to nemeli ignorovat. Muzeme samozrejme do tohoto probihajiciho mezinarodniho diskurzu (omlouvam se) vstupovat se svymi vlastnimi prispevky, a kdyz se obzvlast zadari, muzeme snad prispet i necim nadprumerne originalnim nebo dokonce smerodatnym). Pokud katedra funguje takto standardnim zpusobem, neni duvod, proc na ni pak nemit nekoho tak zjevne osobiteho a inspirativniho jako byl treba JC. Panu Cieslarovi tedy nikdo neupira vysadni postaveni v ceskem literarnim prostredi (a uz vubec ne Kamil Fila, ktery ve svem uvodniku uprimne doznava, ze na nej eseje JC zapusobily). To ale neimplikuje, ze musel byt vhodny vedouci katedry, ani to, ze by mel byt vzorem toho, jak o filmu psat, jak o nem uvazovat a jak ho zkoumat -- pro srovnani: jako byvaly student filosofie si zkousim predstavit, jak by fungovala prazska katedra filosofie, kdyby ji vedl treba Milan Machovec...
Takze: o pana Cieslara se nikdo "neotira" (odporne vyrazivo!), nikdo se ho nesnazi pohanet, svrhnout ho z piedestalu ani nic podobneho. O panu Cieslarovi, resp. o jeho institucionalnim pusobeni, ale lze, jako o cemkoli jinem, vecne diskutovat (i kdyz to tak z dosavadniho prubehu diskuse moc nevypada).
Poznamka na zaver: tato diskuse neni o "nitschem", je naopak velmi poucna. Rysuje se na ni smutny fakt vicemene generacniho rozporu: ochota a schopnost mladsich lidi vecne debatovat (i kdyz - proc to nepriznat - obcas treba zbrkle a s nezvladatelnym dojmem prevahy, ktery mladi podporuje), kontrastuje - s prominutim - s ponekud omezenym, zcela jiste nevecnym a pravdepodobne tak trochu i modlosluzebnym postojem generace starsi. Mylim se?

Monička  (3.4.2006 08:27)

Ján Simkanič: "Filovi chybí prachobyčejná soudnost, hledat u něj empatii by bylo předem marné. A že noviny zveřejňují vzpomínky na významnou osobnost, kterou sice široká veřejnost nezná? Ano, souhlasím, raději další text o Vyvolených..." - to je demagogie. Editorial přece z principu nebývá vědecký text a Fila píše o jistých tendencích v náhledu na postavu J. C. u české filmové publicistiky. "Vyčítat lidem, že dva dny po smrti přítele vzpomínají v dobrém, je prostě omyl." - ani zde nevyčítá to, že vzpomínají v dobrém na J. C., ale vyčítá jim pouze a jen jejich "nesvatou" glorifikaci J. C.

anonym  (2.4.2006 18:15)

vzorový nekrolog? http://film.guardian.co.uk/News_Story/Guardian/0,4029,547038,00.html

Ondřej Štindl  (2.4.2006 14:19)

ad Kamil Fila

Vstupovat do sporu o interpretaci vlastního textu je pro autora vždycky trochu riskantní (ať už jde o poslední slovo v Lidových novinách nebo úvodník v Cinepuru), chybí mu totiž ta potřebná distance, kterou níže zmiňujete. Přesto zkusím popsat, co mi vadí na způsobu, jímž jste ve svém textu pojednal text můj.

Nejdřív k tomu, co mi nevadí. Určitě ne to, že psaní JC vnímáte kriticky, ani to, že tak píšete po Cieslarově smrti - dva měsíce je, myslím, dostatečný odstup na to, aby se přestala držet důsledná pieta. Nikolaj Stankovič (snad jsem vám připomenutím toho člověka, ve srovnání s nímž byl JC vzor exaktního vědce, nezpůsobil nějakou újmu) kdysi napsal, že "bourání posvátných krav je naše každodení tvrdá práce".Taky že jo a vy se snažíte bourat... Fajn. Dokonce uznávám, že těch posmrtných ód na JC bylo skutečně hodně a snaha tenhle jednohlas nějak narušit je docela pochopitelná.

Domnívám se ovšem, že jste se přitom dopustil polemických faulů. Nedělal bych z toho drama, možná se jsem při vlastním psaní za ty roky dopustil něčeho podobného a být pro jednou na té "postižené" straně je docela poučné a užitečné.

První připomínka je čistě formální, ale ne nedůležitá. Pro všechny texty, z nichž kriticky citujete, důsledně používáte výraz nekrolog. Někde dole jsem ale psal, že nekrolog je specifický žánr, k němuž skutečně patří zevrubné a odstíněné zhodnocení "života a díla". Vy je v kritizovaných textech nenacházíte a vyvozujete z toho docela dalekosáhlé závěry - otázka ale je, jestli v těch krátkých útvarech, které (mám-li mluvit jenom za sebe) neměly ani ambici být skutečným nekrologem, mělo význam něco takového hledat. Ze všech těch textů, jež citujete, se za plnohodnotný nekrolog dá označit jenom článek Jiřího Peňáse z Týdne.

Okolnost bezprostředního otřesu Cieslarovou smrtí, ve vztahu k těm textům považujete za víceméně podružnou, Stanislavu Ertlovi píšete: "Skutečně máte pocit, že kdyby ti pisatelé nebyli tak rozrušení, psali by něco jiného? Já ne." Nemohu mluvit za ostatní pisatele. Pokud jde ale o mě, nebýt rozrušen Cieslarovou smrtí, nepsal bych nic. Neměl bych k tomu - naštěstí - důvod, k úrovni české filmové kritiky a publicistiky se v článcích vyjadřuju minimálně, k teoretickým koncepcím vůbec. A ani můj pokus vyrovnat se v textu se smrtí JC se těch témat prakticky netýkal.

Bohužel jsem ovšem ten důvod měl a cosi jsem napsal. Ten text byl laděný velmi osobně a napsaný exaltovaně, za to se nijak nestydím, zda byl napsaný taky dobře, nemohu posoudit. Tvrdím ale, že tématem toho textu nebylo psaní o filmu v Česku a jeho možné podoby, ale prostá skutečnost, že umřel někdo, koho jsem měl rád, jakkoliv jsme se vídali spíš sporadicky. JC se zabil v pondělí, svůj text jsem psal v úterý ráno. Skutečně si myslíte, že jsem v tu chvíli měl plnou hlavu myšlenek na to, jaký přístup k psaní psaní o filmu považuju za nejlepší? Psal jsem jakousi osobní vzpomínku na JC (několik vět v tom textu začíná slovy "pamatuju si"), máte pravdu v tom, že o jiných způsobech psaní o filmu než byl ten Cieslarův v tom textu není ani slovo. Nevím ale, proč by tam v danou chvíli mělo být. Chápu, že filmovou teorií žijete, v životě jsou ale i důležitější věci (vím, že to zní hodně banálně, ale co se dá dělat - je to tak) a život to člověku čas od času dost brutálně připomene. Nevím, jestli jste už někdy takovou ránu dostal, pokud ne, tak vám jenom přeju, aby vám to tak vydrželo co nejdéle. Podobné situace sice člověku taky něco dají, cena za takovou zkušenost je ale vždycky příliš vysoká.

V mém textu vás nadzvedla následující pasáž (ocituju delší kus než v úvodníku vy): "Pamatuju si na štěstí, jaké z něj vyzařovalo, když měl příležitost se s někým pustit do výměny názorů. Byla vážně radost s ním nesouhlasit, nebyl v takových okamžicích "protivník", spíš spoluhráč - nutně shovívavý, zašlapat druhou stranu do země by mu jistě nedalo moc práce. Hlavně si ale pamatuju chvíle nad jeho texty, kdy by si jeden souhlasit nebo nesouhlasit vlastně ani netroufl, protože by se s nimi musel dostat na stejnou úroveň, aby k nim mohl cokoliv dodat. Byly skvělé absencí potřeby někomu něco dokazovat, někam se zařazovat, ohromit ty správné lidi, potvrdit renomé předního vědce, předního čehokoliv."

Vaše interpretace: "Nepoužíváš-li tedy stejný diskurz jako Cieslar, jsi omezený a nízký červ a nemáš ani právo se vyjadřovat, kárá mýtus, který rozlišuje psaní pouze na "vyšší" a "nižší", a nepočítá s tím, že proti existencialismu lze postavit třeba dekonstrukci."

Nabídnu vám svůj výklad, uznávám, že založený na mých vědomých myšlenkových pochodech. O svém nevědomí toho moc nevím (je to přece jen nevědomí, že). Pokud se v jeho hlubinách skutečně řeší mocenské střety uvnitř české filmové publicistiky, jak níže píšete, tak jsem od něj čekal přeci jenom trochu víc.

Můj text o Jiřím Cieslarovi byl skutečně jen o Jiřím Cieslarovi a popisoval jsem v něm vlastní zkušenost s ním (vaše byla asi jiná). Píšu v něm, že jsem s JC někdy nesouhlasil (když už jsme u toho, tak mi vadil třeba jeho přezíravý vztah k žánrové kinematografii). Jindy ve mě ale je texty probouzely ty pocity, o nichž v textu píšu, stručně řečeno jsem si při četbě některých z nich říkal: "tak na tohle nemám". Svoje pocity považuju... za svoje a nikomu je nevnucuju. Podobné můžu třeba mít i u četby jiných autorů (třeba Karla Theina), ti jsou ovšem naštěstí živi a zdrávi a nechápu, proč bych je měl v rámci snahy reflektovat smrt JC zmiňovat....

Dobře, moje slova interpretujete po svém, což je nakonec v pořádku. Docela by mě ale zajímalo, jak jste z těch velmi obecně formulovaných řádků vyčetl velmi specifický postoj (rozlišuju podle vás jenom "vyšší a nižší psaní", zakazuju dekonstrukci).

Má nejvážnější výhrada k vašemu úvodníku a vystupování v související diskusi se ale týká něčeho jiného. Vytváříte fikci jakési sevřené skupiny cieslarovců, která jedná koordinovaně, vlastně je to mocenská struktura (používáte pro ni slova jako "církev"), je to skupina nadaná jakousi společnou vůlí a prosazující jakýsi společný záměr. Je to zlovolný záměr - chce "ostrakizovat" ten přístup k filmu, jaký praktikujete vy, protože ho - jak píšete - nenávidí. To je docela vážné obvinění, až dosud jsem se považoval za člověka, který respektuje svobodu projevu. Snad vás uklidní, že není v mé moci vás jakkoliv ostrakizovat i kdybych chtěl a já nechci. A že k vám nechovám nenávist, otázky filmové teorie ve mě (narozdíl od smrti přítele) tak prudké citové reakce nevzbuzují. Nevím ani, koho všechno do téhle skupiny kromě mě řadíte a docela by mě to zajímalo. Uznávám ovšem, že autor, který proti takto vykreslenému nepříteli pozvedne hlas, si může připadat o kousek odvážnější, a že je to svůdné (je-li ten nepřítel navíc fiktivní, tak i bezpečné).

Jeden detail nakonec. Píšete: "Pokud zemře japanolog Antonín Líman, historik Petr Čornej, nebo předseda Akademie věd a ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes, zaslouží si (pouze v jednom běžném denním tisku) pět nekrologů? Ne. Proč? Protože jejich práci téměř nikdo nezná a nerozumí jí. Jejich zásluhy se malým množstvím nekrologů nepopírají. Cieslar byl osobnost veřejně neznámá, rozhodně žádný veřejný intelektuál typu Dušana Třeštíka, Pavla Tigrida nebo Ludvíka Vaculíka. Důvod, proč o něm kulturní publicité tolik psali, je (nejspíš) ten, že byl pro ně "zvládnutelnou metou"."

Já - podobně jako někteří další autoři těch nekrologů - v novinách nepracuju, moje komunikace s LN v lednu, kdy jsem na posledním slovu zaskakoval za Tomáše Baldýnského, probíhala tak, že jsem tam jednou za týden poslal email. Způsob, jakým deníky přistoupily k úmrtím pánů Límana a Pačesa, je vásledek rozhodnutí, na němž jsem se nijak nepodílel, stejně jako jsem nijak neovlivňoval a ovlivnit nemohl to, že textů o JC vyšlo skutečně docela hodně. Jistě máte pravdu v tom, že o smrti někoho, kdo má mezi lidmi píšícími do novin hodně známých, se píše víc než pokud zemře někdo jiný. Nic překvapivého na tom ale nenacházím.

Stručně řečeno, to že se v lednu o JC psalo hodně, popisujete jako projev nějakého skupinově koordinovaného úsilí, zaměřeného proti někomu. Já v tom vidím spíš důsledek souběhu nějakých individuálních rozhodnutí. Necítím se být příslušníkem nějaké skupiny, pokud takovou příslušnost nezakládá pouhá skutečnost, že člověk měl někoho rád.

Ján Simkanič  (2.4.2006 14:10)

Zajímalo by mě, jestli tento úvodník má být reprezentantem oné Kamilem Filou velebené "nové kritiky", která je tak demokratická, vědecká, sebereflexivnější, vitálnější. Já doufám, že ne, protože vědeckosti v ní nevidím ani za mák, sebereflexe jakbysmet a demokratičnosti se ten text vyhýbá na sto honů.

Proč? I když vezmu v úvahu, že se jedná spíše o zamyšlení, je natolik chaotické, že (jak už poznamenala řada diskutujících) vůbec z něj není jasné, co je hlavním cílem textu, to musí Karel Fila složitě vysvětlovat až dodatečně a nepřesvědčivě v diskusi. V textu se splétá páté přes deváté a hází se to s gustem do jednoho koše. Takže metoda veškerá žádná, natož pak špetka vědeckého přístupu.

Demokratičnost ten text postrádá mimo jiné proto, že neuznává jiný názor. Bije do očí, jak je pro Filu ona "mystizující, impresionistická, nesystematická a nemetodická cieslarovština" odporná a že v dnešním světě nemá co dělat. A všichni, kdo se jí cítí být osloveni, jsou zaostalí pseudonáboženští fanatici, kteří se snaží všem ostatním vnucovat svou pravdu.

Nechápu, kde Fila vzal tu intenzivní potřebu vymezit se s takovým osobním, emotivním zaujetím proti něčemu, co vlastně neexistuje. Nikdo neříká, že se musí psát jenom tak, jako psal Jiří Cieslar a nevyplývá to ani z toho, že pro někoho představoval nejlepšího (nejen) filmového kritika u nás. Jiří Cieslar byl solitér, který psal a myslel po svém, úplně jinak než všichni ostatní. Pro někoho je tento jiný, mimořádně zasvěcený pohled možná tím nejvzácnějším, co mu může kritická reflexe zprostředkovat, pro Filu je to však špatně, protože se mu Cieslar nevejde do škatulek, které se naučil ve škole.

Filův text je však nejslabší v těch místech, kde se chytá do pastí vlastnoručně nastražených. Ač touží po přesnosti, zaměňuje veskrze osobní vzpomínky na právě zemřelého přítele a učitele s odbornými nekrology, kterými nejsou, ale ani neměly být. Vyčítat lidem, že dva dny po smrti přítele vzpomínají v dobrém, je prostě omyl. Filovi chybí prachobyčejná soudnost, hledat u něj empatii by bylo předem marné. A že noviny zveřejňují vzpomínky na významnou osobnost, kterou sice široká veřejnost nezná? Ano, souhlasím, raději další text o Vyvolených...

Diskutovat nad rolí a odkazem Jiřího Cieslara v oblasti české kritiky je jistě na místě. A důkladně analyzovat jeho silné i slabé stránky. Ale ne tímto pomateným, zaslepeným a dost nevkusným vykřikem, který postrádá přesně to, po čem u druhých Karel Fila tak zoufale volá.

Term.  (2.4.2006 09:26)

Jen pár postřehů... Českým národním sportem není plivání na rakve, ale zděšené výkřiky, když si někdo troufne pohled na zesnulého rozšířit poněkud více objímající charakterizací či problematizací jeho "obecně uznávané" role. Alespoň ve svém chápání nekrologů má Jan Rejžek - muž, který má blíže ke komikovi než kritikovi - pravdu. Proč se tady bemála všichni podivují nad tím, že si někdo "dovolil" polemizovat s petrifikujícími nekrology? Opravdu je konstruktivní a vyargumentované zamyšlení nad zesnulým "lidsky nevkusné"? Proč? I když tady už se pohybujeme v "cieslarovsky nadpozemských kategoriích"...

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (1.4.2006 12:16)

Vladimír Suchánek:

1) Jestliže jste schopen napsat - "Ano, a přesně proto je divné, pokud noviny uveřejňují tolik článků o někom, o kom se moc neví" v souvislosti s Jiřím Cieslarem, pak je Váš názor mimo jakékoliv posuzování, protože je prostě mimo.
- Pokud zemře japanolog Antonín Líman, historik Petr Čornej, nebo předseda Akademie věd a ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Pačes, zaslouží si (pouze v jednom běžném denním tisku) pět nekrologů? Ne. Proč? Protože jejich práci téměř nikdo nezná a nerozumí jí. Jejich zásluhy se malým množstvím nekrologů nepopírají. Cieslar byl osobnost veřejně neznámá, rozhodně žádný veřejný intelektuál typu Dušana Třeštíka, Pavla Tigrida nebo Ludvíka Vaculíka. Důvod, proč o něm kulturní publicité tolik psali, je (nejspíš) ten, že byl pro ně "zvládnutelnou metou". Pochopte, mě to nevadí, jestli má někdo někoho rád, jen upozorňuju na příznačnost toho množství nekrologů a jejich tón.

2) "Jestliže pro Vás a Vaši generaci byli důležitější jiní autoři, což je zcela pochopitelné a správné, neberte jiným, že pro ně byl důležitější Cieslar a další kolem něj..."
- Ty nekrology jsou ale psané stylem, který PRÁVĚ že vypadá, jakoby neexistovalo jiné a lepší psaní o filmu než Cieslarovo. Z některých těch nekrologů dokonce čiší nenávist vůči "odbornému psaní" a implicitně se jimi vylučuje a ostrakizuje jiný způsob myšlení. Čili nikoli já, nebo Cinepur, někomu něco zakazujeme, ale je to NAOPAK. Ta démonizace přichází ze strany běžných publicistů. Přitom vůbec není jasné, jestli ti autoři mají se současnou západní filmovou kritikou (a zdejší, začínající) vůbec pořádné zkušenosti, nebo jen předvádějí svůj strach a frustraci z "nebezpečné, ošklivé a zlé teorie". Termín "defemzivní paradigma normálnosti" je vskutku vtipně trefný.

3) "Cieslarovy texty nikdy nebyly diskurzem" - Nelze psát bez jazyka, každý text vychází z nějakého diskurzu. U Cieslara evidentně existencializmus, jungiánství a impresionizmus. Diskurz, mj. znamená předpoklady či podmínky zakládající každou možnou výpověď.

4) "od umění se nelze emancipovat, nelze jej pochopit, tudíž mu nelze přisuzovat jakoukoliv roli. Tím méně ideologickou." - Ano, teď jste popsal ideologii mysticizmu, předpokládající, že nejvyšším smyslem bytí je přesah vědomí k nevyslovitelnému, pojmově neuchopitelnému (= cca božskému). Tato ideologie je ovšem samozřejmě podmíněná historicky, třídně, rodově atd. Opravdu máte pocit, že je takový zážitek umožněn všem, pokud k tomu nemají náležité institucionální zázemí, např. církev a kláštery, příp. katedry, kam je možno zašít se před světem a kontemplovat?
Distance a emacipace je základem každé skutečné kritiky. Všechno ostatní je druh náboženství.

5) "těžká kladiva a motorové pily postmoderních teorií, které mimochodem už filmová věda venku davno opustila a začíná se pomalu vracet tam, kde skončili takoví jako byl Jiří Cieslar."
- To je nesmírně zajímavá a pro mě naprosto překvapivá informace. Mohl byste uvést víc? Kde ve světě, jaká katedra příslušného oboru je řízena někým, jako byl Jiří Cieslar?
JC byl osobnost, to nikdo nepopírá (ono v tom úvodníku je totiž i dost obdivných vět), ale zároveň solitér. Na jeho přístupu k filmu nelze založit žádný systematický a komplexní učební plán, a proto zdejší katedry neprodukují úžasné nové kritické osobnosti. Naproti tomu západní systém výuky učí lidi aspoň základnímu řemeslu metodického myšlení, což je v konečném důsledku pro profesionalizaci médií mnohem užitečnější.

Kamil Fila  (31.3.2006 17:01)

Stanislav Ertl:

"Stale povazuji za maximalne nestastne opirat sva tvrzeni o JC (ne)odbornosti o citace nekrologu, jez vyjadruji individualni emotivni stav jejich autoru dany urcitym momentem."
- Skutecne mate pocit, ze kdyby ti pisatele nebyli tak rozruseni, psali by neco jineho? Ja ne. Ponevadz to, co psali, se shoduje s tim, o cem psal uz Zdenek Holy a o cem tady pisu ja, pote, co jsem si znovu precetl Cieslarovy ctyri sebrane spisy. Proc se, vyjma Jana Kolare, NIKDO nebavi o tech ctyrech bodech, ktere tam opakuju DVAKRAT...?


"Ve Filove uvodniku stale nenachazim, co je jeho podstatou. Ma busit do onech nekrologistu (jak se zprvu zda), nebo ma busit do (ne)odbornosti JC (kterymzto smerem se pak ubira diskuse)? Nebo ma skrze (ne)odbornost JC prokazat nedostatecnost nekrologistu? Pokud byli cilem nekrologiste za sve nekrology, vadi mi clanek velmi, nebot je necitlivy k citu. Pokud byli cilem nekrologiste za sve "cieslarovske" prace, vadi mi, ze byly citovany nekrology a nikoliv ta filmove vedecky zavadna dila."
- Nekrology popisuji principy, na kterych stoji elitarsky impresionisticky diskurz. Uvodnik ukazuje, jak je tento diskurz omezeny, v zasade dogmaticky, nedemokraticky, netolerantni a vsoucasnosti v mnoha ohledech neproduktivni. Neni treba ukazovat to na jednotlivych textech, ty ctyri body jsou navodem, jak cist impresionisticke texty - a to at dela kazdy sam.
Ono to asi (jak odhaduju z reakci) muze vypadat, ze "nova kritika" (odvozena z teorie a historie, pocinajici 70. lety) je nesmirne prisna, nezivotna, necitelna a nesnese se s jinymi pristupy. Coz je omyl. Ona si je pouze vedoma vlastnich hranic a popisuje hranice a omezeni jinych pristupu.
Je to mnohem sebereflexivnejsi a vitalnejsi pristup k filmu, nez jaky reprezentuje impresionizmus, existencializmus a mysticizmus, ktere odmitaji rozumet, ba co vic, byt jen zabyvat se filmy, ktere nevyhovuji jejich estetickym a ideologickym kriteriim.

Kamil Fila  (31.3.2006 16:33)

Premysl Hnilicka
"Váš "antinekrolog" JC považuji za nešťastný, cítím za ním snahu zaujmout za každou cenu" - O KF tu vubec nejde, jde o stav psani o filmu v Cesku a zpusobu, jak o tom ucit.

"Hůř je to ale s přestřelkou Fila - Soukup; než byste odvážně přiznal "máte recht, přehlíd jsem se, promiňte", vymýšlíte si tu historky o citaci necitaci a o splynutí Soukupa s Cieslarem... Chjo."
- Cetl jsem ten text na Zone velmi pozorne a je to tak v nekrologu napsano schvalne.

"A to už vůbec nemluvím o tom přízračném hnutí postmodernistů a jiných istů o zničení "bašt elitářství". Zaplaťpámbu za elitáře, jakými jsou návštěvníci filmových klubů či posluchači rozhlasových her, jinak bychom se už všici namrť rozplynuli ve vágním globálu.. Ne?"
- NE :)

Přemysl Hnilička  (31.3.2006 14:04)

Bóže, to je zase řečí všade... - Ke Kamilu Filovi: Váš "antinekrolog" JC považuji za nešťastný, cítím za ním snahu zaujmout za každou cenu, například tím, že mírně znevážím právě zemřelého člověka. Ale co, to může být moje imprese.

Hůř je to ale s přestřelkou Fila - Soukup; než byste odvážně přiznal "máte recht, přehlíd jsem se, promiňte", vymýšlíte si tu historky o citaci necitaci a o splynutí Soukupa s Cieslarem... Chjo.

A to už vůbec nemluvím o tom přízračném hnutí postmodernistů a jiných istů o zničení "bašt elitářství". Zaplaťpámbu za elitáře, jakými jsou návštěvníci filmových klubů či posluchači rozhlasových her, jinak bychom se už všici namrť rozplynuli ve vágním globálu.. Ne?

Onyx  (31.3.2006 02:18)

Vladimír Suchánek: Napsal jste: "Jen poznámka - od umění se nelze emancipovat, nelze jej pochopit, tudíž mu nelze přisuzovat jakoukoliv roli. Tím méně ideologickou." ---- Silně nesouhlasím. Co taková Guernica? Proč by se měl recipient, a je jedno, je-li to umělecký kritik, akademik, nebo prostý nadšenec, utíkat k takovému poraženectví ve stylu to umění je tak nedozírné a já tak nicotný? To se mi skutečně protiví. A ty motorové pily? Hrál jste někdy hru Doom nebo je to jen taková rétorská figura? Případně značí ony motorové pily něco jiného? A důležitá věc: filmová věda venku dost možná opustila ony postmoderní přístupy, ale rozhodně ne ve prospěch psaní ve stylu J. C. Spíše se konečně zaměřila na seriózní filmověhistorický výzkum, který se nebrání ani rozumné míře kvantitativních metod. Doporučuji Vám přečíst si rozhovor s Vinzenzem Hedigerem v jedné z Iluminací nebo některé články Noela Carolla a řady dalších...Občas je krásné přečíst si text á la J. Cieslar ale právě že jen občas. Rozhodně by to nemělo být vydáváno za metu českého psaní o filmu....pak to může působit spíše zhoubně.

Jiří Opolský  (30.3.2006 22:47)

ad "diskurz": já bych ještě jednou zareagoval, ať je vidět, že v tom mám furt zmatek. podle mě naopak Cieslarovy texty nikdy nemohly diskurzem nebýt, móda nemóda. diskurz je přece, obludně zjednodušeně, způsob mluvení o skutečnosti, nebo ne?

jméno Vladimír Suchánek  (30.3.2006 19:53)

komentář

ad: Kamil Fila

K Vašemi komentáři mého skutečně trochu rozhořčeného příspěvku jenom několik poznámek:
1) Jestliže jste schopen napsat - "Ano, a přesně proto je divné, pokud noviny uveřejňují tolik článků o někom, o kom se moc neví" v souvislosti s Jiřím Cieslarem, pak je Váš názor mimo jakékoliv posuzování, protože je prostě mimo.
2) Jestliže pro Vás a Vaši generaci byli důležitější jiní autoři, což je zcela pochopitelné a správné, neberte jiným, že pro ně byl důležitější Cieslar a další kolem něj, kteří do Vašeho výčtu nepatří. Napište si třeba dvacet antinekrologů a editorialů, roztrhejte Cieslara na kousíčky, ale s grácií a nikoliv s opovržením (k autorům a dikci těch nekrologů).
3) "diskurz" - Cieslarovy texty nikdy nebyly diskurzem, to je ono, dnes tak módní, definování určité skutečnosti tak, aby bylo možné tuto definici přísně metodologicky vědecky a kriticky vyvrátit.
4) "Jeho texty vykazovaly mnohdy více funkci poetickou než poznávací (tedy reflexivně-kritickou), a v zásadě přijímaly umění jako něco úžasného, před čím můžeme jen mlčky kapitulovat, protože umění nám otevírá cestu k transcendenci a pouze v umění se všichni setkáváme jako zcela svobodné a rovnocenné bytosti. Cieslarovo psaní jen málokdy plnilo emancipační funkci, kdy je možné vytvořit si distanci od účinků umění a chápat jej jako další mocenskou instituci a nositelku (byť sebeušlechtilejší) ideologie." Vážený pane Filo, tak toto je opravdovy smutek nesmírného nepochopení umění. Ale je to můj názor.
Jen poznámka - od umění se nelze emancipovat, nelze jej pochopit, tudíž mu nelze přisuzovat jakoukoliv roli. Tím méně ideologickou. Vím, že těmito slovy jsem pro Vás asi skončil zcela, ale s tím se nedá nic dělat, právě tak jako s uměním. Je jako život, jako bytí, jako existence každého z nás, ono žije zcela mimo všechny obzory, ke kterým směřuje naše pozornost. Nic o něm nevíme a bojím, že nejsme ani schopni se o něm cokoliv dozvědět pokud na něj půjdeme s těžkými kladivy a motorovými pilami postmoderních teorií, které mimochodem už filmová věda venku davno opustila a začíná se pomalu vracet tam, kde skončili takoví jako byl Jiří Cieslar.
5) Předtavte si, že ano, skutečně učím na vysoké škole, i když je to pravděpodobně pro Vás někde blízko hranicím katastrofy. :-))))
Vše dobré, Suchánek

Kamil Fila  (30.3.2006 17:33)

Jan Schejbal - Bohužel nevím, nakolik aktuální máte přehled o tom, jak vypadají současné film studies (všimněte si, že neužívám pojem věda). Ta třicetiletá průrva se v současnosti zaplňuje hrozně pomalu a bolestivě. "Neuchopitelnost fenoménu jménem film" je už dlouho mimo diskuzi a jako problém ji nikdo neřeší. Tím novým fenoménem není "prchavá esence filmu", ale kinematografie jako celek a její postavení v kontextu jiných médií a celé kultury. A to je právě ten bod, kde se rozcházejí cesty impresionistů a výzkumníků. Tohle chápe dobře i Jaromír Blažejovský, a sám tvrdí, že "je potřeba všechno přepsat a přehodnotit".

Stanislav Ertl: "Fila vycita JC vytvareni elit. Necini tak ovsem v obracenem gardu sam?" - To je další příklad toho, že nevrlé reakce vycházejí od lidí, kteří s tím oborem nejsou v kontaktu. 1) Výsledky současných výzkumů jsou snadno popularizovatelné a umožňují chápat film mnohem širšímu okruhu lidí než impresionistické psaní. 2) Současná teorie a historie filmu není elitářská, protože se věnuje veškeré filmové produkci bez předsudků a má tedy šanci popsat úplnější obraz skutečnosti (s veškerým vědomím různým omezení, které mají sociální vědy...)

Problém psaní a vlivu JC nebyl v tom, že psal neodborně a pocitově (estetický požitek ze čtení jeho textů jsem míval taky), ale v tom, že přispíval ke stagnaci oboru, který už byl beztak zaostalý za západním prostředím. To, že toto stagnační psaní a myšlení, velmi izolované a s malým záběrem, oslavovali bežní publicisté, je ten problém, na který jsem se snažil upozornit.

Aleš  (28.3.2006 18:37)

jako příspěvek do diskuze si dovoluji upozornit na text Petry Hanákové (za pozornost mimo jiné stojí kapitolka o "defensivním paradigmatu normálnosti")
http://gender.ff.cuni.cz/anotace_hanakova.htm

Jan Schejbal  (28.3.2006 18:25)

mladému horlivci Filovi: příteli, je-li něco na hony vzdáleno tomu :"jaké praktické výzkumné otázky si kladou teoretici, kteří si film nepřivlastňují existenciálně, ale snaží se jej analyzovat tak, aby výsledky jejich práce mohly být verifikovatelné" pak je to Vaše jistota uchopitelnosti fenoménu zvaného film. takřka celé jedno století se o to nejrůznější "nadšenci" pokouší... a hle máme tady (konečně?) někoho, kdo to zvládá měrou takřka vrchovatou, totiž Kamila Filu. Je mi líto Jaromíra Blažejovského, že jeho jistě poctivá snaha předat něco ze svých po léta v kinosálech nabývaných zkušeností vychází tímto bohužel vniveč. Osobnost Jiřího Cieslara zůstane naštěstí osobností i kdyby se o něj takových snaživců otíralo tisíc.

Stanislav Ertl  (28.3.2006 17:52)

A nebo snad takto a lidoveji (damy prominou): Od sameho pocatku se tady diskutuje "o hovnu" - ale o to vic se rozmazava... Lepsi primer jsem proste nenasel.

Stanislav Ertl  (28.3.2006 17:31)

Jeste jednou vstoupim do diskuse. Nechapejte tento prispevek jako projev osobni antipatie. Proste jsem si znovu vse procetl a zvazil a s odstupem konstatuji, ze:

a) Stale povazuji za maximalne nestastne opirat sva tvrzeni o JC (ne)odbornosti o citace nekrologu, jez vyjadruji individualni emotivni stav jejich autoru dany urcitym momentem. A stale radeji budu uvazovat spise o neobratnosti a nepromyslenosti, nez o vedome manipulaci. (V tomto kontextu mi prijde vhodne odkazat na http://www.blisty.cz/art/24750.html - otevrene ale priznavam, ze samotne B.Listy nemusim)

b) Ve Filove uvodniku stale nenachazim, co je jeho podstatou. Ma busit do onech nekrologistu (jak se zprvu zda), nebo ma busit do (ne)odbornosti JC (kterymzto smerem se pak ubira diskuse)? Nebo ma skrze (ne)odbornost JC prokazat nedostatecnost nekrologistu? Pokud byli cilem nekrologiste za sve nekrology, vadi mi clanek velmi, nebot je necitlivy k citu. Pokud byli cilem nekrologiste za sve "cieslarovske" prace, vadi mi, ze byly citovany nekrology a nikoliv ta filmove vedecky zavadna dila.

c) Fila vycita JC vytvareni elit. Necini tak ovsem v prevracenem gardu sam? A nakonec - je "filmova veda" jim reprezentovana skutecne jeste "vedou"? (Vecny problem socialnich "ved"...)

d) Na to navazuje Filuv problem s metodologii a koncepcnosti JC. Na rovinu musim konstatovat, ze jsem k textum JC nikdy nepristupoval jako k vedecke praci, ale jako k pocitum, nazorum a myslenkam vyvstavajicich po shlednuti konkretniho dila. Nabizel mi jiny uhel, jiny nazor, jine moznosti. A to treba i takove, s nimiz jsem nesouhlasil. Kazdopadne mi byl presto srozumitelnejsi, nez nejedno "vedecke abrakadabra", jimz je zaklinano v diskusi clanku, stejne jako v Cinepuru samem. Mozna nejsem dostatecne inteligentni, mozna mi chybi vzdelani, ale pokud se "debata" nad umeleckym dilem stava sebestrednou, laikum nesrozumitelnou a samozroutskou rozpravou zasvecenych, postrada u mne tato jakekoliv vaznosti.

e) Osobne si myslim, ze "cieslarovstina" ma misto VEDLE "filovstiny" (Pan Fila odpusti), nejde o otazku "bud a nebo". Uz z toho prosteho duvodu, ze sila umeleckeho dila spociva v oblastech jen nejasne zmeritelnych, zvazitelnych, srovnatelnych... Cieslar hovori o "pocitech" (divaka) a Fila vola po zpusobech, jakym jsou (snad) tyto dosazeny. Problem jednoho je, ze nema po ruce (samozrejme) dostatecny aparat, problem druheho v tom, ze ani sebedokonalejsi rozborka a sborka filmu samotneho nezajisti totozne vyzneni dila u jeho prijemce.

A uz dost. Pokud to shrnu - tato debata NEMA SMYSL a je vazne (pan Soukup odpusti, ze necituji :-)) "o nitzchem".

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (27.3.2006 19:53)

JAN KOLÁŘ
Konečně něco zajímavého, vida!

Na čem se zakládal respekt čtenářů k JC? - Řekněme, že na tom, jak se tyto texty pokoušely hovořit co nejuniverzálnějším jazykem. Jazykem bez odborných pojmů a přitom hovořícím o zásadních existenciálních věcech. Na to citliví, empatičtí lidé dobře slyší a takové psaní nevyžaduje ani žádné zvláštní vzdělání a pozornost. Není na něm dokonce ani nic špatného a je ve své vlastní oblasti legitimní, navíc v případě JC na vysoké literární úrovni, což je hodnota sama o sobě. Problematickým se takové psaní stává, pokud je dáváno za vzor jako to nejlepší, co lze vůbec o filmu psát. Lidé, kteří toto činí, obvykle nejsou v kontaktu se současným západním psaním o filmu. Řekl bych, že toto v tom "nekrologu" je obsaženo.

Ad metoda a metodologie - Nepokládám JC za pseudonáboženského blouznivce. On si v těch textech klade stále podobné otázky (jaký je vztah ezi vnitřkem a vnějškem, jak film dokáže zobrazit to vnitřní, neviditelné...) a staví velmi silný morální imperativ (Jiří Peňás ho popsal jako: "Člověče, vrať se už konečně k sobě"). Úvodník mířil na to, že způsob kladení otázek JC je na hony vzdálen k tomu, jaké praktické výzkumné otázky si kladou teoretici, kteří si film nepřivlastňují existenciálně, ale snaží se jej analyzovat tak, aby výsledky jejich práce mohly být verifikovatelné. Jistě se tu ukazuje rozdíl mezi běžným chápáním kritiky a anglosaským termínem criticism, a také rozdíl mezi esejistikou a opravdovým výzkumem. Jsem převědčen o tom, že Cieslarovo psaní nemělo pevný teoretický podklad a především o tom, že to, co teoreticky využíval, pramálo souviselo s filmovou teorií. Svědčí o tom především to, že se C ve svých textech až úpěnlivě vyhýbal přesným a zaužívaným pojmům. Často to působí až jako kličkování.

Výrazy o "posledním literárním člověku" a "elektronickém věku, v němž se společnost rozpadla na mnoho kmenů..." nejsou nějaké nahodilé metafory, ale pojmy převzaté od Marhalla McLuhana, které myslím dost dobře popisují rozštěp mezi "tradiční humanistickou kritikou" a současnou "postmoderní kritikou". Tohle téma rozvíjím o něo víc ve své diplomové práci o současné české filmové kritice.

Termínem esencialismus myslím výhradně "mediální esencialismus". V úvodníku je to jasně zmíněno. Týká se to pouze představy o "typické filmovosti", která je používána jako hodnotící označení, což je jednoduše "teleologický omyl" (představa, že médium má nějaký cíl a nejsprávnější užití). U Bordwella, pokud si pamatuju a rozumím mu, nejde vůbec o mediální esencialismus, ale pouze o to, že podle něj jsou určité významy platné a ve formě díla přítomné bez ohledu na jakoukoli aktuální interpretaci. To souvisí nikoli s esencialismem, ale s jistým druhem pozitivismu, a týká se rozlišení významů, které nese narace, nikoli film jako médium. Bordwell se staví proti tomu, aby jako dominantní byla prosazována interpretace implicitních významů a symptomatické čtení filmu, neboli pouze kritika idelogických podtextů. Pro kognitivní pochopení filmu jsou důležité především explicitní a referenční významy.

"Pokud jde o Cieslarovo nemístné psychologizování o Barthesově životě v Prostranství hry, je třeba si uvědomit, že Barthesova Světlá komora, ze které Cieslarův text vychází, není ničím jiným než Barthesovým osobním (a mimochodem naprosto nesystematickým) listováním albem oblíbených fotografií" - Já si to uvědomuju dobře, akorát upozorňuju na to, jak si JC přivlastnil Rolanda Barthese v jeho "oslabené podobě" a jak se v celém svém, poměrně dlouhém textu nesmírně pečlivě vyhýbá tomu říct cokoli o sémiologii. Mně se velmi líbí rozlišení tří rovin smyslu u Barthese - informační, symbolický a ten třetí, "tupý", pojmový nevyjádřitelný, "tělesný". Chápu, že právě tento třetí smysl musel velmi doře vyhovovat psaní JC, dá se o tom básnit donekonečna.

Tím se dostávám i k tomu "intencionalistickému omylu". Umberto Eco mluví např. o intenci autora, textu a čtenáře. To, co vyvozuji z oněch "nekrologů", vychází z intence těch textů, určitých rétorických figur, kdy jazyk mluví za své uživatele. Objevují se tu obraty o neporušitelné autoritě, které mají vysloveně charakter otcovský, dohližitelský, mentorský. Ty vzpomínky přesně volenými slovy vytvářejí okolo psaní JC nepropustitelnou krustu, dodávají ji božskou auru, charakterizují tento jazyk jako zcela očištěný, dokonale přiblížený "Pravdě". Je úplně jedno, co tím ti autoři vědomě zamýšleli, jejich nevědomí a jazyk je prozrazuje. Nezpochybnitelná autorita = "někdo to dělal, někdo byl takhle schopen psát, my jsme vedle něj malí". I v tomto psaní je obsažen esencialismus, tentokrát ovšem esencalismus jazykový, představa, že věci lze pojmenovávat přesnými, pravými jmény a že "k nim už nelze nic dodat". Otci se neodmlouvá, říká mýtus, který je dokonale neosobní.

Zdeněk Holý  (27.3.2006 08:28)

odpoveď Janu Kolářovi
Honzo, ba, tvá odpověď my byla ještě sympatičtější a libozvučnější, protože zásadní rozpory, netýkající se míry, už nacházím pouze v bodě 4. U něho nechápu tvoji nerozlišující skepsi, vrhající celé poznání do pytle spekulace. Přec jenom, kdyby byla fyzika pouhá spekulace a všechno v ní bylo možné, asi bychom se nedávno nepotkali v pohybujícím se vagonu metra. Podobně bych rozlišoval i míru spekulativnosti jednotlivých přístupů. A intencionalismus byl několikrát usvědčen z libovolnosti jím předkládaných závěrů. Srovnej ho např. s takovou stylovou analýzou. Myslím že nad intencemi se klidně pohádáme, ale jsem si jistý, že nad tím, zda se jednalo o detail nebo velký celek, nalezneme společnou řeč. Nemyslím zde na nějakou konkrétní teorii, myslím na to, čeho bychom si měli všímat na filmu, pokud o něm chceme hovořit. Raději bych hovořil o stylu, způsobu vyprávění apod. než např. o tom, že Visconti zde myslí na to a to, nebo tímto záběrem chtěl poukázat ne nehynoucí naléhavost lidství…
Intencionalismu je pro mě především takový malý, špinavý rétorický trik, jak přesvědčit čtenáře o své pravdě. Tím, že se tvářím, že znám autorské intence, dochází k situaci, kdy mě čtenář začíná brát jako autorova mluvčího, a tím začínám vůči němu disponovat značnou autoritou. Je to paradox, že přístup usvědčený tolikrát ze své libovolnosti, dokáže mít takovou moc nad čtenáři. Nazval jsem ho malým špinavým trikem, protože podle mě je snadno prokouknutelný, alespoň doufám.

Onyx  (27.3.2006 01:29)

Všechny ohlasy na smrt J. Cieslara jsem nečetl, ale pasáže z nekrologů, které Kamil Fila cituje, v mé duši vzbudily další vlnu nevole vůči jistým tendencím v současném českém psaní o filmu, které ne a ne vymýtit. Uznávám, že Cieslar byl jazykový hračička a stylista prvého řádu. To je bez diskuse. Nic to však nemění na tom, že z filmologického hlediska byly jeho texty velice vágní a neobhajitelné. A protože nechci rozmělňovat to, co už bylo řečeno, přidávám pouze pro osvěžení přítomného diskursu dva návrhy na možné "cieslarovce" 1. Aleš Stuchlý (a jeho legendární glosa-úvaha-sled prchavých impresí o Ghost Dogovi - viz: http://www.literarky.cz/index.php?p=archiv&text=544) 2. Šimon Šafránek, i když tady si nejsem jist. Ujme se jich textů česká akademická lingvistika?:)

Jan Kolář (jakolar@email.cz)  (26.3.2006 20:48)

Zdeňku, chvěji se blahem, že můj text byl shledán sympatickým. Přihazuju pokud možno ještě sympatičtější odpověď.

Ad 1.: Editorial Kamila Fily považuju za vynikající a doufám, že se to z mé reakce dalo alespoň trochu vyčíst. Podle mě je ale škoda, že v Cinepuru nevyšel vedle jeho článku i klasický nekrolog (nemusejí být všechny nutně mýtotvorné), a skutečnost, že je Cieslarova smrt stále ještě příliš čerstvá, na tom nic nemění. Na nějaký rozsáhlejší rozbor Cieslarova psaní, který bych si přečetl ze všeho nejradši, asi nebylo dost času, to uznávám.

Ad 2.: Děkuju za užitečnou pojmovou distinkci. Měl bych tudíž svoje původní tvrzení přeformulovat: nejen že se podle mě Cieslar při psaní držel nějaké "metody"; mám za to, že by se v jeho textech dala nalézt i jistá "metodologie" (jejíž povahu se tu teď nebudu pokoušet charakterizovat). Uvědomuju si, že se možná snažím hájit nehájitelné – i proto, že jsem si na rozdíl od tebe nedal tu práci a Cieslarovy texty nikdy nijak důkladně neanalyzoval. Ber to tedy jako mou trochu popuzenou reakci na to, že jak z tvé "Mystické louže", tak z Kamilova nekrologu vychází Cieslar jako pseudonábožencký blouznivec, který po shlédnutí filmu ve vytržení usedal nad stránkami papíru (nebo deníku?) a – skoro aniž by věděl, co činí – na ně vychrlil své dojmy a pocity. Aby mi bylo rozuměno – Cieslarovo psaní o filmu nepovažuju za nejlepší z možných a už vůbec ne za jediné možné; a tvou kritiku jeho přístupu jsem si dneska přečet s chutí znova.

Ad 3.: V tomhle se asi shodneme.

Ad 4.: Ne, nemyslím si, že je možné se nespekulativně dobrat původní autorské intence (ostatně většinou mám problém uvědomit si, jaké jsou moje vlastní intence). Proti anti-intencionalistům nic nemám – už jen kvůli tomu, že ukázali, jak komplikovanou záležitost analýza figury autora představuje. Na druhou stranu nevidím jediný důvod, proč se ofrňovat nad každým, kdo se o záměry tvůrce upřímně zajímá. Posuzovat v rámci filmové teorie (tím spíš v rámci filmové kritiky)jednotlivé konkurující si přístupy podle toho, nakolik jsou či nejsou "spekulativní", mi přijde trochu úsměvné – nebavíme se o fyzice (a koneckonců jeden bláznivý rakouský emigrant i o fyzice prohlásil, že v ní "anything goes").

Vzhledem k tomu, že mám před sebou rozepsanou jednu nejmenovanou recenzi, zdravím a končím.

Zdeněk Holý  (25.3.2006 20:25)

Nechtěl jsem se původně do této diskuse vkládat, ale když zde uveřejnil svůj sympatický text Jan Kolář, rád bych k němu učinil pár drobných poznámek.

1. Jako člen redakce nemyslím, že se Cinepur zachoval nezodpovědně, spíše naopak. Cieslarova smrt je příliš čerstvá záležitost, a proto editorial Kamila Fili primárně nehodnotil Cieslarovo dílo ale nekrology druhých. A myslím, že paradoxně učinil pro Cieslarovo dílo mnohem více než ostatní. Postavil aspoň drobnou hráz bezbřehé a povrchně argumentované glorifikaci Cieslarova díla, která se přehnala českými periodiky, a která hrozila založit novou mytologii.

2. Jan Kolář si myslí, že nějaké metody se Jiří Cieslar při psaní držel. Nechci slovíčkařit, ale přijde mi značný rozdíl mezi pojmy metoda a metodologie. Člověk může mít metodu psaní – třeba začít popisem děje – ale to neznamená, že má metodologii. Tedy vlastní Kolářovo tvrzení, že "názor, který není podložený ujasněným systémem a alespoň implicitně přítomnou teorií (metodologie – ZH), je v lepším případě nesrozumitelý, v horším případě nesmyslný", není vyvráceno.

3. Schopnost vidět filmy v novém, překvapivém, nestereotypním a dalším světle Cieslarovi neupírám. Zrovna tak souhlasím, že Cieslarovy texty jsou "stylisticky mimořádně konzistentní" a nejen konzistentní, ale podle mě i kvalitní. Bohužel v poměru sdělení a jeho slovní stránky je podle mě třeba hledat největší kámen úrazu cieslarovského psaní. Kdysi jsem se v textu, který je nyní on-line na těchto stránkách "mystická louže", upozorňoval na na nepoměr mezi funkcí poetickou a sdělovací Cieslarových textů. Text snad průkazně ukázal, že to, co se tváří jako nové překvapivé sdělení (ono nové světlo), je mnohdy poetická slovní hra.

4. "Ale stejně pitomé je operovat s intencionalistickými námitkami." Po takových teoriích jako je intencionální klam, implikovaný autor, konstruovaný autor toto odsouzení antiintencionalismu vůbec nechápu. Skutečně si Honzo myslíš, že je možné se nějak nespekulativně dobrat původní autorské intence?! Teolog by jistě takovou personu našel, ale Cieslar jí jistě nebyl.

Jan Kolář  (25.3.2006 16:18)

Trochu mě mrzí, že Cinepur jako časopis, který se minimálně ve svých začátcích postavou, sošnou intelektuálskou povýšeností, černým oblečením i velkejma brejlema Jiřího Cieslara inspiroval a zaštiťoval, nepřistoupil ke zhodnocení jeho psaní o filmu zodpovědněji. Jeden editorial s poněkud zavádějícím nadpisem situaci nespasí.
Kamil Fila položil důležitou otázku, na čem se vlastně zakládal respekt, který Cieslar vzbuzoval i mezi "lidmi z oboru", když – krucinál – jsou jeho texty nesystematické, příliš impresionistické a neodpovídají akademickým standardům. Vzhledem k tomu, že jsem ve Filově jinak výborném meta-nekrologu odpověď na tuhle otázku nenašel (respektive pasáž, kde Fila Cieslarovo výjimečné postavení interpretuje jako "příznak touhy po otcovské figuře", neberu tak docela vážně), a také proto, že se doposud neozvala žádná potrefená husa z řad "cieslarovců", mezi něž se – s jistým červenáním, kterému nedokážu zabránit – musím počítat, přicházím utrousit svou trošku.
Nelze popřít, že Jiří Cieslar psal málo a v podstatě výhradně o tom, co jej zajímalo. Nelze popřít, že měl období, kdy psal slabší články; měl dokonce i období, kdy vykrádal sám sebe a jeho texty se utápěly v přemíře uvozovek, jimiž se snažil ozvláštnit pomalu každé druhé slovo. Rovněž však nelze popřít, že jeho texty byly výjimečné (což je patrné i z toho, jak žalostně skončili všichni, kteří se ho pokoušeli napodobovat), že byly inspirativní a že tu budou chybět.
Pro mě – stejně jako pro mnoho jiných lidí – byly Cieslarovi texty doslova iniciační; při jejich četbě mě poprvé napadlo, že film je fenomén dostatečně zajímavý na to, aby nebyl jenom "konzumován": že je to něco, o čem lze – a o čem se vyplatí – přemýšlet. Pravda je, že Cieslarovo uhrančivé psaní bylo zároveň nebezpečné v tom, že když se s ním setkal člověk, který měl krátce před maturitou, snadno podlehl pokušení "psát taky tak nějak". Já osobně jsem s nestrávenou cieslarovštinou ve svých vlastních článcích bojoval od začátku – někdy více, někdy (podstatně častěji) méně úspěšně, a zatím jsem nevyhrál (nepočítám-li za vítězství to, že už nepoužívám výraz "v pravdě"). Svůj sklon psát o filmech nesystematicky, málo (či spíše jen diletantsky) erudovaně a příliš exaltovaně pociťuju jako deficit, takže bojuju dál – především proto, že si podobně jako Kamil Fila myslím, že názor, který není podložený ujasněným systémem a alespoň implicitně přítomnou teorií, je v lepším případě nesrozumitelý, v horším případě nesmyslný. Na rozdíl od Fily si však nemyslím, že by se Cieslar při psaní svých textů žádné metody nedržel. Nejde jen o to, že jsou to texty stylisticky mimořádně konzistentní, že se téměř všechny – s výjimkou několika (uznávám, že značně diskutabilních) jungiánských studií – zuby nehty drží konkrétních filmových děl a vyhýbají se jakémukoliv zobecnění; za hlavní považuji fakt, že se ve většině z nich vrací stále jeden a týž klíč k tomu, jak shlédnuté filmy číst a uvažovat o nich. Svým mnohdy krkolomným vršením metafor dokázal Cieslar popisované filmy často představit v nečekaném světle a jeho články tak působily (ve wittgensteinovském slova smyslu) terapeuticky: prolamovaly u svých čtenářů zažité recepční stereotypy a dovolovaly jim, aby se na filmy dívali znovu – z jiného úhlu, s jiným předporozuměním, jinýma očima. Právě z tohoto důvodu jsem takový Cieslarův Filmový zápisník řadil mezi ostatní filmovou publicitikou nejvýš; stejně tak jako si nejvíc považuju filmů, které prolamují nejrůznější výrazová, narativní a bůhví jaká další schémata a dávají mi tak pocítit, že jsem ještě zdaleka neprokoukl to, co všechno se dá pomocí filmu vyjádřit. A když už jsem u toho vyjadřování: Cieslarovy kritiky jsou pro mě cenné i z toho důvodu, že se v nich neustále připomíná, že filmová produkce není jen nesmírně zajímavým sociologickým fenoménem, ale také způsobem mnohdy velmi osobní komunikace mezi divákem a autorem (přičemž pokusy redukovat právě figuru autora pouze na funkci textu, diskursu, či dispozitivu mi, při vší úctě, přijdou poněkud za vlasy přitažené). Těžko říct, zda to, co jsem jmenoval stačí k tomu, aby mohl být Jiří Cieslar řazen mezi teoretiky, kteří nepředkládají explicitní teorii, ale pokaždé ji znovu osvědčují na konkrétních analýzách. Bylo by asi nesmyslné tvrdit, že se Cieslar na poli filmové terie projevoval stejně jako třeba Foucault či Deleuze na poli filozofie. Ale mám pocit, že alespoň stopa podobnosti by se tam dala najít. Ostatně doufám, že si někdo kompetentnější konečně najde čas a do pořádného analytického rozboru Cieslarových textů se pustí.
Tolik osobní reflexe z druhé strany barikády. Teď ještě pár štouravých poznámek:
1) Kdybych já osobně Cieslarovi vytýkal nadměrný sklon k metaforickému vyjadřování asi bych příliš neoperoval s tvrzením o "posledním literárním člověku" a "elektronickém věku, v němž se společnost rozpadla na mnoho kmenů, jež si už navzájem nerozumějí a napříště rozumět nikdy nebudou". Tím nijak nezpochyňuji to, že citované metafory jsou výborné a inspirativní.
2) Moc nerozumím termínu "esencialismus", kterým se Kamil Fila ohání. Z tohoto článku se zdá, že esencialismus je podle něj něco, čemu je lepší se vyhnout (Cieslar to údajně ke své škodě neudělal a zůstal v "jeho zajetí"). Tady jsem ovšem na pochybách: Pokud se esencialismem míní obecné přesvědčení, že ve filmových dílech, literárních textech či výtvarných artefaktech lze odhalit nějakou "vnitřní povahu", esenci nezávislou na úhlu interpretace či zvolené metodice posuzování, pak je třeba můj oblíbený David Bordwell (kterého s uznáním zmiňuje i Kamil Fila) esencialistou par excellence – o tom svědčí jak jeho tažení proti interpetaci, která nevychází z prvků inherentně přítomných v samotných filmových "textech", tak jeho celoživotním zájmem o filmový styl (tedy pevný a nenahodilý systém používání výrazových a narativních prostředků, který může charakterizovat historickou epochu, národní kinematografii nebo i jednotlivé filmové tvůrce). Pokud si pisatel s termínem "esencialismus" spojuje něco jiného, bylo by príma, kdyby někde vysvětlil co.
2) Pokud jde o Cieslarovo nemístné psychologizování o Barthesově životě v Prostranství hry, je třeba si uvědomit, že Barthesova Světlá komora, ze které Cieslarův text vychází, není ničím jiným než Barthesovým osobním (a mimochodem naprosto nesystematickým) listováním albem oblíbených fotografií – jediná věc, která je spojuje, je to, že se každá z nich tím, či oním způsobem dotkla Barthesova těla, života nebo vzpomínek. Nechápu, proč by mělo být nelegitimní zabývat se v reflexi nad takovým textem Barthesovým vztahem k matce (který ve Světlé komoře navíc opakovaně tematizuje sám její autor). A proč bychom koneckonců měli být tak úzkostliví a "psychologicky" se zajímat o Barthesovy autorské – v jistém období jeho tvorby nepochybně strukturalistické – záměry? Uznávám, že poslední poznámka je pitomá. Ale stejně pitomé je operovat s intencionalistickými námitkami. Dají se totiž – jak Filovi neopoměl připomenout už "špagetoidní" Ondřej Štindl – uplatnit téměř všude.
A propos "špagety", "kverulantství" atd.: Myslím, že člověk, který píše a argumentuje tak dobře jako Kamil Fila, nemá zapotřebí v diskuzi podobné plívy používat.

ocapek@gmail.com  (23.3.2006 13:53)

Petre Soukupe, velice me pobavil vas coming-out "Mě to stadium nekontrolovaného debatérství o "nitschem" zázračně přešlo, až když jsem se zbavil panictví, z čehož vás, chraň bůh, nepodezírám"... to mnohe vysvetluje, ano, jsou tam i taci.

Co se tyce Vaseho pozdvizeni nad souradnymi vycty pana Fily, jde jen o naprosto obycejne priblizeni problematiky. Priklad z meho oboru: existuji ekonomicke smery (neokenesianstvi, neoklacicka ekonomie, keynesianstvi) a ekonomicke teorie (teorie mezniho uzitku, rozhodovani za rizika). Bez ponekud odbornejsi terminologie se proste VEDA delat neda.

A i kdyz tomu treba nebudete verit, existuju i lide, kteri se temto vecem venuji i po prvnim sexualnim styku. ;-))) Ale na druhou stranu, nic proti lidem co jenom soulozi.

K J.C. - moc jeho textu jsem necetl, ale treba text venovany italskemu neorealismu v RX je vynikajici ... jako literarni utvar.

Aleš  (23.3.2006 08:01)

termínem texty "cieslarovců" označuji texty, které ve své rétorice vykazují pedagogický či osobnostní vliv J.C. /souvisí to s "impresionistickou kritikou", kterou ve svém článku (nyní online) rozebírá Z. Holý/. citovaných autorů nekrologů se to asi většinou netýká.

admin  (23.3.2006 02:53)

Dále také s tématem souvisí volně tato diskuze: http://cinepur.cz/forum.php?forum_id=4

admin  (23.3.2006 02:24)

Citovaný článek Zdeňka Holého "Mystická louže" je nyní online: http://cinepur.cz/article.php?article=580

jméno kcHdrn  (23.3.2006 00:14)

komentář generace velkých celuloidových filmařu navždy procítěna a prožitá...

pavels  (23.3.2006 00:06)

aleš: Píšete, že texty "cieslarovců" vás většinou iritují. Kdo to jsou "cieslarovci"? Buďte konkrétní. Ať přemýšlím jak chci, vážně mě nenapadá žádný kritik či publicista, kterého bych si pod toto označení dokázal zařadit. Nebo tím termínem ("cieslarovci") myslíte ty, které K. Filla vyjmenovává ve svém úvodníku?

Aleš  (22.3.2006 17:08)

v úvodníku nevidím žádný problém: artikuloval potřebný názor a navíc na těchto stránkách vyvolal poměrně vzrušující diskurzivní srážku.
problém kritizovaného diskurzu J.C. vězí dle mého v tom, že byl jaksi bytostně spjat s osobou J.C. a je jako takový dost omezený (narozdíl od jiných zmiňovaných teoretických přístupů) a nepřenosný, než aby mohl zakládat ceskou "kritickou školu". řadu Cieslarových esejů jsem četl s chutí (z posledních např. text o Výtahu na popraviště), texty "cieslarovců" mě naopak většinou iritují.

Demerzel  (22.3.2006 10:58)

Příliš nechápu to strašlivé pozdvižení nad tímto textem. Dle mého názoru se prostě Kamil Fila vcelku věcně pozastavil nad nekrology J. Cieslara a nad tím, že mytizace a stavění jeho osoby a především psaní o filmu na piedestal je poněkud problematické (a to především z hlediska oboru filmové vědy/teorie). Pokud jsem to správně pochopil, za problematický považuje Fila především diskurz, který Cieslar nastolil, tj. cenu má jenom "hlubinné luštění" úzce vymezeného okruhu oblíbených "hodnotných" filmů, a z toho pak vyplývající elitářství a uzavření se do ulity, které již není sto reagovat na nové podněty v oboru. Cieslarovy esenciální statě je třeba považovat spíše za umění (literaturu), než za systematické teoretické texty.

Sám rozhodně nejsem natolik znalý Cieslarova díla, abych rozhodl, zda se spíše přiklonit k názoru K. Fily, či nikoli, a proto bych zde býval přivítal věcnou diskuzi o Cieslarovi, jeho vlivu na čes. filmovou vědu a publicistiku. Dočkal jsem se bohužel víceméně jen osobních invektiv z obou stran.

Opravdu nevidím důvod, proč tento úvodník vnímat jako necitlivý nebo nepatřičný vůči Cieslarovi (nebo dokonce jako "plivnutí na rakev"). Např. v britském tisku je nekrolog, který nestaví zesnulého na piedestal, ale naopak střízlivě a zevrubně zhodnotí (včetně všech negativ) a tím také uctí příslušnou osobnost, zcela standardní.

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (22.3.2006 09:53)

Stanislav Ertl: Mám teď bohužel tak strašně moc práce, že dřív než zítra nemám čas dokázat, že Ondřej Štindl nemá pravdu, že bych psychologizoval. Jsem si tím jistý. Možná je to pro někoho překvapení, ale ne každý výklad textu musí být psychologický. (Pro čtenáře Jiřího Cieslara to může být šokující zjištění...) Ale to je opravdu na rozebrání věty po větě, což při Štindlově způsobu psaní "slovních špaget" jde dost obtížně.:)

Co se týče přirovnání ke Stalinovi - Cieslarův vliv byl dalekosáhlý a lidé, kteří se přímo nepohybovali v oboru o tom nemají moc tušení. Znovu ale opakuji, že mě vůbec nezajímá Cieslarova osobnost a nevyjadřuji se k němu jako k člověku, poněvadž jsem ho neznal. Řeč je (znovu a znovu) o vlivu určitého diskurzu. Jeho prvky jsou v článku vyjmenovány. Dokonce dvakrát, aby to opravdu nikomu neuniklo. Fascinuje mě, jak to všichni, kdo tady vystupují proti, okázale přehlíží.

"Pokud chtel byt pan Fila vecny, mel rozpitvavat teoreticke prace a na nich dokazovat zhoubny Cieslaruv vliv." - 1) Cieslar žádné teoretické práce nepsal. 2) V úvodníku je odkaz na text Zdeňka Holého, který si kdysi v Cinepuru dal tu práci a rozebral prvky onoho "impresionistického psaní", jehož byl Cieslar hlavní zdejší představitel.

Moje "interpretační svévole" v případě Petra Soukupa je na stejné úrovni, jako když někdo v novinovém sloupku napíše o nějakém zatloukajícím ministrovi, že hraje roli "já nic, já muzikant", přestože to ten ministr nikdy neřekl.

Důvod, proč úvodník vznikl, je ten, že se od Cinepuru čeká nějaké vyjádření k úmrtí významné osobnosti. Nikdo to nechtěl psát, protože většina lidí měla s Cieslarem osobní zkušenosti. Já ne, a díky tomu jsem nestranný a neosobní.

"Filovi se podarilo jen lacine znevazit emoce lidi, kteri nalezali v textech JC neco, co v nich nenalezal sam." - Nalezám v nich totéž, ale právě ještě něco víc, ona a priori, na kterých ty texty stojí. To je právě ta dekonstrukce.

Stanislav Ertl  (21.3.2006 22:31)

Naposledy: Aha, on je to asi uvodnik k tistenemu Cinepuru. To k memu dotazu. Jinak: Jste si vazne jisty, ze necinite totez, co Cieslarovi vycitate (Odstavec s F.Fukou)? Totiz ze nepredvadite, jak skvele rozumite dusim panu Soukupa, Stindla a dalsich "Cieslarovcu", o JC ani nemluve? Ale dost, tato debata postrada smysl. Protoze urcite vite lepe nez ja sam, co se mi prave honi hlavou a jak jsem maly a nechapu objektivitu sveta... ;-)

Stanislav Ertl  (21.3.2006 22:19)

Naposledy: Aha, on je to asi uvodnik k tistenemu Cinepuru. To k memu dotazu. Jinak: Jste si vazne jisty, ze necinite totez, co Cieslarovi vycitate (Odstavec s F.Fukou)? Totiz ze nepredvadite, jak skvele rozumite dusim panu Soukupa, Stindla a dalsich "Cieslarovcu", o JC ani nemluve? Ale dost, tato debata postrada smysl. Protoze urcite vite lepe nez ja sam, co se mi prave honi hlavou a jak jsem maly a nechapu objektivitu sveta... ;-)

Stanislav Ertl  (21.3.2006 22:10)

oprava: "Veril jsem, ze nedorozumeni vyplyva spise z nesikovnosti autora."

Stanislav Ertl  (21.3.2006 22:08)

No, ja hlavne nevim, proc tento clanek vubec vysel. Mel byt necim jako Chruscovovym odhalenim Stalina? Az zas takovy byl Cieslaruv vliv, ze nebylo lze vest s nim spor jeste za jeho zivota? To tolik dusil nase mlade a progresivni filmove publicisty?
Veril jsem, ze spise z nesikovnosti autora. Ono totiz brat si za dukaz Cieslarova zhoubneho vlivu osobni vyznani sepsana u prilezitosti jeho umrti (tedy ve velmi specificky moment), takovou nesikovnosti je. Nehlede na Filovu interpretacni svevoli (Stindl, Soukup). Pokud chtel byt pan Fila vecny, mel rozpitvavat teoreticke prace a na nich dokazovat zhoubny Cieslaruv vliv.
Mel napsat text za sebe a klidne se s odkazem (je-li nejaky) Cieslara prit.
Namisto toho se Filovi podarilo jen lacine znevazit emoce lidi, kteri nalezali v textech JC neco, co v nich nenalezal sam. Mne Filuv clanek (uvodnik? pak se ptam: k cemu?) prijde proste lidsky nevkusny. A to je vsechno.

Petr Soukup  (21.3.2006 19:46)

kamil fila: Víte, taky jsem byl kdysi studentem filosofické fakulty, takže vás docela chápu. (Mě to stadium nekontrolovaného debatérství o "nitschem" zázračně přešlo, až když jsem se zbavil panictví, z čehož vás, chraň bůh, nepodezírám.) A fakt slibuji, že i kdybyste někdy příště v úvodníku "považoval za moje slova" něco, co jsem nenapsal (a nemyslel), nebudu už protestovat, protože teď už přímo esenciálně chápu, že jde přece o úvodník, na nějž se citační pravidla nevztahují. Závěrem, protože si spolu bezesporu píšeme naposledy, vám přeji mnoho zdaru ve vašem zápasu s dekonstrukcí, psychoanalýzou, neoformalistickou analýzou, genderovou analýzou, kulturním materialismem, neo archetypovou analýzou a pro mě za mě třeba i s diskurzem. Ufff, strašlivý seznam, z toho všeho fakt máte zápočet? Z toho by se snad i Deleuze posral. Pardon, to mi kverulantsky ujelo... Nuže, strukturovaněji. Z toho by se snad i Deleuze inkontinentoval.

Kamil Fila  (21.3.2006 18:03)

Petr Soukup: Promiňte, ale tuhle námitku neberu, a pokládám ji za kverulantsví.

Zaprvé: už jsem říkal, že splynutí popisu autora (zde Tarkovského), Cieslarova vyznání k Tarkvskému a Vašeho vyznání k Cieslarovi zakládá jednoduše důvod považovat to za Vaše slova.

Zadruhé: Ne každé uvozovky značí citaci, ale třeba taky parafrázi určité myšlenky (což je tento případ), nebo ironii (v textu se třeba objevuje výraz "hlubinně luštit").

Zatřetí: Neodlišení citace od parafráze a neuvedení přesného zdroje není v žánru úvodníku vůbec problematické. Kdybych byl důsledný, tak by pod textem musel být poznámkový aparát ke všem výrokům.

Začtvrté: Metodou se myslí takové věci jako dekonstrukce, psychoanalýza, neoformalistická analýza, genderová analýza, kulturní materialimus, neo archetypová analýza. Systémem pak třeba čtyři druhy narace u neoformalisty Bordwella, soubor možných organizací syžetu u Proppa, typologie a vývoj obrazů u Deleuze apod. S citačními pravidly to nemá nic společného. A jak už jsem řekl, citační pravidla pro odborné texty se na úvodníky nevztahují.

anonym  (21.3.2006 12:18)

To: Suchanek > http://www.csfd.cz/uzivatele.php?viceouzivateli=64

Petr Soukup, Zóna  (20.3.2006 19:36)

kamil fila (20.03.2006 - 18:31:50): Zaklínáte se "systematičností" a "metodičností", ale sám se proti tomu hrubě prohřešujete. Znovu opakuji: v předposledním odstavci editorialu mě "citujete" (použitím uvozovek u citace a mého jména v závorce za citací), byť autorem citovaného výroku NEJSEM. Předem se omlouvám za následující ironizaci, ale nemohu si to odpustit: pozor, abyste neskončil jako Jiří Cieslar, protože takto by ani vaše texty ve světových odborných časopisech vycházet nemohly...

Kamil Fila  (20.3.2006 18:43)

K Ondřeji Štindlovi zítra, až se mi podaří rozplést, co mi chtěl vlastně říct. A pak k tomu slovu "diskurz", které tady evidentně dělá lidem problémy...

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (20.3.2006 18:31)

Vladimír Suchánek: "Ono nařčení nesporné osobnosti z nekompetence a skoro z nebezpečnosti pro obor je pro českou malost typická." – Vy bohužel mluvíte o světových autorech, jak byli vnímáni (kdysi dávno někým) v Česku (nebo tehdy ještě ČSSR?). Já mluvím o tom, že Jiří Cieslar byl u nás stavěn na akademický piedestal, přestože psal esejisticky a nemetodicky, a že právě naopak ve světě by takovou pozici mít nemohl a jeho texty by nemohly vycházet v odborných časopisech. Čili se úplně míjíte s tím, co říkám. Mluvíte o české malosti, já o tom, jak je to "venku".

"nekrology opěvují publicistu, který pro pochopení filmu jako fenoménu udělal vůbec nejvíc v tomto závistí prokletém časoprostoru nazývaném Čechy." – Pro mě a moji generaci byli v českém prostředí daleko užitečnější autoři (a případně pedagogové) jako Jaromír Blažejovský, Petr Szczepanik a Karel Thein. Ze zahraničních Thomas Elsaesser, David Bordwell, Vivian Sobchacková, Rick Altman, Barbara Klingerová, Timothy Corrigan, J.P. Telotte, Jacques Aumont, Gilles Deleuze, Henry Jenkins, Tom Gunning a další a další, které právě Jiří Cieslar neznal. Základem jejich přístupu je nepředsudečnost, tj. ochota zabývat se čímkoli a nevytvářet tak snobská ghetta.

"Poukazovat na to, že Cieslar nebyl filmový teoretik a přesto byl za něj pokládán, že nemístná glorifikace, to skutečně trochu ztrácí logiku." – Ano, tato věta opravdu nemá logiku. :)

"Široká veřejnost nic neztrácela, protože jeho práce nečetla. Široká veřejnost nechodí v současné době na filmy, o kterých Cieslar psal." – Ano, a přesně proto je divné, pokud noviny uveřejňují tolik článků o někom, o kom se moc neví, a koho ani nelze přiblížit. Novináři píší o něčem, co zajímá jen je. Na tento problém text upozorňuje. Není mi to trnem v oku, upozorňuju na ten nepoměr.

"Tento pán si neuvědomil, že svými řádky napsal vlastně obžalobu sebe samého a jemu poboných, kteří degradovali psaní o filmu na řemeslo popisu děje, kamerových kompozic a "hereckých kreací"." – Docela by mě zajímalo, kolik mých textů Vladimír Suchánek četl. Popisy děje totiž redukuju na úplné minimum (a zásadně odolávám požadavkům psát o ději víc), herecké kreace mě nezajímají a na kamerových kompozicích nevidím nic špatného, pokud se jejich užití popisuje s ohledem na celkový smysl díla.

"A navíc, tuto degradaci považují za jedinou smyslupnou skutečnost současného filmového bytí společnosti. Když čtu tzv. odborné filmové časopisy dneška, tak jediné co lze z nich vyčíst je chlad, forma, bezevztahovost a neuvěřitelná míra samolibé ješitnosti." – Ve Vašich poznámkách nenalézám stopy toho, že byste nějaké odborné časopisy skutečně četl. (Přinejmenším poznámka o diskurzu je tak hloupá, až se mi nechce věřit, že pochází od někoho, kdo učí na vysoké škole.) Ty domácí časopisy nepochybně trpí dětskými nemocemi, ale jsou na dobré cestě. Jejich smyslem je překonat právě tu metu, kterou zosobňoval a určoval Jiří Cieslar, protože jeho metoda založená na hodnocení duše autorů je prostě neproduktivní (viz ony staré recenze z Kina a Záběru). Bavme se o zahraničí. Anebo radši ne, neboť to pan Suchánek nezná, protože neustále zmiňuje jen malé české prostředí. Na to si zanaříká a zbytek ho nezajímá. Obraz intelektuála utápějícího se v chandře z toho, jak je všechno okolo něj malé, místo toho, aby otevřel oči a vyjel ven, za hranice. Mimochodem věta obsahující výraz "jediná smysluplná skutečnost současného filmového bytí společnosti" je pochopitelná opravdu asi jen mystikům, nicméně Vás můžu ujistit, že současných filmových historiků a teoretiků se pravdu netýká.

"Nakonec bych rád použil citát z klasiky "Hogo-Fogo: Plivnu na Joeovu rakev". Hugo Badman: "To já taky, ale jak ho do ní dostat."" – Padouch se jmenuje Doug Badman. Předpokládám, že stejně dobře znalý je pan Suchánek i v současných film studies.

Jen úplně malou doušku na konec: Jiřího Cieslara jsem četl hodně a často, zažil jsem si období okouzlení jeho texty, ale to mě pak přešlo, když jsem poznal, že je to psaní bez systému. Nejde mi o osobní vyřizování účtu s mrtvým. Jen o to, že něco se přežilo. Že určitý způsob psaní (neboť tady opravdu nejde o člověka) nemůže být nadále pilířem, pokud je brzdou pokroku. Mocenský vliv diskurzu, jehož byl Jiří Cieslar největší proponent, je patrný v mnoha časopisech a bohužel dusil i vysokoškolské katedry. Poslední roky s Jiřím Cieslarem byly agónií pro lidi, kteří se snažili přiblížit zdejší akademické prostředí západním standardům. To ale neznamená, že z konce této agónie má někdo lidsky (resp. nelidsky) radost. Bohužel, vliv myšlení Jiřího Cieslara (všechno je osobní a niterné) má vliv na to, že pak lidé, kteří neznají pořádně "venkovní svět", neumí číst zcela věcné argumenty jinak než jako "plivání na rakev".

Kamil Fila (kamil.fila@seznam.cz)  (20.3.2006 17:21)

Jen telegraficky, bez kudrlinek:
Mbuna: "neobratne napsany text, ktery muze pri jistem zpusobu cteni vyznit jako jedove plivnuti po zesnulem Cieslarovi z pera recenzenta Fily pisiciho znacne lehci rukou nez Cieslar." - Při neobratném způsobu čtení jistě (mimochodem, dodnes jsem si myslel, že "jedová" může být chýše, ne plivnutí). Kolegové mi dokonce radili, ať se tam tolik neomlouvám a nekaju, že si dovoluju napsat cokoli kritického, a vida, někomu je to málo. Nevím, co se myslí "lehkou rukou". Asi jsme opět u toho diskurzu. Existencialismus a jungiánství jsou zřejmě těžká ruka, cokoli jiného, mimo tento kult vážnosti, je "recenzentství". Doporučuji si někdy přečíst recenze Jiřího Cieslara do Kina a Záběru. Uvidíte, jak se zvláštně potýkal se psaním o běžných filmech. A jestli někdy není lepší neměřit všechny filmy stejným metrem a "autorským čtením".

Petr Soukup: Já vím, že to je Vaše splynutí s Cieslarovým výrokem a o tom druhém výroku jsem pro citaci uvažoval taky :) Ale právě to splynutí s cizím textem je příznačné.

Ondřej Štindl  (20.3.2006 13:44)

ad Kája S.: nekrolog je taky žánr, patří k němu i zevrubná rekapitulace "života a díla", z toho hlediska můj text o JC nekrolog nebyl, s hodnocením kvalit toho textu to nesouvisí, žánrově prostě patřil někam trochu jinam. uznávám ,že je to kapku slovíčkaření, ale když už jsme se k tomu dostali...

Kája Sinefil  (20.3.2006 13:14)

Pro Boha - když už ho tu máte jako odvokáta - proč by to nebyl nekrolog?! Jako, že nekrolog musí nehodnotit kladně?

Ondřej Štindl  (20.3.2006 12:20)

Nemělo by smysl, abych tady hájil svůj text o Jiřím Cieslarovi, bůhví, třeba byl opravdu pitomý. Dost dobře ale nechápu, jak pan Fila mohl z pasáže popisující nějaké moje osobní zážitky s texty JC vyčíst následující: "Nepoužíváš-li tedy stejný diskurz jako Cieslar, jsi omezený a nízký červ a nemáš ani právo se vyjadřovat, kárá mýtus, který rozlišuje psaní pouze na "vyšší" a "nižší", a nepočítá s tím, že proti existencialismu lze postavit třeba dekonstrukci."

Napadá mě jedině, že pan Fila potřeboval do toho textu (za nekrolog bych ho neoznačoval) vložit nějaké mnou nevyřčené ani nenaznačené myšlenky, aby je mohl později efektně vyvrátit. To by ale pan Fila jistě neudělal, narozdíl od JC, si přece udržuje distanci, dbá správného používání standardní terminologie, vycházeje přitom z formální logiky a empirické evidence zcela v duchu současného "výzkumnického paradigmatu". Jeho neotřesitelně logická mysl jistě bude schopna usmířit i kritiku Cieslarova údajného sklonu zbytečně psychologizovat s briskní analýzou motivace autorů textů o Cieslarovi, které podle pana Fily jsou "příznakem touhy po otcovské figuře a guruovi".

Aby ale nedošlo k mýlce - text pana Fily mě velmi potěšil. Zvlášť v pro mě těžké situaci bezprizorného věřícího, který nemá komu říkat tati, a ze zoufalství proto přisluhuje na "kvazináboženských mších", je velice povzbuzující setkat se s textem, jehož účinky na vlastní osobu bych sice asi nepopsal jako "terapeutické", rozhodně však intenzivní.

Vladimír Suchánek  (20.3.2006 12:11)

ad "Jiří Opolský" - diskurz, máte samozřejmě pravdu, ale snažil jsem se to použít ve smyslu zmíněného článku, přesněji by to bylo - "rozprava, rozmluva", ale to by v kontextu článku nedávalo smysl, tak jako celý článek nedává smysl.

Jiří Opolský  (20.3.2006 11:00)

ad "diskurz": nejsem kritik, ani teoretik, ale prekladat "diskurz" terminem "vyraz" mi připadá krapet zjednodušující. řekl bych, že tady češtině fakt nezbývá, než se ušpinit.

Stanislav Ertl  (20.3.2006 00:43)

Tak nevim, snad abych radeji nikomu nikdy za zadny nekrolog vyjadrujici respekt nestal. Protoze pak nebudu muset nekde tam "nekde" cist o sobe podobne veci... At uz miril p.Fila na autory nekrologu, trefil toho jedineho, kdo se uz branit nemuze.

Vladimír Suchánek  (20.3.2006 00:34)

Když jsem se poprve hlásil na FAMU a seděl jsem v předsíni očekávaje ortel bohů socialistické kinematografie, dostal jsem se do rozhovoru o filmu (jak jinak) se spolutrpiteli a shomáždívšími se už studenty režie a najednou jsem ke svému úžasu zjistil, že Bunuel, Fellini, Bergman, Kurosawa, Visconti, Bresson a další jsou jen trapní neumětelové, kteří vlastně neumí nic tak moc jen trochu osvětlit scénu a teatrálně vést herce. Ono nařčení nesporné osobnosti z nekompetence a skoro z nebezpečnosti pro obor je pro českou malost typická. Co p.Filovi vadí (mimochodem kdo to je???), že nekrology opěvují publicistu, který pro pochopení filmu jako fenoménu udělal vůbec nejvíc v tomto závistí prokletém časoprostoru nazývaném Čechy. Je mu trnem v oku, že jich Lidovky uveřejnili 5. O čem jeho editorial je - snaží se poukázat na nekompetentnost a nevkus těch, kteří tyto nekrology psali, jejich diskci, jejich jazyk a výraz (tedy diskurz aby byl správně filmologicky in, protože češtinou by se možná ušpinil, ono mimochodem číst současné české autory tzv.teoretických statí je jazyková pornografie nejhrubšího zrna). Jaký je smysl a cíl těchto řádků, které v závěru mluví o tom, že široká veřejnost ztrácela s jeho myšlenkami kontakt? Poukazovat na to, že Cieslar nebyl filmový teoretik a přesto byl za něj pokládán, že nemístná glorifikace, to skutečně trochu ztrácí logiku. Široká veřejnost nic neztrácela, protože jeho práce nečetla. Široká veřejnost nechodí v současné době na filmy, o kterých Cieslar psal. Tento pán si neuvědomil, že svými řádky napsal vlastně obžalobu sebe samého a jemu poboných, kteří degradovali psaní o filmu na řemeslo popisu děje, kamerových kompozic a "hereckých kreací". A navíc, tuto degradaci považují za jedinou smyslupnou skutečnost současného filmového bytí společnosti. Když čtu tzv. odborné filmové časopisy dneška, tak jediné co lze z nich vyčíst je chlad, forma, bezevztahovost a neuvěřitelná míra samolibé ješitnosti. A samozřejmě, rádi chodí tito recenzenti do kina. To měl autor na mysli, že je jediné a správné? Nevím. Nakonec bych rád použil citát z klasiky "Hogo-Fogo: Plivnu na Joeovu rakev". Hugo Badman: "To já taky, ale jak ho do ní dostat." Takže plivání na rakev zesnulého je český národní sport, teď ještě rozšířený o plivání na všechny, kdo na rakev neplivnou. Hmm. Problem je v tom, že ta rakev je prázdná. Mrtvola totiž vstala a vešla do dějin. A to je k nepřežití, k nepřežití, k nepřežití ...

Petr Soukup, Zóna  (19.3.2006 23:40)

Ad předposlední odstavec. Způsob užití uvozovek u citace a následné uvedení mého jména v závorce za citací sugeruje, že jsem ve svém "nekrologu" označil Jiřího Cieslara za toho, kdo splňoval požadavek po "společném úběžníku všeho". Je to ale jinak. Ve svém textu jsem pouze ocitoval text Jiřího Cieslara o Andreji Tarkovském, a autorem uvedené citace ("společný úběžník všeho") nejsem já, ale Jiří Cieslar. Viz: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=1070. Mimochodem, když už by nějaký citát z Cieslarova textu měl být takto vydáván za můj text o Jiřím Cieslarovi, byl bych raději, kdyby mi byla "připsána" tato pasáž: "soustředěný, nespěchavý pohled do nitra, do dřeně věcí, to spojení básnivosti a meditace, které se odehrává v čase."

Aleš  (17.3.2006 15:32)

autor v článku naštěstí zdůrazňuje, že nejde o kritiku osoby J.C., nýbrž o snahu zproblematizovat (vseobecne beztak nerozbitnou) auru kolem nej a jistou ceskou diskurzivni tendenci, na níž se podílel. Mluvíme o textech, ne člověku. Filův pohled je možná nepietní a nemístný, považujeme-li jej za nekrolog, přesto ale potřebný.

Mbuna  (17.3.2006 14:58)

V zasade nelze s clankem nesouhlasit. Na druhou stranu jde o velmi neobratne napsany text, ktery muze pri jistem zpusobu cteni vyznit jako jedove plivnuti po zesnulem Cieslarovi z pera recenzenta Fily pisiciho znacne lehci rukou nez Cieslar. Musim uznat, ze nektere texty (viz recenze Broken Flowers v A2) byly trochu nectitelne, na druhou stranu vycet negativ v clanku je tak zdrcujici... ze nevim co si o tom myslet. Zvlaste je-li text uverejnen u prilezitosti Cieslarova umrti.

POSLEDNÍ ČÍSLO

#148

srpen 2023

DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu

Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145

Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu

Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 138

Editorial 137

POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Vejdi do prázdna / ...a přesyť se silnými podněty

Editorial č.68 / Autorství pohřbívané i zmrvýchvstalé

Prorok / Žánr a mystika převlečené do hávu realismu

Stáhni mě do pekla / Když se z masa stane stín

Editorial č.63

RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Tento článek vyšel v časopise Cinepur #44, březen 2006

Z obsahu tištěného čísla:

Televizní vila / Faustovská pokušení chudých (Luboš Ptáček, reflexe)

Zachrání digitál Afriku? (Luděk Janda, glosa)

Match Point - Hra osudu (Jindřiška Bláhová, kritika)

Utajený / Pařížský život á la Haneke (Eliška Děcká, kritika)

Gejša (Kateřina Svatoňová, kritika)

Film x Výtvarné umění / Pohyblivé obrazy Michala Pěchoučka (Tomáš Pospiszyl, téma)

+ více...